(14.40 hodin)
(pokračuje Černochová)
V závěru mého vystoupení mně, vážené kolegyně, kolegové, dovolte poděkovat za spolupráci Ministerstvu vnitra. Nebývá zvykem tady zmiňovat konkrétní úředníky, ale já je zmíním, protože jsou to jména lidí, kteří v té střelecké komunitě mají své jméno a určitě jsou velmi příznivě touto komunitou hodnoceni, protože skutečně odvedli na této legislativě obrovský kus práce. Je to paní Mgr. Bačkovská a pan Mgr. Bartošek. Takže děkuji pěkně kolegům z Ministerstva vnitra, děkuji i samozřejmě panu ministrovi, děkuji kolegům z výboru pro bezpečnost a všem, kteří pracovali v těch pracovních skupinách, kde jsme se scházeli a kde jsme vlastně ladili ta naše stanoviska napříč politickým spektrem tak, abychom dnes tedy ten návrh zákona mohli postoupit do dalšího čtení a mohl jej výbor pro bezpečnost doporučit tak, abychom ideálně na té další schůzi Poslanecké sněmovny tento návrh mohli schválit.
Děkuji vám v tuto chvíli za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce Janě Černochové za její zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu ve druhém čtení a mám do ní tři přihlášky. První je pan poslanec Radek Koten, připraví se Lubomír Volný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Vláda svým usnesením na konci roku 2017 uložila Ministerstvu vnitra zpracovat návrh na komplexní rekodifikace legislativy týkající se nakládání se zbraněmi a municí. Ministerstvo úkol nakonec splnilo tak, že zpracovalo zcela nové čtyři návrhy zákonů, a to zákon o zbraních, o munici, změnového zákona a zákona o nakládání se zbraněmi, tento návrh byl ale tak dlouhý, že je znám spíše jako nadstavbový zákon.
Důvodem pro zpracování návrhu onoho nadstavbového zákona byla obecně se zhoršující bezpečnostní situace ve světě a v Evropě v důsledku změny její demografické struktury, její západní části tedy zvlášť. U nás v České republice je ještě komplikovaná stárnutím generace, která byla, alespoň z té mužské části, schopna ovládat zbraň jako základní dovednost získanou při absolvování základní vojenské služby.
Přestože platná legislativa, například zákon č. 110/1998 Sb., v článku 3 odst. 2, umožňuje i fyzické osobě uložit, aby se podílela na zajišťování bezpečnosti ČR, však bez toho, aby taková osoba disponovala potřebnými dovednostmi, nemá pro ČR takové ustanovení potřebný význam. A právě z tohoto důvodu bylo navrženo, aby byl tímto zákonem vytvořen na ryze dobrovolné bázi systém střelecké přípravy, kde by občané mohli získat potřebné dovednosti využitelné pro možné plnění úkolů, a to při zajišťování bezpečnosti ČR a samozřejmě i bezpečností jjich samotných a jejich blízkých.
Návrh tohoto zákona úspěšně prošel mezirezortním připomínkovým řízením a na sklonku roku 2019 bylo z fungování jak vlády ČR, tak Poslanecké sněmovny ČR, tedy i bez koronavirové krize, jasné, že bude problém celý balík zbraňových zákonů připravovaných Ministerstvem vnitra projednat do konce volebního období. Proto poslanci napříč politickým spektrem s vědomím významu návrhu pro bezpečnost ČR původní návrh Ministerstva vnitra přepracovali, a to zejména co se týká terminologie, tak, aby korespondoval se současným zákonem o zbraních, tedy zákonem č. 119/2002 Sb. Předložili jej tedy v podobě tisku 669 jako svůj poslanecký návrh.
Návrh měl projít prvním čtením již v lednu, ale to se bohužel nestalo pro nepřítomnost pana ministra. A nestalo se tak ani v únoru pro jisté legislativní indispozice zde ve Sněmovně. Pak přišel virus a první čtení proběhlo až v červnu, kdy byl návrh přikázán k projednání výboru pro bezpečnost. Ještě před vlastním projednáním textu návrhu zákona výborem pro bezpečnost tento výbor požádal Ministerstvo vnitra o zpracování návrhu prováděcí legislativy, tedy nařízení vlády, tak aby (si) poslanci byli schopni udělat obrázek o reálném fungování připravovaného systému střelecké přípravy. Příslušný návrh Ministerstva vnitra zpracovalo a postoupilo poslancům.
Z toho, jak je návrh z prováděcího předpisu koncipován, vyplývá, že praktické fungování systému střelecké přípravy nebude žádnou formalitou, ale bude garantovat skutečnou odbornou kvalifikaci absolventů, a to jak v praktické rovině, tak v oblasti teoretické. A co je důležité, bude obsahovat i vzdělávací segment v oblasti deeskalace konfliktu tak, aby bylo případné použití zbraní minimalizováno.
V rámci přípravných konzultací k textu návrhu bylo poukázáno na určitou nejasnost významu aprobace pro získání práva nakládat se zbraní, v jejímž ovládání byl absolvent školen. V § 7 návrhu tento nedostatek odstranil poslanec Jiří Mašek svým pozměňovacím návrhem. Stejný poslanec ošetřil pozměňovacím návrhem i situaci, kdy by zákon mohl vstoupit v účinnost až v průběhu roku 2021.
Text návrhu ve znění pozměňovacích návrhů poslance Maška nejeví vady, které by mohly být překážkou jeho úspěšného projednání Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, a to včetně tolikrát omílaného znění § 3, onoho zákazu vytváření ozbrojených skupin, které by chtěly se zbraní, resp. s jejich použitím, naplňovat své politické nebo náboženské či podobné cíle. To, že žádné ozbrojené politické bojůvky či náboženskou policii šaríu u nás připustit nemůžeme, by měli asi chápat všichni. A měli by to chápat i přes úmyslné rozeštvávání s použitím nejrůznějších manipulací výkladů tohoto ustanovení návrhu. Nemohu se zbavit přesvědčení, že loutkovodiči těch, kteří na pokyn manipulují s veřejností a vyvolávají neklid ve vztahu k ustanovení § 3, a loutkovodiči těch, kteří ukládají svým výkonným elementům nálepkovat SPD jako extremistickou stranu, jsou jedni a titíž. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak děkuji panu poslanci Radkovi Kotenovi. Jak už jsem předeslal, bude hovořit pan poslanec Lubomír Volný, připraví se Jiří Kobza. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lubomír Volný: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Tento zákon ve své úvodní části bojuje s neexistujícím nepřítelem a naopak zcela pomíjí reálně existující bezpečnostní hrozby. Skutečným a jediným účelem jeho úvodní části je opět salámovou metodou odepřít občanům další právo, které prozatím mají. Sice právo zatím minimálně využívané, nebo možná i prakticky zcela nevyužívané, ale reálně existující právo a reálnou možnost legálně se sdružovat do ozbrojených skupin, které nakládají legálně s legálně drženými zbraněmi v souladu s právním řádem této země. Zřejmě tady existuje velké množství legálně ozbrojených paramilitárních skupin, jejichž členové, legální držitelé legálních zbraní, představují tak grandiózní bezpečnostní riziko, že je třeba kvůli nim speciální zákon lex domobrana. Skupiny, kterých si ovšem nikdo fakticky nevšiml a které nepáchají žádné trestné činy ani přestupky, alespoň zcela určitě ne takové, které by jakýmkoliv způsobem hýbaly veřejným míněním.
Tento zákon pouze v této své první části implantuje do povědomí občanů další informaci, že již tak přebujelý stát si nepřeje jejich sdružování v otázkách sebeobrany a že se nemají připravovat na vlastní aktivní sebeobranu, a nedej bože aby se připravovali na to, že si v té sebeobraně budou navzájem pomáhat a podporovat se. A to je samozřejmě špatně, protože již dnes je občanská apatie a neochota navzájem si pomáhat v případech osobního obtěžování, nebo přímo fyzického napadení, alarmující. Lidé již dnes mají strach si pomáhat, vědí, že již dnes je legislativa nastavena tak, že to mohou být naopak oni, a nikoliv agresor, kdo bude na konci případu více potrestán, a vy se jim snažíte do povědomí implantovat další obavu. Obavu z toho, že se pro svou sebeobranu nesmí sdružovat ani v případech, kdy jsou legálně ozbrojeni a neporušují žádné zákony ani předpisy o nakládání se svými soukromými, legálně vlastněnými zbraněmi. ***