Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

22.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 689/ - prvé čtení

Požádám, aby z pověření vlády předložený návrh uvedla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a aby u stolku zpravodajů zaujal své místo pan zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Roman Sklenák. Ještě než požádám paní ministryni o úvodní slovo, opět požádám sněmovnu o klid! (Vyčkává se.) Doufám, že je tu dostatečný klid, abychom mohli slyšet úvodní slovo ministryně práce a sociálních věcí vlády České republiky Jany Maláčové. Prosím.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předkládám vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony. S obsahem návrhu zákona vyjádřili souhlas všichni sociální partneři, kteří spolu se zástupci vládní koalice uzavřeli dne 14. října 2019 tzv. písemnou džentlmenskou dohodu o podpoře tohoto návrhu.

Návrh reaguje na potřeby praxe a směřuje ke snížení administrativní náročnosti, dále reflektuje nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a též Soudního dvora Evropské unie.

Navrhuje se především následujících sedm věcí:

Za prvé, zakotvení nového institutu sdíleného pracovního místa umožňujícího flexibilní zapojení zaměstnanců s kratšími úvazky za účelem zejména slaďování práce a rodiny. Česká republika je v podpoře flexibilních nebo částečných úvazků na chvostu EU.

Za druhé, koncepční změna dovolené přinášející spravedlivější postup při stanovení délky dovolené a jejím čerpání.

Za třetí, změna v oblasti náhrady škody a nemajetkové újmy.

Za čtvrté, zpřesnění úpravy doručování, které zejména administrativně odlehčí zaměstnavatelům.

Za páté, zpřesnění úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.

Za šesté, prohloubení prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání.

A za poslední, za sedmé, snížení administrativní náročnosti při vydávání potvrzení o zaměstnání.

Současně návrh obsahuje transpoziční část, pokud jde o problematiku vysílání zaměstnanců podle směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2018 č. 957 z 28. června 2018.

Lhůta pro implementaci směrnice je do 30. července tohoto roku. Proto se navrhuje dělená účinnost novely, a to s tím, že transpoziční část k vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb musí nabýt účinnosti dnem 30. července tohoto roku, k 1. 7. tohoto roku mají nabýt účinnosti ta opatření, která nejsou vázána na veřejné rozpočty, a ke dni 1. 1. 2021 úprava sdíleného pracovního místa a dále změny v oblasti dovolené, náhrady škody a nemajetkové újmy, jakož i prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi vás požádat o podporu tohoto potřebného zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové za úvodní slovo a požádám o úvodní slovo zpravodaje pro prvé čtení, pana poslance Romana Sklenáka. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jak již sdělila paní ministryně, projednávaný tisk přináší celou řadu změn. Nemění jen zákoník práce, ale i zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zákon o vojácích z povolání, zákon o zaměstnanosti a zákon o inspekci práce. Cílem návrhu je implementovat právo Evropské unie a provést i další změny nevyhovujících ustanovení zákoníku práce na základě shody sociálních partnerů. Zohlednit je třeba také vývoj judikatury českých soudů i Soudního dvora Evropské unie.

Novela transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2018/957 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Pro úplnost uvádím, že lhůta pro provedení transpozice této směrnice je do 30. července 2020. Změny provedené v této směrnici je třeba promítnout do stávající úpravy podmínek vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb, jak je obsažena především v § 319 zákoníku práce. Do právního řádu je proto třeba zavést povinnost uživatele v dostatečném předstihu informovat agenturu práce, která k němu dočasně přidělila zaměstnance k výkonu práce, o tom, že tohoto zaměstnance vyšle k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území jiného členského státu Evropské unie.

Směrnice dále rozšiřuje povinnosti zaměstnavatele při poskytování odměny za práci, a to pokud jde o všechny povinné složky mzdy a platu vyplácené zaměstnanci vyslanému v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, dále při poskytování náhrad cestovních výdajů vyslanému zaměstnanci při cestách konaných za účelem výkonu práce nebo v souvislosti s ním ve smyslu § 152 zákoníku práce mimo jeho obvyklé místo výkonu práce na území České republiky a konečně zaměstnavatelům ukládá povinnost zajistit standard ubytování vyslaným pracovníkům, pokud je ubytování poskytováno zaměstnavatelem mimo jejich obvyklé místo výkonu práce.

Rovněž je nezbytné v souvislosti s rozšířením působnosti směrnice na odvětví silniční dopravy zavést pro toto odvětví přechodnou úpravu.

Dále novela zcela zásadní změnu přináší v úpravě dovolené. Dochází k opuštění dovolené za odpracované dny a vznik práva na dovolenou je založen na týdenní pracovní době, od níž se odvozuje i délka dovolené.

Návrh zákona dále zavádí institut sdíleného pracovního místa jako nové formy flexibilního režimu práce. V oblasti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů se stávající znění zpřesňuje.

Další změna se týká úpravy doručování, kde se zjednodušuje doručování písemností zaměstnavatelem. Zavádí se dále fikce doručení při doručování písemností zaměstnavateli, který se fyzicky nenachází v místě zapsaném ve veřejném rejstříku, a tím doručení znemožňuje.

Předložený návrh obsahuje i změnu úpravy náhrady škody a nemajetkové újmy. V této souvislosti se navrhuje zavedení pevného mechanismu pro valorizaci náhrad svázaného s růstem průměrné mzdy v národním hospodářství.

Závěrem mi dovolte, abych uvedl, že návrh zákona byl projednán v připomínkovém řízení a vládě k projednání byl předložen bez rozporů. Legislativní rada vlády návrh zákona projednala 28. listopadu 2019 a doporučila vládě jej schválit. Tak se stalo na jejím jednání 16. prosince 2019. Poslanecké sněmovně byl pak návrh zákona předložen 2. ledna letošního roku a téhož dne byl rozeslán poslancům.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu a otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím čtyři přihlášky, a ptám se paní poslankyně Pekarové Adamové, jestli chce využít svého přednostního práva. (Chce.) V tom případě jí udělím slovo jako první vystupující. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nestává se příliš často, že u novely zákoníku práce, která obsahuje tolik změn, které tady byly zmíněny jak předkladatelkou, tak zpravodajem, bychom nacházeli u větší části shodu než naopak. To samo o sobě je, myslím, docela pozitivní zpráva i pro předkladatele. Zákoník práce je samozřejmě materie velmi složitá, velmi zásadní pro zaměstnavatele i zaměstnance a určitě by si zasloužil, aby byl přizpůsoben tomu, že už žijeme v 21. století. Zasloužil by si velkou, komplexní novelizaci, a byť se tato novelizace za tak zásadní a velkou změnu počítat určitě nedá, tak celá řada z těch změn, které obsahuje, jde určitě dobrým směrem.

Proto mě mrzí, že jedna z těch částí, která je velmi vyzdvihována jako skvělé řešení, je spíše cestou, která je zbytná, která by v tom zákoně být vůbec nemusela. Asi tušíte, že se jedná o sdílená pracovní místa. Byť tedy panuje shoda na tripartitě tady na této novele, což je poměrně vzácná věc, tak si myslím, že řešení této problematiky právě formou ustanovení nového paragrafu je opět zbytečnou administrativou pro zaměstnavatele.

Zkušenosti podnikatelů, se kterými hovořím o právě flexibilních a částečných pracovních úvazcích, totiž hovoří o úplně jiném problému, který tento zákon neřeší. A totiž to, že opravdu jsou flexibilní nebo částečné úvazky pro ně prostě dražší. Tedy ten problém není v tom, že by nebyli schopni rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců na částečných úvazcích, které jim pokrývají třeba jeden plný úvazek, to si myslím, že je tak jednoduchá organizační věc, že kdokoli z nás kdykoli byl zaměstnán nebo sám zaměstnával, tak ví, že je opravdu jednoduchá domluva mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, ale problémem je to, že tyto úvazky jsou prostě pro zaměstnavatele dražší.

Já se dlouhodobě snažím řešit problematiku právě částečných úvazků a této flexibility zaměstnávání, která je velmi žádaná, v zahraničí naprosto běžná a mnohem využívanější než u nás, a stále se nedaří nacházet shodu tady u nás v Poslanecké sněmovně na tom, že to řešení je tady už dávno, že už ho tady máme předložené společně s dalšími kolegy a kolegyněmi mnoho měsíců, možná už se to dneska dá počítat na roky - totiž ve výpočtu odvodů za tyto úvazky. Pokud bychom tuto novelu, kterou tady máme předloženou - a já jsem se opakovaně snažila, abychom ji předjednali nebo dali na program na nějaké místo, kde by se na ni skutečně mohlo dostat, tak bychom vyřešili problém částečných úvazků, mnohem více bychom pomohli zaměstnavatelům a zaměstnancům než právě zřizováním sdílených pracovních míst, tedy tady tohoto ustanovení zákoníku práce, a bylo by po problému.

Náš návrh totiž řeší tu příčinu. Řeší tu příčinu, že jsou ty úvazky dražší. A tento návrh řeší tedy jenom další přidání administrativy. A jak v jiných částech této novely opravdu administrativa ubývá, tak tady jí přibývá. Proto si myslím, že vydávat toto za řešení celkově nedostatečného počtu těchto úvazků, po kterých mnohdy touží rodiče malých dětí nebo ženy, muži na rodičovské, lidé, kteří jsou třeba v předdůchodovém věku nebo chtějí zvládat třeba ještě péči o své blízké, stárnoucí rodiče nebo další členy rodiny, tak je falešné.

Proto vás opakovaně žádám, abychom se pokusili tedy ten návrh zákona, byť je opoziční, a vím, že to mnohdy koaličním poslancům není po chuti se k němu postavit čelem, tak abychom se k němu čelem postavili a konečně i projednali, posunuli minimálně aspoň dál, ať máme šanci ještě v tomto volebním období s touto neuspokojivou situací něco udělat. Skutečně pomoci těm, kteří chtějí pracovat, ale nemohou na plný úvazek ať už z jakéhokoliv důvodu.

Mě by tady zajímalo právě k těm sdíleným pracovním místům několik věcí na paní ministryni. Totiž na výboru pro sociální politiku už dříve tato matérie byla řešena a tam jsme se dověděli jednu věc, která je podle mě typicky socialistické, nevhodné řešení. Totiž že je v plánu pro zaměstnavatele zavést nějaké dotace na sdílená pracovní místa. To znamená motivovat zaměstnavatele k tomu, aby na jedno pracovní místo a plný úvazek vzali dva lidi po částečných úvazcích, že bude motivace formou dotací.

Směrem k tomu, co jsem sama říkala, že je hlavní příčinou, tedy vysoké odvody, zbytečně vysoké odvody tady u těch úvazků, tak uvidíme, že se drbeme pravou rukou za levým uchem. Je to přesně nesmysl řešit v tomto případě nějakou subvencí poptávku, nebo řekněme nabídku právě, která by mohla být ze strany zaměstnavatelů, a poptávku ze strany zaměstnanců. A místo toho, abychom celkově ten systém udělali levnější, jednodušší, tak ho komplikujeme a překombinováváme natolik, že ty peníze, které zbytečně vybereme, dáme na nějakou kupičku, kterou pak přerozdělí nějací úředníci, kteří rozhodně nebudou pracovat zadarmo. Takže to celé bude naopak stát ještě víc.

Takže tohle mně přijde jako zásadní informace, která tady nezazněla při představení toho zákona. Nevím, jak tedy v současné chvíli Ministerstvo práce a sociálních věcí se k tomuto staví a zda opět opravdu bude chtít to řešit naprosto nesystémově.

Další otazník, který nad tím visí, je, jestli jsme se předtím, než jsme se pustili a než sem úředníci na ministerstvu pustili ty práce na této novele a na ustanoveních právě týkajících se sdílených pracovních míst, podívali na zkušenosti ze zahraničí. Podle mých informací, já si teď sbírám ještě z dalších států, jsou země, které se touto cestou pokusily jít, jako třeba Francie, a po několika letech vyhodnotily, že to byl směr špatný, a začaly tedy obracet a celé takovéto ustanovení v zákoníku práce rušily. A zrovna Francie, která zákoník práce má asi tak ještě trojnásobně početný co do počtu stran, by nám asi příkladem být neměla. Ale v tomto případě, pokud i oni sami právě vyhodnotili tu cestu jako slepou, tak nechápu, proč my bychom se na ni měli vydávat.

Proto by mě zajímalo od paní ministryně, pokud mě vnímá vůbec, jestli si tady toto vyhodnotili a jestli tuto zkušenost anebo i další, z jiných zemí, právě zohlednili, a tedy ten předchozí rok tak samozřejmě platí.

Budu ráda, když to samozřejmě velmi detailně probereme i na výboru pro sociální politiku, kam tato materie patří. Ale myslím si, že by se této novele měl věnovat i výbor hospodářský, protože samozřejmě se to bude týkat podnikatelského prostředí v ČR velmi významně. A byť tedy tam panuje shoda na tripartitě, tak věřím tomu, že i tam by tato materie měla být probrána.

Děkuji aspoň vám, kteří jste mě poslouchali, za pozornost a doufám, že paní ministryně odpoví na otázky ještě v rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové Adamové za její vystoupení. Pokračovat budeme vystoupením pana poslance Stanislava Grospiče. Připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Paní poslankyně jistě potom upřesní, jestli hospodářský výbor bude navrhovat asi jako garanční, nebo jako další výbor, to jistě dojedná i se zpravodajem. Nyní tedy pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych se vyjádřil také i za klub KSČM i sám za sebe k předkládané novele zákoníku práce.

Není asi žádným tajemstvím, že jsme dlouho, a velice dlouho, čekali na to, že by měla dojít avizovaná novela do Poslanecké sněmovny z pohledu vlády. A rozumím i tomu, že bylo velice obtížné dosáhnout shody v rámci tripartity na tom, v jaké podobě by měla přijít novela, která alespoň zčásti eliminuje různé přístupy k pojetí pracovního práva ze strany zaměstnavatelů, ale i zástupců zaměstnanců, tedy především odborových svazů.

Mám trochu obavu, že předkládaná novela, byť se tváří, že je vlastně pouze zejména novelou transpoziční k směrnici Rady a Evropského parlamentu, tak trošičku v tomto smyslu není upřímná, protože se nezabývá především a zejména touto transpozicí, ale skrývá v sobě řadu zásadních problémů, které otevírá a které z mého pohledu, z pohledu myslím si ale i zaměstnanců a odborových svazů, nejsou úplně rozhodující a natolik problémové, že by si vyžádaly zásadní změnu. Narážím tím na otázku zcela zásadní změny výpočtu kalendářní dovolené a samozřejmě také na otázku sdíleného pracovního místa.

Chtěl bych říci, že současný zákoník práce zná možnosti, jak vyjít vstříc v zaměstnání třeba matkám s dětmi nebo osobám, které se starají o jinou, třetí osobu a nemohou vykonávat práci na plný úvazek nebo potřebují úpravu pracovní doby. A nemyslím si, že návrh na sdílené pracovní místo, zvlášť v té podobě, jak je navržen v předložené novele, přinese odlehčení administrativní zátěže pro zaměstnavatele, ulehčí zaměstnancům, povede k stabilizaci pracovního trhu, který zatím zažívá relativní konjunkturu, je vyšší poptávka po pracovní síle než v dobách hospodářských recesí, a trošku žije v iluzích, že se touto formou, kterou zavedeme, nebo chce vláda zavést do pracovního práva, předejde v případě příchodu větších recesí také i problematice, že může růst počet nezaměstnaných, tedy lidí odkázaných na určitou formu podpory ze strany státu.

Myslím si, že sdílené pracovní místo je pojem, který není úplně vlastní kontinentálnímu evropskému právu, a jeho implementace v této podobě je velice problematická. Chtěl bych říci, že z právních systémů, z kterých je tato věc implementována do kontinentálních právních systémů, naopak zase neznají krátkodobé formy pracovních úvazků, nebo se běžně nepoužívají, anebo formy, jako je dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce. Takže ono to není tak úplně jednoznačné, že zavedeme-li tento moment do pracovního práva, povede to ke kýženému efektu, a může to naopak vyvolat řadu sporů, řadu výkladových sporů, řadu pracovněprávních sporů a vůbec to nemusí jít k ulehčení situace zaměstnanců, ale ani samotných zaměstnavatelů, kteří můžou mít problém s tím, jak si zabezpečí vlastně sjednaný objem výkonu práce.

Co se týká oblasti dovolené, tady bych chtěl především připomenout jeden zásadní moment. V samotné novele a v důvodové zprávě je uveden výpočet variantní, který se týká § 211 až 214 a potom § 213 a následujících, situací, jak bude tento výpočet probíhat při tom, kdy zaměstnavatel poskytuje nadstandardně - protože zatím máme v zákoně stanoveny čtyři týdny základní výměry kalendářní dovolené. A tento návrh jej nijak dál neposouvá, přestože ví, že ve Sněmovně leží návrh na pětitýdenní kalendářní základní výměru dovolené, a počítá těžkopádnějším systémem než v dosavadní právní úpravě s tím, že bude vycházet z 52týdenní pracovní doby, ale přepočítává to velice složitě na pracovní hodiny, s tím, že on sám přiznává, že ve variantě při situaci, kdy zaměstnavatel bude akceptovat pět týdnů kalendářní dovolené, tak zaměstnanec za určitých okolností bude přicházet o devět pracovních hodin, které bude v podstatě obětovat vůči zaměstnavateli, a nebude se k nim přihlížet, pokud půjde o čtyři týdny pracovní dovolené, tedy tu úpravu, která je zákonem dána a pod kterou by se vlastně nemělo jít, tak v této variantě se předpokládá, že i při přepočtu tady pracovní kalendářní dovolené se nebude přihlížet k šesti pracovním hodinám, které budou na celé násobky. A takto bych mohl pokračovat.

Myslím si, že to není dobré a není standardní. Myslíme si, že není vůbec dobré, když i vláda se vydá cestou preference krátkodobých pracovních úvazků, krátkodobých forem preference zaměstnávání na kratší úvazky, že se nejenom maminek s dětmi dotýká otázka stability a ekonomické jistoty a že by naopak měl být vytvářen tlak na to, abychom podporovali dlouhodobé pracovní úvazky, plnohodnotné pracovní úvazky.

A pokud se diskutuje - a tady byla zmíněna i Francie - o otázkách třeba zkrácení pracovní doby, a je to téma velice žhavé i v České republice, tak je to samozřejmě problematické z hlediska rozvrhu pracovní doby, z hlediska toho, jestli se bude krátit poměrně délka pracovní směny, či se bude krátit týdenní rozvrh, měsíční rozvrh pracovní doby. Tomu rozumím. Na druhou stranu si myslím, že určitým řešením je uzákonit to, co je běžnou praxí u téměř 80 % zaměstnavatelů, a to je ona pětitýdenní základní výměra kalendářní dovolené. Myslíme si, že to je možné. Koneckonců i při zachování onoho přepočtu na hodiny by bylo možné udělat tento úkrok a vydat se touto cestou, protože praxe v podstatě zná tento způsob, a hlavně náš právní řád přináší sám o sobě nerovnost, protože zaměstnanci, kteří se řídí služebním zákonem, zaměstnanci řady specifických profesí již mají i zákonem stanovenou pětitýdenní nebo i delší základní výměru kalendářní dovolené, takže v tomto ohledu by bylo spravedlivé vůči všem zaměstnanců tento návrh zohlednit. Možná by se tím vyřešil v prvém kroku problém otázky zkracování délky pracovní doby a jejího promítání do zákoníku práce a nemusely by se volit tak složité formy, jako je například otázka sdíleného pracovního místa.

Rozumím tedy dohodě, ke které se dospělo, musím však říci, že ne všechny odborové svazy jsou s tímto výsledkem spokojeny. Musím říci, že se Komunistická strana Čech a Moravy domnívá, že vedle nutné transpozice, která se týká - a je popsána v návrhu zákoníku - i některých příkladů dopravy, nebylo potřeba a není potřeba přecházet nesystémově ke změně výpočtu kalendářní dovolené, že to je věc, která bude k tíži budoucí stability pracovního práva. Jenom připomenu, že samotný zákoník práce od doby svého vzniku - a my jako komunistická strana považujeme za úspěch, že se tehdy přijal zákon číslo 262/2006 - byl 52krát novelizován a čtyři další novelizace jsou otevřeny a leží v této Sněmovně a jsou rozjednány. I tuto skutečnost je potřeba zohlednit.

Vyjadřuji tedy velice opatrný přístup k navržené novele a předem avizuji, že pokud by došlo k tomu, že by tato novela nedoznala změny v průběhu svého projednávání, pak by asi byla velice složitá podpora ze strany Komunistické strany Čech a Moravy. Dovolil bych si tady také navrhnout prodloužení lhůty k projednávání o 20 dnů.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanislavu Grospičovi za jeho vystoupení. Než budeme pokračovat, konstatuji dvě omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od pana poslance Jana Čižinského od 10.30 do konce jednacího dne a od pana poslance Jana Volného od 11 hodin do 14 hodin dnešního jednacího dne.

Nyní tedy pan poslanec Vít Kaňkovský, připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážené ministryně, ministři, milé kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych se sám za sebe i za klub KDU-ČSL vyjádřil k předložené vládní novele zákoníku práce. Trochu navážu na své předřečníky.

I já oceňuji to, že sem novela zákoníku práce dorazila, byť to bylo částečně vyvolané nutnou transpozicí evropské legislativy, ale všichni víme a očekávali jsme i podle vyjádření jak paní ministryně, tak celé vlády na začátku volebního období, že se chystá na komplexní novelu zákoníku práce, a byla několikrát avizována. Těšili jsme se na to, že skutečně zákoník práce, který má v praxi řadu obtíží, bude novelizován tak, aby se legislativní praxe přiblížila tomu, co moderní zaměstnávání vyžaduje.

To, co zde bylo představeno, je jistě dobrým materiálem k diskusi. Těch sedm základních oblastí, které tato novela obsahuje, jsou jistě oblasti, které je potřeba diskutovat. I já se připojuji k tomu, že například sdílené pracovní místo vnímám jako možnost k tomu zlepšit slaďování pracovního a soukromého života, ale navázal bych na slova kolegyně Markéty Pekarové Adamové, že si nejsem jistý, že tak jak je to sdílené místo zakotveno, skutečně přinese to, co bychom od toho očekávali. Nechci to ale v tuto chvíli rozvíjet, určitě se k tomu budeme velmi poctivě vyjadřovat ve výboru pro sociální politiku a možná i v některých dalších výborech.

Co mně v té novele chybí a co mě i velmi mrzí, je to, že pokud se bavíme o slaďování profesního a soukromého života, tak těch problémů je mnohem více a jenom institut sdíleného pracovního místa je nevyřeší. Kolegyně Markéta Pekarová Adamová tady zmiňovala ten zásadní fakt, že pro to, aby zaměstnavatelé byli vstřícnější k tomu umožňovat zkrácené úvazky, umožňovat sdílená pracovní místa, tak by potřebovali jeden zásadní krok - aby se jim to neprodražovalo. O tom jistě bude ve výboru pro sociální politiku velká diskuse.

Ale je celá řada dalších oblastí, které zejména maminkám na rodičovské nebo i maminkám, které už jsou po rodičovské, ale potřebují se v části dne starat o své děti, znepříjemňují život. Těch oblastí je mnohem více. Pokud si zažádají například o zkrácený úvazek, tak v tuto chvíli nemají jistotu, že v době, kdy je zhoršená zaměstnanost, kdy vzroste míra nezaměstnanosti, když si požádají opět o navýšení zkráceného pracovního úvazku na plný, že jim zaměstnavatel vyhoví. To je poměrně zásadní aspekt, kdy se mnohdy maminky rozhodují, zda si požádají o zkrácený úvazek, nebo nepožádají. To je třeba institut, který by podle mého názoru tato novela měla řešit. My jsme to předložili v poslanecké novele, ale ta je někde daleko, daleko v pelotonu neprojednaných poslaneckých novel a je otázka, kdy se na ni dostane. Naší ambicí je tuto otázku otevřít a případně formou pozměňovacího návrhu do této novely vložit.

Mohl bych zmínit ještě celou řadu dalších oblastí, které současná praxe aplikace zákoníku práce přináší, které jsou problematické. Nebudu je tady zmiňovat, myslím si, že to je spíše na fórum výboru pro sociální politiku.

Ale jednu oblast zmínit musím. My jsme na začátku volebního období společně s kolegou Patrikem Nacherem předložili poslaneckou novelu, byl to tuším sněmovní tisk 22, jeden z prvních v tomto volebním období, který se snažil pomoci takzvaným rentistům. Jsou to lidé, kteří byli postiženi pracovním úrazem nebo mají chorobu z povolání, která výrazným způsobem omezuje jejich pracovní schopnost. A tito lidé jsou dlouhodobě diskriminováni a v podstatě jsou potrestáni ve chvíli, kdy dojde k navýšení minimální mzdy, protože každé navýšení minimální mzdy znamená, že jim bude snížena vyplácená renta. Ta renta je vlastně odškodnění za tu ztrátu jejich pracovní schopnosti následkem pracovního úrazu nebo choroby z povolání.

My jsme se to snažili nějakým způsobem řešit zafixováním té minimální mzdy. Nakonec došlo k tomu, že jsme ten návrh stáhli a vláda si ten návrh v malinko pozměněné podobě osvojila a my jsme ho zde i společně schválili. Bohužel se stalo to, co jsme neočekávali a co si nikdo nepřál. Pojišťovny si výklad této novelizační změny vyložily po svém a situace alespoň části těch rentistů - a zdůrazňuji rentistů, nikoliv rentiérů, ti takové potíže nemají - se bohužel nezměnila. Oni stále při navýšení minimální mzdy přijdou o část vyplácené renty. A věřte, že je to pro ně velmi, velmi smutná zpráva a že je to velmi ponižuje.

Takže já jsem předpokládal, že Ministerstvo práce a sociálních věcí v této novele vyjde vstříc těmto lidem, kteří už byli ne vlastní vinou výrazným způsobem potrestáni, protože pracovní úraz ve valné většině případů není zaviněn tou osobou, stejně jako choroba z povolání není vinou té osoby. My jsme během těch posledních let s kolegou Josefem Hájkem, který je v tom velmi aktivní, a v poslední době i s kolegou Černohorským absolvovali nespočet jednání s rentisty, se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu, se zástupci pojišťoven a snažili jsme se přesvědčit Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby problém rentistů řešilo. Bohužel do této doby žádné řešení není na stole. A já jsem očekával, že tato novela se tímto velkým problémem bude zabývat.

Možná si řeknete, že to není tak zajímavé, že se to týká pouze - a říkám to v uvozovkách - pouze několika tisíc obyvatel této země. Ale je to několik tisíc obyvatel této země, kteří byli osudem postiženi, a my je trestáme tím, že při každém navýšení minimální mzdy jim snížíme vyplácené odškodnění. Takže to mě velmi mrzí a pevně doufám, že do druhého čtení ministerstvo představí řešení této oblasti.

Chtěl bych říci, aby to bylo korektní, že tak jak jsme měli možnost se seznámit s tou problematikou opravdu do hloubky, tak je to veliký problém, protože se to týká i rentistů, kteří měli přiznanou rentu ještě před účinností dnes platného zákoníku práce. Je tam několik skupin rentistů, kteří nabíhali v průběhu let od roku 1989. Takže samozřejmě ten problém je široký a není úplně jednoduše řešitelný. Ale kdo jiný než Ministerstvo práce a sociálních věcí, případně další ministerstva, by měl tento problém vyřešit. Takže já bych si velmi přál - a je to můj apel směrem k paní ministryni - aby v průběhu legislativního procesu se k tomuto problému vrátili a skutečně připravili do druhého čtení řešení, které rentistům pomůže.

Závěrem bych chtěl říci, že za klub KDU-ČSL podpoříme propuštění tohoto tisku do dalšího čtení, ale očekáváme velmi dlouhou a myslím místy i bouřlivou diskuzi o jednotlivých opatřeních, která tato novela přináší. A pevně věřím, že ten návrh rozšíříme ještě o některé další potřebné oblasti, tak jak jsem zmínil problematiku rentistů, ale i další opatření směřující k lepším podmínkám pro sladění profesního a soukromého života. A netýká se to v této oblasti pouze maminek na rodičovské nebo maminek, které se starají o nezletilé děti. Tak jak se vyvíjí demografická křivka, tak jak se vyvíjí zaměstnanost v této zemi, kdy v řadě profesí nemáme, koho bychom dostali na to konkrétní pracovní místo, tak se to bude stále častěji týkat i seniorů, které budeme také chtít dostat na ty zkrácené úvazky. A jim v tom musíme pomoci. A musíme pomoci i těm zaměstnavatelům, aby měli ambici ty zkrácené úvazky nabízet.

Kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Josef Hájek. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl poděkovat kolegovi Kaňkovskému, že tady zmínil problematiku těch rentistů. Pro mě je to velmi blízké téma, protože se jedná mimo jiné o čtyři tisíce bývalých horníků, kteří nemohou vykonávat svoji profesi z důvodu buď úrazu, nebo choroby z povolání, a opravdu je to velký problém. My jsme - tedy paní ministryně s námi jednou jednala, bohužel je časově zaneprázdněná, takže to byla asi nějaká dvacetiminutovka a bohužel to vyšumělo, což mě samozřejmě mrzí. My jsme těm horníkům a ostatním slíbili, že případně zpracujeme poslanecký návrh. Ale je to tak obsáhlá věc, že je potřeba skutečně do toho zatáhnout ministerstvo, protože to má štáb lidí, kteří jsou schopni toto udělat. A je to otázka nejenom řešení těch rentistů. To má dopady na důchodový systém, protože ti horníci jsou nuceni být potom na úřadu práce, nenabíhají jim odpracované roky, nedostanou důchod, ty náhrady mají do 65 let. Potom nebudou míst šanci na důchod.

To znamená, vyzývám a prosím paní ministryni, aby se tímto problémem skutečně začali zabývat a přišli sem s návrhem, který bude prospěšný nejenom pro ty rentisty, ale i pro Českou republiku, protože tihle lidé chtějí pracovat, ale jsou nuceni nepracovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Kaňkovský s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Já ještě krátce zareaguji na kolegu Josefa Hájka. Pokud se bavíme o problémech rentistů, tak těch problémů je tam ještě mnohem víc. Já bych ještě zmínil dva. Je to problematika takzvaného stop výdělku, která velmi demotivuje jak horníky, tak i ty další postižené, protože jsou to i pracovníci z hutnictví, ze stavebnictví, ale samozřejmě chorobu z povolání může mít pracovník i v dalších profesích.

A dalším velkým problémem jsou ty periodické zdravotní prohlídky, kde ten rentista musí každý rok na prohlídku, kdy je posuzováno, jestli neonemocněl v mezidobí některou z takzvaných obecných chorob, které jsou vytaxovány v tom nařízení. A pokud rentista onemocní tou takzvanou obecnou chorobou - a to jsou vesměs všechny civilizační choroby - tak je vyřazen z toho systému odškodnění. Což je další demotivující prvek. Takže to jsou ještě další oblasti, které je potřeba v tomto směru řešit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Jan Bauer, připraví se paní poslankyně Aulická Jírovcová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny. Dámy a pánové, dovolte mi pár poznámek za náš poslanecký klub k této novele zákona.

Chtěl bych říci, že ještě ani nezaschnul inkoust od poslední novely zákona, respektive zákoníku práce - jenom vám připomenu, že se to stalo a že od 1. 7. loňského roku byla zrušena karenční doba, která evidentně zvýšila krátkodobou nezaměstnanost v České republice, prostě ta statistická data jsou neúprosná - tak tady máme další novelu zákoníku práce. Vycházíme z toho, že se jedná o kompromisní řešení, které navazuje na dohodu z tripartity z jara loňského roku, a o džentlmenskou dohodu, kterou sociální partneři uzavřeli o půl roku později, tedy v loňském říjnu. To tady už také zaznělo. Já si snad jenom postesknu, že ten časový prostoj byl poněkud zbytečný a že tu tento návrh mohl být mnohem dříve, kdyby v mezičase Ministerstvo práce a sociálních věci trochu zkrotilo své ambice a netlačilo na další změny nad rámec přijatých dohod.

Tady možná jenom řeknu na margo toho, co přednesl kolega Vít Kaňkovský prostřednictvím pana předsedajícího, že si myslím, že tato materie určitě bude zasluhovat diskuzi, předpokládám, na sociálním i na hospodářském výboru. Ale když jsem si přečetl tu džentlmenskou dohodu, kde se partneři zavázali, že nebudou podporovat žádné změny, tak si myslím, že ta diskuze bude velice složitá.

Kdo čekal nějaké revoluční změny v pracovním právu, jak tady v průběhu loňského roku byly avizovány, tak ten se určitě nedočká a samozřejmě otázkou je, jestli to je vůbec nutné, protože zákoník práce patří k normám, které změnami procházejí podle mého názoru až příliš často, a také jsem přesvědčen, že v pracovním právu potřebujeme více stabilitu a předvídatelnost než neustálé zásahy a pokusy o zlepšení, které se nakonec v praxi nesporně, podle mnoha zkušeností, míjejí účinkem.

Já tady nechci opakovat jednotlivé body návrhu, to už zde učinili moji předřečníci. Jednu věc ale musím kvitovat. Je vidět, že i na něčem se česká pravice může shodnout s levicí a s paní ministryní práce a sociálních věcí a jsou to už dneska několikrát zmíněné sdílené úvazky, které mohou být - mohou být - prospěšnou věcí, mohou zvýšit flexibilitu na trhu práce a usnadnit zejména rodičům malých dětí postupný návrat do pracovního života, ale také vůbec nemusí. To je i moje obava. Úspěch zakotveného konstruktu sdílených pracovních míst ale závisí opravdu na detailech, a proto bych velice vítal podrobnou diskusi v rámci výborů. A tady si dovolím vyslovit nemalou skepsi. Ono je totiž velmi snadné něco v dobrém úmyslu zakotvit do zákona, důležité ale je, zda zaměstnavatelé v praxi budou sdílená pracovní místa skutečně zřizovat a využívat. A já se obávám, že z hlediska motivace to, vážená paní ministryně prostřednictvím pana předsedajícího, nemáte úplně dobře - mám na mysli sdílené úvazky - promyšlené nebo domyšlené.

Na půdě výboru pro sociální politiku nás určitě čeká debata, zda je navrhovaná úprava dostačující, anebo je třeba ještě některé věci a praktické aspekty fungování sdílených pracovních míst doladit. To už jsem tady řekl. Já určitě nemluvím pouze za sebe, ale v zásadě tlumočím názor řady zaměstnavatelů, s nimiž jsem se za poslední měsíce setkal, a to nejenom u nás v jihočeském regionu, a to jejich stanovisko je jednoznačné. Ono strašně moc záleží, kdo vlastně ty návrhy zákonů píše, jestli to někdo dělá od stolu, jestli to dělají úředníci, jestli to dělají zástupci podniků nebo podnikatelů. A já mám někdy pocit, že některé věci, které se týkají podnikatelského prostředí, se píšou na ministerstvu a od stolu, aniž by někdy ti lidé věděli, jak vlastně reálné podnikání funguje.

Paní ministryně se v minulosti nechala slyšet, že zaměstnavatele by mohly motivovat např. dotace z Evropské unie, které by jim pokryly náklady spojené se zřizováním takových pracovních míst. Tady mohu říci jediné: motivaci naháněnou dotacemi ale v naší zemi podle mého názoru nepotřebujeme. Naším cílem by mělo být, aby zaměstnavatelé měli důvod zřizovat taková pracovní místa z vlastního rozhodnutí, a nikoliv účelově, protože na stole zrovna leží nějaké dotace.

Dámy a pánové, poslanecký klub Občanské demokratické strany propustí, nebo podpoří propuštění tohoto návrhu do druhého čtení. Já si myslím - je to otázka, jestli se na tuto novelu díváme spíše z pohledu zaměstnavatelů anebo z pohledu zaměstnanců, a proto je i na zvážení, jestli má být garančním výborem hospodářský výbor, anebo výbor pro sociální politiku. Já bych si skoro spíše myslel, že by to měl být hospodářský výbor, a proto, pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, budu navrhovat, aby se garančním výborem stal hospodářský výbor, případně aby do hospodářského výboru tento návrh zákona nebo novely zákona byl přikázán.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Aulická Jírovcová, připraví se pan poslanec Juříček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já se vyjádřila k předloženému vládnímu zákonu. Musím vlastně i souhlasit s tím, že když se po každé otevře zákoník práce, tak opravdu to s sebou nese různé náměty, a byly tady řečeny i mými kolegy, kteří vlastně mají své poslanecké návrhy, ale možná to nese i takový strach ze všech těch dotčených oblastí v podobě sociálních partnerů, které tady byly zmíněny už při tom podpisu této novely.

Já bych se možná chtěla trošku zaměřit na tu oblast sdíleného pracovního místa, protože, jak už řekl můj kolega Stanislav Grospič, tak pro KSČM to nese mnoho otázek, a tak jak vnímáme praxi, musím říci, že tato část návrhu nenese žádné rysy v podobě znalosti praxe. Máme obavy, že víceméně sdílené pracovní místo, pokud bude takto přijato a jak je neseno v tomto návrhu, bude stejně nevyužíváno a víceméně zaměstnavatelé z logiky věci k tomu přistupovat prostě nebudou. Nedokážeme si vůbec představit, aby se dva zaměstnanci domlouvali na téměř jedné pracovní činnosti, a to v jakékoli sféře, ať už se budeme bavit o výrobní, anebo administrativní, anebo další. Ano, možná pár desítek pracovních míst nebo pracovních pozic by to mohlo přinést, ale já si myslím, že vcelku by to přinášelo opravdu úplně malé procento. Jsme přesvědčeni, jak funguje i dnešní praxe, že zkrácené pracovní úvazky nenesou, a vlastně ani zaměstnavatelé nechtějí, aby se dva zaměstnanci podíleli na jedné pracovní funkci nebo pozici, ale vždy zkrácený úvazek si prostě nese jednu tu pracovní pozici, resp. agendu anebo část třeba i nějaké výroby. A já jsem opravdu přesvědčena, že tento návrh vychází prostě z neznalosti. Ano, je to určitý námět, je možné o tom diskutovat, jak jsou v současné podobě umožněny zkrácené úvazky nebo jak je možné dál rozšířit tuto možnost, protože vnímáme, a bylo tady řečeno, že i flexibilita rodičovské dovolené je často vnímána a rodiče často chtějí, ať už maminka, nebo tatínek, pracovat na zkrácené úvazky, a umožnit tak tu flexibilitu a sladění toho rodinného života. Každopádně jsem přesvědčena, že sdílené pracovní místo, tak jak je navrženo v této novele, není úplně ta správná cesta.

Možná bych se zmínila i o návrhu, který tady zmínil kolega Kaňkovský vaším prostřednictvím, který má více částí. Každopádně bych se asi vrátila k tomu tématu, kdy vlastně by měl zaměstnavatel do půl roku umožnit té mamince většinou, aby se po zkráceném úvazku na rodičovské dovolené mohla vrátit na plný úvazek. No, jsem přesvědčena, že tímto návrhem dojde k tomu, že zaměstnavatelé nebudou přistupovat k tomu, aby zkrácené úvazky vůbec umožňovali, protože pro zaměstnavatele je to v současné době opravdu velký problém víceméně řešit to tím vaším návrhem v praxi. Já jsem přesvědčena, že naopak to, že umožní zkrácený pracovní úvazek těm rodičům, tak řeší nějakou situaci v té společnosti, chce vyjít té mamince (vstříc), a pokud s ní bude počítat i nadále, tak to pak není problém. Ale nařizovat to, víceméně zvýhodňovat, tak si myslím, že opravdu to není správná cesta.

Nelíbí se nám také snaha - já myslím, že to zmiňovala kolegyně Pekarová Adamová - snižování odvodů na zdravotním a sociálním pojištění. Myslím, že paní ministryně Maláčová by tady mohla hovořit o tom, jak se baví na komisi pro spravedlivé důchody o výdajové, ale samozřejmě především příjmové stránce, o budoucnosti důchodů a pohledu jako celku. A ta příjmová stránka je asi z těch hlavních faktorů, které by nás měly zajímat, a v současné době, ale samozřejmě i pro budoucnost toho průběžného systému si nedovedeme představit, že bychom snižovali odvody jak především na tom sociálním pojištění, ale i samozřejmě na zdravotním pojištění, a zde by měl být asi razantní i pan ministr zdravotnictví, který tuto oblast má na starosti. Jsem přesvědčena, že bychom tuto část příjmů měli řešit někde zcela jinde, ale to už je samozřejmě na té další dohodě.

Nás by také jako KSČM zajímal i ten náš návrh, který tady máme, pět týdnů dovolené, a který samozřejmě vnímáme, že je hodně kontroverzní pro některé kolegy v Poslanecké sněmovně, ale samozřejmě i venku. Já jsem přesvědčena - a tak jak tady bylo řečeno, tento návrh neřeší vlastně to prodloužení o těch pět dnů nebo to navýšení, ale řeší ten výpočet - že těch pět týdnů dovolené, ten náš návrh, si zaslouží i to, aby i v rámci této vládní novely byl možná diskutován, nehledě na to, že se mi vůbec nelíbí i ta pozice - a teď nevím, kdo to deklaroval, někdo z Ministerstva práce a sociálních věcí - že je potřeba, aby se zaměstnancům vysvětlila nová metoda výpočtu dovolené na základě odpracovaných hodin zaměstnanci, kteří mají na starosti personální nebo účetní oddělení. Jsem přesvědčena, že tímto způsobem by asi ministerstvo nemělo až tak jít touto cestou. Myslím, že cesta, která je navrhována, by měla být opravdu dána tak, aby byla pochopena, a naopak těm zaměstnavatelům potom nevytvářela ten chaos a vůbec tu nechuť k pozici nepochopení zaměstnanců.

Takže já jsem přesvědčena, že i navržení na prodloužení o 20 dnů je správné, i když chápeme, že je tam nějaké datum přijetí té transpoziční směrnice do 30. 7. Bohužel s tím jdou ale další návrhy, které jsou opravdu velice diskutované, a za nás i právě oblast sdíleného pracovního místa, s kterým, můžeme říct, se nám tato podoba navržená v této novele opravdu nelíbí, a budeme chtít diskutovat o tom velice podrobně i na výboru pro sociální politiku. A byla bych ráda, když můj kolega Jan Bauer zde navrhl, aby garančním výborem byl hospodářský výbor, já se trošku obávám, že ten směr by měl zůstat v sociálním výboru. Je to přece jenom ten sociální aspekt a sociální oblast. Týká se to především sociální oblasti. A chápu, že jsou tam samozřejmě finanční dopady, ale jsem přesvědčena, že garančním výborem by měl zůstat výbor pro sociální politiku.

Možná bych chtěla podotknout, že novela říká, že se to nedotkne výdajů, nebo zvýšení výdajů ze státního rozpočtu, ale oprávněně asi budou namítat i při tom výpočtu dovolené naši zaměstnavatelé, a nehájím je, ale samozřejmě to bude pro ně přinášet asi i další náklady v podobě tisíců korun, a to za nové programy pro mzdovou agendu, a pojišťovny vyplatí více na odškodnění, což ale my zase kvitujeme, protože v té praxi je to potřeba. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a budou následovat dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Černohorský, po něm pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl lehce zareagovat na předřečnici. U nás ve firmě se třeba dříve používaly právě tady ty - ne sdílené, ale že asistentky měly částečný úvazek, dokonce i testerky měly částečný úvazek a vzájemně se doplňovaly, protože zároveň se vracely velmi často, nebo to měly v době, kdy měly rodičovskou. Jedná se o sdílené úvazky jako podpora v podstatě chybějících zaměstnanců, protože pak jste schopni případně zaměstnat studenta vysoké školy a k tomu si třeba udržovat toho svého předchozího zaměstnance, což může být některý z rodičů na rodičovské dovolené, který ale ocení to, že může pracovat, udržovat si své znalosti a své know-how a zároveň se může starat o svoji rodinu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Kaňkovský s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Děkuji. Já bych si také dovolil zareagovat na svoji váženou kolegyni Aulickou Jírovcovou. Já se s ní teď nebudu přít o to, zda krok, kdy bychom dali větší jistotu maminkám nebo i tatínkům na zkráceném úvazku, že ve chvíli, kdy si požádají o navýšení toho úvazku, opět na plný, je krok správným směrem. To zcela jistě budeme diskutovat potom na výboru pro sociální politiku. Ale dovolil bych s ní nesouhlasit ohledně sdílených míst. A teď to berme spíš jako sdílené místo v tom smyslu, že máme pracovní místo, kde se nám střídá více zaměstnanců.

Já jako bývalý ředitel nemocnice jsem se tomu velmi bránil, protože zdravotnictví je v tomto velmi specifickou oblastí. Ale současná krize na trhu práce, zvláště u zdravotních sester, nás přivedla k tomu, že se o to musíme pokoušet. A já třeba dneska jako primář oddělení, které je operační, jsem velmi rád, že na jeden operační stůl mám tři instrumentářky, kdy mi jedna chodí v pondělí, druhá mi chodí úterý, středa a třetí mi chodí čtvrtek, pátek. Je to administrativně náročné, stojí to nemocnici více peněz, ale já jsem rád, že na tom jednom operačním stole můžeme operovat. To znamená, dneska prostě si musíme vybrat. Buď uděláme takové podmínky, jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům, abychom mohli ta sdílená místa mít, a berme to v tom širším kontextu, anebo nebudeme ty pracovníky mít. A pak nebudeme vyrábět, pak nebudeme léčit a je to velký problém. To znamená, udělejme rovnováhu mezi právy zaměstnanců i zaměstnavatelů. Pokud tam uděláme nerovnováhu, nikdy to nebude fungovat, ale pokoušejme se o to. Pokud to zamrzneme, tak budeme mít velký problém.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Pavel Juříček, připraví se paní poslankyně Pastuchová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, samozřejmě většina z vás hovoří v jakési trochu teoretické rovině. Nicméně já bych vás chtěl trošku uvést do té roviny praktické. Já se nedivím, že Svaz průmyslu a ostatní sociální partneři tady s tímto souhlasili, protože samozřejmě i to, co říkal kolega Kaňkovský prostřednictvím předsedajícího, je, že ve zdravotnictví už to funguje, ale Svaz průmyslu, resp. podnikatelé, asi také očekávají, že by si mohli sáhnout ještě na nějaký potenciál trhu, který tady je právě v oblasti zkrácených úvazků anebo sdílených pracovních míst. Ale nicméně aby vůbec byla motivace k tomu to využívat, anebo vůbec aby se rozšířil tento nástroj, který je běžný v Německu, ve Francii a podobně, je nutné si uvědomit, že Česká republika je nejprůmyslovější země v Evropě. Měla zhruba 35 % hrubého domácího produktu. A to je jedna rovina, kde je samozřejmě mnohem obtížnější ta sdílená pracovní místa dělat, a především tím, že firmy dělají svým způsobem sociální politiku za stát, kde rozšířily svoje sociální zázemí prostřednictvím zvýhodněných nájmů bytů, wellnessů, pobytů na horách, letních a dodatečných dovolených, sick days a podobně, tak je nutné si uvědomit - a teď mohu hovořit za své firmy - že z koruny vyplacených mezd neodvádím vlastně 34 %. Ty odvádím na sociální, zdravotní. Ale jedna koruna mezd mě stojí zhruba podle jednotlivých destinací někde kolem 52 až 54 %. Jinými slovy, ta částka mezi 18 až 20 %, kterou vyplatíme jako firma navíc, je de facto fixní.

Jinými slovy, já nevidím důvod, pokud ty firmy fungují dneska v této podobě, proč ty firmy budou motivovány k tomu, aby sdílená pracovní místa dělaly. Pokud chcete, aby ta sdílená pracovní místa byla v širším měřítku, tak skutečně to poskytněte i hospodářského výboru, ať tam o tom vůbec mohou hovořit, jak vlastně průmyslníci, podnikatelé budeme k tomu přistupovat a jakou budeme mít motivaci a stimulaci k tomu, abychom vůbec ta sdílená pracovní místa dělali.

Tak to je, paní ministryně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Aulická Jírovcová. Mezitím vás informuji, že pan poslanec Ondřej Polanský se omlouvá dnes od 9.30 do konce jednacího dne z důvodu pracovního jednání. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych vaším prostřednictvím ještě reagovala na kolegu Kaňkovského. Já jsem říkala, že tak jak je napsaná v této novele podoba navrženého sdíleného pracovního místa, tak to opravdu nese mnoho otázek. A já chápu, že oblast zdravotnictví je velice specifická. Já si myslím, že najdeme další oblasti, a ono se řekne, že téměř každá oblast je specifická, když tady máme spoustu lékařů, takže se docela zvýrazňuje i oblast zdravotnictví, a je tam samozřejmě mnoho problémů. Každopádně víceméně je tam opravdu, když jsem o tom diskutovala, jak se budou řešit jednotlivé situace, to znamená zaměstnanci, dva zaměstnanci, tři zaměstnanci se budou domlouvat na činnosti, na rozložení atd. Co když jeden nepřijde? Jak to bude řešit ten zaměstnavatel? Zaměstnavatel v tom nebude hrát žádnou roli, protože to bude na té samotné diskusi a na té samotné domluvě zaměstnanců. Nabízí to opravdu mnoho aspektů A je potřeba, asi ne tady, to vydiskutovat především na tom výboru.

A já si myslím, že prostě tak, jak je navržena tato podoba, úplně není zcela dobře napsána. A měli bychom si to vydiskutovat a za nás je třeba možná udělat i nějaké drobné úpravy v průběhu legislativního procesu právě u tohoto návrhu, tak jak je napsán. Ale tak jak je napsán, tak za nás se nám opravdu nelíbí, protože v praxi si myslím, že opravdu nemusí fungovat a z logiky věci tím pádem zaměstnavatelé na to nebudou přistupovat.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V obecné rozpravě nyní vystoupí paní poslankyně Jana Pastuchová, která je v tuto chvíli poslední přihlášenou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, když jsem viděla, že se nám dostal na jednání tisk zákoníku práce, tak víme všichni, kdo tu je z minulého volebního období, tak je to, jako když se otevře Pandořina skříňka, a věřím, že ta debata bude opět rozsáhlá a dlouhá. A jenom na úvod bych podpořila i ten návrh na prodloužení projednání o 20 dnů.

Nicméně bych se ráda vyjádřila k jedné věci. I když vím, že je to vládní návrh a vláda dala souhlasné stanovisko, tak jenom v mezipřipomínkovém řízení bylo vypořádáno dost věcí. Nicméně po mezipřipomínkovém řízení bylo nad rámec návrhu do novely zařazeno zakotvení příspěvku odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů na opatření, kterým by se předešlo poškození zdraví zaměstnanců pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Jedná se o § 320a. Jde o návrh sociálních partnerů, který ale nebyl projednán s Ministerstvem financí. Znovu říkám, že vláda dala souhlasné stanovisko, nicméně bych chtěla vědět, protože jsou zde nevyčíslené dopady související s tímto hrazením příspěvku odborovým organizacím - a jenom bych chtěla říct, že problematika prevence je v právních předpisech například upravena již v § 102 zákoníku práce a její naplňování je plně na odpovědnosti zaměstnavatele. Proto bych se ráda zeptala, jakou přidanou hodnotu do zabezpečování prevence přinesou sociální partneři. Takže mě by zajímal ten dopad finanční, protože tady to opravdu není vyčíslené a víme, že se teď jedná o mnoho financí, které by se státního rozpočtu se měly dotknout. Takže já bych ráda znala na toto odpověď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a budeme pokračovat v rozpravě. Paní poslankyně Olga Richterová je přihlášena. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážení přítomní členové vlády, kolegyně, kolegové, za Piráty chceme velmi podpořit to prodloužení lhůty, protože u tohoto návrhu je opravdu potřeba ještě o lecčems diskutovat. Jak říkal můj kolega Lukáš Černohorský, dneska už spousta firem, když chtějí, tak de facto ta sdílená pracovní místa mít mohou. My jsme opravdu pro, aby pečující - nejde totiž jenom o rodiče malých dětí, ale často jde i o pečující třeba o své staré rodiče - měli podporu. Akorát dneska už to de facto funguje. Ten návrh by byl motivační jenom za dodání dotace, která samozřejmě v zákoně obsažena není, ale uvažuje se o ní, mluví se o ní. A nám to připadá, že to nedává smysl. K čemu dávat zase dotační mechanismus, který bude stát administrativu a ve finále bude jenom zatěžovat všechny strany, když de facto dneska už to sdílení možné je. To, na co se ptám, je, abychom se opravdu bavili o tom, jak systémově motivovat zaměstnávání pečujících mimo mechanismus dotací.

Jinak samozřejmě to tedy podpoříme, to propouštění do dalšího čtení, a co se týče těch dalších aspektů, tak věříme, že ministerstvo bude vstřícné k diskusi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Následovat budou dvě faktické poznámky: pan poslanec Grospič a paní předsedkyně Pekarová Adamová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych tady chtěl jenom zareagovat na to, co tady zaznělo od paní kolegyně Pastuchové přede mnou, že už dnes zákoník práce stanovuje příspěvek sociálním partnerům nebo jiným organizacím na dohled nad výkonem bezpečnosti práce. Čili to si myslím, že je věc správná, že dochází k posunu v této oblasti i k prevenci, a odráží to kontroverznost toho návrhu zákoníku práce, který máme tady ve Sněmovně.

A pak bych si tady dovolil ještě k svým předřečníkům znovu připomenout, že tak jak je pojato sdílené pracovní místo, tak se obsahově kříží s tím, co už dnes zná dnešní zákoník práce, to znamená dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti, krátkodobé pracovní úvazky, rozdělení pracovní směny. Ano, on nestanovuje osoby, on v sobě schovává to kouzlo, že při sdíleném pracovním místu zaměstnavatel nebude mít povinnost oznamovat předem zaměstnanci, že mu bude nějak upravovat nebo dohadovat se s ním o rozložení jeho pracovní doby. Ponechává to na něm samotném. Ale to může být dvojsečná zbraň, která bude velice, velice obtížně uchopitelná a bude moci přinášet řadu komplikací. Chtěl bych tady znovu připomenout, že nepovažuji za vhodné, že se implementuje do kontinentální, do našeho právního řádu něco, co je z anglosaského systému právního, kde naopak zase neznají určité formy a instituty, které zná náš zákoník práce. Tady se míchají dvě věci a není to dobré.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní předsedkyně Pekarová Adamová s faktickou poznámkou. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla podpořit ten návrh, protože jsem jej zapomněla říci už v úvodu, na prodloužení lhůty k projednání ve výborech a připomenout ty dva dotazy, které jsem tady vznesla. Jeden se právě týkal dotací. Jak už tady jedna z předřečnic, paní poslankyně Richterová, zmínila, tak bylo to uvažováno. A mě by zajímalo, protože zatím k tomu paní ministryně v rámci tedy toho projednávání bodu ještě nevystoupila a ve své úvodní řeči to neřekla, zda opravdu o něčem takovém, jako je dotování sdílených pracovních míst, uvažuje.

A další můj dotaz byl, protože vím, že paní ministryně mě příliš tady nevnímala, měla velký rozhovor s panem zpravodajem, tak ho připomínám, aby měla možnost odpovědět, a to jsou ty zahraniční zkušenosti, kde se ukazuje, že ta cesta nebyla úplně správná, a jestli se s tímto ministerstvo seznámilo a poučilo. Protože mně přijde zbytečné zavádět něco, co se pak jinde ukázalo, že nebylo dobré, a zrušili to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a v rozpravě vystoupí paní ministryně Jana Maláčová. Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Já děkuji za tu debatu, ze které vyplývá, že hlavním předmětem zájmu bude zejména sdílené pracovní místo. Já děkuji za všechny ty připomínky a jsem ráda, že se nám potvrzuje, že vše, co tady v debatě padlo, jsme při přípravě té novely zohlednili. Sdílené pracovní místo zavádíme, protože si myslíme, že nejenom k té vysoké zaměstnanosti, které v České republice čelíme, a myslím si, že je to dobře, ale také obecně trend stárnutí společnosti se ukazuje, že Česká republika potřebuje systém, systém na podporu částečných a flexibilních úvazků. My velmi dobře víme, a děkuji za ty konkrétní příklady, že už to v praxi v mnohých firmách nebo organizacích funguje. Ale Česká republika, a to by mělo být i předmětem novely zákoníku práce, potřebuje systematickou úpravu. Nechceme vlastně každého zaměstnavatele nechat v tom takzvaně plavat, ale chceme to legislativně upravit.

Co se týká toho dotazu na dotaci, tak já mám konkrétní představu, jak to financovat. Chtěli bychom to financovat z Evropského sociálního fondu. Nicméně je potřeba upřímně říci, že to není finální představa, protože vyjednávání příštího programového období evropských fondů se teprve rozbíhá. My o této záležitosti komunikujeme s Evropskou komisí a je možné, že se ta finální verze bude značně lišit od té současné, protože takové jsou zkušenosti s předchozími vyjednáváními s Evropskou komisí, nicméně velmi rádi na výboru tu naši představu osvětlíme a vysvětlíme.

Co se týká toho dotazu, kde to funguje dobře a kde to nefungovalo, já si myslím, že nejlepším příkladem je Německo, a při těch negativních zkušenostech, víte, že podobná úprava je na Slovensku, jsme právě zohlednili tu zkušenost. A myslím si, že klíčové, klíčové pro fungování sdíleného pracovního místa budou dva faktory. Ta finanční dotace do začátku, do prvních, počátečních let, a pak jasný signál, a takto je sdílené pracovní místo legislativně upraveno, že sdílené pracovní místo bude fungovat, když obě dvě osoby nebo všechny tři, v některých případech, budou mít zájem, aby to aranžmá fungovalo, aby jelo. A takto je i ten zákon napsán.

Takže děkuji za ty připomínky a těším se na případnou diskusi na výborech.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Navrkal bude reagovat faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo. Zdravím tedy paní ministryni a rád bych měl doplňující dotaz k těm dotacím. Chtěl bych se zeptat, jestli tedy uvažovala o tom, spíše než jít tedy cestou dotací, a to ještě tedy, jak tady sama uvedla, vlastně cestou poměrně nejistou, tak proč radši neuvažovali třeba o nějaké slevě na nějaké dani nebo třeba na dani z příjmů. Třeba by z toho něco měli i ti zaměstnanci.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Chce paní ministryně vystoupit? Ano. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Přiznám se, že nerozumím té slevě na dani, aby z toho měli i něco zaměstnanci. On je ten hlavní problém u sdíleného pracovního místa nebo u částečných úvazků obecně... (Odmlka pro velký hluk.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, dámy a pánové, prosím o klid, ať může paní ministryně dokončit svoje vystoupení. Děkuji. Paní ministryně, prosím, pokračujte.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová ... obecně s tím, že zaměstnavatelé nezřizují částečné úvazky, protože mají určité fixní náklady. To je ta hlavní překážka, asi to víte, zejména odvody na sociální, zdravotní a potom fixní náklady s provozem pracovních míst jako elektronika, pracovní místo atd. To znamená, že klíčová je výhodnost pro zaměstnavatele. A ta odpověď je jasná, proč nejdeme například slevami za resort práce a sociálních věcí na sociálním pojištění, protože levicové řešení je dotace a uchovat ten systém celistvý, přehledný a jednoduchý, pravicové řešení jsou samozřejmě pak slevy na odvodech nebo na daních.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova má pan zpravodaj, pan poslanec Roman Sklenák. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji, pane předsedající. Já chci pouze s ohledem na další postup v projednávání tohoto tisku konstatovat, že v rozpravě zazněl od pana poslance Grospiče návrh na prodloužení lhůty na projednání o 20 dnů. Tento návrh potom dále v rozpravě podpořilo několik dalších vystupujících.

Také byl avizován návrh na to, abychom tento tisk přikázali vedle sociálního výboru i výboru hospodářskému. S tím jako zpravodaj souhlasím, nicméně dovolil bych si doporučit, abychom jako garanční výbor ponechali výbor pro sociální politiku, a to zejména proto, že bezesporu v tomto volebním období budeme zákoník práce projednávat pouze jednou, tak to je ostatně obvyklé a předpokládám, že ve druhém čtení přijde řada pozměňovacích návrhů, a z tohoto pohledu se domnívám, že sociální výbor je jako garanční výbor příhodnější než výbor hospodářský.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní se budeme skutečně zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Jak už bylo řečeno, je zde návrh organizačního výboru, aby byl předložený návrh projednán výborem pro sociální politiku jako výborem garančním. A já se ptám, jestli je jiný návrh na garanční výbor. Pan poslanec Bauer, jak avizoval v rozpravě, vystoupí s návrhem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji vám. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, to není bojovné hlasování. Já jsem pouze zmínil, že na novelu zákoníku práce se můžete dívat jak očima zaměstnavatelů a podnikatelů, tak očima zaměstnanců. Je to prostě legitimní. Jediný, kdo má právo rozhodnout, je Poslanecká sněmovna, minimálně určitě v hospodářském výboru by se to probírat mělo. Já navrhuji, aby jako garanční byl výbor hospodářský.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Zazněl návrh, protinávrh pana poslance Bauera. Budeme nejprve hlasovat o tomto protinávrhu. Tedy budeme hlasovat o tom, aby se garančním výborem pro předložený návrh stal výbor hospodářský. Je zde žádost o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil. Přihlaste se prosím svými hlasovacími kartami. Nyní jsme připraveni na hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 91. Přihlášeno 152 poslanců, pro 50, proti 41. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem, aby předložený návrh byl projednán výborem pro sociální politiku jako výborem garančním.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 92. Přihlášeno 153 poslanců, pro 148, proti nikdo. Konstatuji, že návrh byl předložen k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Je zde návrh na přikázání dalšímu výboru? Prosím pana poslance Bauera, aby tento návrh ještě zopakoval na mikrofon.

 

Poslanec Jan Bauer: Navrhuji přikázat hospodářskému výboru.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji. Budeme hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 93. Přihlášeno 155 poslanců, pro 148, proti nikdo. Tímto návrhem se bude zabývat také hospodářský výbor.

 

Pak zde zazněl v rozpravě opakovaně návrh na prodloužení lhůty pro projednání o 20 dnů. S tímto návrhem se také vyrovnáme hlasováním.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 94. Přihlášeno 155 poslanců, pro 151, proti nikdo. Lhůtu na projednání jsme prodloužili a já končím projednávání prvé čtení tedy tohoto návrhu.

 

Pan poslanec Radovan Vích se omlouvá z dnešního jednání do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů.

Nyní bychom se, dámy a pánové, měli zabývat body 24 a 25, a to ve formě sloučené rozpravy, která byla přerušena dne 18. prosince loňského roku na 39. schůzi, nicméně nemůžeme pokračovat v projednávání, protože není přítomen ministr školství, který je jedním z navrhovatelů, a protože zde není pověření nikoho jiného, ve sloučené rozpravě pokračovat nemůžeme. Stejná situace se týká, kromě bodu 24 a 25, i bodu 26, kde také je omluven navrhovatel, tedy ministr školství, a tento bod také nelze projednávat.

Nyní přistoupíme k projednání bodu

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.