(11.10 hodin)
(pokračuje Schillerová)
V rámci projednávání ve výborech byla také nadnesena otázka vnitrostátního postupu pro případ, že by vláda České republiky měla úmysl být vázána všemi ustanoveními hlav III a IV této smlouvy nebo jejich části k dřívějšímu okamžiku. Nutno konstatovat, že český ústavní pořádek výslovně neupravuje podmínky a procedury pro takový případ, ani dosavadní praxe jej neřeší. Nejedná se totiž z formálního hlediska o typickou výhradu k mezinárodní smlouvě, jelikož výjimka z aplikovatelnosti hlav III a IV vyplývá přímo z ustanovení smlouvy.
Na základě uvedeného lze nastínit dvě výkladové alternativy.
Za prvé. Při zdůraznění oznámení dle článku 14 odst. 5 smlouvy jako aktu aplikace již existující ratifikované smlouvy, kdy Parlament dávající k ratifikaci souhlas si je objektivně obsahu smlouvy vědom, a to včetně ve smlouvě zachycených mechanismů způsobilých založit různé varianty rozsahu právních závazků, lze uvažovat o dostatečnosti oznámení, jehož jediným vnitrostátním překladem by bylo toliko schválení vládou s následným odesláním depozitáři.
Za druhé. Jakkoliv by se nejednalo o změnu textu smlouvy, pokud zvážíme faktický rozsah závazků, které nastoupí ze smlouvy bez dalšího, je zřejmé, že se významně liší od rozsahu závazků, které s eventuálním oznámením dle článku 14 odst. 5 smlouvy mohou přistoupit.
Je otázkou, nakolik souhlas Parlamentu v sobě skutečně předpokládá další dispozici vlády s rozsahem mezinárodních závazků vyplývajících ze smlouvy, přesně řečeno, zda snad souhlas implikuje delegaci takové dispozice na vládu a zda takto koncipovaná diskrece vlády odpovídá ústavní funkci Parlamentu v oblasti normotvorby. Na oznámení článku 14 odst. 5 smlouvy by bylo možno naopak materiálně nahlížet jako na formu odvolání výhrady k mezinárodní smlouvě. Oznámení by tak muselo být projednáno stejným způsobem, jako by se jednalo o změnu smlouvy, to znamená, před ratifikací prezidentem by byl návrh oznámení předložen Parlamentu České republiky k vyslovení jeho souhlasu.
Jedná se o situaci specifickou a dosud neřešenou, a proto nelze dát jednoznačnou odpověď, nicméně z důvodu právní jistoty a jisté věrohodnosti České republiky, kdyby vnitrostátní procedura přijetí mezinárodních závazků neměla být následně vnitrostátně zpochybněna, se spolupředkladatelé a ministr spravedlnosti shodují, že by měl být uplatněn druhý z uvedených postupů s předpokladem obligatorního projednání v Parlamentu a ratifikací prezidentem republiky. Předesílám, že konečným arbitrem může být v této věci při splnění procesních podmínek pouze Ústavní soud.
A nyní bych zde zmínila nejčastěji uváděné důvody pro nepřijetí fiskálního paktu, mezi něž patří především následující domněnky.
Za prvé, že fiskální pakt údajně není mnohými státy plněn a jeho plnění není nikým kontrolováno.
Za druhé, že v současné chvíli, kdy Česká republika nepřijala euro, není fiskální pakt vůbec potřeba.
Za třetí, v neposlední řadě také to, že ho někteří chybně spojují s přijetím eura.
Ráda bych zde tedy opětovně vyvrátila tyto nepřesnosti.
V žádném případě nelze tvrdit, že by fiskální pakt nebyl plněn. Plnění číselných fiskálních pravidel, která jsou ve fiskálním paktu obsažena, tj. pravidla strukturálně zhruba vyrovnaných veřejných financí, pravidla pro zadluženost veřejných financí, je pravidelně hodnoceno nezávislými národními institucemi v souladu s národním právem smluvních stran a na evropské úrovni Evropskou komisí a svou roli zde má i Rada, respektive její pracovní orgány.
Za druhé. Ratifikace smlouvy je pro Českou republiku výhodná, protože jí umožní nejen účastnit se, ale také se plnohodnotně podílet na diskusích během eurosummitu.
Za třetí. Přistoupení k fiskálnímu paktu rovněž žádným způsobem Českou republiku nezavazuje ani nijak nepřibližuje k přístupu do eurozóny. Primárně je smlouva sice určena zemím eurozóny, její ratifikace však nijak neovlivňuje rozhodnutí České republiky o vstupu do eurozóny a nijak nás k němu dodatečně nezavazuje. Vláda se v prosinci minulého roku rozhodla datum vstupu do eurozóny nestanovovat a návrh na přistoupení k této smlouvě na tom nic nemění.
V neposlední řadě mi opět dovolte zopakovat, že Česká republika je poslední zemí, která k fiskálnímu paktu nepřistoupila, což je pro naše evropské partnery i s ohledem na stav našich veřejných financí jen stěží pochopitelná věc.
Závěrem bych chtěla také podotknout, že pokud by se vláda v budoucnu rozhodla být vázána všemi ustanoveními hlav III a IV této smlouvy nebo jejich částí k dřívějšímu okamžiku, zastávají spolupředkladatelé a ministr spravedlnosti názor, že takový závazek by měl být opět podroben celému ratifikačnímu procesu, a vláda tudíž nebude mít volné ruce, aby rozhodla o dřívější vázanosti ustanovení hlav III a IV bez souhlasu Parlamentu a ratifikace prezidentem republiky.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, paní ministryně. Tento sněmovní tisk jsme přikázali k projednání jak zahraničnímu výboru, tak i rozpočtovému výboru. Usnesení výborů nám byla doručena jako sněmovní tisky 97/1 a 2. Nyní poprosím zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Jana Kubíka, aby nás seznámil s projednáním ve výboru a odůvodnil usnesení. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Kubík: Ještě jednou dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se opět odkážu na projev paní ministryně, poněvadž si myslím, že k tomuto tématu už tady bylo řečeno vše. Debata byla podrobná a dlouhá nejen na půdě této Sněmovny, ale i ve výborech. Proto své vystoupení pouze zkrátím na přednesení usnesení zahraničního výboru, který byl určen výborem garančním.
Usnesení zahraničního výboru ze 17. schůze ze dne 6. září 2018 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, sněmovní tisk 97.
Po odůvodnění náměstkyně ministryně financí JUDr. Ing. Lenky Dupákové, Ph.D., náměstka ministra zahraničních věcí JUDr. Martina Smolka, Ph.D., zpravodajské zprávě poslance Jana Kubíka a po rozpravě zahraniční výbor
I. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dává souhlas s přístupem ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, která byla podepsána v Bruselu dne 2. března 2012;
II. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky;
III. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru - což také činím.
To je za mě vše. Rád bych vás poprosil o podporu ratifikace této smlouvy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane zpravodaji. Zpravodajem rozpočtového výboru je pan poslanec Zbyněk Stanjura, tak ho prosím, aby nás seznámil s projednáním ve výboru. Máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Ano, pane místopředsedo. Já tak určitě učiním. Bohužel nemohu splnit to poslední, jak jste říkal, abych odůvodnil. Já vlastně nevím, proč to rozpočtový výbor doporučil ke schválení, protože žádné racionální důvody pro to nejsou.
Ale abych dostál své povinnosti: rozpočtový výbor to projednal na své řádné schůzi, nebudu číst po úvodním slově a vystoupení těch či oněch, základní stanovisko rozpočtového výboru je, že rozpočtový výbor doporučil Poslanecké sněmovně, aby tuto smlouvu schválila.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Já myslím, že i takto jsme naplnili jednací řád. Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy je přihlášen nejprve pan místopředseda Okamura s přednostním právem, po něm pan předseda Stanjura. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme na programu znovu Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, takzvaný fiskální pakt Evropské unie. Já si dovolím zopakovat jednoduché a čitelné argumenty, proč tuto smlouvu neodhlasovat.
Tyto návrhy v praxi znamenají jediné: ztrátu kontroly suverénních států nad svými rozpočty. Hnutí SPD samozřejmě přijetí fiskálního paktu nepodpoří.
Před pár dny jsme slavili sto let od data, kdy naši předci definitivně vybojovali suverenitu nad národním evropským soustátím. Je třeba říci, že součástí tohoto soustátí jsme se stali dobrovolně hlasováním českých stavů. Vstupovali jsme do něj jako absolutně suverénní země, ale centralistická vláda tohoto nadnárodního spolku postupně očesávala naše práva a naši suverenitu až k momentu, kdy jsme se stali ve své podstatě pouhou ekonomickou kolonií ovládanou z byrokratického centra mimo naši zemi. ***