(10.50 hodin)
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Já bych chtěl pouze krátce reagovat vaším prostřednictvím na kolegu Výborného, který tady hovořil o nespravedlnosti. Ten zákon, který byl přijat, zavedl možná větší nespravedlnost, která by mohla, jak tady v té práci, kterou jsem tady citoval, pana Karolu, dneska už asi doktora práv Karolu, hovoří o tom, že zavedl nespravedlnost mezi právnickými osobami. A to je problém. On zvýhodnil církevní právnické osoby oproti všem jiným právnickým osobám. A i kdyby se, jak tady v této práci se píše, použilo, že to jsou právnické osoby z důvodu za charitativním účelem, jako argument, proč stát tak rozhodl, tak úplně opomněl, že existují právnické osoby necírkevní, které mají stejně charitativní základ, a přesto jsou znevýhodněny a daně platí. To je ten drobný problém.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady máme ještě jednu faktickou poznámku a je to pan poslanec Martin Kupka. Tak, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kupka: Děkuji moc za slovo. Jenom velmi krátká reakce na pana poslance Grebeníčka. Pro mě ten majetek byl stejně ukraden, nebo chcete-li, odcizen neboli převeden za krajně nevýhodných podmínek, protože ta formulace se vlastně dá použít i tímhle způsobem. Ale co ještě hůř, ten majetek byl v mnoha případech vážným způsobem poškozen, zdevastován, zanedbán a ve výsledku to pro ČR jako pro celek znamenalo velmi významnou ztrátu. Velmi významnou ztrátu majetkovou pro celek té země, stejně jako významnou ztrátu morální.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Kupka. A nyní se tedy vrátíme do obecné rozpravy. Vyzývám k vystoupení pana poslance Marka Bendu a připraví se pan poslanec Marian Jurečka. Máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, vidím, že míra zájmu Sněmovny je poměrně velmi nízká, celkem se ani nedivím. To, co tady přece zažíváme dnes, je fakt na to vyhlásit dnešek dnem trapnosti. Nekonečná kázání komunistické strany, která chodí a říká: No, nepodařilo se nám za naší vlády církve dorazit, tak by bylo ideální, abychom je dorazili dnes, kdy už tu vládu jenom podporujeme.
Mně připadá neuvěřitelné, že v tomto sále se najdou lidé, kteří jsou ochotni v tomhle ty komunisty podporovat. Připadá mi to opravdu mimořádně nešťastné. Mimořádně nešťastné v tom, že - já chápu, že komunisti jsou jediným věrným partnerem hnutí ANO v této Sněmovně, jediným, kdo s nimi zvedl ruce pro vládu, která dnes tady zasedá. Ale opravdu musíte platit tak vysokou cenu? Opravdu bude program Sněmovny do budoucna určovat už jenom zájmy komunistické strany? Opravu tady budeme sedět a probírat tu zločiny privatizace 1992 až 1998, tu zdanění církevních restitucí? A budeme mít pořád pocit, že je všechno v pohodě? Nikomu z většiny publika se k tomu ani nechce nic říkat, protože každému je to jenom trapné. A budeme tady poslouchat vystoupení jednoho komunisty za druhým, kteří nám kážou o tom, jak je třeba ty zlé církve zbavit majetku. Občas k tomu, jako pan poslanec Grebeníček, využívat církevních otců, církevních autorit, papeže a říkat, když oni si to myslí, tak my, bolševici, to přece už umíme dávno. My jim ten majetek prostě sebereme. Takhle jsme to dělali léta letoucí a nic se na naší praxi nezměnilo. Tak v tomto stavu je dneska Sněmovna. A mně ten stav připadá neobyčejně trapný a zoufalý. A myslím si, že bychom měli od toho jít velmi rychle pryč.
Několik faktických poznámek, zbytek si asi nechám až do třetího čtení, protože se mi zdá, že opravdu dneska ta míra pozornosti je poměrně nízká. A rozbory, proč je ten návrh zákona v jasném rozporu s Ústavou a proč bude smeten Ústavním soudem, vám tady v průběhu druhého čtení četl pan kolega Feri, takže myslím, že všichni víte, že si tady Sněmovna jenom utrhne ostudu, že schválí zákon, o kterém dobře sama ví, že ten zákon bude posléze Ústavním soudem zrušen.
Ale chtěl jsem zareagovat lehce na to, co tady ve vstupu říkal pan místopředseda Okamura, kterého jsem jinak poměrně respektoval v tom prvním vystoupení, které měl v prvním čtení, kde říkal: Bude-li prokázáno, že nějaké věci byly vydány neoprávněně, respektive že některé věci byly nadceněny, pak mají být zdaněny, to, co je prokázáno jako nadceněné. Já si ta slova dobře pamatuji, šel jsem panu místopředsedovi Okamurovi za ně poděkovat, že k tomu přistupuje racionálně. Jeho dnešní vystoupení mě bohužel trochu zklamalo. A teď úplně nevím, jak to mám udělat, když předsedáte, jestli vaším prostřednictvím můžu se na vás takto obracet, ale myslím, že přes úpěnlivou snahu všech vládních úřadů ve správě hnutí ANO najít nějaké chyby, najít nějaká nadcenění, prokázat, že byl církevní majetek nadhodnocen, se ani za čtyři roky vlády s Bohuslavem Sobotkou, ani za dnešní více než rok samostatného vládnutí nepodařilo najít ani jeden takový případ. Ani jeden takový případ, který by nám tady byl schopen někdo vyčíslit a říct, tady bylo přeceněno. Pořád jsou předhazovány jenom ty lesní a pozemkové nemovitosti, u kterých poukazuji na skutečnost, že ty byly v reálu vydány.
Proto si myslím, že říkat, že to bylo netransparentní a znetvořené, no, já nevím, v jakém slova smyslu. Pan místopředseda Okamura tady použil větu "zpackaný, šitý horkou jehlou". Já bych poprosil, abychom, když se tou historií probíráme... První odhad rozsahu církevního majetku, který by podléhal restituci, to znamená, patřil církvím, řádům a náboženským společnostem, udělal pan ministr Dostál blahé paměti v roce 2000. V roce 2000 odhad tehdejší hodnoty toho majetku byl 100 miliard korun. Což jistě připustíme, že pokud víme, že probíhá nějaká inflace, že těch 130 miliard, o kterých jsme se bavili v letech 2008 až 2012, je naprosto odpovídající.
Návrh zákona byl připraven v roce 2007 důkladně, pečlivě. Přišel do Poslanecké sněmovny, tady byla zřízena zvláštní komise za účasti všech politických stran, paritně všech politických stran, neměla tam vládní koalice většinu už proto, že ten poměr byl sto na sto, která velmi detailně a právě i s těmi auditorskými společnostmi a dalšími přezkoumávala, jestli jsou tam nebo nejsou případně chyby, jestli odpovídá. Odpovídala jednoznačně na otázky, jestli církev byla vlastníkem v roce 1948 nebo nebyla vlastníkem v roce 1948. I k tomu byla udělána celá řada právnických posudků, které směřovaly k tomu, že ano, církev byla vlastníkem. Nejednalo se o žádný veřejný majetek a názory o veřejnosti tohoto majetku byly i za první republiky zcela menšinové. Protože to, když jsou tři právníci, jsou čtyři právnické názory, je pravda. Ale byly zcela menšinové a zacházelo se s majetkem, jako by byl ve vlastnictví církve a náboženských společností.
Takže říkat, že to bylo fakt šité horkou jehlou... Znovu jsme znovu přehodnotili v letech 2011 a 2012 právě proto, aby se předešlo pochybnostem o ocenění nemovitého majetku v půdě a v lesích, rozhodli jsme, že bude ten majetek vydáván a nebude za něj vyplácena náhrada a o tuto částku bude náhrada snížena. Dvanáct let se na tom návrhu zákona pracovalo a vědělo se, že bude přijat. Od roku 1991, od zákona o půdě, který sám sobě, a to jenom z důvodu, že došlo k hádce v slovenské části Federálního shromáždění kvůli jejich vnitřním slovenským sporům, nebyly církevní restituce zahrnuty už do zákona o půdě, ale speciálně v zákoně o půdě bylo řečeno: nelze s tímto majetkem hýbat, není možné s tím vůbec nakládat, dokud nebude vyřešen vztah státu a církví a vyřešeny církevní restituce. ***