(9.30 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Pan poslanec Grospič je přihlášen do rozpravy.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážená paní ministryně, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, myslím si, že budu poměrně stručný a budu mluvit v duchu svých předřečníků. To znamená, také nemám ambici - i když bych měl velkou vnitřně ambici - navrhnout tento zákon vrátit k přepracování, anebo dokonce k zamítnutí, protože si myslím, že těch pokusů učinit zásadní soudní reformu, změnit soustavu soudů, a netajím se tím, že to bylo i jedním z návrhů, který šel i z řad Komunistické strany Čech a Moravy, tady bylo mnoho. Ale v současné době je třeba spíš se skutečně zabývat tou otázkou, jak fungují soudy, nakolik fungují, nakolik plní svou úlohu Nejvyšší soud z hlediska sjednocování judikatury, nakolik tady vůbec probíhá zpětná kontrola a kárné řízení. A pak tady vyvstává ta otázka, o které hovořil můj předřečník, nakolik vlastně se v současné době uplatňuje kárné řízení a vůbec kárný postih třeba vůči státním zástupcům.
Byl jsem svědkem při jednom řízení, jímž jsem tady byl pověřen díky vaší vůli Poslanecké sněmovny, kde se nakonec plně prokázalo - a dotyční byli v celé kauze jako zastupitelé jednoho města osvobozeni - že dotyčná státní zástupkyně, která vznesla toto obvinění, se nakonec vlastně dočkala ještě svého kariérního postupu, čili úplně pravého opaku, místo toho, aby s ní bylo zavedeno kárné řízení a byla vedena k odpovědnosti za to, že způsobila újmu a možná i pro některé dlouhodobé prodlení, když se dočkali toho, že byli vlastně potenciálně vyviněni.
Já si v téhle situaci myslím, že tento zákon, a nebudu bránit jeho propuštění do prvého čtení, tady nastavuje něco velice nebezpečného. Česká republika se bude lehce měnit z republiky parlamentní s omezenými pravomocemi přímo voleného prezidenta na republiku soudní, republiku, kde nebude zachovávána vyváženost moci výkonné, zákonodárné a soudní, ale zvolna začne přesahovat moc soudní. A co je ještě horší, v podstatě se tady vyklube moc státních zástupců, která je doposud z hlediska našeho ústavněprávního řádu součástí moci výkonné, podléhá vládě, má své zásady, nesmí samozřejmě do ní samovolně vláda ani ministr vnitra zasahovat, musí se řídit také právním řádem České republiky, to znamená ústavními zákony, zákony a jinými právními předpisy, ale v podstatě je nedotknutelná a jako nedotknutelná se chová a ovlivňuje a zasahuje výrazně do dění v České republice.
Kdybych chtěl být takový prorok, tak jsem kdysi tuto obavu vyslovil už na ústavně-právním výboru i tady ve Sněmovně, když se přijímal nový trestní zákoník, respektive novela trestního zákona. A tam jsem říkal, pokud se změní kritéria pro posuzování trestné činnosti a upozadí se ten materiální znak, ne úplně, ale předsune se před něj to kritérium formální, pak se budeme dostávat do situace, že vlastně orgány činné v trestním řízení budou činit při jakémkoliv anonymním oznámení, při jakékoliv domněnce, ke které ony samy dospějí, ale vůbec se nebudou zabývat tím, zda ten skutek se stal, zda naplnil nějakou společenskou nebezpečnost a zda by měl být posuzován orgány činnými v trestním řízení, a to je jedno, jestli teď státními zástupci, nebo dokonce posunut před orgány soudů.
Já si myslím, že ve velikosti České republiky, byť jsem také byl příznivec zjednodušení soudní soustavy na trojstupňovou, rozumím té problematice velikosti okresních soudů, která je velice nerovnoměrná, velikosti jednotlivých okresů a krajů, které plně nepokrývají nápad činnosti, a přesto jsou zachovány a fungují tady jako určitý relikt minulosti, tak si myslím, že ten návrh zákona není prostě nejšťastnější. A bohužel ho bude následovat to, čeho jste svědky u řady jiných zákonů.
Například zákon stavební, který jste obdrželi, obsahuje mnoho set stran tisku a už při zahájení projednávání je ze strany příslušného ministerstva avizováno, že bude podán úplně nový stavební zákon než ten, který jsme dostali, a bude nazván komplexním pozměňovacím návrhem. A něco podobného se děje u exekučního zákona, u občanského soudního řádu. A to není správné. To by měly být normy, do kterých ne že by nemohli vstupovat poslanci jako členové zákonodárného sboru svými dílčími pozměňovacími návrhy, ale určitě by neměli (nesroz.) stavěny na principu tak, že se rychle předloží do Poslanecké sněmovny a souběžně s tím se peče na ministerstvech už komplexní pozměňovací návrh, který si někdo z vládních poslanců nebo opozičních poslanců, to je jedno, prostě osvojí, předloží ho sem, a ten se vlastně bude projednávat a k němu se budou podávat pozměňovací návrhy. Myslím si, že to je nedůstojné a neplní to ani základní úlohu zastupitelské demokracie a fungování demokratického parlamentu.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, zda má ještě někdo zájem vystoupit v rozpravě. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Paní navrhovatelka? (Ne.) Není tomu tak. Pan zpravodaj? (Ne.) Také nemá zájem. Návrh na vrácení nebo na zamítnutí nezazněl. Budeme se tedy zabývat přikázáním výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o garančním výboru.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím. Tak tedy přivolám kolegy z předsálí a budeme hlasovat o garančním výboru, kterým má být výbor ústavně-právní.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro ústavně-právní výbor. Kdo je proti?
Hlasování číslo 3, přihlášeno je 92 poslanců, pro 78 (Na tabuli je 79.), proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru.
Organizační výbor nenavrhl přikázat tento tisk jinému výboru kromě garančního. Je zde nějaký jiný návrh? Nikoho nevidím. Tak tedy nezazněl ani návrh na zkrácení či prodloužení lhůty a já mohu skončit... Pan poslanec Benda. ***
