(Jednání pokračovalo v 15.32 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Je 15.32. Budeme pokračovat v jednání, které bylo přerušeno na základě žádosti o přestávku.

Omluvy, které mezitím přišly, jsou tyto: pan poslanec Feri se omlouvá v době mezi 18. a 19. hodinou z pracovních důvodů. Od 16.30 do konce jednacího dne se omlouvá paní poslankyně Karla Maříková, Jana Levová a páni poslanci Pavel Jelínek a Zdeněk Podal. Pan poslanec Milan Chovanec se omlouvá z důvodu návštěvy lékaře z odpoledního jednání Poslanecké sněmovny. A od 18.15 do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Aleš Juchelka.

Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Slovo má pan poslanec Skopeček, který je v tuto chvíli jediným přihlášeným do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkujiu pěkně za slovo, hezké odpoledne, dámy a pánové. Já jsem k tématu vystupoval poměrně podrobně v prvních dnech projednávání, takže vás nechci strašit, ale tentokrát už tak dlouhý nebudu. Nebudu tak podrobný, nicméně protože od té doby uběhlo několik dní a diskuse kolem fiskálního paktu byla poměrně bohatá, tak si dovolím už jenom shrnout své hlavní výhrady, proč si myslím, že bychom fiskální pakt, jak se této smlouvě zkráceně říká, přijímat neměli.

Tím prvním argumentem, proč bychom fiskální pakt přijímat neměli, je, že fiskální pakt Česká republika nijak nepotřebuje. Fiskální pakt, resp. jeho jednotlivá ustanovení by se nás týkala případně až ve chvíli, kdy by Česká republika vstoupila do eurozóny. Druhá otázka je, jestli my tím bráníme, tím, že nejsme připojeni k fiskálnímu paktu, jestli my bráníme nebo komplikujeme život našim partnerům v Evropě, kteří se k fiskálnímu kompaktu připojili. Ani jim nebráníme v ničem, ani jim nekomplikujeme život. Náš nepodpis, naše nepřipojení se k fiskálnímu paktu nijak nemění jejich závazky nebo funkčnost té smlouvy, ke které se evropští partneři rozhodli přímo. Čili fiskální pakt nepotřebujeme, protože by pro nás byl platný až v době vstupu do eurozóny, a ani nekomplikujeme život stávajícím signatářům.

Druhý argument, proč si myslím, že bychom neměli o této smlouvě vůbec hlasovat, je fakt, že jde o poměrně vážnou mezinárodní smlouvu, která bude přijímána a je navrhována vládou bez důvěry. Já se tady v této chvíli divím třeba klubu TOP 09, který neopomine této vládě připomenout, že je vláda bez důvěry, při jakémkoliv vážnějším hlasování, při jakékoli vážnější politické věci a tématu. Při přijímání takto závažné mezinárodní smlouvy to TOP 09 nevadí. Zvláštní.

Další argument, proč bychom fiskální pakt neměli přijímat, je ten, že není jen o lepším rozpočtovém hospodaření, jak by se mohlo z té diskuse zdát. Fiskální kompakt znamená pro ty země, které se k němu připojí a které dodržují všechny ty jeho hlavy, i vzdání se jisté míry suverenity v oblasti hospodářské a zejména rozpočtové politiky. V okamžiku, kdy některé ty země nebudou plnit kritérium strukturálního deficitu, je tam zásah a i možnost ten stát zažalovat u evropského soudu. Je tam povinnost koordinovat hospodářské reformy.

Dalším argumentem, který tu zazníval ve prospěch přijetí fiskálního paktu, je, že v okamžiku, kdy se k němu nepřipojíme, tak to pro Českou republiku znamená reputační riziko. Je potřeba připomenout, že Česká republika, přestože vláda předkládá deficitní návrhy rozpočtu, tak doposud hospodaří mnohem lépe než signatáři fiskálního paktu. Zatímco průměrná zadluženost eurozóny, veřejný dluh vůči HDP je kolem 80 %, takoví signatáři jako Itálie, tak tam je to zadlužení dalece přes 100 %, tak Česká republika je dramaticky na tom lépe. Čili v okamžiku, kdy by se mě jakýkoli partner na evropské půdě zeptal, proč se nechceme připojit k fiskálnímu paktu, že snad nemáme na mysli dobré hospodaření a je nám dobré hospodaření šumafuk, tak bych mu připomněl, že jeho země, byť je připojena k fiskálnímu paktu, hospodaří dramaticky hůře než Česká republika. Takže žádné reputační riziko samozřejmě tady nehrozí. Daleko horší reputaci v oblasti veřejných financí mají ty země, které se na rozdíl od nás k fiskálnímu paktu dávno připojily.

Fiskální pakt byl přijímán jako mezinárodní smlouva, aby zajistil právě lepší hospodaření v eurozóně po té finanční a ekonomické krizi, která se přeměnila v krizi dluhovou a následně v krizi transferovou, kdy ty odpovědněji hospodařící státy zachraňují ty méně odpovědné. Fiskální pakt ale, když se podíváme na tu historii a podíváme se na to, jak jednotlivé země hospodaří, a není potřeba připomínat jenom to omílané Řecko, ale nově je potřeba brát v úvahu a upozorňovat na rostoucí problém ekonomické situace v Itálii, tak fiskální pakt k žádnému lepšímu hospodaření, žádné odpovědnější rozpočtové politice prostě nevedl. Je to neúčinná smlouva, nikdo nezačal na jejím základě hospodařit lépe.

Proč se máme připojovat k něčemu, co zkrátka nefunguje? Jenom, jak nám říkaly maminky: Když skočí tvůj kamarád z okna, tak ho budeš následovat? Jenom že to je tvůj kamarád? Myslím si, že to přirovnání v tomto případě sedí. Země, které se k tomu paktu připojily, nezačaly v průměru hospodařit lépe.

Pak je tu takový obecnější argument a to je otázka, jestli rozpočtová politika má být koordinována a má být vynucována Bruselem, nebo je to domácí úkol. TOP 09, a je to legitimní názor, si bude myslet, že je potřeba odevzdávat stále a stále více pravomocí na Brusel a že to hospodaření je lépe dělat z toho Bruselu než z Ministerstva financí tady kousek v Letenské ulici. Já si myslím, že rozpočtová politika má být primárně domácím úkolem, že to má být domácí střet a že se máme snažit hospodařit nikoliv proto, že to chce od nás jakákoliv mezinárodní smlouva nebo jakákoliv nadnárodní instituce, ale proto, že je to zdravý princip pro to, aby stát byl stabilní a bohatl a ekonomicky se mu dařilo.

Další argument, proč si myslím, že bychom o této smlouvě neměli hlasovat, je skutečnost, že eurozóna v tuto chvíli prochází velmi vážnou debatou o tom, jakým způsobem bude v nadcházejícím období fungovat. Já už jsem o tom tady hovořil. Je tam návrh na zřízení nebo přeměnu evropského stabilizačního mechanismu na Evropský měnový fond. Je tam i ambice přeměnit tuto doposud mezinárodní vládní smlouvu na primární právo Evropské unie. A já mám pocit, že v této chvíli, kdy kulminuje, nebo kdy je velmi podrobná debata o tom, jakým způsobem bude v budoucnu eurozóna vypadat, tak není důvod s tímto paktem, který, jak jsem říkal, nijak nepotřebujeme, a nikoho tím nebrzdíme, tak není důvod v tomto spěchat a zdá se mi logičtější počkat na to, jakým způsobem se ta debata vyvine, jakým způsobem se eurozóna promění. Třeba se fiskální pakt evropskou legislativou, primárním právem nestane a můžeme se o tom pobavit poté, co to bude jasné.

Čili závěr. Budeme přijímat smlouvu, kterou nijak nepotřebujeme, kterou žádné partnery v Evropské unii nebrzdíme, která je nefunkční a která pravděpodobně zaznamená v budoucích měsících a letech změnu. Nemyslím si, že pro takový návrh textu je racionální z těchto důvodů argumentovat. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP