(16.00 hodin)
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo. Přeji krásné odpoledne, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové.
Vážený pane ministře, setkávám se s připomínkami z řad občanů, kteří v době své hospitalizace byli umístěni na pokoj s člověkem, který je takzvaně bez domova a jehož chování je pro spolupacienty nepříjemné a traumatizující. Jeden příklad z mnoha. Na pokoji ležel 80letý pán, kterého pán bez domova okradl o peníze, půjčoval si jeho ručník a toaletní potřeby, a to vše samozřejmě bez dovolení. Pán se nemohl nijak bránit, pouze ústně, což napomínaný nebral na zřetel. Rodina, která přišla pána navštívit, se obrátila se stížností na personál a bylo jim sděleno, že se s tím bohužel nedá nic dělat, že se to občas děje a oni nemají žádná opatření, která by tyto situace eliminovala.
Vážený pane ministře, chci se zeptat, zda o těchto situacích v nemocnicích víte a zda si uvědomujete, jak je tato situace nekomfortní zejména pro starší pacienty, kteří jsou buď nepohybliví, nebo jim jejich psychický stav nedovoluje, aby se vůči těmto osobám dokázali účinně bránit. Také se chci zeptat, zda je ministerstvo ochotno spolu s řediteli nemocnic přijmout opatření, která by tyto situace eliminovala nebo je nějak účinně řešila. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý podvečer. Já také děkuji. A slovo má pan ministr Vojtěch.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, děkuji za ten dotaz. Je to velmi složité samozřejmě, protože osoby bez domova jsou taktéž lidé a platí pro ně stejné zákony jako pro všechny občany České republiky, kteří jsou v České republice pojištěni. Zákon o veřejném zdravotním pojištění nerozlišuje, jestli je člověk bez domova, nebo je ekonomicky aktivní, nebo je bohatý. Systém je nastaven tak, že všichni mají stejná práva a povinnosti a stejnou úroveň zdravotní péče i v případě hospitalizace. Na to je zkrátka nárok. Ten je dán Ústavou, potažmo zákonem, a taková je samozřejmě situace a asi nikdo ji úplně nechce měnit a ani to není úplně možné.
Hospitalizace samozřejmě vždy musí být vázána na nějakou indikaci ošetřujícího lékaře, souhlas pacienta, zohlednění aktuálního zdravotního stavu apod. Samozřejmě pokud se dějí nějaké takovéto věci, které jsou nepříjemné, tak je otázka, v jaké to bylo nemocnici. Nemocnice samozřejmě v rámci své vnitřní organizace péče a nějaké logistiky může bezesporu nastavit nějaká pravidla v tomto směru, ale to asi nemůže úplně řešit Ministerstvo zdravotnictví. My můžeme právě řešit pouze ta pravidla nastavení zákona, potažmo Ústavy, tzn. každý má stejný přístup ke zdravotní péči bez ohledu na své ekonomické zázemí. Takže toto je skutečně spíše na těch jednotlivých nemocnicích, poskytovatelích, jak si to nastaví.
Samozřejmě pokud má pacient nějaké špatné zkušenosti, může podat stížnost. Je to podle zákona o zdravotních službách. Tu podává poskytovateli. Pokud ji poskytovatel nevyřídí řádně, může ji pak případně podat na příslušný správní orgán, který udělil oprávnění poskytovateli k poskytování zdravotních služeb. Jsou to zejména krajské úřady, které se tím pak zabývají. Samozřejmě pokud by tam došlo k nějakému trestnému činu, tak je nutné zkontaktovat Policii České republiky.
Ovšem znovu opakuji, bezdomovectví nemůže být důvodem pro nepřijetí pacienta do péče, pro nepřijetí k hospitalizaci. Tak je u nás zákon nastaven. Dokonce jsme tak solidární, že i když člověk neplatí žádné pojistné na veřejné zdravotním pojištění, tak má nárok na plnou péči. Klidně pokud ta péče bude stát desítky milionů na jednoho člověka a ten člověk nebude platit ani korunu pojistného, tak stejně tu péči dostane. Tak je to u nás nastaveno. Samozřejmě můžeme se bavit, jestli je to správně, nebo není, ale tak s tím zkrátka počítá Ústava i zákon a asi nikdo nemá chuť ani vůli toto měnit.
Takže to je bohužel jediné, co k tomu mohu říci. My to asi těžko můžeme řešit, jsou to spíše individuální případy. Jak říkám, pacienti, pokud mají nějakou špatnou zkušenost, si mohou stěžovat, případně se samozřejmě obrátit na policii. A pak je to na těch jednotlivých nemocnicích, aby si nastavily v rámci své vnitřní struktury nějaký proces, jak tyto lidi ošetřit, jak je možná dát třeba do nějakého jiného pokoje, nastavit logistiku jinak. Ale my jako Ministerstvo zdravotnictví s tímto asi těžko můžeme něco dělat.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní poslankyně má zájem o doplňující otázku. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za odpověď, pane ministře. Samozřejmě ta osoba bez domova byla uvedena jako příklad, protože se to takhle konkrétně stalo. Nechci tady zpochybňovat systém zdravotního pojištění, který je opravdu nastavený pro všechny. Chtěla jsem ale říct, že to nemusí být jenom osoba bez domova, může to být osoba s psychickým onemocněním nebo prostě v nějaké jiné situaci.
Ale co jsem se chtěla dozvědět - to znamená, že ti lidé si mohou podat stížnost na ředitele nemocnice? A pak jsem se chtěla ještě zeptat, jestli vy třeba jako ministerstvo o tom víte, jestli třeba právě ředitelé nemocnic se na Ministerstvo zdravotnictví obracejí s tím, že k takovým situacím třeba dochází, a jestli třeba víte, jak je řeší nebo s jakým výsledkem je řeší. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím pana ministra o doplňující odpověď.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Tyto stížnosti já osobně neeviduji, byť je mi jasné, že v praxi skutečně může takový problém nastat. Ale já si myslím, že to je na každém řediteli, jak si to vyřeší. To je jeho odpovědnost. On je zodpovědný za péči v té dané nemocnici. Říkám, jak to nastaví, jak nastaví nějakou logistiku atd. Takže my nemáme tyto informace, nebo já aspoň o nich nevím. Ale to právo pacienta si stěžovat bezesporu existuje, zákon o zdravotních službách s tím počítá. Znovu opakuji, pokud by management, potažmo ředitel nemocnice nevyhověl té stížnosti, pak je možné se obrátit na krajský úřad nejčastěji, který udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Ten je povinen se touto stížností zabývat. A samozřejmě pak případně ještě existuje soudní přezkum, ale to už je nějaké ultimativní řešení. Takže existuje tento systém nějakých možností, jak si stěžovat, ale my nemáme tuto evidenci a nemáme informace od ředitelů, že by to byl nějaký systémový problém. Znovu říkám, je to na těch ředitelích, aby si to vyřešili ve svých nemocnicích.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já děkuji. Tímto tato interpelace končí. Prosím o interpelaci paní poslankyni Richterovou, která bude interpelovat nepřítomnou ministryni Němcovou ve věci změny dávkových systémů. Připraví se pan poslanec Elfmark.
Poslankyně Olga Richterová: Já děkuji za slovo. Je poměrně obtížné oslovovat nepřítomnou paní ministryni. Budu to zkoušet.
Vážená nepřítomná paní ministryně Němcová, už jsme slyšeli v interpelaci, jak podstatné změny chystáte, podstatné změny, které se mohou dotknout tisíců až desetitisíců lidí, kteří potřebují doplatky na bydlení, a dále statisíců lidí, kteří mají nárok na příspěvky na bydlení. Souvisí to všechno s tím, jak probíhá projednávání příprav zákona o sociálním bydlení.
Vážená nepřítomná paní ministryně Němcová, vlastně už z těch návrhů prezentovaných na grémiích svolaných k tématu zákona o sociálním bydlení na Ministerstvu pro místní rozvoj a i z té projednávané novely o státní sociální podpoře vyplývá, že tohle všechno, co teď rychle a až bych řekla zmateně navrhujete, si vyžádá velké množství organizačních a personálních změn, a to nejen na úřadech práce, ale i třeba na obcích a v celé široké oblasti sociální práce. Takže i vzhledem k tomu, jak rychle se po různých připomínkách vámi předkládané návrhy mění a jak z týdne na týden se upravují parametry reformy, mě zajímá, o jaká data se prosím při těch návrzích změn, při úpravách, při přípravách všeho, čemu se říká novely, např. zákona o státní sociální podpoře, opíráte. Existuje nějaká konkrétní studie, nějaký opodstatněný odhad, materiál, který by zhodnotil právě ty dopady pro personální zabezpečení (upozornění na čas) na státních úřadech? A kolik tyto změny budou ve výsledku státní kasu stát? To jsou konkrétní otázky. Děkuji. ***