Úterý 7. července 2020, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Tomáš Hanzel)
70.
Vládní návrh zákona o náhradním výživném pro nezaopatřené dítě
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o náhradním výživném)
/sněmovní tisk 898/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která se ujme slova poté, co v jednacím sále bude klid. Poprosil bych všechny, kteří chtějí cokoliv projednávat se svými kolegy, ať tak činí v předsálí. Já vám děkuji. Paní ministryně, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vám představila hlavní parametry náhradního výživného.
Na náhradní výživné, je to koncept, který víceméně je ve veřejném prostoru diskutován 15 let, tak na náhradní výživné bude nárok, pokud poběží exekuce, to znamená... (Odmlka pro hluk a neklid v sále.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Takže poprosím tady i u lavice vlády, aby se tady nestřídali poslanci jak apoštolové, a i u ostatních poslanců, abychom se zklidnili. Pokud nebude klid, tak nebudeme projednávat... Já nechci jmenovat žádné poslance, kteří stojí vpředu před jednacím pultem. (Opakované zvolání ministryně k poslanci Blažkovi: Pavle.) Děkuji. Prosím, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Na náhradní výživné bude nárok, pokud poběží exekuce. To znamená, že výživné nebude ze strany povinného rodiče placeno delší dobu a ten druhý rodič se pokusí své právo na výživné řádné vymáhat. Pokud ale tedy ani exekutor nezmůže své, přijde na řadu náhradní výživné. Stát tady pomáhá tam, kde selhává vymahatelnost práva. (Hovoří hlasitě a důrazně, aby upozornila na hluk v sále.)
Žádost o náhradní výživné se bude podávat na úřadu práce. Tam mohou rodiči, kterému není placeno výživné na dítě, úředníci pomoci... vyplnit...
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní ministryně, já vám rozumím. Já taky tomu nerozumím, proč nejsme schopni jako dospělí lidé udržet klid v jednacím sále.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová (Směje se.) Ne, to jsou, to jsou KSČM a ANO. Ven. Ano.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak. Děkuji. Tak snad už do třetice se nám to povede a budeme jednat. Prosím.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Pokud ale ani exekutor nezmůže své, přijde na řadu náhradní výživné. Stát tedy pomáhá tam, kde selhává vymahatelnost práva.
Žádost o náhradní výživné se bude podávat na úřadu práce. Tam bude tomu postiženému rodiči pomoženo úředníky, kteří mu pomohou vyplnit jak žádost o náhradní výživné, tak ale i návrh na exekuci, pokud si s tím ten daný rodič nebude vědět rady.
Tvorba vzorových formulářů je součástí vládního usnesení. Žádost bude nejpozději do měsíce vyhodnocena a začne výplata náhradního výživného. To bude vypláceno každý měsíc v soudem stanovené výši, nebo v případě, že výživné je placeno jen částečně, dorovnáme stanovenou výši - to je velmi důležitý parametr. V každém případě se bude však jednak o maximální částku 3 tis. korun měsíčně. Tuto hranici, 3 tis. měsíčně, jsme stanovili proto, že 75 % vyživovacích povinností je do této částky, zároveň ale nejčastější částka výživného se pohybuje na úrovni 2 tisíc korun. To vyplývá z nedávné analýzy Ministerstva spravedlnosti. Dle předloženého návrhu výplata výživného končí po dvou letech, konkrétně tedy po 24 výplatách, s tím, že v průběhu se každé čtyři měsíce dokládá neplacení výživného a případná vlastně nesrovnalost bude vyúčtována. Po skončení výplaty náhradního výživného vymáhá stát skrze úřad práce poskytnuté částky po dlužníkovi. To je velmi důležitý parametr celého návrhu.
Náhradní výživné předkládám jako vládní návrh s účinností od července příštího roku, tedy za necelý rok. Předpokládáme podle našich odhadů, že podpoříme zhruba 24 tis. dětí při výdajích státního rozpočtu zhruba 891 mil. korun. IT na tento nástroj bude jednorázově stát 38 mil. korun na vývoj a pak zhruba údržba 12 mil. korun ročně. Administrativní náklady, tedy dodatečná pracovní místa na úřadu práce, vyjdou ročně zhruba na 100 mil. korun.
Náhradní výživné je složitý návrh, já si myslím, že patnáctiletá debata to velmi dokládá, který má do jisté míry řešit nevymahatelnost práva. A ještě jednou o komplikovanosti této diskuze svědčí i samostatná délka diskuze, řešíme to již patnáct let. To ale, co dneska projednáváme, je podle mého názoru velký posun vpřed a dobrý nástroj, jak pomoci samoživitelkám a samoživitelům. Je to i dobrý nástroj, jak mít celou situaci kolem placení výživného pod kontrolou. Dneska je tomu tak, že soud stanoví výživné, a pokud matka nebo otec nepodá exekuci nebo trestní oznámení, což se děje velmi zřídka, tak nikdo neví, zda a v jaké míře je výživné placeno. Tato naděje se pro samoživitelky nebo samoživitele ve formě náhradního výživného v podstatě objevuje a bude to konečně nástroj i k tomu, že všechny maminky nebo tatínkové budou mít, ještě jednou, vlastně dobrý nástroj, jak celou situaci řešit, tak jak to náš právní řád umožňuje.
Zároveň ale upozorňuji na to, že to není nová dávka, protože to, co dáme jako stát na náhradní výživné, budeme po dlužníkovi vymáhat zpět. A já jsem velkou zastánkyní opravdu radikálního postoje vůči neplatičům alimentů. Já si myslím, že by mělo být normální v dnešní době nést za své dítě odpovědnost, to znamená platit na něj tzv. výživné nebo alimenty. Já sama bych šla opravdu velmi radikální cestou, od veřejně prospěšných prací pro neplatiče po zabavení rybářských lístků, zbrojních průkazů, ale také zákaz na hokejové nebo fotbalové stadiony. Uvidíme, zda se pro toto podaří získat podporu. V každém případě si myslím, že musí být normální platit a nést odpovědnost za své děti a výživné nesmí být nástrojem pomsty. To znamená, od tohoto zákona bychom si tedy měli slibovat nejenom akutní finanční pomoc pro samoživitelky a samoživitele, ale rovněž zpřehlednění celého systému a placení výživného.
Ještě jednou si, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, dovolím upozornit na to, že celý návrh je provázán základní myšlenkou: placení výživného je normální, je normální nést odpovědnost za své děti. Bohužel dnes se z celé společnosti tato základní myšlenka vytrácí, a proto přicházíme s tímto návrhem. Pokud někdo neplatí na své děti, tak jak to stanovil soud, tak řešením je exekuce. Tam, kde nepomůže ani exekuce - a já připomínám, že neplacení výživného je nejčastější trestný čin v České republice - tak tam, kde nepomůže ani exekuce, nastoupí náhradní výživné. Je to obyčejná lidská slušnost. Je to znak dospělosti platit alimenty na své děti. Stát by měl být vůči neplatičům radikální. A já bych chtěla, aby samoživitelé a samoživitelky měli od státu zastání.
Můžeme tady vést debaty o tom, jak si má kdo vybírat partnera... (Odmlka pro hluk v sále.) Můžeme tady vést debaty o tom, jak si kdo má vybírat partnera, ale náhradní výživné řeší do jisté míry nevymahatelnost práva a má pomoci dětem. Ty děti za nic nemohou. My to odhadujeme, že to pomůže 24 tis. dětem ročně. A ještě jednou, já si myslím, že pomáhat dětem k tomu, aby měly férovou šanci do života, je úkolem státu.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi proto požádat vás o podporu zákona o náhradním výživném, ke kterému se naše vláda mimo jiné zavázala i v programovém prohlášení vlády a na které tu čekáme již dlouhých patnáct let. A já mám velkou radost, že tento návrh zákona prošel na vládě jednomyslně. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rovněž děkuji. A prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně vás seznámila se sněmovním tiskem novely zákona o náhradním výživném. Já bych chtěla jenom připomenout všem poslancům, kteří to ale zajisté vědí, že tato novela je tady ve třetím vydání, protože nám v Poslanecké sněmovně leží sněmovní tisk 118 z pera KSČM a další sněmovní tisk 126 z pera ČSSD, kde je také návrh novely o náhradním výživném, takže toto je třetí verze, která byla schválena vládou.
Jak řekla paní ministryně, je to... Nebo já si myslím, že to je nepojistná sociální dávka. Paní ministryně říká, že není, že se nám to vrátí. Ale jak víme ze statistik, tak návratnost je 5 až 10 %. Má to být pro osoby, které neplní vyživovací povinnost, nebo osoby, kterým není plněna vyživovací povinnost. Mělo by to být ve výši maximálně 3 tis. A je tam omezena doba 24 měsíců, nebo případně skončením této dávky nezaopatřeností dítěte.
Já asi víc k tomu říkat nebudu, protože všechno řekla paní ministryně. A to je ode mě všechno.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Jen upozorňuji, že tady mám dvě faktické poznámky, ale jelikož není otevřena rozprava, tak je mažu. A v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného pana poslance Jana Bauera, a připraví se paní poslankyně Alena Gajdůšková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany k navrhovanému zákonu o náhradním výživném.
Stejně jako v minulosti u poslaneckých návrhů, o kterých tady už dnes byla řeč, ani nyní občanští demokraté koncept náhradního výživného nepodpoří. Já bych vám rád vysvětlil proč. Podle našeho názoru stát nemůže a nemá suplovat odpovědnost rodičů. Ve chvíli, kdy bude stát hradit výživné, přestanou jej z velké části platit i ti, kdo jej v současnosti platí. Návrhem se zavádí nový, v zásadě mandatorní titul do sociálního systému s výraznými dopady do státního rozpočtu. Jejich výše je navíc určena pouze hrubým odhadem, který se může ve skutečnosti značně odlišovat podle zkušeností směrem nahoru. Upozorňuji - směrem nahoru.
Pokud mě teď poslouchá současná paní ministryně financí za hnutí ANO Alena Schillerová, tak si možná vzpomene, že přesně těmito výrazy - to jsem necitoval sebe, ale ji - přesně těmito argumenty Ministerstvo financí již loni na podzim odmítlo prvotní verzi návrhu o zálohovém výživném. Toto řekla paní ministryně financí. A já jsem si záměrně tato slova vypůjčil a beze změn jsem je ocitoval. Za prvé s nimi naprosto souhlasím a za druhé bych se chtěl tímto prostřednictvím pana předsedajícího paní ministryně zeptat - předpokládám, že mě někde v zákulisí poslouchá - co se od té doby na návrhu změnilo, že jste jako ministryně zodpovědná za státní finance dala tomuto návrhu zelenou.
Možná, vážená paní ministryně financí, budete argumentovat tím, že dnešní verze se od té původní výrazně liší. Ano, pokud jsem správně počítal, tak materiál byl přepracován celkem pětkrát. Některé body vypadly, jiné přibyly, ale platí, že princip náhradního výživného zůstává stále stejný. Vláda zákonem vzkazuje občanům a daňovým poplatníkům, že se od nynějška budou vedle jiných výdajů státu skládat také na dluhy neplatičů alimentů a nezodpovědných rodičů. Nejde skutečně o žádnou dočasnou výpomoc, jak tady zaznělo, ale o novou ryzí sociální dávku. Zákon to nakonec v té současné verzi říká natvrdo a bez vytáček. A tady musím poděkovat za tu upřímnost a já to velmi kvituji. Předkladatelé se s tím ani neskrývají, oni přiznávají, že to je nová sociální dávka.
Pokud dnes tento princip přijmeme, je namístě otázka, na co a na koho se budou daňoví poplatníci skládat příště. Jsem přesvědčený, že vláda by měla svoji energii směřovat jinam. Namísto vymýšlení nových sociálních dávek by vláda měla konečně splnit slib a měla by okamžitě zefektivnit a zjednodušit systém dávek, který už existuje, ten stávající. Ten je v současné době robustní, složitý a nepřehledný. Všichni ho znáte. Ale právě v něm bychom měli hledat odpověď, jak v individuálních případech pomoci maminkám nebo rodičům, kteří se dostali do finanční tísně a potřebují dočasně podržet.
Vláda a Ministerstvo práce a sociálních věcí ale doposud žádnou - upozorňuji, žádnou - komplexní revizi dávkového systému nepřinesly. A namísto toho navrhují zavést úplně novou, velmi spornou a z hlediska nákladů drahou dávku. Ta dávka je sporná podle mého názoru i z právního hlediska, protože stát se bude náhradním výživným vlamovat do soukromoprávních vztahů a nutit ostatní, aby mu to sponzorovali.
Za sebe se přiznám, že navzdory svému od začátku poměrně pevnému názoru, který mnozí z vás znáte, na náhradní výživné jsem v posledních měsících vedl řadu diskuzí a snažil jsem se vnímat i názory druhé strany. A je zajímavé, že i od svých voličů například v Jihočeském kraji jsem často slýchal názor, že náhradní výživné sice není ideální a že se jim představa placení dluhů nezodpovědných rodičů nelíbí, ale že nakonec je to právě stát, kdo má oproti samoživitelkám více prostředků, jak si na dlužníky došlápnout. Tak proč to vlastně nezavést? A s tímto argumentem bych dokonce i souhlasil a dost možná mohl svůj názor alespoň trochu zvrátit nebo nalomit. To by se ale nesměla v souvisejících dokumentech a v důvodové zprávě uvádět očekávaná návratnost vymáhaných dluhů. A tady jenom poslechněte - podle předpokladů to bude maximálně 10 procent. Maximálně 10 procent se vymůže zpět. Ukazuje se, že stát ani v této oblasti není silný hráč a v zásadě od začátku je jisté, že náklady na novou sociální dávku budou dalece přesahovat vymožené plnění a smysl celé úpravy.
Několik informací k ekonomickým argumentům. Právě ekonomické argumenty hrají v našem negativním stanovisku k zákonu další důležitou roli. Všichni tady snad vnímáme, k jak obřímu schodku státního rozpočtu míříme a jak důležité je zvažovat nové výdaje státu. Náklady na výplatu zálohového výživného se jenom v prvním roce při zohlednění poskytovaného zálohovaného výživného do maximální zákonem stanovené výše odhadují na více než 860 milionů korun. Náklady na administrativu a novou úřednickou mašinérii přesáhnou 115 milionů korun. Celkové náklady ponížené o očekávané plnění se tak budou blížit v prvním roce přibližně jedné miliardě. A to nemluvím o desítkách milionů korun na vývoj a provoz nového aplikačního programu a nákladech na úřadech práce, z nichž chce vláda kromě jiného udělat i vymahače dluhů. To nejsou mé odhady, to jsou čísla a informace z důvodové zprávy. Tady si musím položit kacířskou otázku: Nebylo by efektivnější a pro rozpočet levnější ty peníze dotčeným maminkách rozdat napřímo? Skutečně, rozdat to napřímo.
Jak jsem se navíc dočetl v důvodové zprávě, tak vláda navrhuje náhradní výživné, aniž by vycházela z přesných čísel a představy o počtu dětí, vůči kterým není plněna vyživovací povinnost. V současné době dokonce nejsou sledována ani data o částečném plnění, respektive neplnění vyživovací povinnosti. Uvedené náklady tedy mohou být nižší, ale pravděpodobně budou podstatně vyšší.
To podstatné chci říct úplně na konec. Nikdo nezpochybňuje, že řada rodičů, kteří zůstali na děti sami a nemohou se spoléhat na své někdejší partnery, může být ve fatálních existenčních problémech a že je třeba takovým rodinám pomoci. Prvním základním krokem, který měl předcházet předložení tohoto návrhu zákona, mělo být ale zefektivnění procesu, ve kterém jsou dlužné alimenty vymáhány. Opět vycházím ze slibů této vlády, která takováto opatření mnohokrát v minulosti slibovala. A dokonce slibovala, že Ministerstvo spravedlnosti ho představí ještě předtím, než bude představený zákon o náhradním, původně zálohovém, výživném. O žádných takových opatřením ale nevím, možná že vy je znáte, natož nevím o jejich vyhodnocení. Od Ministerstva práce a sociálních věcí se jen dovídáme, že ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti teprve některá opatření připravují.
Rád bych proto v závěru připomenul svůj dotaz na ministryni financí Alenu Schillerovou a přidal ještě jednu otázku na ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou a jednu otázku na paní ministryni spravedlnosti Benešovou. Jaká konkrétní opatření jsou v přípravě? To by mě skutečně zajímalo. A kdy a jakou formou budou předložena?
Milé dámy a pánové, na závěr bych chtěl dát návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Jsou čtyři faktické poznámky. První je pan poslanec Jiří Bláha, připraví se pan poslanec Milan Brázdil, Zdeněk Ondráček a Ondřej Veselý. Pak s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Pekarová Adamová.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já nechci hodnotit, jestli potřebujeme tuto dávku od státu, nebo nepotřebujeme. Já bych se chtěl jenom pozastavit nad náklady, které jsou spojené s provozem a pořízením toho dotyčného systému. Nevím, jestli jsem se přeslechl, ale provoz 100 milionů pro 24 tisíc se mi zdá trošku jakoby nad rámec toho, co by to mělo... Když si to vydělíme, je to 4 600 na jednu maminku jenom provoz toho systému. Za mě to je neuvěřitelný. To je, jako když sedí někde nějaký úředník, jeden na každou maminku, a z toho má těch 4 600 korun. Prostě si myslím, že toto jde pořídit daleko levněji, a chtěl bych poprosit všechny softwarové firmy, jestli by tedy nezavolaly na Ministerstvo práce a sociálních věcí a nenabídly svoji pomoc tak, aby nás to vyšlo všechny levněji. Protože v dnešní době po koronaviru, věřte tomu, že budeme potřebovat šetřit všichni. To, co tady povídáme, že se proinvestujeme, že peníze budou a že všechno zvládneme, nevěřte tomu, prostě nezvládneme. Čeká nás opravdu, že budeme muset přemýšlet o každé koruně, a proto bychom měli začít už s tím, co plánujeme na budoucnost. A pořízení toho softwaru mi připadá jakoby nesrovnatelné vůči autům, kde jsme říkali - půl miliardy je moc, ale na kolik aut. A na 24 tisíc maminek, to si už spočítejte sami, jestli to není trošku jakoby mimo mísu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Milan Brázdil a jeho dvě minuty. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Ano, moje dvě minuty. Děkuji pěkně za dvě minuty. Já jsem tady zaslechl, paní ministryně, a nemusím prostřednictvím, že stát pomáhá tam, kde selhává vymahatelnost práva. Tedy to znamená, že zrušme stát. Vlastně stát neumí sám prostřednictvím soudů a tak dále vymáhat. Ale nicméně my těm lidem dáme peníze, když matka nebude platit otci peníze, tak potom stát to zaplatí, a následně jste řekla, že to bude vymáhat. Ale on to neumí, vy jste to řekla. Stát neumí vymáhat, a tudíž my budeme suplovat, že nemáme stát, který umí vymáhat práva. To je perpetuum mobile. Toto nemůže být, takhle to nefunguje. Tady prostě je něco špatně. Buď máme špatný stát, nebo máme špatné soudy, nebo máme něco špatně, ale to prostě nejde. To se nevyřeší. Tohleto není řešení pro problém, že matka neplatí otci za to, že táta se stará o dítě. Já jsem se staral vždycky o svá děcka dobře, je to moje zodpovědnost, ale tady selhává stát a vymahatelnost práva. To je dobré zjištění, vám povím.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Já si dovolím také reagovat na úvodní slovo paní ministryně. Jestli jsem vás dobře poslouchal, tak jste řekla, že trestný čin zanedbání povinné výživy je nejčastějším trestným činem. Nevím, kdo vám ty podklady připravuje, ale je to absolutní nesmysl. Stačí se podívat do policejních statistik na webu Policie ČR, zprávy pro veřejnost a statistiky, teď jsem to otevřel. Paragraf 196 - Zanedbání povinné výživy. V roce 2019 evidováno 10 176 trestných činů, objasněnost 78,4 %. Třeba takový trestný čin třistatřicetsedmička - maření výkonu úředního rozhodnutí, spácháno 12 158 skutků. Ale nejčastější trestný čin u nás v ČR je krádež. Dvěstěpětka - krádež, a když vezmu krádež vloupáním, krádež vloupáním 22 161 skutků, krádež takzvaná prostá 59 850 skutků. Takže poopravte si ty podklady, které vám k tomu připravili. Zanedbání povinné výživy není nejčastější trestný čin u nás a ta objasněnost 78,4 % také o něčem vypovídá.
Pan kolega Brázdil prostřednictvím pana předsedajícího. Milane, je to přesně o té vymahatelnosti práva. Paní ministryně zmínila ty jiné možnosti. A my jsme i v minulosti, v tom minulém období jsme umožnili to, aby bylo možné pozastavovat řidičská oprávnění i těm neplatičům starším 18 let - na ty děti starší 18 let, které se denním studiem připravují na své budoucí zaměstnání, to znamená do 26 let studentů. Ale paní ministryně zmínila - tak jim seberme rybářský lístek, seberme jim zbrojní průkaz, seberme jim cokoliv z těch hraček, které mají, ať si především plní svoji povinnost na své děti. Děti dělat umějí, ale platit na ně potom ne. Ale samozřejmě my návrh podporovat budeme.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za přesné dodržení času. Pan poslanec Ondřej Veselý s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Ondřej Veselý: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já budu reagovat na kolegu Bauera vaším prostřednictvím, byť navážu tam, kde skončil můj předřečník. Ono vymáhání výživného v rámci exekucí je vlastně dneska nejjednodušší věc. On už zmínil můj předřečník, že je tam například obstavení řidičského průkazu, což jinde nemáte. Je tam možnost vymáhat i do budoucna, což je také neobvyklé, to znamená dávky, které teprve vzniknou. Ale prostě pokud někdo platit nechce, a protože vězení pro dlužníky nemáme, tak ho prostě k tomu nedonutíme. A neplacení výživného je dokonce i trestným činem, to znamená, že to je i trestný čin, to znamená, že vymáhání výživného je z hlediska práva podstatně jednodušší věc, a stejně se to nedaří. Samozřejmě že exekuce nejsou samospasitelné, to všichni víme, že jsou pohledávky, které se vymoci nedají z nejrůznějších důvodů.
Co je pro mě však podstatné, a proto já tento návrh podporuji, je to, že prostě ti lidé, kteří se dostávají do takové situace, a řekněme si to na rovinu, že častěji to bývají matky než otcové, tak prostě mají spoustu svých starostí, aby vůbec nějak tu rodinu zajistili, a samozřejmě velmi často nemají ani minimální právní vzdělání a povědomí. Prostě si s tím neumějí poradit. Z úřadů práce běžná praxe je taková, možná že to všichni známe, aby dostali aspoň nějakou dávku, tak je pošlou na policii - podejte trestní oznámení na otce svého dítěte. Ona tam třeba zoufalá jde, ale nemá čas se tomu věnovat. To trestní oznámení jí stejně nepomůže, ona se k těm penězům nedostane.
Takže abychom věděli, opravdu je to pro ty děti. Souhlasím s těmi argumenty, které tady zazněly, možná si vybrala špatného partnera a podobně, ale jde hlavně o ty děti. A ty za své rodiče fakt nemohou. Takže neříkejme, že se to dá nějak zjednodušit. Můžeme přidat další věci, kterými utáhneme šrouby - rybářské lístky, vstupy na zápasy, cokoliv, ale podle mě se to moc nezlepší, protože ty lidi, kteří ani přes ten současný systém neplatí výživné, k tomu nepřiměje takřka nic. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Jiří Bláha s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já bych jenom po tom, co jsem si vyslechl, chtěl navrhnout - možná že by bylo levnější, kdybychom pořídili právní kanceláře, které by pomáhaly těmto maminkám, tak aby právě to povědomí měly. To znamená, že když vznikne ten případ, že ta maminka si neví rady a neví, kam se obrátit, abychom v rámci státu měli takové kanceláře, kam se ta maminka bude moci obrátit, a možná že bychom zamezili tomu, že bude 24 tisíc maminek, ale bude jich třeba jenom 10 tisíc, nebo 5 tisíc, možná že jich bude jenom 500. Já věřím tomu, že je obrovsky těžké přinutit někoho, když nechce platit, aby platil. Ale o to zodpovědnější bychom měli být, a proto bychom měli ty nové nastupující maminky dobře ve školách připravit na to, aby si dobře vybíraly své partnery a aby přistupovaly k rodičovství a ke všem věcem, které jsou - ano, tomu se můžeme, paní ministryně smát, ale víme sami moc dobře, že škola často selhává v těchto věcech. A tak jako bylo za mých časů normální, že když žena otěhotněla, tak muž vstupoval automaticky do svazku manželského. Dneska to je něco navíc, něco, co je špatně. Dneska hledáme ty otce, někteří to zneužívají, že vlastně je neudají, aby mohli dostávat větší podpory atd., atd. Máme už takových sociálních dávek, že už se v tom nikdo ani nevyzná, vyznají se v tom jenom ti, kteří to chtějí zneužívat. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Takže uděláme rekapitulaci. Jsou tady další čtyři faktické poznámky. První poznámka je pan poslanec Zdeněk Ondráček, připraví se paní poslankyně Hana Aulická, pan poslanec Roman Onderka, paní poslankyně Helena Válková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Ještě jednou děkuji. Já bych úplně nechal na ženách i mužích, jak si budou vybírat své partnery, do toho bych jim úplně nezasahoval, protože tam ještě hrají asi jiné role než jenom vzdělání a výchova. Takže to asi ne.
Ale k mému předřečníkovi panu poslanci Veselému prostřednictvím pana předsedajícího. Víte, ty řidičáky, které dneska lze pozastavit, tak ten efekt to má asi u tří čtvrtin těch neplatičů. Já myslím, že paní kolegyně profesorka Válková možná to číslo bude vědět víc, protože my jsme spolu na toto téma dělali nějaké semináře zde, ale tři čtvrtě lidí si to rozmyslí, jestli mají mít pozastavený řidičák, nebo jestli mají splnit svoji vyživovací povinnost. Ale bohužel u těch řidičáků - ty nelze pozastavit lidem, kteří se tím řidičákem živí, popřípadě prokážou, že s tím jezdí do práce, a jinak to nejde udělat. Tak pojďme najít něco jiného. Pojďme najít něco jiného, co je zabolí, když o to přijdou. Pro někoho to může být, jak jsme zmínili, zbrojní průkaz, pro někoho to může být rybářský průkaz. Pro někoho to může být ten zákaz vstupu na kulturně společenskou nebo jinou akci, to znamená na ten stadion, že tam nepůjde. Ale něco by se asi najít dalo, samozřejmě muselo by to být asi individuální, ale probačně mediační služba by si s tím asi poradit dokázala, aby se to dalo udělat. Pak je to samozřejmě o ochotě těch soudů, jestli by nám to také dělaly. Ale to řešení by tady nějakým způsobem bylo. Ale jak jsem říkal, jsem rád, že jste dali i nový název, že je to návrh o náhradním výživném, protože původně jste navrhovali zálohové výživné, takže to je náš původní návrh, který jsme předložili jako KSČM. My jsme připraveni o něm jednat a v rámci druhého čtení to určitě vyřešíme.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Hana Aulická vystoupí s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já s dovolením vás, pane předsedající, také budu reagovat na kolegu Bláhu. Protože já možná pochopím, že řešíte náklady, které jsou uvedeny v tomto zákoně, které předložila paní ministryně Maláčová. Každopádně musím hovořit o tom, že jste úplný neznalec praxe, situace a stavu, ať se vám to líbí, nebo ne, protože na tom, o čem jste tady hovořil, je prostě vidět, že nedokážete vůbec reagovat na současný stav.
Já si myslím, že i ty právní kanceláře, které dnes - a jsou neplacené - které dnes existují, tak by vám tady mohly, a provozují je většinou neziskové společnosti, mohly vyprávět sáhodlouhé historky a historie, co se odehrává mezi partnery, a o tom, jak je snaha vymáhat výživné a jak partneři, kteří nechtějí platit, si prostě vymýšlejí mnoho důvodů a mnohdy jim k tomu nabíhají i jejich zaměstnavatelé. Takže byla bych ráda, kdyby se tady říkaly věci, které se dějí, podle praxe, a ne jenom podle nějakých představ.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Roman Onderka s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Helena Válková a pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, já si myslím, že při projednávání tohoto tisku bychom měli mít na vědomí jednu zásadní věc. My se zde totiž celou dobu bavíme i v těch faktických poznámkách o otci a o matce. O těch, co neplatí výživné. Ale výživné nepatří ani otci a nepatří ani matce. Výživné patří dítěti. Z 90 % nezletilému dítěti! A tady je potřeba si uvědomit to zásadní. Státe, vymoz, zajisti, anebo zaplať! Nezlobte se, ale tohle je můj názor. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní poslankyně Helena Válková.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já budu plynule pokračovat, protože tady zapomínáme trošku právě na nejlepší zájem dítěte. A já můžu mít mnoho připomínek k tomu návrhu současného náhradního výživného, nicméně ho musím podpořit právě v zájmu dítěte, v nejlepším zájmu dítěte. Protože tam jde o to, aby dítě dostalo co nejrychleji, bez nějakých komplikací ať už právních, technických, nebo i třeba takových, že ten partnerský vztah končí před soudem, pokud ještě vůbec trvá, a někdy to může skončit i před trestním soudem, ale to dítě musí dostat včas, na co má nárok. A tady soud v podstatě podle mého názoru a přesvědčení plní svoji povinnost tímto návrhem zákona, byť v rámci druhého čtení budeme mít jistě možnost ho ještě zpřesnit nebo konkretizovat tak, aby byl lépe v některých ustanoveních formulován a nevyvolával zbytečné výkladové problémy. Jednoznačně si myslím, že na dítě bychom neměli zapomínat, ani až budeme hlasovat o tom, jestli ho pustíme, nebo nepustíme do druhého čtení. To by mělo být hlavním kritériem našeho rozhodnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha. Prosím.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já jsem rád, když mi tady někdo předhazuje to, že neznám to, kde to vzniká. S těmi lidmi pracuji každý den, každý den jsem s lidmi, kteří si vymýšlejí, kteří nechtějí přijít do práce, kteří nechtějí platit svoje dluhy. A já si pořád říkám, k čemu - a tady to zaznělo - máme ten stát? K čemu máme celou agendu soudů, k čemu máme Vězeňskou službu? Vždyť to je trestný čin. Jestliže někdo nezaplatí x výživných, tak to je trestný čin! Proč ten člověk není ve vězení a jasně z toho vězení nechodí to výživné mamince? Nebo otci, je to úplně jedno. Je to o tom, že jsme si tady zavedli zákony, které jsou benevolentní ke každému, kdo podvádí, kdo něco neplní, a pak tady řešíme, lepíme důsledky? A v první řadě já jsem mluvil o nákladech, které vznikají se správou. A to se mi zdá absolutně nemístné a úplně mimo místu platit sto milionů ročně za provoz nebo pro 24 tisíc maminek správu systému. Za mě, pokud jste hovořila, prostřednictvím pana předsedajícího paní kolegyně, o tomto, tak opravdu neznáte čísla, co se nechá za sto milionů pořídit. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Václav Klaus a jeho faktická poznámka. Prosím.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Já bych zareagoval na ctěné kolegy. Myslím, že argumenty jsou v jádru dva. Jeden je ten, že já třeba na svoje děti platím, dělám to rád a nebudu ani říkat kolik, protože jsem populista. A moc nechápu, proč bych měl platit ještě na pána, který to neplatí. To je jedna logika, která mi uniká.
A ta druhá. Bohužel, na světě je třeba i spousta tatínků, kteří se každý večer někde ožírají v hospodě a ani nepřečtou dětem pohádku. Takže zase je řešením, že přijde paní ministryně a zavede nějakou státní čtenářskou službu za 200 milionů v nějakém registru a ta to bude činit? Je taky spousta lidí, kteří nechtějí vůbec pracovat. Takže zase míříme k nějaké univerzální sociální dávce? Myslím, že ano, už jsem to četl ve vašich materiálech. To přece taky není cesta, která vede k lepší společnosti. Takže tady vytloukáte klín klínem a honíte nějaké předvolební populistické body, ale je to prostě celé šejdrem a špatně. Tohle není řešení tohoto problému.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem vystoupí paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová, připraví se paní ministryně Maláčová. Paní ministryně to ruší. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Někdy si říkám, jestli není jednodušší se přihlásit právě s faktickou poznámkou. Ale vydržela jsem a mohu se tedy konečně k tomuto třeskutému tématu vyjádřit.
Mnohé tady už ale zaznělo. Ani TOP 09 nesouhlasí s tím, abychom zaváděli novou sociální dávku, protože pojďme si říci několik konkrétních čísel. Máme tady už dnes v rámci současných rozpočtů, a to se opravdu dívám na ty, které byly před koronakrizí, v rámci výdajů státu zhruba plus minus 43 % na sociální oblast. Jestli se nepletu, tak se pohybujeme mezi 43, 44 %, která na výdajové stránce činí výdaje do sociální oblasti. Samozřejmě, zahrnuje to i výdaje na důchody, ty jsou položkou největší. Ale náš systém sociálních dávek, kterých jsou desítky dohromady, je už dnes poměrně robustní. A v rámci toho materiálu v důvodové zprávě se sami všichni dočteme, že už dnes, pokud se ocitne samoživitelská rodina, tzn. rodič, který má sám povinnost vyživovat děti, resp. on tu povinnost má i ten druhý, ale on na to zůstává sám, abych byla přesná, tak pokud má jakoukoliv tíživou situaci, tak si může požádat o stávající sociální dávky a nezaplacené výživné se mu nezapočítává do jejich přiznávání, do toho nároku. To si myslím, že je potřeba tady zmínit.
A stejně jako kolegové, kteří upozorňují na to, že tady selhává stát v oblasti vymahatelnosti, tak já k tomu přidám i oblast právě sociálních dávek. Co je podle mě zcela logický přístup, který bychom měli zcela jistě zvolit jako první? Podívat se na sociální systém, tak jak je dnes nastavený, a říci si, proč masivní platforma dávek, které máme už teď, není dostatečná. Proč nepomáhá rodinám, kterým se nedostává výživného od povinného, proč už dnes není dostatečnou pomocí? Tak v tom případě bychom si vyhodnotili, jak ten systém funguje, resp. právě pro tyto konkrétní rodiny nefunguje, a měli bychom hledat nápravu v rámci systému sociálních dávek. Takto bychom logicky podle mě měli přistupovat.
Vláda na to jde tak, že se rozhodla rozšířit síť, která tady existuje, o další sociální dávku, a rozhodla se vytvořit nástroj úplně nový. Sama vláda však usvědčuje v těch materiálech, které máme k dispozici, stát, tedy potažmo sebe, z toho, že vymáhání neřeší dostatečně. Vzpomeňme na to, že už v minulém volebním období tady diskuse nad - tehdy se to jmenovalo zálohované výživné, ale princip je stejný - tady ten materiál už byl, ležel, a v tom vláda odhadovala 5 % vymahatelnosti z její strany zpátky. To znamená, pokud zaplatí na dávkách, zálohuje výživné, tak že z toho bude schopna získat pouhých 5 % zpět. V tomto materiálu, který tady máme dnes na stole, už se to číslo zvedlo na deset. Tedy 10 % vymožení by mohlo být podle současného odhadu. Takže když bychom to řešili ještě dalších pár let, tak věřím tomu, že už tam to číslo bude 30 % třeba, protože evidentně v tomhle střílíme dost od boku a není to podloženo konkrétním zdůvodněním, proč tedy ještě před pár lety, kdy tady s tím byla taky sociálně demokratická ministryně, konkrétně paní Marksová, jsme předpokládali vymožení 5 % a dneska už předpokládáme 10 %.
Co se tedy změnilo v tom přístupu státu k vymáhání? Já si tedy nepamatuji, že bychom tady cokoliv řešili z toho, co už tady třeba také jako nápady zaznívalo, ať už je to zabavování nejenom tedy už řidičských průkazů, což už funguje a docela dobře funguje i jako odstrašení dnes, ale že bychom tady třeba měli návrhy, které budou tady tuto oblast řešit. Paní ministryně spravedlnosti tady ani není, ta tedy sem zavítá tak málokdy, že to je spíš výjimkou, když tady s námi je, ale myslím, že u takového zákona by si tu debatu vyslechnout měla i ona. A paní ministryně spravedlnosti je zodpovědná dneska za to, jak právě stát v téhle oblasti je a není úspěšný. A úspěšný prostě není, což je vlastně dokládáno i tímhle návrhem zákona. A vymlouvat se na to, že to tady je téma patnáct let a že se tady tou oblastí zabýváme už příliš dlouho, a pak zároveň tedy neříci, že sedm let už tady ve vládě vládnou dvě strany společně, z nichž jedna to Ministerstvo spravedlnosti má vlastně celou tu dobu, tak to je jenom zastírání faktu, že se vám prostě nedaří v rámci koalice dohodnout konkrétní, jasné věci, které by mohly v té oblasti pomoci a které by s tou praxí hnuly.
Celá ta problematika tedy leží podle mě v téhle rovině. To znamená, podívat se na vymáhání. Naprosto souhlasím s tím, že zodpovědní za své děti jsou primárně rodiče. Rodiče jsou těmi, kteří mají nade všechno upřednostnit své děti, a to i v situaci, kdy se jim prostě daří méně. Neumím si představit, že bych tedy dala nejdříve přednost něčemu pro své potřeby, své vlastně potřebě, a až pak někdy další prioritu v řadě měla své vlastní dítě. Myslím, že takhle to má naprostá většina rodičů. A naprostá většina rodičů tedy je vůči svým dětem zodpovědná a ti, kteří nejsou, tak z jejich zad chceme to břemeno přehodit na tu velkou část rodičů, která zodpovědná je.
A já vím, že tady prostě budeme slýchat, že jsme tedy necitliví, nesociální, protože nechceme pomoci těm dětem, že už tady zaznívá ta rétorika takto nastavená. Ale to chci předem odmítnout, protože nám jde přesně o to, aby se k těm dětem dostalo to, co jim náleží, aby měly pokryté veškeré své potřeby, ale aby tu povinnost prostě splnil ten, kdo ji primárně má, a to je rodič. A v tomhle musí stát napnout veškeré své síly a v tom se prostě tady několik let nic neděje.
Pokud tedy to myslí vláda skutečně vážně s tím, že chce i lépe vymáhat, tak ruku v ruce se zálohovaným nebo náhradním výživným má přicházet i s návrhy, jak konkrétně, ale opravdu konkrétně, bude tuto oblast řešit. S tím však nepřichází, nic takového tady neleží, nic takového není prioritou a nečekám, že bychom se ještě něčeho dočkali vůbec do konce tohoto volebního období. Tak se věci mají. A tady je vidět, jak tedy vůbec vláda přemýšlí. Vláda přemýšlí jenom, kde najít další možnost přerozdělovat peníze, jak hodit povinnost na někoho dalšího a ještě zaplatit nemálo úředníků, kteří se o to budou starat. Výdaje, které má stát platit za tu administraci, jsou skutečně dost vysoké. Když si to spočteme tedy podle materiálu, který v důvodové zprávě předkládá ministerstvo, tak je to skoro 13, nebo ještě více než 13 %, která jsou plánována na vynaložení samotné dávky, tak bude stát jenom samotná administrace této dávky, nový systém, noví lidé, prostě zase nabobtnáme, zase nabobtná stát.
Mějme na paměti, že teď po těch týdnech, co jsme tady prožili a co ještě stále nemáme za sebou, koronakrizi, a teprve se dočkáme těch dopadů, tak si myslím, že 43 % ze státního rozpočtu na výdajích do sociální oblasti zdaleka už nebude tak jednoduché dodržet, že porostou náklady státu na nezaměstnané, kterých prostě jednou přibude, jakmile skončí podpora státu s pomocí tedy standardních nástrojů, které používáme, jako kurzarbeit, toho všeho prostě budeme za pár měsíců svědky. Je jenom otázka času, jestli to odsuneme ještě o čtvrtletí dál, nebo jestli budeme ještě štědřejší a ještě o další třeba půlrok dál, ale prostě jednou se ten bumerang vrátí a tady to se v ekonomice projeví.
A my tady teď řešíme i půlbilionový schodek rozpočtu, zítra bychom ho měli řešit konkrétně, a teď vlastně vymýšlíte místo toho, abychom se podívali, kde v tom státním rozpočtu také ušetřit, další výdaje. Prosím tedy, abychom se dívali i na ty možnosti úspor, protože jinak tady neustále jenom bobtná jak armáda úředníků, tak také náš sociální stát, ale neřešíme vůbec nikde, kde i ty děti, které bychom tímhle podpořili, budou na to splácení těchto dluhů brát.
Já prosím tedy, abychom se primárně dívali na stránku vymáhání dluhů, aby tady v té oblasti vláda napnula veškeré své síly, aby předložila konkrétní účet toho, co pro to udělala, jaké jsou to konkrétní kroky a jaká je jejich úspěšnost, a pak tedy jsme řešili, že tady máme třeba v systému sociálních dávek nějaké mezery, a zlepšili ty mezery, ale ne vymýšlením nové sociální dávky. A není to tak, že bychom tedy odmítali pomoci těm rodinám, které mají tíži, a děti, které se do toho dostávají nezaviněně, ale tu pomoc a řešení vidíme právě tady v těch dvou věcech. To znamená zlepšení sociálního systému stávajícího a zároveň tedy ruku v ruce s tím řešení na Ministerstvu spravedlnosti ve vymáhání.
Zároveň také nemohu opomenout ještě poslední oblast, která je podle mě nesmírně důležitá a je v těch materiálech důvodové zprávy zmíněna velmi okrajově, a to je prevence. Mnozí určitě i ve svém okolí, třeba i vzdálenějším okolí, jenom jsme se doslechli o takových případech rodin, které se rozvedou a kde dítě je předmětem sporu mezi rodiči a kde právě výživné funguje jako páka na toho druhého, ať už je to tak, že tam dochází k vyřizování nějakých jiných účtů, anebo je to tak, že - dám příklad, co konkrétně jsem opravdu ve své praxi v rámci sociální oblasti už viděla vícekrát. Dochází třeba k tomu, že jeden rodič to dítě má svěřené do péče a druhý s ním tráví pouze jednou za čtrnáct dní víkendy, a pokud není tedy dodržena třeba správně hodina toho, kdy si dítě mají předat, tak ten, který tráví pouze víkendy, což tedy bývá většinou otec, ale může to být samozřejmě i naopak, tak si vyřizuje se svým bývalým partnerem či partnerkou účty skrze to, že už tedy neposílá pravidelně výživné nebo neposílá v plné výši, a různé takovéto triky zkouší na svoji bývalou partnerku či partnera. To je často důvodem, který vede k tomu, že to výživné není placeno, a pak tedy dochází třeba k zaplacení, až když už opravdu hrozí nějaká větší sankce formou právě exekuce atd.
Myslím, že tady těm případům nepomůže ani náhradní výživné, ale tam by právě pomohla mnohem víc prevence při rozvodovém řízení jako takovém. A existuje cochemská praxe, která se u nás u některých soudů už dnes užívá, ale bohužel její zavádění do praxe je velmi liknavé a pomalé a není běžné na mnoha soudech, ale jenom naopak na menšině soudů. A myslím, že tohle by měla být také priorita. Měli bychom se na ten systém, nebo respektive problém, dívat v širším kontextu a měli bychom hledat cesty k tomu, aby právě k vyřizování si účtů skrze děti a neplacení výživného nedocházelo. Takže podívat se na celý ten systém dopředu, to je tak, jak má tedy přístup podle mého názoru být, a obávám se, že tady se sáhlo po tom nejjednodušším - vymyslet novou sociální dávku, protože to ostatní chce čas, bohužel, chce to mnoho práce, která za tím je, ale ta tady nebyla odvedena, a až bude odvedena, tak pak se bavme o tom, že tady bude ještě třeba pár desítek či stovek případů, na které nic z toho nefunguje, a tam má smysl potom něco nového vymýšlet právě formou třeba nějaké nové sociální dávky.
Teď jsme tady tuto cestu neurazili a rovnou ji přeskakujeme a snažíme se tedy řešit ten problém jinak, proto s tím nemůžeme souhlasit a chceme, aby se pomohlo právě uražením té dlouhé cesty, respektive té cesty, která by přinesla kýžený efekt, ale nepřehodila by břemeno na někoho jiného, na všechny daňové poplatníky. Takže to je přístup, který jsme zvolili a který držíme.
Prosím, nezabíhejme tady do debat o výběru partnerů, myslím si, že to té debatě škodí. (S úsměvem.) Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Také vám děkuji. A další v pořadí je přihlášena paní poslankyně Alena Gajdůšková, připraví se paní poslankyně Golasowská. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, paní poslankyně, páni poslanci, já si nejdříve, a byla jsem velmi trpělivá přes faktické připomínky, dovolím na některé zareagovat a potom budu trošku obecnější, protože jsme v prvním čtení. Samozřejmě chci podpořit tento návrh zákona a chce se mi říct heuréka, konečně máme na stole vládní návrh. Nejdříve tedy prostřednictvím pana předsedajícího přece jenom repliky na to, co tady zaznělo především od představitelů pravice, tedy ODS a TOP 09.
Víte, já jsem asi byla hodně naivní, když jsem si myslela, že společnost, stát by měl děti podporovat všemi způsoby, kterými to jde, protože chce-li společnost přežít, tak prostě bez dětí to nejde. A teď tady poslouchám všechno jiné, milion šest výhrad, proč se o děti vlastně nemáme postarat. Byly tady repliky, že máme řešit více vymahatelnost práva. No samozřejmě, jenomže než toto asi vyřešíme, a nevím, proč to tedy řešeno ještě nebylo, tak ty děti vyrostou. A ty děti jedí teď, ty děti potřebují podpořit ve své zájmové činnosti. Maminky, které na ně zůstávají samy, uvádějí, že nemají na to, aby dětem koupily zeleninu a ovoce. To jsou skutečně příběhy, které jsou velmi a velmi smutné. (V sále je velký hluk a neklid!)
Oba dva, jak pan poslanec Bauer, tak paní Adamová, mluvili o tom, že se jedná o sociální dávku, kterou odmítají. Tu my odmítáme také - teď mluvím za sociální demokracii. Proto je to náhradní výživné, proto to v našem poslaneckém návrhu bylo zálohované výživné, protože je to postaveno i v tomto vládním návrhu, jak to bylo v tom poslaneckém, tak, že stát se postará o dítě, stát za toho dlužníka dítěti peníze poskytne, aby děti nestrádaly, ale pak si to vymůže. A jestli tady byl apel na to, že tedy stát má udělat nějaké razantní kroky, aby tedy výživné bylo placeno, tak si myslím, že to je sakra razantní krok, jestliže se stane dlužné výživné ne dluhem vůči vlastnímu dítěti, které asi toho povinného rodiče nijak zvlášť nezajímá, ale stane se dluhem vůči státu. A to je ten vtip, to je to podstatné. Mimochodem exekutoři uváděli 20 % vymahatelnosti, ministerstvo bylo i v těch minulých návrzích velmi opatrné, ta vymahatelnost se tam uváděla nižší. Ale skutečně je to tak, že jakmile se to stane dluhem vůči státu, bude to jinak.
A pak je potřeba připomenout ještě jednu důležitou věc. Přece, a to říkají samoživitelky, nemůže být nikdo, kdo by neměl na to, aby to výživné zaplatil, protože výši stanovuje soud a soud přece nemůže stanovit povinnost někomu, kdo ji nemůže splnit. A pokud ji nemůže splnit, má se obrátit znovu na soud a soud to upraví. Takže představitelky Klubu samoživitelek říkají, že jestliže je tam uloženo výživné, tak ten povinný rodič na to prostě má. A stát by se měl snažit, aby také děti ty peníze dostaly, a musí je dostat hned.
Já proto velmi a velmi vítám tento vládní návrh, protože snad, je-li to předloženo jako vládní návrh, má šanci na úspěch. Velmi, velmi vás prosím, pusťme tento návrh přes první čtení, pusťme ho do druhého čtení, určitě jsme schopni, jsme ochotni se bavit o tom, aby byl co nejefektivnější, aby byl co nejlepší. Ale znovu zdůrazňuji a znovu na vás apeluji, jde o děti, postarejme se o děti. Děkuji. (Potlesk poslance Chvojky.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Přečtu dvě omluvy: paní poslankyně Kateřina Valachová se omlouvá z dnešního jednání od 18 do 19 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Jaroslav Dvořák ve dnech 7. 7. až 10. 7. od začátku jednání do konce všech jednacích dní z důvodu nemoci.
Další v pořadí vystoupí paní poslankyně Golasowská, připraví se paní poslankyně Aulická. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedající. Už tady bylo řečeno mnohé, takže já se pokusím krátce. Vážené kolegyně, kolegové, záležitost zálohovaného výživného je komplexní a má mnoho aspektů. Vedle konkrétních rodin matek dětí, které jsou ohroženy bez výživného tísní, bídou a chudobou, je třeba vzít v úvahu také širší souvislosti. K těm patří i to, že každé opatření typu zálohovaného výživného ve skutečnosti obecně může snížit motivaci k práci na uchování vztahů, na překonání vztahových překážek rodičů. Je přirozeně třeba rozlišovat v konkrétních případech, ale generální rozhodnutí poskytování zálohovaného výživného může posilovat již tak malou odpovědnost lidí brát soužití, manželství a rodinu vážně a s důsledky, jakými jsou odpovědnost za východu dětí, kdy složka ekonomická je jednou ze základních funkcí rodiny.
Vážené kolegyně, kolegové, KDU-ČSL podporuje zájmy dítěte, stojí na straně těch, kdo si sami pomoci nemohou. Nicméně tento návrh si vyžaduje určitě širší diskusi, kterou očekávám jak na výboru pro sociální politiku, tak i dále na plénu Poslanecké sněmovny, pokud bude návrh poslán do druhého čtení.
Ještě bych se tady chtěla vyjádřit k tomu, co už tady zaznělo od kolegů, a to je vymahatelnost, odpovědnost a prevence. Mně je líto, že tady v tuto chvíli není paní ministryně spravedlnosti, protože bych byla moc ráda, aby se vyjádřila k tomu, co Ministerstvo spravedlnosti vlastně připravuje v té otázce vymahatelnosti, respektive jaká opatření připravuje, aby ta vymahatelnost byla opravdu větší než těch 10, 15 nebo 20 %, protože to si myslím, že nás všechny zajímá.
A pak ještě pár slov k prevenci. Kolegyně tady zmiňovala Cochemskou praxi a já bych tady ještě zmínila preventivní službu pro rodiny s dětmi, což jsou sasky, sociálně aktivizační služby, a apelovala bych tady na paní ministryni, zda by tam, až se bude projednávat na podzim rozpočet, tyto služby sociální prevence byly podpořeny, a možná ještě ve větší míře než doposud. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Také vám děkuji. A další v pořadí vystoupí paní poslankyně Hana Aulická, které tímto předávám slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu se snažit taky být stručná, protože asi všichni tlačíte ten čas, asi především očima. Každopádně za KSČM bych se chtěla vyjádřit k tomuto návrhu.
Musím říct, že my zde máme téměř tři roky taky náš návrh náhradní výživné. A dlouho jsme očekávali, nebo jsme čekali na vládní návrh, který neustále paní ministryně Maláčová slibovala, a proto se vlastně upozadil i ten náš návrh, který, přiznáváme, není legislativně technicky dokonalý. Na druhou stranu víceméně jsme přesvědčeni, že toto téma jsme tím pádem mohli mít už dávno za sebou a mohli jsme už pomáhat rodinám, nebo resp. především dětem, které to potřebují. Ale protože neexistovala nějaká dohoda mezi koalicí, čekalo se na to téměř tři roky. Takže jenom bych podotkla, že mě velice mrzí právě tato činnost.
Já musím říct, že konečný výsledek této nějaké koaliční dohody, bych řekla, není povedený. A musím to říct z mnoha směrů, protože za KSČM nám třeba chybí zastropování. To znamená, že o to náhradní výživné si může žádat kdokoli, i když má příjmy vysoké, i když má příjmy nízké. A my jsme přesvědčeni, že je potřeba pomáhat. Ale je potřeba pomáhat tam, kde se opravdu potřebuje pomoci. Proč to říkám a zdůrazňuji to? Paní ministryně mi často argumentuje tím, co je pro nás hranice, jaká částka je pro nás hranice potřebnosti. Já spíš ale řeším tu situaci, kterou opravdu dennodenně téměř řeším z praxe, a to je to, že je asi úplně jedno, jací rodiče se rozvedli, nebo spolu nekomunikují, nebo jeden neplatí, jestli to jsou rodiče, kteří jsou sociálně slabí, anebo to jsou rodiče, kteří mají dostatečné příjmy, nebo nadprůměrné příjmy. Protože z praxe víme, že děti, které by měly být vždycky prvotně v zájmu, tak se upozaďují.
A já jsem třeba ráda, teď možná trošku odbočím, že začal fungovat cochemský systém, který navrací to, že dítě je na prvním místě, a rodiče, kteří prošli cochemem při rozvodu, tak velmi často, nebo z 99 %, a to nám i soudci potvrdili, se pak neřeší to, že se nehradí, nebo takhle, že se klasicky hradí i to výživné, které je stanoveno, a víceméně nejsou ani žádné problémy. Bohužel náš soudní systém na ten cochemský systém nenajíždí ve velkém. A je to opravdu na každém soudci nebo soudu, jestli do toho vstupují na tento systém, nebo ne.
Jsem přesvědčena, že to zastropování je nutné, a proto i my budeme dávat pozměňovací návrh, který by měl vlastně obsahovat koeficient, který i v našem návrhu je. My tam máme 2,9násobku životního minima. Ale jak jsem říkala i paní ministryní Maláčové, jsme ochotni jednat o tom koeficientu. Není to pro nás dogma. A za nás je to jedna z podmínek toho, abychom dál postupovali v podpoře tohoto návrhu zákona.
Co musím podotknout, a už to tu bylo řečeno, stát dlouhodobě selhává. A to je prostě realita. Nedokáže využívat nástroje, které má. Vymahatelnost je nula. Na Slovensku to zkusili a mají 2 % vymahatelnosti. Zjistili, že náklady, které do toho dávají, jsou tak vysoké, že se to prostě nevyplatí, a proto ustoupili. A řekněme na rovinu, že to je prostě dávka pro lidi, nebo pro děti, které potřebují pomoc.
Jsem přesvědčena, že my nemůžeme říkat plošně, že je zcela normální neplatit výživné na své děti. Tímto návrhem tomu trošku pomáháme a říkáme to. A nezlobte se na mě, říkáme to z toho důvodu, protože právě není tam ten strop hranice příjmů. Jestli si o to opravdu může požádat i rodič, který má třeba 50 000, tak jsem přesvědčena, že to není úplně zcela v pořádku. A říkám to možná také z toho důvodu, protože jedna z podmínek k vymožení pohledávek na výživné byla, že byl podán návrh na exekuci. A jestli si dobře pamatuji, hovořila jsem se společností, která se touto oblastí zabývá dlouhodobě. A víte, co je problém? Že ten návrh na exekuci se podává i na prarodiče. A tím pádem se obávám, že zde budeme mít jeden velký nástroj, jak si budou rodiče vyřizovat účty mezi sebou. A to je holý fakt, který mi prostě teď vadí, a mám z toho velké obavy. A na rovinu, kdo si bude vyřizovat účty mezi sebou? Ti, kteří ty příjmy mají, anebo je mají abnormálně velké.
Takže to jsou jedny z těch zásadních věcí, které mi na tomto návrhu vadí a které bychom i během další diskuse, protože my samozřejmě budeme pro propuštění v prvním čtení, které bychom si měli vydiskutovat tak, abychom naopak ještě neřešili nebo neměli zhoršenou situaci v tom, co nám tento zákon přinese.
Za nás si myslím, že ten zákon, který byl opravdu několikrát přepracován, skončil v takzvaném trošku paskvilu. A chápu možná to, že paní ministryně se snažila, aby stihla přednést vůbec nějaký návrh, protože se blíží volby do krajů, a paní ministryně to samozřejmě ponese jako nosné téma pro svou stranu. Ale jsem přesvědčena, že tato oblast si opravdu zaslouží daleko větší diskusi, a to i diskusi za účasti Ministerstva spravedlnosti a možná i dalších ministerstev, protože Ministerstvo spravedlnosti, ne tedy za současné paní ministryně, ale dlouhodobě slibuje, že přinese zásadní opatření, která by měla tu situaci zlepšit. Dodneška jsme nic nedostali. Naopak bylo i deklarováno, že v návrhu o zálohovaném výživném původně budou právě ty nové nástroje, nebo ty nové úpravy i z Ministerstva spravedlnosti. Do této doby se opravdu nic nepředložilo. A ač je to vůči rodičům nebo především vůči dětem teď možná zase protahování, jsem přesvědčena, že to opravdu není jednoduché a nemůžeme do systému přinést ještě větší zmatek.
Děkuji. (Potlesk poslankyň KSČM.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezký večer. Jako poslední v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Olga Richterová. Paní poslankyně, máte slovo, prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, vážené kolegyně a kolegové. Stanovisko za klub Pirátů bude velmi krátké, protože už tady bylo skoro všechno řečeno. Ano, všichni víme, že český systém sociálních dávek je relativně komplikovaný. Můžete se podívat na web socialnisystem.cz, kde jsou ty životní situace námi přehledně ukázané, kdy je co jak řešeno. Ale právě v okamžiku neplacení výživného tam je prostě díra. To je objektivní fakt, že rodiče se do problémů dostávají. Za Piráty jsme tady i před volbami říkali, že podobně jako v Německu považujeme nějaký druh naskočení státu za rozumný, protože prostě je nějaká kombinace toho, kdy rodiče nemají z čeho platit a výživné vyměřeno mají, anebo těch situací, kdy příjmy zatajují, platit by měli z čeho, ale neplatí. A prostě děti na tom jsou bité. A to, co bych asi zdůraznila nejvíce, je to, že důsledky chudoby v dětství pak nese celá společnost. Vezměme to tedy tak, že samozřejmě je normální platit výživné.
To hlavní má být podpora prevence. Byla tady zmíněna cochemská praxe a sasky. Já bych ještě zmínila rodinná centra. Rodinná centra jako už dost rozvinutý a v komunitách fungující způsob podpory zdravých rodin a běžného fungování, zvládání problémů.
Nicméně mám jednu otázku. Když už ten na administrativu přece jenom poměrně drahý systém zavedeme, proč to placení výživného omezit 24 měsíci? Jenom chci vznést tuto otázku, že nedává smysl v okamžiku, kdy v jiných zemích, kde obdobný systém funguje, je to placení po celou dobu, než se dítě zaopatří samo tím, že dostuduje, tím, že začne pracovat, nebo alespoň do 18 let věku, tak namísto věkového limitu tady prostě je limit 24 měsíců, který nedává logický smysl. Já si tam umím představit nějaké vládní dohadování a takzvaný koaliční kompromis. Ale z hlediska logiky a racionality bych předpokládala, že tedy předložíme pozměňovací návrh právě v téhle oblasti.
Co se týče, ještě jednou řeknu, té administrativní náročnosti, tak tam ta hlavní úskalí vidím, že poměrně obtížné asi bude to vymáhání. Je tam navrženo celkem 29 pracovníků. Budou to muset být poměrně velcí odborníci, tak budu zvědavá, jak se s tím úřady práce popasují, protože myslím, že ani nebude snadné takové lidi pro tu kvalifikovanou práci nabrat. To je moje obava, která, bych byla ráda, aby se nepotvrdila.
Závěrem ještě jednou, je samozřejmě normální výživné platit, ale celé společnosti se prostě nevyplatí, když děti vyrůstají v chudobě, jejich rodiče jsou ve stresu a nejistotě. A z hlediska prevence můžeme podpořit, jak už bylo zmíněno... (Odmlčuje se pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid, aby se paní poslankyně mohla vyjádřit. (Stále hluk.) Žádám Poslaneckou sněmovnu o klid. Vydržme to ještě dvacet minut. (Stále hluk.) Tak ještě jednou prosím o klid. (Lehké ztišení.) Tak prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Tak působí to tady jako ve škole před prázdninami, ale přece jenom jsou to poměrně důležité věci s dopadem... (Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak vaše poznámka, paní poslankyně, vzbudila další neklid v sále. Tak prosím vás, uklidněme se trošku, paní poslankyně není ochotna pokračovat, pakliže je tady takový hluk. Tak ať to když tak ještě doprojednáme. Tak prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Asi jsem zapomněla dodat prostřednictvím předsedajícího, že to tady působí jako ve škole před prázdninami.
Prosím vás, vážené kolegyně a kolegové, závěrem bych zdůraznila - podpořme rodinná centra, která mohou pomoci... (Opět velký hluk v sále a opět se odmlčuje.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych vás požádal o klid, vážené paní poslankyně a poslanci. Další fází je to, že budu jmenovitě jmenovat ty, kteří jsou v neklidu, a já bych byl opravdu nerad, abychom tímto způsobem museli postupovat, víte, že jsem to ještě nikdy neudělal, ačkoliv to můžu udělat, pak je to zbytečně veřejně nepříjemné. Tak prosím o klid. A prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Takže potřetí a naposledy. Když to shrneme, co se týče fungování celé společnosti a podpory rodin obecně, jak komunikačních, tak partnerských dovedností a překonávání a zvládání krizí, tak si za Piráty myslíme, že by za větší podporu stála rodinná centra a i ty zmíněné aktivizační služby, tzv. sasky. Věříme, protože jsou to věci preventivní, že se v tom příštím rozpočtu na ně najde trošku více prostředků. A co se týče cochemské praxe, tak je dobře, že bude také k tomu návrh zákona, je to prostě související problematika a je to něco, co nás posune jako stát správným směrem.
Já děkuji za tu přerušovanou pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní se ještě rozhlédnu, zdali máme někoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy. Nikoho dalšího nevidím, takže já obecnou rozpravu končím. Táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Paní ministryně nemá zájem, paní zpravodajka také ne. Takže budeme hlasovat, já zagonguji. Dáme prostor poslancům, aby se dostavili do sálu. Hlasování, které provedeme jako první, tak tady máme od pana poslance Bauera návrh na zamítnutí předloženého návrhu v prvním čtení. (Poslanci stále přicházejí do sálu.) Nějaké faktické poznámky mi tady naskočily, ale teď není ten správný čas, takže vás odmáznu.
Takže znovu jenom zopakuji, aby byl přehled. Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Bauera na zamítnutí předloženého návrhu v prvním čtení. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítn... Žádost o odhlášení, dobře. Já ukončuji hlasování, odhlašuji vás, přihlaste se. Prosím vás, ale ty žádosti o odhlášení ale dříve. To se asi někdo dostavil pozdě na hlasování, když už jsem zahájil hlasování... No dobře. Já vás odhlásím, znovu se přihlaste svými hlasovacími kartami.
Já zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí předloženého návrhu, zdvihněte ruku. (Ozývá se, že nefunguje hlasovací zařízení.) Nefunguje? (Už funguje.) Už. Tak kdo je proti zamítnutí?
Hlasování číslo 19, přihlášeno 154 poslanců, pro 16, proti 63. Návrh na zamítnutí byl zamítnut.
Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Jiný návrh nevidím. Takže přistoupíme k hlasování.
Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru? Kdo je proti?
Hlasování číslo 20, přihlášeno 155 poslanců, pro 150, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu výboru.
Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Proto se zeptám, zdali má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru či výborům k projednání. Ano, pan poslanec Ondráček. Prosím.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Já bych si dovolil navrhnout ústavně-právní výbor.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Je nějaký další návrh? Další návrh nevidím. Takže budeme hlasovat o tom, zdali souhlasíte, aby byl návrh přikázán k projednání také ústavně-právnímu výboru.
Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 21, přihlášeno 155 poslanců, pro 113, proti 3. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako dalšímu výboru.
Je nějaký další návrh? Není. Takže já končím prvé čtení tohoto návrhu.
A s přednostním právem se hlásí pan poslanec Jakub Michálek.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Po poradě s předsedou klubu ANO a ČSSD si dovoluji navrhnout, abychom jednali dnes po 19. hodině do projednání tisku - bodu 32 a 68, tzn. evidence skutečných majitelů a související tisk. Myslím si, že bychom to měli stihnout do cca 19.15, maximálně 19.30. Navrhuji tyto dva tisky doprojednat po 19. hodině.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže máme návrh tří poslaneckých klubů, jestli jsem tomu rozuměl správně, takže to je v souladu. Takže budeme hlasovat o návrhu, že budeme projednávat tisky 32 a 68, pardon, do projednání bodů 32 a 68.
Takže já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 22, přihlášeno 155 poslanců, pro 107, proti 10. Návrh byl přijat.
Nyní tedy přečtu omluvy. Pan poslanec Dominik Feri se omlouvá od 18.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová se omlouvá dnes od 18.44 a 19.00 do konce jednacího dne z rodinných důvodů a paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová se omlouvá dnes od 18.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Já tedy otevírám další bod. Jedná se o
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.