(19.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Děkuji a nyní prosím pana poslance Benešíka, opět s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Gajdůšková.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážené torzo vlády, já jsem také členem zastupitelstva Zlínského kraje od roku 2004, jsem služebně jeden z nejstarších, byť věkem nejsem nejstarší. To, co tady zaznělo, je prostě pravda - a sice stavba nové nemocnice bude podle všech analýz daleko levnější, kratší a méně bolestivá pro pacienty i personál, než by byla oprava stávající. Pokud odhad je 7 miliard korun stavby nové, tak odhad rekonstrukce té stávající je větší. Pokud budeme porovnávat, co by to nakonec stálo, musíme navýšit i druhou částku za tu rekonstrukci. To je prostě tak a já si myslím, že Zlínský kraj, který nemá fakultní nemocnici, si zaslouží špičkové pracoviště pro své lidi. O to nám ve Zlínském kraji jde. A znovu opakuji, podle všech analýz - a my jsme vedli na zastupitelstvech desítky hodin diskusí s odborníky - varianta stavby nové nemocnice vyjde prostě levněji. Dneska ta nemocnice, nebo respektive Zlínský kraj vynaloží přes 100 milionů korun ročně, jenom aby pořešil havarijní a nevyhovující stavy v té staré nemocnici, a dlouhodobý úvěr nás vyjde na zhruba dvojnásobek. Tak si představte, že my to tam lepíme jak vlaštovka hnízdo, děláme situaci těžkou pro doktory i pro pacienty i pro sestry a stojí nás to jenom v tom havarijním stavu přes 100 milionů korun, a možná můžeme mít novou nemocnici, kterou sice budeme splácet, ale 200 miliony ročně. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Děkuji za dodržení času a chtěl bych přece jenom požádat, abychom se snažili držet věci, když vím, že reagujeme na rozpravu. Paní poslankyně Gajdůšková, poté pan poslanec Válek. Prosím, paní poslankyně. (V sále je silný hluk.)
Poslankyně Alena Gajdůšková: Jenom velmi rychle. Nechtěla jsem samozřejmě rozvíjet debatu o zlínské nové kontroverzní nemocnici. Fakta, o těch bychom tady mohli mluvit dlouho. Názory jsou na to různé, stanoviska také různá. Chci jenom podotknout, že mě skutečně zajímá ta pozice k penězům jako takovým. Na jedné straně nám to nevadí, v miliardách, na to máme jako kraj, na druhé straně říkáme, že prostě tohle je problém a sociální služby padnou, když to nedostanou do určité doby. Já jsem přesvědčena o tom, že ty peníze tam stát dát má a že je tam -
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, já vás přeruším, pak vám dám víc času. Prosím sněmovnu o větší klid. Děkuji. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Nemyslím si, že bych si protiřečila. Stát tam peníze má dát a dá. A já jsem přesvědčena o tom, že to ale musí udělat tak, že je potřeba se podívat po všech resortech. A sociální služby musí být prioritou. Nicméně reagovala jsem na tiskovou konferenci v poledne ze strany KDU, kde byla osočována paní ministryně, kde jsme byli osočováni jako sociální demokracie, a reagovala jsem i na to, co zde bylo řečeno.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní prosím pana poslance Válka, připraví se paní poslankyně Pěnčíková. Než dám panu poslanci Válkovi slovo, jsou zde další omluvenky. Omlouvá se nám pan poslanec Richter od 19.00 hodin do půlnoci z pracovních důvodů a paní poslankyně Malá též od 19.00 hodin do půlnoci z pracovních důvodů. Nyní prosím pana poslance Válka s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Válek: Tady se vám, pane předsedající, omlouvám, já tedy hodně stručně. Prostřednictvím pana předsedajícího paní poslankyně, rád proberu zlínskou nemocnici, už se tady o tom nebavme, a pokud mi aspoň trošku věříte, tak nic lepšího ten kraj nemůže potkat, než když toto se jim povede. Fakt. A já jim budu strašně závidět.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za krátkost. Prosím paní poslankyni Pěnčíkovou, připraví se pan poslanec Výborný.
Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý den, dámy a pánové. Já naštěstí nemám hlas, takže budu velice stručná. Musím se zastat kolegyně Gajdůškové, i když ta diskuse, jak bylo řečeno, sem úplně nepatří. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu kolegovi Benešíkovi. Já už naštěstí v tom krajském zastupitelstvu nejsem. Chodím se tam jenom bavit, protože - všem vám to doporučuji, občas si tam zajděte i z ostatních krajů - je to o pravdu zážitek. Žádné podrobné analýzy a propočty k nemocnici předloženy nebyly.
A k panu kolegovi Jurečkovi. Jsem strašně ráda, že se zajímáte o to, co se děje v ostatních krajích, ale možná byste si mohli poučit pana hejtmana o tom, že usnesení zastupitelstva jsou docela důležitá, že by je mohl začít dodržovat. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Opět připomenu, že bychom se na sebe neměli obracet přímo, a prosím pana poslance Výborného s jeho faktickou poznámkou a poté pan poslanec Benešík.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Jednak bych poprosil, abychom tu debatu vrátili tam, kde byla, a opravdu bych si velmi vyprosil, aby tady přestaly útoky na naše krajské politiky. Mimochodem, když se podíváte, kdo drží sociální věci na těch krajích, jsou to na mnoha místech právě radní za KDU-ČSL, v Ostravě, ve Zlíně, v Pardubicích a dále.
A k paní kolegyni Gajdůškové. Jak můžete v roce 2015 převést zajištění sociálních služeb ze státu na kraje a dneska říkat, že jim na to těch 160 milionů vlastně nedáte? Já bych vás možná poprosil, abyste si vyjela stenozáznam vašeho vystoupení. Pošlete ho vašemu hejtmanovi Martinovi Netolickému do Pardubic. Já jsem zvědavý, co on vám na to řekne, protože to je naprosté nepochopení toho, jak má fungovat financování sociálních služeb.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času a prosím pana poslance Benešíka. Než dorazí k mikrofonu, seznámím vás s další omluvenkou. Omlouvá se nám pan poslanec Farský z dnešního jednání z osobních důvodů od 19.45 hodin. Prosím.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji. Pane místopředsedo, dámy a pánové, tady to není opravdu zasedání o zlínské nemocnici. Každopádně trvám na tom, že investice do krajského zdravotnictví, které jsou menší než ta oprava, jsou dobře, že to nejsou vyhozené peníze. To není hejtmanův reprefond, to není reprefond rady, to je prostě investice do zdraví obyvatel Zlínského kraje a já jsem na to hrdý, že to takto děláme.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím jsme se vypořádali v tuto chvíli s faktickými poznámkami. Prosím do obecné rozpravy pana poslance Kaňkovského, připraví se paní poslankyně Mračková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové, původně jsem měl přichystaný opravdu poměrně dlouhý strukturovaný projev. Vzhledem k tomu, jaký je čas a kolik už toho dnes zde bylo řečeno, budu se snažit pouze glosovat ty nejdůležitější věci.
Možná začnu tím, co jsem prožíval dneska odpoledne, kdy nás tady ve Sněmovně navštívili poskytovatelé sociálních služeb, a to jednak zástupci charity, Slezské diakonie a některých dalších. Musím říct, že rozhovory s nimi byly velmi praktické. Oni nám říkali své praktické zkušenosti, jak na tom v tuto chvíli s financováním jsou. Zaznělo například z úst ředitelky Slezské diakonie, že už v tuto chvíli je nucena propouštět některé zaměstnance, protože skutečně výhled financování na tento rok je pro ni asi nejhorší za posledních pět let. Ale když jsme se rozcházeli, tak se nás tito zástupci poskytovatelů ptali - jak si myslíte, pane poslanče, že to dneska dopadne? A já jsem říkal, já už jsem tady ve Sněmovně zažil mnohé, ale pokud představitelé vládní koalice včera na tiskových konferencích řekli, že podpoří program této schůze, tak jsem přesvědčen o tom, že v tuto chvíli již mají nachystané řešení a že v podstatě z nás opozice tady udělají dneska kašpárky. A já jsem si říkal proč ne.
Tento problém, který tady dnes máme řešit, je skutečně tak závažný, že pokud vláda dneska přijde a ústy vicepremiérky paní ministryně financí Schillerové řekne - my to máme dojednané, my jsme se konečně dnes dopoledne s paní ministryní práce a sociálních věcí dohodli, předáme to takto panu premiérovi a dvě miliardy korun budou během června dofinancovány, tak to bude to nejlepší, co se na téhle schůzi bude moct dít. A já jsem věřil, že to tady dneska v úvodních slovech zazní a že těch - já nevím - osm řádných a deset přednostních práv tady vůbec nebude uplatněno a že budeme ve čtyři, možná v pět hodin hotovi. Bohužel to nenastalo.***