(12.50 hodin)
(pokračuje Munzar)
V rámci meziresortního připomínkového řízení se objevila řada zásadních obecných připomínek směřujících právě na samou podstatu zákona, které stojí za to znát, a považuji za vhodné vás s nimi seznámit. Zejména jde o připomínky Ministerstva financí, které se podivným řízení osudu změnily v průběhu projednávání ze zásadních na doporučující. Šlo o připomínky argumentačně silné a poměrně zásadního charakteru, proto je zde přednesu.
Teď citace. "Ministerstvo financí je toho názoru, že návrhu změny systému v poskytování investičních pobídek musí předcházet důkladná analýza stávajícího fungování systému, zejména vyhodnocení jeho přínosu a nákladů, motivačního účinku, nezbytnosti a tak podobně, a až poté musí být stanoveny konkrétní cíle, kterých má být dosaženo, a v konečném kroku jakou vhodnou formou a jakými způsoby jich lze dosáhnout. Komplexnímu posouzení je nutné podrobit fungování systému i z hlediska jeho stávající formy, tedy zákonné úpravy. Jsme si vědomi, že takové vyhodnocení není jednoduché, nicméně po téměř dvaceti letech účinnosti zákona nezbytné. Opakovanými novelizacemi, kdy nově navržená kritéria a změny nejsou hlouběji podloženy či zdůvodněny (pro ilustraci lze uvést jako příklad nastavení kritéria deset procent podílu vysokoškolských zaměstnanců), není jisté, že bude dosaženo kýženého cíle, tedy obecně stanovené vyšší přidané hodnoty investic a zlepšení inovačního potenciálu České republiky či podnikatelského prostředí, což jsou cíle sice obtížně definovatelné, ale splnitelné, a tedy i vyhodnotitelné. Výsledkem je, že ať budou cíle naplněny nebo nenaplněny, bude vždy následovat další novela. Tímto způsobem budou dílčí změny zákony vždy pouze reakcí na aktuální situaci. Zároveň těmito změnami roste náročnost administrace procesu státu na jedné straně a obtížnost orientace v systému včetně s tím souvisejícího zatížení příjemců četnými kontrolami na straně druhé."
Ministerstvo průmyslu a obchodu se k tomu postavilo docela svérázným způsobem, a to tvrzením, že k takové analýze je zapotřebí velké množství dlouhodobě kvantifikovaných ekonomických dat, přičemž součástí těchto dat musí být i konkrétní data od příjemců investičních pobídek, která vlastně nejsou k dispozici. Což mi přijde zvláštní, pokud tady už dvacet let funguje zákon o investičních pobídkách, že MPO při navrhování takto zásadního zákona, o kterém vlastně my budeme rozhodovat, o dotačním titulu, který obnáší pro vaši představu zhruba tři a půl miliardy korun ročně, tři a půl miliardy korun daňových poplatníků, nemá potřebná data, aby vytvořilo analýzu, zda je to potřeba, zda je to efektivní a podobně.
Jinými slovy, proč jsem vám to četl. Chtěl jsem vám ukázat, že i Ministerstvo financí chtělo důkladnou analýzu, zda mají investiční pobídky nějaký smysl, a bližší zdůvodnění kritérií. A MPO se k tomu postavilo tak, že je třeba rychle přijmout novelu a analýza by byla příliš zatěžující. K této připomínce Ministerstva financí se připojil i předseda Legislativní rady vlády, kde - zase citace: RIA se v rámci definice problému věnuje nefunkčnosti stávajícího nástroje investičních pobídek, jako řešení předkládá pouze variantu nulovou, což je stávající stav, která je pro řadu věcných důvodů odmítnuta, a navrhovanou. Opomíjí tak možná řešení ve vztahu k naplnění cílů. Žádáme proto u takto významné novely mající dopady na podnikatelské prostředí a veřejné rozpočty o rozšíření nebo vysvětlení, proč nebyly další varianty zvažovány.
MPO se k tomu zase postavilo zcela vágně.
Ministerstvo financí ve svých připomínkách i pokračovalo, že určení vyšší přidané hodnoty, což je ten hlavní argument předkladatelů, je velmi obtížné, jak sám předkladatel uvádí. Proto nebyla zvolena optimální varianta, jak od sebe odlišit projekty s nízkou a vyšší mírou přidané hodnoty, nýbrž ta jediná relativně přijatelná a zároveň alespoň zdánlivě spravovatelná. S ohledem na obtížná nastavitelná kritéria vyšší přidané hodnoty by měla být zodpovězena zásadní otázka, zda je tato forma, zákon o investičních pobídkách, vůbec vhodná pro tento typ podpory a podporovaných projektů. K pochybnostem přispívá i samotný materiál, například svým tvrzením, že sleva na dani z příjmů, která je hlavní investiční pobídkou, není pro centra dostatečně motivační - je to dokonce v důvodové zprávě, obecná část, B, 1.1. -, nebo konstatováním, že zásadním problémem investorů je mimo jiné nedostatek kvalifikované pracovní síly, který se očekávaným přílivem zacílených investic ještě zhorší.
Tak tolik velké výhrady Ministerstva financí k tomuto zákonu. Jak vidíte z uvedených připomínek, není zcela jednoznačné, že uvedená novela je tou optimální variantou a také jedinou možnou a správnou variantou. Chybí zcela vyhodnocení varianty zrušení investičních pobídek jako zákonného dotačního titulu, jako relevantní varianty. A také u dopadů do podnikatelského prostředí neobsahuje dopady do ekonomiky regionu, do jeho zaměstnanosti a do fungování stávajících okolních firem a jejich konkurenceschopnost. Protože to je ta konkurenční výhoda, kterou investiční pobídkou dáváme jedné firmě na úkor ostatních v regionu. Vše se předkládá pouze jako pozitivní dopad. Je to, jako kdybyste postavili dotovanou hospodu a napsali, že tam klienti se dobře najedí a zvýší to popularitu vašeho města, ale zároveň zapomněli, že tím přetáhnete klienty těm ostatním, co vám platí daně, a ty byste klidně mohli zavřít. Spíš z toho je patrná snaha udržet tento dotační titul za každou cenu. Když už není udržitelná jeho stávající podoba, tak je zde snaha ho kompletně celý změnit, ale ponechat možnost utratit tři miliardy daňových poplatníků ročně. A myslím si, že o tom je celý tento návrh zákona.
Ale já to rozvedu i svým politickým názorem v obecné rozpravě. Možná by stálo za to přemýšlet, zda by tyto miliardy nenašly smysluplnější uplatnění.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byl zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vojtěch Munzar. Já nyní otvírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili dva poslanci, a opět pan poslanec Vojtěch Munzar, připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji za čas, že jsem si mohl vyměnit podklady. Teď se na to podívám z jiného úhlu než ve své zpravodajské zprávě. Představím vám svůj osobní a politický názor.
Investiční pobídky právě díky získávání konkurenčních výhod jednoznačně křiví trh. Přinášejí výhodu těm, kdo pobídku obdrží, oproti těm, kteří ji nedostanou. Ti pak mohou nabídnout levnější služby, výrobky nebo například mohou dát i vyšší mzdy a přetahovat zaměstnance v době, kdy je nedostatek pracovníků. Příjemci investičních pobídek tak za podpory státu kanibalizují ostatní podnikatele a firmy v regionu. (Poslanec se odmlčel kvůli přetrvávajícímu hluku v jednacím sále a očekává zásah předsedajícího.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás požádám o klid, vážené paní poslankyně, poslanci, aby se pan poslanec mohl v klidu vyjádřit. Tak prosím.
Poslanec Vojtěch Munzar: Dokonce se jednoznačně ani neprokázalo, že by investiční pobídky vedly k nárůstu obchodních příležitostí pro stávající české firmy v okolí, což je i obsahem té důvodové zprávy. Není divu, že většina podnikatelů považuje investiční pobídky za nefér prostředí a nefér hru, protože většina podnikatelů si na pobídky nesáhne a ani o tom neuvažuje. Investiční pobídky jsou tedy neefektivním nástrojem a nástrojem diskriminačním. Investiční pobídka z mého pohledu má smysl jen opravdu ve velmi mimořádných případech, například při získání opravdu mimořádné obchodní příležitosti, například kdyby Česká republika chtěla přitáhnout Silicon Valley na naše území nebo pokud by nějaký region byl postižen nějakou katastrofou a bylo by zde potřeba rychlých investic. Otázkou právě je, jestli dokážeme výjimečnost a mimořádnost zaškatulkovat do jednotných podmínek a jednoho zákona.
Zastánci investičních pobídek tvrdí, že pobídky potřebujeme, protože soutěžíme s ostatními státy a pobídky jsou naší konkurenční výhodou. Investice jako takové samozřejmě přicházejí do mnohých států i bez pobídek. Rakousko, Norsko, Velká Británie, to jsou státy, které investiční pobídky téměř neposkytují, jak přiznává i samo MPO ve zprávě RIA.
Já jsem přesvědčen, že naší konkurenční výhodou než investiční pobídky by mělo být něco jiného: nízké daně, snížení povinných odvodů, stabilní a přátelské podnikatelské prostředí, nízká úroveň regulací, efektivní státní správa a kvalitní infrastruktura. To by bylo konkurenční výhodou našeho státu. To by pomohlo všem, nejenom těm, kteří k nám chtějí přijít, ale i těm stávajícím firmám a podnikatelům, kteří tady podnikají. A netrvalo by to pouze po dobu získání speciální investiční pobídky.***