(9.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Teď vás seznámím s připomínkami uvedené České asociace pojišťoven.
První odrážka, nazvali to Projídání budoucnosti. Protože rezervy jsou podle Solvency II aktuálně nižší, tak v rámci přechodu na novou metodu vláda navrhuje jednorázové zdanění, a to v průběhu dvou účetních období. Je to jednorázový příjem. Současně ty peníze mají být použity na opakující se mandatorní výdaje, což znamená, že nejpozději třetí účetní období nám zůstanou mandatorní výdaje, ale nebudou kryty žádným příjmem státního rozpočtu ze zdanění technických rezerv pojišťoven. - Jak jsem říkal, jedná se zhruba o zdanění 50 mld. korun. Od roku 2023, pokud by ten návrh prošel tak, jak je navržen, by tedy už nepřinášel žádné daňové příjmy do státního rozpočtu.
Rezervy podle Solvency II jsou součástí komplexních výpočtů v rámci kvantifikace potřebného solventního a minimálně požadovaného kapitálu pro bezpečné provozování pojišťovací činnosti, zatímco účetní rezervy v souladu s principem opatrnosti musí zajistit schopnost pojišťovny uhradit veškeré závazky vůči klientům. - Ta věta je poměrně komplikovaná. Nicméně jednoznačným způsobem vyplývá ten rozdíl. Minimální rezervy, ty jsou harmonizované v rámci EU podle směrnice Solvency II, vlastně říkají, aby vůbec mohla nějaká společnost dostat licenci, aby mohla poskytovat pojišťovací služby, musí mít ty rezervy v minimální výši podle Solvency II. V České republice je to číslo dokonce vyšší, protože náš národní regulátor, což je v tomto případě Česká národní banka, nepovažuje evropsky stanovenou minimální hranici za dostatečnou pro bezpečný finanční trh právě proto, že pojišťovny se musí připravit na budoucí krytí z pojistných událostí všech klientů.
Dalším důvodem při vykazování těchto dvou úrovní rezerv jsou rozdílné přístupy ve vykazování některých položek. Například se jedná o odložené pořizovací náklady, akumulované dluhy, budoucí zisky a další. Solventnostní rezervy jsou předmětem dohledu ČNB, ale sama Česká národní banka přiznává, že nemá v rámci pravidelného výkaznictví k dispozici natolik detailní informace a data, které by umožňovaly ověření správnosti stanovení výše solventnostních technických rezerv srovnatelných s hloubkou auditorských prací, které provádějí externí auditoři při auditu účetní závěrky. - Tady bych chtěl jenom připomenout, já už jsem to opakovaně říkal, že prostě není pravda, že pojišťovna si může jakýmkoliv způsobem stanovit výši technických rezerv. Jedná se o složité matematicko-pojistné plány, odhad budoucích zisků a také odhad budoucích nákladů.
Kritická oblast je oblast životního pojištění. Tady má vlastně pojišťovna zaplatit daň ze zisků, které ještě nenastaly. Potom vám podrobně představím jednoduchý modelový příklad, pokud si občan spoří zhruba tisíc korun měsíčně, což není žádná závratná částka, jak to vypadá i se zdaněním buď postupným, nebo tím jednorázovým.
Účetní technické rezervy u životních pojištění jsou vytvořeny podle pojišťovnou pevně daných a neměnných pravidel pojistné matematiky a jejich hlavním účelem je pokrytí budoucích nároků oprávněných osob vyplývajících z pojistných smluv. Jsou to tedy vlastně peníze klientů, které jsou připraveny na budoucí plnění pro případ, že například dojde k výraznému zhoršení zdravotního stavu, či dokonce pokud dojde k úmrtí nebo k podstatnému omezení schopnosti vykonávat pracovní či jiné žádoucí aktivity.
Vzhledem k tomu, že podle metodiky a podle pravidel Solvency dva - nebo Solvency Two, myslím, že se to používá častěji - se od rezerv očekávají budoucí zisky, dojde v rámci novely k jejich zdanění výrazně v předstihu, než a zda vůbec tyto nejisté budoucí zisky budou realizované. Zdanění očekávaných budoucích zisků životního pojištění tak znamená odvod daně z prostředků, které pojišťovny ještě ani nemají, a v případě, že se nenaplní vždy obecně nejisté předpoklady dalšího vývoje v horizontu desítky let, tak je ani v budoucnu reálně mít nebudou. To je opravdu unikátní situace.
Myslím, že v té debatě zaznívají oprávněně určité otázky, a jak příznivci tohoto zdanění tak odpůrci na ně hledají odpověď. A myslím, že pouze v podrobné rozpravě před zahájením hlasování pak můžeme zvážit, které argumenty jsou pro, které jsou proti a které by mohly mít vyšší váhu v našem rozhodování. Poctivě přiznávám, že ta debata není sto nula, že i my se snažíme podívat se na návrh zdanění technických rezerv realisticky a z obou stran, nejenom pouze z jedné strany. Nicméně ty strany jsou tady tři. Velmi často se debata zužuje pouze na dvě strany, a to je státní rozpočet a pojišťovny, ale neměli bychom zapomínat na tu nejdůležitější stranu, která v té jednoduché daňové matematice prostě neexistuje, a to jsou klienti pojišťoven, a zejména klienti u životního pojištění. A o ty by nám v té debatě a při hledání řešení mělo jít nejvíce. Ani ne o příjmy státního rozpočtu, ani ne o příjmy či zisky pojišťoven, ale o stabilitu a (nesrozumitelné) klientů, to znamená těch, kteří se pojistili zejména v oblasti životního pojištění.
Takže pojďme k takovému bloku otázek a možných odpovědí.
První otázka legitimní je, jak se změní uznatelnost rezerv. Dneska se tvoří daňově uznatelné technické rezervy pojišťoven podle zákona o účetnictví. To se má změnit a do budoucnosti Ministerstvo financí a vláda jako celek navrhují brát do úvahy rezervy vypočtené podle pravidel Sovency II. Tato takzvaná solventnostní pravidla však byla vytvořena pro stanovení minimální a optimální bezpečné výše kapitálu. V některých z minulých vystoupení nám pan předseda Kalousek popsal složité vyjednávání na evropské úrovni, kdy ČR tehdy zastávala pozici, která odpovídala vyšší minimální hodnotě těchto rezerv. Nicméně v rámci hledání kompromisu, a myslím, že to byly zejména státy z jižního křídla EU, jmenovitě Itálie, která vlastně prosadila zhruba tu 50procentní hodnotu technických rezerv podle Solvency II, naše republika zastávala názor, že by bylo lepší mít 70 %. To koneckonců taky odpovídá i stanovisku regulátora ČNB. Pokud to budu interpretovat správně, pokud ne, tak se omlouvám. Tak regulátor - k tomu, aby společnost dostala licenci k podnikání na tomto regulovaném trhu, musí mít rezervy ve výši 1,4 % podle Solvency II, což vlastně odpovídá přesně té pozici ČR, kterou se nám nepodařilo prosadit na evropské úrovni. Pokud ano, ale to jsme neměli samozřejmě v rukou my sami, ale záleželo i na stanovisku mnoha partnerů, tak by to bylo skutečně těch 70 %. Jednoduchá matematika 50 krát 1,4 je 70.
Ten výpočet rezerv, které mají být nově zdaněny podle Solvency II vlastně nenavazuje přímo na ostatní položky v účetnictví, je koncepčně odlišný, a je proto i v rozporu s obecnými účetními zásadami. Například odečtení budoucích očekávaných zisků od hodnoty závazků je v rozporu se zásadou opatrnosti uplatňovanou v účetnictví. Solventnostní pravidla, znovu připomínám, byla vytvořena pro stanovení minimální optimální bezpečné výše kapitálu. ***