(10.10 hodin)
(pokračuje Žáček)
K druhému dotazu, který stručně řečeno komentoval to, že v uvozovkách HS bude mít vždy pravdu, co se týká informací v tiskopise pro pojišťovnu při tom navrhovaném zjednodušení. Co když tomu tak nebude? Jakým způsobem bude zajištěn případný přezkum rozhodnutí? Zde ta odpověď, nebo její klíčová část zněla: konstrukce nevyvratitelné právní domněnky v navrhovaném § 44 odstavec 9 dotčeného zákona je jedním ze základních principů nové úpravy, která má za cíl mimo jiné zjednodušit a urychlit procesní stránku věci při generování co nejmenších nákladů všech dotčených stran na (nesroz.) stranu s tím spojenou. - V tomto smyslu já samozřejmě nechci zpochybňovat, ale víme, speciálně za tak dramatických situací, jako je zásah, jakým způsobem hraje roli úřední šiml či případná chybovost, zjednodušení si práce, a proto bych to, co zde bylo dlouhou dobu v minulosti prezentováno, že stát má vždycky pravdu a tyto občany vyvracejí (?). Já si položím zcela vážně otázku, zda to opravdu povede k urychlení procesu a ušetří to čas, zda tedy to není tak, že to ušetří čas státu, ale co ten občan? Je to otázka podle mě opravdu cesty, jak racionalizovat státní správu, a jestli to je ta cesta nejlepší.
U třetí otázky, která se týkala také poměrně diskutované a nejednoznačně zodpovězené odpovědi na otázku zveřejňování záznamu zásahu hasičského záchranného sboru. Víme, že dnes máme poměrně přísnou úpravu. Tam nebyla úplně jasná odpověď na to, co to je ve veřejném zájmu, co to je v důležitém zájmu, nemluvě o tom, že tam byly dvě verze, kdo o tom rozhoduje, jak jsem se ptal v té další otázce. Není mi úplně jasné, jak by to v praxi vypadalo. Jak se bude hasič na místě, velitel zásahu, rozhodovat podle neurčitých právních pojmů, které jsou například v této odpovědi zobecněny, jak bude na místě řešit otázku judikatury obecných soudů? Já si myslím, že je nutné k tomu zaujmout jasné stanovisko, aby to ty příslušné osoby, jak ti tiskoví mluvčí, velitel zásahu, případně ředitelé věděli předem.
Vyhodnocování kamerového zásahu při vědomí, že tam třeba těch zasahujících jednotek je více. To znamená, že musíme mít souhlasy asi ode všech, a tak dále a tak dále. Protože v té odpovědi vaší je, že nějaká obecná norma s odkazem na GDPR existuje, a pak je řečeno, že se teprve připravuje. Tak bych chtěl vědět, jak to tedy je a zda tam tyto otázky budou ošetřeny řádně. A abychom si ujasnili jednoznačně, kdo o tom rozhoduje, co vlastně nakonec bude vysíláno ve večerních hodinách například v televizích. Myslím si, že to je věc jaksi principiální a netýká se samozřejmě jenom těch záběrů, ale například i fotografií. Tady odkazuji na ten bod šest, kde je řečeno v rámci (nesroz.) Hasičského záchranného sboru České republiky se pak připravuje příslušný obecný metodický pokyn. Tak tady předtím bylo tvrzeno, že už existuje, a tady je informace, že se teprve připravuje.
Druhá věc je odkaz na to, že interní akty řízení v rámci Hasičského záchranného sboru jako veřejného sboru se v zásadě nezveřejňují. Já samozřejmě bych si rád dovolil upozornit na ten bod, podle kterého podle zákona o jednacím řádu podle § 11 žádáme tyto interpelace, nejde o žádnou žádost občanskou podle stošestky z roku 1999, kdy asi je možné v intencích toho zákona toto udělat, ale myslím si, že když vlastně chce podrobnější informaci poslanec, tak si myslím, že by bylo maximálně korektní a že bylo v intencích toho § 11, aby ty informace dostal, aby tady nebylo nějaké podezření, že jde o obcházení či porušování zákona o jednacím řádu.
Otázka osm. Týkala se toho vyhodnocení tragického požáru v Bohumíně. Kontrolní komise GŘ. Odpověď zase zněla, nechci se odkazovat na tu předchozí interpelaci, cituji tu část: s ohledem na skutečnost, že kontrola nebyla dosud pravomocně ukončena, nejsem, a to i vzhledem na povinnost mlčenlivosti kontrolujícího orgánu, oprávněn vám sdělovat bližší podrobnosti nebo predikovat postup účastníků řízení. - Já jsem ale žádné bližší podrobnosti nechtěl, tím méně predikovat postup účastníků řízení, a samozřejmě souhlasím s vámi implicitně, ovlivňovat třeba jednání. Já jsem se ptal, kdy bude znám výsledek. Neptal jsem se, jak se k němu dojde, nechtěl jsem ovlivnit ten proces, chtěl jsem se prostě ptát, kdy odhadujete, nebo kompetentní nadřízení odhadují, kdy to bude. Byla to podle mě velká kauza a myslím si, že nejenom my, ale i veřejnost si zaslouží informace.
A poslední bod, který byl, zase děkuji za vaši odpověď, týká se toho vašeho dvojného postavení, které samozřejmě nijak nezpochybňuji, je to naprosto standardní, to jest z pozice ministra vnitra a zároveň poslance, ale co jsem se tam snažil kritizovat, rozmohl se nám takový nešvar v Poslanecké sněmovně, že vlastně ty nedostatky, abych tak řekl, které ty resorty vedené vámi, případně jinými ministry, vlastně se opravují vaší zákonodárnou iniciativou, kterou podáváte jako občan. Já si myslím, že to opravdu nesvědčí... Neříkám, že můžou být nějaké kritické situace, kdy prostě je nutné toto udělat, ale nemyslím si, že by to byl tento případ, a že tím vlastně přiznáváte, že opravujete chyby toho resortu, a vlastně to, co jste předtím jako ministr podepsal, tak teď jako poslanec to vlastně napravujete, a že tam tedy nějaká koordinace nebo funkčnost v tomto smyslu předkládání těchto norem není. To si myslím, že kdyby šlo zmenšit počet, a nemluvě o tom obcházení pak nebo vymykání se těm legislativním pravidlům vlády při vytváření legislativy.
Děkuji za odpovědi.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Žáčkovi a pan první místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček je připraven doplnit své odpovědi ve svém ústním vystoupení. Prosím, pane místopředsedo vlády, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, tohle je taky zajímavá věc. Většina té interpelace se de facto týká toho, že jsem interpelován za to, že jsem podal jako poslanec návrh zákona. Tak já myslím, že to je moje právo, a můžu to vysvětlit, potom to rozvedu. Ale tady mě trošku zaráží, že - a já nechci nikomu ubírat nějaká práva, která má dána. My jsme ale v situaci, kdy je tady v legislativním procesu zákon, mimochodem zítra je druhé čtení, a místo toho, abychom tuto diskusi o jeho obsahu vedli v rámci prvního, druhého, třetího čtení, tak je to předmětem interpelace na ministra vnitra. Nic proti tomu, je to asi možné, ale já se jenom nad tím pozastavuji, proč pan poslanec zvolil tuto taktiku a nezvolil taktiku standardní, zejména u zákona, kde, přiznám se, já vůbec nechápu tu pozornost, kterou tomu pan poslanec věnuje. Zase, nechci mu nijak brát jeho práva, ale to je jeden z mála zákonů, kde není vůbec žádný problém.
To je zákon - já se ho pokusím ještě jednou osvětlit, jakkoliv už to tady bylo předmětem debaty - který napravuje jednu obrovskou komplikaci, kdy hasiči, když zasahují u dopravních nehod, a tudíž potom je jim vyplácena kompenzace nebo náhrada za to jejich působení, tak doteď s tím bylo spojeno neuvěřitelné množství papírů. Každá pojišťovna jiný formulář, ten hasič nebo ti hasiči, když přijeli na místo, tak místo toho, aby se mohli věnovat tomu, k čemu tam jsou, to znamená, aby odstranili ty následky, tedy až samozřejmě v případě, pokud nezachraňují lidské životy, tak musel tam jeden z nich pobíhat s fotoaparátem, aby to všechno zdokumentoval, pak, když se tedy všechno vyřešilo, vozovka se uklidila, přijeli na stanici, tak místo toho, aby se mohli věnovat údržbě techniky nebo aby mohli cvičit nebo odpočívat, protože jejich práce je fyzicky náročná, tak si velitel zásahu sedl k počítači, stahoval fotky z toho foťáku a začal vyplňovat formulář. Ten pak odeslal na příslušnou pojišťovnu a příslušná pojišťovna měla celou řadu zaměstnanců, pravděpodobně odborníků na dopravní nehody nebo na požární ochranu, kteří procházeli ty fotografie a procházeli hlášení z toho místa a psali zpátky příslušnému veliteli zásahu: A proč jste tam byli se dvěma auty, proč tam nebylo jenom jedno? A jak to, že jste tam vysypali tolik toho sorbentu? A tak dále. Ten velitel zase musel odpovídat a vznikla z toho neuvěřitelná administrativa, která... ***
