(12.50 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)

Já si myslím - a zase tohle není o slovíčkaření a není to vůbec o nějakých osobních antipatiích vůči paní ministryni, vůbec ne. Tohle směřuji směrem k vládě a k vládní koalici. I tady v kuloárech se hovoří o tom, že vládní koalice v tuto chvíli nemá jasno, jak s tímto problémem naložit. A myslím si, že ten problém nastal ve chvíli, kdy tady došlo k nějakému politickému prohlášení, k politickému závazku, že se zavedení eNeschopenky sváže se zrušením karenční doby. K tomu nikdo tuto vládu nenutil. To bylo její prohlášení ústy pana premiéra. Za těchto okolností jsme se dostali do té situace, ve které v tuto chvíli jsme. Já jsem hluboce přesvědčený o tom, že zavedení eNeschopenky jsme schopni, když napneme všechny síly, v plném rozsahu zavést a uvést do praxe od 1. 1. 2020. Jsem přesvědčený o tom, že to lze stihnout. Ale stihnout to od 1. 7. tohoto roku, když víme, že je dnes 15. března, musíme dokončit ještě třetí čtení ve Sněmovně, i při zkrácených lhůtách to nebude dříve než začátkem dubna nebo koncem března, následuje Senát, kdy dneska již senátoři avizují, že nám vrátí tuto předlohu zpět do Poslanecké sněmovny... Takže reálně jsme schopni dosáhnout toho, kdyby i Sněmovna přehlasovala odmítavé stanovisko Senátu, teď jenom předjímám, ale z časové osy jsme schopni ten zákon dostat do Sbírky zákonů koncem května tohoto roku, a to v tom nejoptimističtějším scénáři.

A co tedy nakládáme na naše zdravotníky? Že budou mít čtyři pět týdnů na přípravu reálného řešení? To si skutečně myslíme, že tohle je zodpovědné? A že 1 7. všichni s velkým nadšením tohle začnou zavádět do praxe? Podle mého názoru si skutečně zahráváme se zdravotnickou obcí, ale také se zdravím pacientů, protože ti zdravotníci musí v prvé řadě léčit. A pokud je budeme uvádět do další a další frustrace - mně je líto teď pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, my občas spolu máme některé spory, ale tady si myslím, že v tom bude nevinně, až bude v letních měsících řešit krizi v českém zdravotnictví. A myslím si, že bavit se o kolapsu, nebo o chaosu, je úplně jedno. Prostě ten projekt není nachystaný tak, aby od 1. 7., byť v postupném náběhu, fungoval.

A pak se chci ještě zeptat, proč ten postupný náběh. Proč to budeme těm zdravotníkům ještě více komplikovat? Proč nejsme schopni se dohodnout na kompletním řešení, byť o půl roku déle? To skutečně je tak obrovský problém, zavést to od 1. 1. v té tzv. plné palbě, aby to fungovalo a abychom se vyvarovali těch možných negativ, která tady evidentně jsou, a ta odborná obec na ně opakovaně upozorňuje?

Já chci požádat, zdvořile požádat vládu, aby tohle přehodnotila. Aby se přiklonila k tomu, abychom tuto předlohu vrátili do garančního výboru, dodiskutovali sporné otázky, vrátili se pak zpět do druhého čtení a připravili zákon, který to bude řešit kompletně. Bylo by to zodpovědné vůči zdravotníkům, České správě sociálního zabezpečení, zaměstnancům a hlavně našim občanům. Takže my podporujeme návrh pana kolegy Bauera, aby se vrátila tato předloha do garančního výboru, a pokud by k tomu nedošlo, tak za klub KDU-ČSL dávám návrh na zamítnutí této novely ve třetím čtení, přičemž avizuji, že jsme ochotni toto stáhnout, pokud skutečně bude ze strany vlády, a beru vládu jako celek, k tomu rozumný přístup a dokážeme se dohodnout na funkčním řešení.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní vyzývám pana poslance Pavla Juříčka ještě v obecné rozpravě. Zatím jste poslední přihlášený.

 

Poslanec Pavel Juříček: Dobrý den dámy a pánové, zkusme oddělit formu a obsah. To, co už tady padlo, že se vykostil nějaký návrh zákona a vložilo se to do jiného, už tady zaznělo, že občas se to stává, tak to je ta formální stránka věci. Možná byla dána tím, že paní ministryně měla snahu, aby se ten celý proces urychlil. Ale zkusme se podívat na tu obsahovou stránku věci. Celá Česká republika pravděpodobně ví, že nejdřív mělo být A a to A mělo být eNeschopenka. A to byla podmínka nutná, nikoliv dostačující pro to, aby se zrušila karenční doba. Položme si otázku, kdo je konečný zákazník v tom lobbistickém řetězci. Občan, zaměstnanec... (Odmlka pro velký hluk.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím o klid!

 

Poslanec Pavel Juříček: - lékař a konečným zákazníkem je přece podnikatel resp. firma, která toho zaměstnance zaměstnává. A ta eNeschopenka vlastně slouží pro to, aby ta firma věděla a mohla se okamžitě zařídit pro to, aby mohla zajistit svoje zakázky. Nakonec když to nepřímo řeknu, tak vlastně konečným zákazníkem je nakonec ministryně financí, a to je výběr daní a Česká republika jako taková a nakonec my všichni jako poslanci jsme z toho přece placeni.

A co se vlastně stalo. Nejdřív se stalo B a teď se diskutuje o tom, zda to A bude v nějaké podobě. Já si myslím, že občas je nutné přiznat, že člověk udělá chybu a že ta chyba se tady stala v průběhu těch předcházejících tří čtyř měsíců, a že proto bychom se měli vrátit k tomu jako k celku. Nechci říct komplexně, protože já to slovo taky nemám rád, ale podívat se na to, že jestliže jsme si řekli, že nejdřív A, a omlouvám se, až na jednu poslankyni to neví, že A byla eNeschopenka, byla to podmínka a prostě takhle to politické rozhodnutí bylo ke zrušení karenční doby, tak samozřejmě abychom my podnikatelé mohli vůbec plnit zakázky, a tím pádem je nakonec plní i ten státní rozpočet, tak přece nemůžeme udělat tak radikální chybu, jak teď vypadá, že bychom udělat mohli. Tak je potřeba přiznat, že chyba se stala, a kdybychom měli být fér, tak si myslím, že koaliční rada by se mohla následně poradit o tom, jestli se posune náběh karenční doby s náběhem eNeschopenky v podobě, která bude funkční. A to si myslím, že to by bylo nejvíc fér pro všechny strany a hlavně pro to, aby podnikatelé mohli mít alespoň nějaký řídicí nástroj k tomu, aby mohli nějakým jiným způsobem nahradit ty lidi, kteří nám samozřejmě v procesu výroby a v procesu organizace práce budou chybět. Já si myslím, že tohle by bylo nejvíc fér.

A jestliže eNeschopenka nebude k 1. 7., tak jak mi nakonec signalizovali i ředitelé České správy sociálního pojištění, že vlastně se to k 1. 7. nedá stihnout, tak teď nevím, jestli se to dá stihnout, nebo nedá stihnout, oba dva, jak ředitel, tak náměstek, u mě byli a říkali, že se to nedá stihnout, tak je potřeba si občas přiznat pravdu a udělat k tomu ten krok, který by byl fér. To znamená svázat tyto dvě věci a říct reálný termín, který může fungovat. A páni doktoři, promiňte, vy jste v tomto procesu, nebo v tom řetězci, jedna ze složek, spíš jako servisní složka, takže vy k tomu samozřejmě musíte také takto přistupovat. Ale to rozhodující je vždycky vnímat, kdo je konečný zákazník všech našich zákonů a procesů, které se snažíme v České republice nastavit.

Ještě jednou. Prosím vás, trošku moudrosti a nikoliv ideologie a mysleme na Českou republiku jako na celek. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Mám tady dvě faktické poznámky. Takže paní poslankyně Aulická, ještě chviličku. Jako první vyzývám na faktickou pana poslance Jiřího Bláhu a připraví se paní poslankyně Věra Adámková. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Máte slovo. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP