(11.10 hodin)
(pokračuje Filip)
A ona registrace u úřadu. Vám to fakt nevadí? Vám to nevadí, že ponížíte ty, kteří přijdou po nás a budou se odpovídat úřadu, který bude rozhodovat o tom, jestli se mu líbíte, nebo nelíbíte?
V minulosti jsem to už jednou použil a vrátím se k tomu. Jeden významný funkcionář systému státního zastupitelství mi řekl, že byl obviněn konkrétní člověk a policie dokázala dvakrát za sebou ho při cestě k soudu zadržet, on se tam nedostavil k tomu soudu, přijel pozdě a měl rozsudek pro zmeškání. Proto u některých lidí, ať jsou to poslanci, soudci, ať jsou to státní zástupci, musí existovat imunita proti zásahu cizí moci do té moci druhé, respektive třetí. To je princip té imunity, aby jedna moc nemohla zneužít svého postavení vůči moci druhé.
A my si tady připravujeme zákon, který řekne: úředník bude vládnout nad tím, kdo každé čtyři roky předstupuje před občany a skládá svůj účet. Ale ten úředník nepředkládá žádný účet, ten je chráněn zákonem o státní službě. A promiňte mi, ten zákon se v roce 2014 opravdu nepovedl. Jeho předchůdce, který byl platný, ale nikoliv účinný, od roku 2002 byl stokrát lepší.
A já bych se nerad dopustil toho, abych musel vysvětlovat občanům: promiňte mi, já jsem se tenkrát rozhodl, že pro něj nebudu hlasovat, měl jsem pro to své dobré důvody. A oni se mě budou ptát: a co jste řekl, jak jste vystoupil? Nestačí to hlasování. Protože uvědomění si těch základních principů je u každého hlasování o každém zákoně to nejpodstatnější.
Souhlasím s tím, že tento návrh zákona nemůže být v současné podobě podán. A pokud pan předseda Poslanecké sněmovny řekl, že je tady komplexní pozměňovací návrh, tak je to důvod jak pro zamítnutí, tak pro vrácení k přepracování. Protože to je už Poslanecká sněmovna, která v podstatě říká vládě: v tomto návrhu vlády je zásadní chyba, je v ní založeno nerespektování dělby moci v tomto státě. A v tom případě bez rozdílu politických stran se musíme moci zákonodárné, tedy Senátu a Poslanecké sněmovny, jako poslanci zastat. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Kateřina Valachová je přihlášena jak s faktickou poznámkou, tak do rozpravy. Ale máte slovo v rozpravě, nikdo jiný se nehlásí s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Valachová: Já chci ještě učinit faktickou poznámku, pane předsedající, v té probíhající rozpravě.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Můžete učinit faktickou poznámku.
Poslankyně Kateřina Valachová: Musím říct, že asi nejzásadnější informace, která tady v té rozpravě zazněla, je, prostřednictvím pana předsedajícího kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně spravedlnosti, vážená vládo, že poslanec Marek Benda po třiceti letech poslanecké práce ve Sněmovně má strach, že nepozná lobbistu a splete si ho v tramvaji s voličem. Myslím si, že to je absolutně zásadní, a to je potřeba si zapamatovat. A paní ministryně spravedlnosti, to je opravdu hrozba. Takže tolik poznámka.
Vrátím se ke svému původně připravenému příspěvku. Zákon o lobbování, vážené kolegyně a kolegové, tak jak byl předložen, ostatně jako většina zákonů, které se předkládají Poslanecké sněmovně, není dokonalý. Musím říct, že otázka toho, jak přistoupit k lobbování v České republice, v Parlamentu, k tomu, jak jsou nebo nejsou ovlivňovány zákony, se vede dlouhou dobu. Jenom já za svou profesní dráhu se účastním této debaty na různých fórech, v různých pozicích profesních a odborných, dvacet let, ať je to otázka mého působení za doktora Motejla v kanceláři ombudsmana, nebo v legislativě kanceláře Senátu, ve vedení náměstkyně pro legislativu a lidská práva, místopředsedkyně Legislativní rady vlády nebo dlouholeté odborné činnosti v odborných komisích Legislativní rady vlády.
Z tohoto pohledu, z toho odborného, profesionálního hlediska právníka musím říct, že to není jednoduchá věc najít rozumná pravidla lobbování, která z nás neudělají otroky papírů a hlášení, ale skutečně budou vést k tomu, že veřejná debata o zákonech, o tom, jak mají být věci v naší zemi uspořádány, se vede veřejně, transparentně. Každý, kdo přichází s nějakým svým odborným názorem, má pro to své argumenty, ať se jedná například o zájmové skupiny všeho druhu, co si dokážete představit, ale že tyto zájmové skupiny mají odvahu se k této své činnosti a lobbování zcela veřejně přihlásit, mají silné argumenty, které nemusí skrývat před veřejností, naopak mají zájem je zveřejnit.
A potom tady v Poslanecké sněmovně může na plénu, ve výborech, veřejně, probíhat rozprava poslanců, která je střetem zásadních argumentů, různých pohledů na danou věc, kterou máme my, poslanci a poslankyně. A tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme, žádný zákon o lobbování, je to jenom naše odpovědnost, ústavní odpovědnost uvážit, zvážit všechny argumenty a samozřejmě rozhodnout o nových zákonech, změnách zákonů, v hlasování. To je pro mě lobbování. A to, že žádná pravidla v tuto chvíli nemáme, je určitě špatně a měli bychom se shodnout na tom, jak taková rozumná a poctivá pravidla pro otevřenou a transparentní veřejnou debatu o zákonech a o tom, jaké zájmové skupiny uplatňují své argumenty a názory pro ovlivnění zákonů, jak je upravit. Jak už jsem zmínila, ta odpovědnost je skutečně naše, poslanců a poslankyň, potud souhlasím s předřečníky, a je to vlastně ústavní záležitost. Protože schvalování zákonů je věcí Parlamentu a zákon o lobbování na tom tady opravdu nic nezmění. Co je ale podstatné, je, a je to také klíčové, je to věcí Parlamentu a nás jako zástupců lidu, kteří jsme vzešli z voleb.
Lobbování je tedy jakýmsi ovlivňováním výsledku, jak vypadají zákony této země. Tady to bylo, je a bude tak, jak je to v jiných zemích. Lobbování určitě nezmizí ani se neomezí tímto zákonem. Z mého pohledu bychom měli usilovat o to, abychom našli shodu napříč politickým spektrem, aby došlo k určitému zkvalitnění, řekněme, té "války argumentů" s cílem dosáhnout co nejzásadnějšího, správného a věcného výsledku.
Je také důležité podle mého názoru, aby bylo jasné, kdo a jak zákon ovlivnil, a je tak jasné a transparentní, jaký účel, cíl, výsledek tím sledoval, a tedy z této legislativní stopy, chcete-li, jde také číst důsledky tohoto lobbování. A to nejen na zákon, protože upřímně, zákon je nějaká souhra v lepším případě paragrafů, ale i výsledek v praxi, protože o to upřímně řečeno běží.
A proč je důležité znát tu legislativní stoupu a výsledek v praxi? No z jednoduchého důvodu. Protože je potřeba také samozřejmě mít možnost v demokratické společnosti z toho vyvodit odpovědnost. To je pro demokracii důležité. Tou odpovědností vůbec nemyslím nějaké hony na lobbisty, to není podstata věci. Odpovědnost, a na to je dobré upozornit, vždy leží na těch, co zastupují lidi. To znamená, to jsme my, poslanci a poslankyně na základě voleb, a zákony hlasujeme, měníme, schvalujeme je. A ta transparentní kontrola veřejnosti, to znamená našich voličů - a asi kolegové a kolegyně potvrdíte, že těžko byste někdo řekl, že se svých voličů bojíte nebo bojíme - tak ta je v demokracii a demokratické společnosti podle mého soudu absolutně nezastupitelná. Je to naše odpovědnost. A ta se zase, jak je to běžné - nikdo nic lepšího nevymyslel za tisíce let - ta se odrazí ve výsledcích voleb, v hodnocení našimi voliči v následujících volbách. ***
