(11.50 hodin)

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Pane předsedající, vážení páni ministři, paní ministryně, dámy a pánové, máme před sebou zákon, který je velmi, velmi důležitý. Je to zákon, který řeší problematiku očkování, problematiku věci, která je jedna z mála, které zásadním způsobem posunuly medicínu dopředu. Očkování je totiž schopno zabránit vzniku onemocnění. My za normálních okolností vždycky jenom onemocnění léčíme nebo snažíme se zabránit jeho negativním následkům, ale očkování je věc, která by měla vůbec onemocnění zabránit. Že to dokáže, víme.

Ve světě už byla eradikována celá řada infekčních onemocnění, ale aby k tomu došlo, musíme splnit nějaké podmínky. A ta zásadní podmínka, se kterou nikdo z těch, co očkování omezují, nepočítá, je ta, že očkování funguje jenom tehdy, když je proočkováno určité procento dětí nebo obyvatel. To procento nesmí klesnout pod 80, lépe pod 85. Když je 85, tak záruka toho, že nevypukne v té zemi epidemie jako taková, je věc, která se dá považovat za prokázanou. Proto já také velmi zásadně protestuji proti všem pokusům o to, někde tu povinnost očkování změnit.

Co je zásadní, je to, že musíme upravit to, aby eventuální možné následky onemocnění, když se pohybujeme v minimálních číslech, byly kompenzovány. To už začalo tím, že jsme schválili možnost náhrady. Ale také musíme pracovat na tom, aby všechno to, co se tady navrhuje jako změny, mělo za sebou nějaké odůvodnění. Prvně odůvodnění není to, jestli to zařízení je soukromé, nebo státní. Úplně stejně se v tom kolektivu onemocní, ať je soukromé, nebo státní, a v okamžiku, kdy budeme mít ze soukromých zařízení významné procento neočkovaných dětí, ten počet očkovaných se sníží natolik, že to riziko epidemie tady bude. A s tím je potřeba počítat. To jediné, co musíme řešit, je to, abychom byli schopni, aby naši pediatři byli schopni v případě, že očkování skutečně je nevhodné pro to dítě, říct ano, v tomto případě je to nevhodné, nebo musíme to tak a tak upravit. To znamená, řešit to jako konkrétní případy. Ta možnost už tady je, pediatři to ne vždycky umějí, ale mají možnost konzultovat se specialisty, kteří se touto problematikou zaobírají, a samozřejmě pak takové dítě musí dostat zvláštní režim a může se také tedy stát, že i se dostane na to rekreační zařízení, aniž by to očkování mělo. Ta číslovka ale bude velmi nízká a neovlivní to to, že by ta proočkovanost se snížila.

Bohužel očkování je taková věc, která probíhá takovými vlnami názorů. Vždycky se někde objeví názor, že na základě očkování vzniká autismus, a vzápětí se přihlásí významná, početná skupina rodičů, kteří z tohoto důvodu odmítají autismus (očkování?). Ta myšlenka vzniku autismu skutečně měla jednoho autora-lékaře, ale byl již ze společnosti lékařské vyloučen pro šíření nepravdivé informace. A tak bychom měli také postupovat proti všem, kdo vznášejí takové pochyby o možném ošetřování. Já bych jenom každého chtěl upozornit, ať se podívá do té Afriky, kde běží epidemie spalniček, proti kterým jsme tady tak bojovali jako (proti) takové nevinné nemoci, a těch úmrtí na spalničky jsou tam tisíce. Já vím, že je to jiné prostředí s jiným statutem těch dětí, že mají jiné výživové podmínky, životní podmínky, ale v okamžiku, kdy se epidemie rozeběhne, není nic, co by ji dovedlo zastavit, když to obyvatelstvo nebude proočkované.

Není to tedy o tom, že bychom si mohli hrát na něco. To jsou vážné věci, to jsou fakta, se kterými bychom neměli manipulovat. Měli bychom skutečně vzít na sebe to, že zajistíme pro všechny obyvatele, pacienty, děti to, když to jejich individuální situace vyžaduje, že budeme postupovat individuálně. Ale nemůžeme postupovat nějakým obecným nařízením, že řekneme, tato skupina lidí prostě proto, že jde do soukromého zařízení, nemusí být očkována. Musíme si uvědomit, že to není jenom o rozhodnutí těch, kteří nedají ty děti očkovat. Je to o tom, co musí akceptovat ti, kteří řádně své děti očkují nebo se o ně starají, nebo je nemohou proočkovat z nějakých závažných důvodů. Snižujete tu procentuální hladinu proočkovaných a zvyšujete riziko, že tato epidemie vznikne.

Proto my také nepodpoříme žádný návrh, který omezuje příkazovým způsobem povinnost očkování. Podpoříme všechny návrhy, které mají v sobě racionalitu. Je to třeba očkování proti hepatitidě B, kde víme, že proočkovanost v té dětské skupině nutná vůbec není. A podpoříme také všechny návrhy, nebo všechno to, co budeme dělat, abychom vytvořili podmínky pro to, že můžou vzdělávací zařízení a že můžou dětští lékaři zacházet s dětskými pacienty individuálně, to znamená v případě, který ale je medicínsky zdůvodněn, mohou to očkování upravit, nebo dokonce vynechat. Jsou takové děti, které nebudou moct být očkovány nikdy v životě, ani se to nikam neposune. Ale to jsou řádově jednotky a neovlivní to, aby v této zemi vznikla epidemie. Já nikomu nepřeji, aby se musel s tím ještě setkávat, nepřeji žádnému z lékařů, aby musel nosit v kapse troakar a těm dětem, které mají záškrt a začnou se dusit, dělal otvor do dýchací trubice, tak aby na místě neumřely. Já to ze svého dětství pamatuji, takové děti byly, takové děti k nám do ordinace chodily a můj otec skutečně musel ten troakar, tu trubičku, mít stále při sobě, protože byl praktický lékař a všechny tyto věci mu do rukou patřily.

Ještě jednou apeluji na všechny, aby použili své úvahové schopnosti a bránili tomu, aby líbivá politika někomu nebo nějaké nátlakové skupině vyhovět neovlivnila naše zásadní rozhodování ve věcech, které skutečně jsou otázkou života a smrti možná pro generace našich dětí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Nyní je faktická poznámka pana poslance Petra Pávka, poté s řádnou přihláškou paní poslankyně Hana Aulická. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji. Já bych jenom velmi přátelsky chtěl reagovat na kolegu Svobodu, který z projednávání tohoto zákona udělal projednávání povinného očkování. Takto to není. Kdyby tomu tak bylo, tak ta debata vypadá úplně jinak. Jsme tady přihlášeni v mnohem větším množství a vedeme mnohem obšírnější diskuze. Tato debata není o povinném očkování, to máme za sebou, to jsme vyřešili. Povinné očkování prošlo touto Sněmovnou a zůstává tady pouze situace velmi ojedinělých případů, kdy se může stát, že nějaké dítě bude vyloučeno z kolektivu nějakého výjezdu, školy v přírodě, ozdravného pobytu jenom proto, že třeba nemá kompletní proočkovanost, což je vůči jeho zdraví pozitivní, neboť k tomu došlo na základě rozhodnutí jeho lékaře. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP