(17.10 hodin)
(pokračuje Dostálová)
Uzavřením plánovací smlouvy bude v územním plánu možné podmínit i povolení stavby, pokud budou plnění v ní nárokovaná vyvolaná záměrem stavebníka. Zákon dále po vzoru některých zahraničních právních úprav stanoví obecné pravidlo, že plnění sjednané v plánovací smlouvě musí být přiměřené ve vztahu k okolnostem a podmínkám konkrétního záměru.
Tolik tedy k vašim otázkám. A samozřejmě co se týká odvolání, tak bude prostor na odvolání i přezkum, to je zachováno, ale budeme se snažit právě tím jedním povolením, jedním razítkem ten proces udělat tak, že skutečně to odvolací řízení bude jedno a bude i jedno přezkumné.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Předpokládám, že je zájem o doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji paní ministryni za odpověď a děkuji i za ochotu diskutovat o tom i mimo Poslaneckou sněmovnu na jednáních s poslaneckými kluby.
Chtěl jsem se tedy ještě zeptat - u těch plánovacích smluv mi šlo specificky o to, aby samospráva, například hlavní město Praha, které je samozřejmě nejvíc postiženo rostoucími cenami bytů, mělo možnost vyhlásit ten program, za jakých podmínek smlouvy bude uzavírat, aby to bylo legálně možné, podchycené a aby podmínky byly transparentní a všichni stavebníci nebo developeři věděli, za jakých podmínek si můžou nechat změnit územní plán.
A k druhé otázce. U té nezávislosti odvolacího orgánu mi šlo o to, že v tom, co navrhujete, je, aby územní pracoviště a krajské stavební úřady měly jednoho šéfa a byly propojeny, a když si dám odvolání, tak bude o tom odvolání rozhodovat zase ten úředník, který bude mít stejného nadřízeného. Nepůjde to jako dneska o patro výš, kde je zase jiná konstelace. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní ministryně, prosím.
Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Co se týká Nejvyššího stavebního úřadu, tak hierarchie je Nejvyšší stavební úřad, potom jsou krajské stavební úřady, pak jsou samozřejmě úřady na obcích s rozšířenou působností. My samozřejmě předpokládáme kvůli tomu, aby stavební agenda byla co nejblíže občanům, že budou i detašovaná pracoviště v místech, která jsou dnes.
Co se týká odvolacích procesů, samozřejmě každé pracoviště má svého šéfa a nikdy o tom nebude rozhodovat ten samý šéf, jako je to například dneska na obecních úřadech, kdy vlastně ten jeden člověk na obci má dvě kulatá razítka, jedno za samosprávu a jedno za státní správu; tam to bude vždycky o tu hierarchii výše. Nejvyšší stavební úřad má jednu obrovskou výhodu, že samozřejmě i v kontextu největšího problému dnešní doby, což je systémová podjatost, tam půjde i o to, že v rámci jedné linie bude tomuto zamezeno a hlavně půjde také o sdílení úředníků ani ne tak formou stěhování, jako spíše pokud se budou samozřejmě řešit nějaké větší stavby, tak se tomu bude moci věnovat v jedné linii více lidí, což dneska nepřipadá v úvahu.
Co se týká plánovací smlouvy, za prvé to bude dáno zákonem a za druhé budete samozřejmě dopředu dávat ty podmínky, za jakých plánovací smlouvy lze uzavřít.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Přečtu omluvu. Pan ministr Antonín Staněk se omlouvá od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Dalším v pořadí je paní poslankyně Věra Kovářová s interpelací na paní ministryni Alenu Schillerovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážená paní ministryně, s nabytím účinnosti poslední novely zákona o DPH došlo k úpravám ustanovení o obratu a ekonomické činnosti. Dle mých informací začala Finanční správa tuto změnu vykládat tak, že při prodeji obecního majetku, například obecních pozemků, pokud se cena vyšplhá nad 1 milion korun, tak by se obce automaticky staly plátci DPH. Přitom v případě obcí samotný prodej těchto pozemků není jejich obvyklou a pravidelnou hospodářskou činností, ale naopak tímto krokem chtějí poskytnout pozemky například rodinám pro stavbu domů v jejich obci či na financování větší infrastruktury. Nejde o soukromé podnikání, jde o činnost ve veřejném zájmu, navíc se nejedná o činnost pravidelnou.
Vážená paní ministryně, chtěla jsem se vás zeptat, zda je tomu skutečně tak, že Finanční správa novelizovanou úpravu takto vykládá, nebo tyto informace, o kterých se v prostředí obcí hodně hovoří, postrádají reálný základ a samosprávy se nemají čeho obávat. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a poprosím paní ministryni o odpověď. Prosím.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, dámy a pánové, situace, za kterých se jakákoliv osoba povinná k dani stane plátcem daně, jsou definovány v § 6 následujícího zákona o DPH. Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, budu teď citovat, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, se stane plátcem, mimo jiné, při překročení - protože pak jsou ještě jiné zákonné důvody, anebo dobrovolně - při překročení takzvaného limitu pro povinnou registraci, to znamená za situace, že její obrat za nejvýše dvanáct bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne milion korun. Zákon o DPH nabyl účinnosti 1. 5. 2004, tj. ke dni vstupu České republiky do Evropské unie, a už od tohoto data v něm byl stanoven limit pro povinnou registraci ve výši milion korun. K tomuto datu totiž pro Českou republiku začala platit individuální trvalá výjimka týkající se takzvaného osvobození od daně pro malé podniky, vyjednaná pro Českou republiku při přístupových jednáních a následně prostřednictvím Smlouvy o přistoupení České republiky a dalších zemí k Evropské unii, zakotvená v článku 24a šesté směrnice, respektive v současnosti v článku 287 aktuálně platné směrnice o DPH, která šestou směrnici nahradila.
Podle těchto ustanovení může Česká republika poskytnout osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je roven nejvýše ekvivalentu 35 tisíc eur v národní měně při kurzu platném ke dni přistoupení. V rámci členských států Evropské unie patřil limit pro povinnou registraci k DPH, vyjednaný pro Českou republiku ve výši 35 tisíc eur, k jednomu z nejvyšších. Česká republika tak nemůže změnit výši tohoto ročního limitu v zákoně o DPH na základě vlastního rozhodnutí, aniž by nejprve nastala změna na úrovni práva evropského. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že stanovením limitu pro povinnou registraci k DPH ve výši 1 milion korun jsou respektovány unijní dokumenty stanovující horní hranici obratu, do níž je možné v České republice poskytnout osvobození od daně pro malé podniky. Tato hranice je a musí být platná pro všechny osoby povinné k dani bez rozdílu, tedy i pro obce, pokud jsou osobami povinnými k dani.
Vymezení dodání, které se započítává do limitu pro registraci, to znamená jednorázový prodej nemovitosti, na což jste se ptala, kterou obec využívala k výkonu nebo ekonomické činnosti, nevstupuje do obratu. Pro vymezení majetku, jehož poskytnutí nebo dodání se započítává do obratu definovaného v zákoně o DPH, je pak podstatné ustanovení § 4 odst. 2 zákona o DPH, podle kterého se do obratu nezahrnuje úplata za dodání nebo poskytnutí dlouhodobého majetku, není-li toto uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné k dani. Čili muselo by to spočívat v její činnosti, což se u té obce nepředpokládá, čili je to jednorázové, tím pádem se tam nezahrnuje.
Účelem je zamezení zkreslování velikosti obratu například pro účely registrace nebo zrušení registrace DPH.
Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie, je to rozsudek C98/07, je pro počítání obratu nutné odlišit plnění, která mají pro konkrétní osobu povinnou k dani povahu její běžné činnosti, například realitní kanceláře, ale třeba i obce, prodeje nemovitostí včetně pozemků pořízených, nakoupených, vybudovaných za účelem jejich prodeje včetně nemovitostí před prodejem dočasně pronajímaných od plnění, která tuto charakteristiku nesplňují, například prodej vozidel firmou v rámci obměny vozového parku. Čili jinými slovy je důležité, jestli to vyplývá z nějaké povahy její činnosti, nebo nevyplývá. V návaznosti na výše uvedené příklady to pak znamená, že odlišně bude posuzován na straně jedné prodej nemovitosti určené k prodeji, počítá se do obratu, a na straně druhé prodej nemovitosti, která k prodeji nebyla primárně určena, ale sloužila jako nástroj pro realizaci vlastní ekonomické činnosti osoby povinné k dani, například v ní byly výhradně kancelářské prostory nebo nějaké kanceláře. Druhé z uvedených plnění se do obratu nezapočítává.
Ještě si dovoluji připojit příklady z činnosti obcí. V případě obcí a dalších veřejnoprávních subjektů do obratu samozřejmě nevstupuje ani prodej majetku, který sloužil výhradně k výkonu veřejné správy. V praxi to může znamenat, že prodá-li obec jednorázově část obecního úřadu, les, který například vlastnila deset let nebo pole... (Předsedající upozorňuje na čas.) Tak já ještě počkám na doplňující otázku a ráda to dopovím. ***