(13.00 hodin)
(pokračuje Munzar)
Od nízkých daní stabilního a zejména přátelského prostředí, od nízké úrovně regulací, od efektivní státní správy a kvalitního rychlého rozvoje infrastruktury se v posledních letech velmi, ale opravdu velmi vzdalujeme. Atmosféra v podnikatelském prostředí spíše houstne a stát utahuje šrouby a pak nějakým vybraným firmám dává dotace či investiční pobídky. Ale na druhou stranu MPO vymýšlí, jak někomu poskytnout tyto výhody a subvence.
Já tady chci zmínit, že dotační tituly využívá pouze necelé procento podnikatelů. A investiční pobídka, jak už jsem tady řekl ve své zpravodajské zprávě, není nic víc než dotační titul definovaný zákonem. Nic jiného to není. Červencový průzkum Hospodářské komory ukázal, že 70 % podnikatelů má názor, že investiční pobídka je zbytečné pokřivení trhu a nepřijatelné zasahování státu do férového podnikatelského prostředí. Podle průzkumu Asociace podnikatelů a manažerů společně např. s Centrem pro občanské svobody a podnikatelskými odbory nezískala investiční pobídku žádná firma do 50 zaměstnanců. Nula. Takže investiční pobídky jsou nástrojem, jak zvýhodnit pouze ty velké firmy, a to na úkor těch malých.
Předkladatelé tvrdí, že stávající investiční pobídky již neplní svůj účel a jsou překonané, že nejsou efektivní a že zvyšovaly nedostatek pracovníků na trhu a přispívaly k malému růstu produktivity. S tímto tvrzením předkladatelů já souhlasím a souzním. Ale místo toho, aby předkladatelé a MPO a vláda využili příležitost k diskusi o tom, zda vůbec investiční pobídky mít, či nemít, anebo je mít jenom jako opravdu mimořádný nástroj, místo toho se jen mění zaměření investičních pobídek a dotační titul, který stojí tři miliardy korun ročně, zůstává. Jenže mimořádnost nedokážete zaškatulkovat. Dopředu těžko dokážete definovat přesné podmínky mimořádnosti a výjimečnosti. Takže jsme skutečně svědky pouze změny dotačního titulu místo diskuse nad jeho významem.
Na pozadí tohoto zákona bublá spor mezi úřednictvem a vládou - kdo má být tím konečným arbitrem, kdo bude rozhodovat o tom, komu se poskytne konkurenční výhoda, tedy investiční pobídka. Do návrhu zákona se dostal mechanismus, že konečné slovo má vláda, která nějak rozhodne o tom, zda ten, kdo splní podmínky, pobídku dostane, či ne. Trochu to potom připomene takovou dětskou říkanku. Tomu dala, tomu taky, tomu málo, tomu nic. Na druhou stranu bude vláda nést politickou odpovědnost za své rozhodnutí. Naproti tomu úřednictvo a třeba Svaz průmyslu a dopravy, jehož členové jsou častými příjemci dotací, podporují automatismus. Splníte definované podmínky a máte nárok na dotaci, tedy pobídku. Je to transparentní, ale bez politické odpovědnosti.
Tento spor ukazuje v plné nahotě, jak jsou dotační tituly škodlivé. Největší spor se totiž vede o to, kdo bude o poskytnutí výhody rozhodovat. Efektivita a potřebnost jde stranou. Jsme tedy ve schizofrenní situaci. A já se ptám, jestli by fungovaly firmy i bez investičních pobídek, protože dostávají zahraniční firmy pobídky, ale dostávají i české firmy investiční pobídky, ty velké. Zda by i bez investičních pobídek podnikaly na území České republiky. (Velký hluk v sále.) Samozřejmě že ano. U zejména velkých firem, které mají základnu v České republice, se to předpokládá. A bylo by bez investičních pobídek jejich fungování ztrátové? Pokud ano, tak přece nemohou své podnikání stavět na dotacích. Pokud ne, tak se jedná pouze o získání konkurenční výhody nad ostatními, a to na úkor všech daňových poplatníků.
A proto znovu kladu otázku. Jsou tedy investiční pobídky efektivní? Neměly by se spíše zrušit? A stanou se efektivní po předkládané změně?
Vláda tvrdí, že chce podporovat primárně odvětví s vyšší přidanou hodnotou. To na první pohled není špatná myšlenka. Zcela vážně. Ale podívejme se na to, jak se to přenáší do praxe. Vláda si vybrala technologická centra a centra strategických služeb. Mimochodem to jsou služby, které mohou odejít velice rychle a nenáročně do jiné země po skončení investiční pobídky. Rychle dokážete přesunout servery, data, know-how a vlastně i zaměstnance. Skoro lusknutím prstu.
V důvodové zprávě se píše, že sleva na dani z příjmu, která je hlavní investiční pobídkou, není pro centra dostatečně motivační. Proto vláda přichází se změkčením podmínek pro tato centra týkajícím se například výpočtu pracovních míst ve společnosti na provozovnu, zvýšení limitu finančního příspěvku, nebo se nová pracovní místa mohou obsazovat i rezidenty dlouhodobě pobývajícími v Evropské unii, tedy cizinci. Což je pikantní v situaci, kdy se na nás i na mě osobně obracejí firmy, které již centra sdílených a strategických služeb mají, že aktuálně mají nedostatek kvalifikovaných českých pracovníků na trhu práce a žádají v souvislosti se změnou zákona o zaměstnávání cizinců o zjednodušení, aby se mohli více vozit a zaměstnávat zahraniční pracovníky. (Trvale velký hluk v sále.) Takže jim to teď ještě navíc budeme platit. A zase ta nová centra budou kanibalizovat ta ostatní, co se týká pracovníků.
A to nechávám stranou snahu vlády o kontinuální navyšování státních zaměstnanců o další tisíce, což také vysává další zaměstnance. Vláda se tak rozhodla být luxem pracovního trhu. Kdo to ovšem v budoucnu zaplatí? Ti co, slevu na dani nedostanou. (Řečník vyčkává, až pomine hluk v sále.)
Já vím, dámy a pánové, je tu trochu hluk...
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám rozumím. Páni poslanci, paní poslankyně, vážení členové vlády, já bych chtěl poprosit o klid v jednacím sále, případně přeneste svá jednání mimo tak, aby pan poslanec mohl pokračovat v klidu. Děkuji.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já vím, že jsem možná na vás příliš dlouhý, ale přece jenom se jedná o zásadní změnu zákona, která stojí ze státního rozpočtu tři miliardy korun, a já vám chci přednést všechny argumenty, které k tomu mám, takže děkuji za vaši pozornost.
Jednou z dalších základních nových podmínek je, že alespoň 80 % zaměstnanců bude mít hrubou mzdu na úrovni průměrné hrubé mzdy v kraji. To je prý doklad té vyšší přidané hodnoty. Ve skutečnosti díky investiční pobídce si ten příjemce může dovolit dát větší platy za stejnou službu než obdobná firma v okolí bez pobídky, v době rekordně nízké nezaměstnanosti, kdy je nedostatek pracovníků, a opět dojde ke kanibalizaci pracovní síly díky investičním pobídkám. A otevřenou otázkou zůstává, kdy některé své zaměstnance nahradí agenturními pracovníky, aby jim ten průměr vyšel.
A takto bychom mohli pokračovat a já bych mohl pokračovat dále a dále, nehledě na to, že vybraná centra a centra strategických služeb mají možnost čerpat přímé dotace operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Na to se mnohdy zapomíná.
Takže abych to shrnul. Vláda se zcela jednoznačně hlásí k tomu, že stávající systém pobídek je špatný, neefektivní a dávno překonaný. Za to jí patří pochvala. Opravdu. Ale však místo aby využila tento prostor k vážné diskusi o zrušení investičních pobídek a o jejich mimořádnosti a o diskusi o celkové konkurenceschopnosti České republiky a přátelskosti podnikatelského prostředí, tak se vymýšlí, jak zachovat dotační titul. Sice pružnější, protože jeho konkrétní parametry by se měly měnit nařízením vlády, ale jedná se pouze o dotační titul. Je to tedy lepší, než to je, ale mnohem horší, než by být mohlo. Tato novela zákona je pouze snahou o zachování zákona za každou cenu v situaci, kdy původní norma a schéma podpory projektů jsou již překonány. Jde o snahu uměle udržet při životě investiční pobídky ve chvíli, kdy jejich původní deklarovaný cíl, nezaměstnanost, přestal být problémem. Je opravdu potřeba znovu zvážit, a od toho jsme tady my, zda a jak pobídky udílet, či případně neudílet. Takto vytvořený zákon, v jehož důvodových zprávách je zdůrazňována urgentnost jeho přijetí a zastaralost stávající normy, jen vybízí k tomu zákon v tuto chvíli zcela zrušit a nový podrobit zcela nové diskusi. Obhájit či neobhájit jeho podobu od samého počátku. Myslím, že to dlužíme po letech fungování investičních podmínek daňovým poplatníkům. ***