(16.00 hodin)
(pokračuje Stropnický)

Čili reálně uvažovat o pořádání sněmu Sudetoněmeckého krajanského sdružení na území ČR bez existence pozvání ze strany konkrétního českého města nelze. Vyjádření Posselta lze považovat za jeho subjektivní hodnocení stávající úrovně česko-německých a česko-sudetoněmeckých vztahů, tedy v podstatě jako určitý projev důvěry. Čili všechno se dá vyložit s pozitivním znaménkem plus, anebo negativním minus. Já si myslím, že i vzhledem k jeho ostatním výrokům právě v rámci toho víkendu bych spíš vyzdvihl to, že jeho rétorika byla absolutně nekonfliktní a kontrastovala zcela s tou jedinou agresivnější, která tam padla od státního tajemníka Ministerstva vnitra, pokud se nemýlím, který, a to máme zjištěno, za to byl ve své straně vyplísněn. Čili považovat to za nějaké oficiální stanovisko, a už vůbec ne spolkové vlády, ale ani té bavorské, si myslím, že opravdu není namístě. Není k tomu žádný důvod.

Já myslím, že je skutečně potřeba k tomu přistupovat z hlediska sebevědomí a důvěry. Důvěry, že naše vzájemné vztahy jsou a budou otevřené a vstřícné a že své pozice můžeme svobodně prezentovat jak v Německu, tak v České republice. Letošní sněm proběhl v rámci celkově umírněné a konstruktivní atmosféry s výjimkou toho jednoho výroku, o kterém jsem se zmínil, a myslím si, že jde o jasné pokračování v pozitivním trendu, který je spojován zejména s působením nedávného bavorského premiéra a dnes spolkového ministra vnitra Horsta Seehofera. Od jeho první návštěvy v ČR před sedmi lety se vzájemné kontakty, vztahy, dialog, společné projekty a návštěvy rozšířily do té míry, že vzájemná kritika a napětí kvůli odlišnému pohledu na některé události ve společných dějinách klesla prakticky na nulovou úroveň. A samozřejmě nelze tento vývoj než vítat. Sudetští Němci jsou pevnou součástí česko-bavorských vztahů. Společně máme poměrně důležité úkoly a věci k řešení, jako je otázka bezpečnosti, zvládnutí výzev spojených s digitalizací průmyslu a další. A ty skutečně zvládnout bez vzájemné důvěry nelze a na té je třeba neustále pracovat.

Já bych rád zdůraznil ještě při téhle příležitosti, že za současným stavem česko-německých vztahů je skutečně 29 let usilovné práce řady lidí na obou stranách, že to usmíření je nepochybně jeden z úspěchů polistopadového vývoje, že to je kapitál (upozornění na čas), na kterém lze stavět, že to je pro nás nesmírně významné a že bychom do toho neměli v žádném případě vrážet nějaký klín. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Hezké odpoledne. Takže já se ptám - ano, pan poslanec Valenta, doplňující dotaz. Prosím.

 

Poslanec Jiří Valenta: Pane ministře, čeho jsem se bál, to se dostavilo. Vy jste mi v podstatě vůbec nic neodpověděl. Já jsem od vás chtěl slyšet odmítavé stanovisko k požadavku zrušit Benešovy dekrety, chtěl jsem od vás slyšet odmítavé stanovisko ministra zahraničí s tím, že by se mohl konat sjezd nebo sraz landsmanšaftu na území ČR. Náznaky z médií už jsou, že například by mohl být v Brně atd. Ale nic takového se mi nedostalo, pouze to, co jsem čekal, že budete odvádět pozornost na digitalizaci a nějaké takovéhle věci kolem dokola, které mě v podstatě vůbec nezajímaly.

Já vám jenom můžu říct, že právě vztah k landsmanšaftu kazí česko-německé vztahy! A já jsem za to velice nešťastný zejména proto, že moje máma léta žila v Aubsburgu, několik desítek let, a mám velice dobré informace, co landsmanšaft dělá a co landsmanšaft nedělá.

A ještě bych se vrátil k tomu Witikobundu. Tak ten je i ze strany německé zpravodajské služby BfV extremistickou organizací. Působí také v Rakousku, kde provádí patrně nejostřejší protičeskou propagandu. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) A vliv Witikobundu v Německu roste a roste. Ale to vy asi nevíte!

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr zahraničních věcí ČR Martin Stropnický: Děkuji za slovo. Já opravdu bych nerad, abychom byli ve při. Já si nemyslím, že nám hrozí taková míra zákeřného nebezpečenství ze strany Spolkové republiky, jak vy to vidíte, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího. Je to vaše svaté právo. Moje svaté právo je se snažit se dívat dopředu a snažit se s naším jedním z naprosto klíčových ekonomických partnerů, ale i odvěkých sousedů - jsme si tak nějak souzeni, asi to jinak nebude, a proto je lepší asi se stavět k těm věcem s nějakým aspoň základním množstvím pozitivního úhlu pohledu. Nemyslím si, že jsem neodpověděl na nic. Omlouvám se, jestli jsem řekl něco, co vás tedy absolutně nezajímá, protože do toho upřímně řečeno se trefit úplně neumím, co vás zajímá a co ne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu ministrovi za odpověď a nyní dávám slovo panu poslanci Janu Zahradníkovi, který bude interpelovat pana ministra průmyslu Tomáše Hünera ve věci skladu jaderného paliva v areálu Jaderné elektrárny Temelín, a připraví se pan poslanec Jan Čižinský, který bude interpelovat paní ministryni Jaroslavu Němcovou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, obracím se na pana ministra Tomáše Hünera s následující interpelací. V tomto, nebo v minulém týdnu pražský Městský soud vyhověl aktivistům, kteří podali žalobu proti umístění skladu vyhořelého jaderného paliva v areálu Jaderné elektrárny Temelín. Podle mého názoru to je poměrně překvapivé rozhodnutí a i samotní aktivisté ze zóny kolem elektrárny Temelín byli tím rozhodnutím překvapeni. Soud zrušil příslušná rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj i Krajského úřadu Jihočeského kraje. Podle toho soudu v procesu posuzování vlivů na životní prostředí nebyly dostatečně vyhodnoceny vlivy tzv. těžkých havárií. Rozsudek je pravomocný a budou se muset úřady příslušné ve věci touto věcí zabývat znovu.

Sklad, tento mezisklad, se mu někdy říká, v Temelíně funguje už od roku 2010. Počátkem letošního roku byl zaplněn zhruba z jedné pětiny. Kontejnery mají v tom skladu být zhruba 60 let a pak by měly být spolu s použitým palivem přesunuty do trvalého úložiště. Senát Městského soudu v Praze v neveřejném zasedání ale konstatoval, že rozhodnutí o umístění skladu v Temelíně předcházel proces, který nebyl v souladu se zákonem.

Vy jste, pane ministře, odpovědný za jadernou energetiku, nebo je ve vaší kompetenci. Ptám se vás, jak se s uvedenou situací hodláte vypořádat. Stát se neumí dohodnout s obcemi o umístění trvalého úložiště. Jeho budování je tedy v nedohlednu. Piráti včera navrhovali, abychom skoncovali s uhelnou energetikou v podstatě. Jiní aktivisté zase škodí tady v téhle věci. Ptám se tedy, co s tímto neblahým stavem hodláte dělat.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji také za dodržení času a nyní dávám slovo panu ministru průmyslu Tomáši Hünerovi.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Tomáš Hüner Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Vážený pane poslanče Zahradníku, chci zareagovat na váš dotaz. Ta záležitost je poměrně právně komplikovaná, a tak doufám, že budu srozumitelný a dostatečně vypovídající.

Sklad vyhořelého paliva v Jaderné elektrárně Temelín byl umístěn územním rozhodnutím vydaným Krajským úřadem Jihočeského kraje. V červenci 2008 bylo toto rozhodnutí potvrzeno Ministerstvem pro regionální rozvoj, čímž nabylo právní moci. Na základě žaloby spolku v havarijní zóně Jaderné elektrárny Temelín bylo rozhodnutí Ministerstva pro regionální rozvoj zrušeno soudem, a to opakovaně, a to celkem třikrát. Poslední z těchto tří rozsudků Městský soud v Praze vydal 21. května letošního roku s tím, že zrušil též prvoinstanční rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje.

Ač drtivé většině žalobních důvodů nepřisvědčil, přesto žalobě ze dvou důvodů vyhověl. Jako první důvod uvedl procesní pochybení Ministerstva pro regionální rozvoj. V rámci správního řízení, které tento rezort vedl, došlo k porušení procesních práv žalobce dle rozhodnutí soudu. Žalobce podle názoru soudu neměl příležitost vyjádřit se k podkladu, který žalovaný získal od Státního úřadu jaderné bezpečnosti a na němž založil rozhodující část svého rozhodnutí. Tím druhým důvodem, který zejména vedl ke zrušení prvoinstančního územního rozhodnutí, byla soudem shledaná nezákonnost stanoviska EIA. Soud konstatoval, že v rámci procesu EIA nedošlo k dostatečnému vyhodnocení vlivů na životní prostředí - vy jste ho myslím vzpomenul z hlediska především odolnosti proti nadprojektovým nehodám, to znamená většího typu letadel nebo jiných předmětů. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP