(12.00 hodin)
(pokračuje Pour)

Rád bych do novely zákona navrhl některá doplnění, například v otázce možnosti odmítnout žádost, pokud žadatel informaci má k dispozici, i v případě zákona o svobodném přístupu k informacím. Doposud tuto možnost upravuje totiž pouze zákon o právo na informace o životním prostředí.

Také by bylo vhodné zamyslet se nad tím, zda je v pořádku, že zastupitelé žádající o informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím nemají podle výkladového stanoviska ministerstva povinnost platit náklady za poskytnutí informací. Tato forma poskytování informací totiž znamená nejen poloviční lhůtu na vyřízení oproti lhůtě, která je zastupiteli garantována v zákonu o obcích, ale pro obce znamená rovněž složitější administrativu včetně povinnosti informaci zveřejnit. Přestože Ministerstvo vnitra tuto moji myšlenku zatím nepodporuje, rád bych to projednal ve výboru, kde můžeme případně dospět i k jinému řešení s ohledem na avizované připravované novelizace zákona o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze. Můj názor je, že zastupitelé žádající o informaci podle zákona o obcích, případně zákona o krajích nebo zákona o hlavním městě Praze, kterou mají obdržet ve lhůtě třicet dnů, by za takovou informaci platit neměli, pokud však žádají podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy nikoli jako zastupitelé podle svého zvláštního zákona, potom by tato informace zpoplatněna být měla stejně jako v případě jakéhokoliv jiného žadatele.

Své pozměňovací návrhy jsem již načetl do systému a jsem připraven je následně diskutovat jak ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak i s jednotlivými kolegy, kteří o tuto problematiku mají zájem.

V letošním roce jsem se rovněž zúčastnil jednání pracovní skupiny k tomuto návrhu zákona, kde se o tomto návrhu jednalo mezi některými poslanci a zástupci Rekonstrukce státu. Na základě tohoto jednání by měl být ještě předložen komplexní pozměňovací návrh, který sleduje následující principy: za prvé, zakotvení přesnější definice povinných subjektů; za druhé, vylepšení ustanovení o zneužití práva na informace tak, aby samo nebylo zneužitelné; a za třetí, odstranění nebo úprava ustanovení, která omezují právo na informace. Tento komplexní pozměňovací návrh je v současné době ještě před finalizací, takže se předpokládá, že ještě dojde k určitým dílčím úpravám.

A na závěr bych chtěl konstatovat, že jsem jednoznačně pro to, aby tento návrh zákona byl propuštěn do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. Jako další vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Marek Benda, zatím poslední přihlášený. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, mě tady tedy extrémně mrzí, že tento návrh zákona předkládá Poslanecké sněmovně pan ministr Zaorálek a nikoliv pan ministr Hamáček, který je jeho autorem. V čem je problém? Tento návrh zákona byl připraven po té, řekněme, úřední linii, podle mého názoru v podstatě správně a směrem, kterým by se mělo jít, to znamená k jistému omezení zneužívání - a teď nechci říct omezení práva na informace, já nezpochybňuji existenci informačního zákona, i když sám za sebe občas říkám, že to je jeden z nejproblematičtějších zákonů, které máme, ale vím, že jsou tady ve Sněmovně jiní poslanci, kteří ho naopak milují, já k nim nepatřím - ale k omezení zneužívání tohoto práva na informace. Bohužel těsně předtím, než to šlo do vlády, se pan ministr, a na to jsem se ho chtěl ptát, sešel, pokud vím, s představiteli právě Pirátské strany a dalších organizací na zprůhledňování státu a polovinu těch užitečných opatření, která byla původně vládou navrhována, stáhl nebo vypustil, a tím tu novelu učinil značně, řekněme, neúčinnou nebo nedostatečnou. Myslím, že bude naším úkolem to tam do budoucna ve výborech v Poslanecké sněmovně vrátit, a já pak navrhnu, abychom zákon přikázali kromě výboru pro regionální rozvoj ještě ústavně-právnímu výboru, a vysvětlím vzápětí proč, a abychom prodloužili lhůtu na projednání tak o dvacet dní na osmdesát dní, abychom měli dostatek času.

Myslím si, že vláda v tuto chvíli má v Legislativní radě vlády implementační novelu stošestky, pokud je mi známo, a ta už se tedy zcela nepochybně nestihne projednat do konce tohoto volebního období. Pak je s otazníkem, jestli by minimálně některé části této implementační novely neměly být začleněny také do tohoto tisku 633, protože už nic dalšího se nestihne.

Teď k tomu, něco tady už řekl pan kolega Pour, pan předkladatel i pan zpravodaj, prostě dnes zcela zjevně dochází v řadě případů k naprosto šikanóznímu zneužívání práva na informaci, ať už k tomu, abych ty úřady jenom zbytečně týral, nebo abych si na tom psal diplomové a rigorózní práce a vyžadoval po nich, ať mi dávají informace, které jsem líný si sám shánět, anebo abych vedl v řadě případů konkurenční ekonomický boj a pokoušel se tímto způsobem prolomit k informacím o svých případných konkurentech na trhu. To jsou všechno věci, které si myslím, že správně nejsou. Já souhlasím s právem na informace a myslím si, že nemá být zneužíváno a že musíme nastavit parametry toho zákona tak, aby nedocházelo k jeho zneužití.

A pak jsou tam dva, řekněme, ústavní problémy, pro které navrhuji, aby byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Dnes jsme v situaci, že každý velký soud - a už se to pomalu dostává na úroveň krajských a okresních soudů, přestože bylo jednoznačně řečeno, že soudních řízení se právo na informace týkat nemá - má dneska už jednoho až dva zaměstnance, kteří se nevěnují ničemu jinému než odpovídání podle stošestky, podle informačního zákona. Většinou jsou to takové dotazy, jako kdo kolik má to a jestli někdo, ale pokládám to za něco úplně zvráceného. Zaměstnáváme tisíce lidí v dobách schodku státních rozpočtů jenom na to, aby prostě někomu, kdo má pocit, že on ten stát vlastní, protože na něj možná občas platí nějaké daně, tak aby státní orgány donekonečna, donekonečna obtěžoval.

To samé je problém, na který jsme narazili a který jsem tady opakovaně říkal i na půdě Poslanecké sněmovny, zveřejňování některých dílčích soudních rozhodnutí, která vypadají jako konečná. Samozřejmě závěrečné rozhodnutí soudu je zveřejňováno, ale podle stošestky se naučili někteří koumáci dostávat usnesení o vazbě, které je konečným rozhodnutím ve věci, protože proti němu existuje sice opravný prostředek, ale pokud ten opravný prostředek není použit, tak je jakoby konečným rozhodnutím o věci, ale přitom není rozhodnutím meritorním, není rozhodnutím, které by určovalo, co se stalo nebo nestalo, ale v okamžiku, kdy ho podle stošestky novináři získávají, tak jdou a začnou přepisovat z usnesení o vazbě, jaká jsou podezření nebo nejsou podezření u dané osoby. Já to pokládám za velmi problematické a myslím si, že se s tím to musíme v novele zákona 106 také vypořádat.

A poslední problém, který se týká... pro který si myslím, že by mělo být přikázáno i ústavně-právnímu výboru, ten se týká zejména tedy kanceláří Poslanecké sněmovny, Senátu a prezidenta republiky, ale do jisté míry i soudů. Před rokem a půl tady prosadil pan kolega Michálek, že tam, kde není nadřízený orgán, je moderátorem sporu v případném sporu podle zákona o svobodném přístupu k informacím Úřad na ochranu osobních údajů. To je správně, pokud se týká výkonné moci. Není to správně, pokud se bavíme o jiných orgánech státní moci a moci zákonodárné, soudní, případně o Kanceláři prezidenta republiky. To si myslím, že v pořádku není a že s tím se budeme muset také vypořádat, že Úřad na ochranu osobních údajů může být nadřízen v této konkrétní dílčí agendě orgánu výkonné moci, nemůže být nadřízen Kanceláři Poslanecké sněmovny a jejímu předsedovi. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP