(12.50 hodin)
(pokračuje Baxa)
Záměrně používám to slovo fakulty, školy nebo fakulty připravující učitele, nikoli přímo pedagogické fakulty. Ostatně já sám jsem učitelskou kvalifikaci získal nikoli na Pedagogické fakultě, ale na Filozofické a Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, ale v učitelském oboru. Považuji to za velmi varující věc. Pokud se klíčový dokument strategie vzdělávání v naší zemi soustřeďuje na to, aby učitelé byli na svou profesi dlouhodobě, kvalitně, pečlivě připravováni, tak si myslím, že tento krok v podobě návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících v tuto chvíli vypadá, že je v rozporu s touto strategií. A je to buď otazník, nebo i možná přímo vykřičník, který by nás měl varovat a velice pečlivě vést k tomu, jak posuzovat tento návrh novely zákona.
Musíme také, pane ministře, konstatovat, že v posledních týdnech k tomuto legislativnímu návrhu dorazila stanoviska, která nelze přejít tím, že se jedná o nějaký názor, který nemá kvalifikovanou oporu, nebo že se jedná jenom o nějaké dojmy. Pokud se proti této novele postaví Asociace děkanů pedagogických fakult v České republice, pokud se proti této novele postaví takové autority pedagogické vědy v naší zemi, jako je třeba paní profesorka Spilková, tak bezpochyby je to další moment, kdy se má člověk soustředit na to, zda to, o čem máme hlasovat, je, nebo není správné.
A považuji, pane ministře, z vaší strany za jistým způsobem - bych řekl - neangažované, že jste neměl ambici ve veřejném prostoru se těmto argumentům postavit a vést o tom opravdu velkou, kvalifikovanou diskuzi. Nelze prostě přejít názory těchto odborníků jenom nějakým mlčením, nebo možná někde nějakým interním komentářem. Jedná se o tak závažnou novelu, že by mělo jasně zaznít to, z jakých důvodů Ministerstvo školství nesouhlasí s těmito stanovisky, jakým způsobem čelí argumentům tak vážným, jako je třeba Asociace pedagogických fakult nebo někteří jednotlivci, kteří jsou autoritami ve svém oboru.
Na straně druhé, milé kolegyně, milí kolegové, se ale také musíme podívat na současnou realitu českého školství, na situaci v některých regionech, v některých druzích škol a v některých oblastech vzdělávání. Já jsem si už tuto finální podobu, podobu předtím než... nebo po té delší době, co zde byla předložena, si dovolil přeposlat několika desítkám ředitelů škol, s nimiž konzultuji své otázky v oblasti školství a vzdělávání. A musím říct, že třeba ze vzorku 20 ředitelů škol různého typu od základních škol přes gymnázia až po školy odborné velká většina těch ředitelů buď řekla, že jim tato novela nevadí, nebo že s ní dokonce mírně souhlasí. Mluvíme-li o ředitelích jako o lídrech pedagogického procesu, tak je samozřejmé, že v žádném řediteli nemůže vzbudit přímo nadšení, pokud by do škol měli přicházet ti, kteří nebyli připravováni přímo profesionálně na výkon pedagogického povolání. Je ale prostě faktem, že v některých regionech, jako je Ústecký nebo Karlovarský kraj, na některých typech škol anebo v některých aprobacích je opravdu velmi obtížné v současné době získat člověka, který by byl schopen na škole působit, vyučovat. A věřím tomu, že ředitel školy je schopen posoudit, zda uchazeč, kterého přijímá do zaměstnání, a bude-li sledován a patřičně veden, je schopen kvalitně zajistit výuku.
Jsem tedy přesvědčen, milé kolegyně, milí kolegové, pane ministře, o tom, že by mělo při obhajobě této novely, při obhajobě tohoto zákona jasně zaznívat to, že se jedná o úpravu dočasnou, a ne dočasnou ve smyslu účinnosti toho zákona, ale ve smyslu toho, že by ministr školství, Ministerstvo školství, vláda měli mít ambici hovořit o tom, že to, co se teď navrhuje, představuje nějaký můstek k překonání obtížné situace, ve které se nacházejí některé regiony, některé školy, protože je nedostatek učitelů v některých aprobacích, a klást si tu ambici, aby se v souladu se Strategií 2030+ tento stav z českého školství postupně odbourával.
Ostatně, pane ministře, zajímalo by mě, zda na otázku, zda třeba ve Finsku, jehož vzdělávací systém obdivujeme a k němuž se vztahujeme, existuje možnost, aby tam učili nekvalifikovaní učitelé, tak bych si sám sobě odpověděl, že rozhodně ne, prostě proto, že tam je kvalita pedagogických fakult a prestiž učitelského povolání postavena tak, že by to úplně vylučovalo variantu, že by ve Finsku mohl učit někdo, kdo nemá k tomu odbornou průpravu.
Vyzývám vás tedy, pane ministře, abyste nejenom zde na půdě Poslanecké sněmovny, ale i ve své činnosti ve vládě směřoval k tomu, aby tato novela zákona o pedagogických pracovnících byla vnímána jako dočasná, aby to bylo jenom nějaké přechodné řešení na odstranění palčivé situace v některých školách - ten stav tam známe, stávající úprava je prostě problematická, po roce vypisování konkurzů a tak dále - a abychom měli ambici dosáhnout toho, že v českých školách, tak jak říká Strategie 2030+, budou působit učitelé, kteří mají odbornou kvalifikaci nebo si tuto kvalifikaci získají. Chci také říct, že je mnoho případů, kdy právě učitelé nebo pedagogové působící ve školách, kteří tu odbornou kvalifikaci nemají, jsou obohacením školy. Myslím si, že je zapotřebí vyjádřit respekt, úctu všem těm, kteří na školu nastupují do toho obtížného prostředí, aniž by měli za sebou odbornou průpravu, ale musíme říci, že máme směřovat ke stavu, kdy ve školách budou učit ti, kteří k tomu budou dlouhodobě připravováni.
Kolegyně, kolegové, já navrhnu poslancům poslaneckého klubu ODS, aby tuto novelu podpořili v kontextu toho, že se jedná o dočasné řešení nějakého neuspokojivého stavu. Ale moje výhrady, které jsem zde sdělil, nejsou jen pro tento okamžik, pro tento text, který je tady, ale které, pane ministře, mluví k vám, k vládě v tom, aby měla ambici pracovat na tom, aby dlouhodobě takový stav v českém školství nebyl. Děkuju.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka - pan poslanec Václav Klaus. Faktickou poznámku tady mám jednu. A potom se tedy připraví pan poslanec Antonín Staněk. Tak prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Václav Klaus: Dobré ráno, dámy a pánové. Já jsem se přihlásil v úvodu řeči, abych reagoval vaším prostřednictvím na pana poslance Baxu. Pak ten závěr byl trošku jiný. Na úvod se mi zdála dojemná shoda klubu ODS a KSČM v takové té adoraci různých úředníků a vysokých škol a pedagogických věrozvěstů vůči ředitelům škol. Pak na závěr jste řekl, že tento zákon také podpoříte, takže to už bych se býval nehlásil.
Nicméně bych chtěl říct za nás, že já si myslím bytostně, že ředitelé školy vědí lépe, co je pro jejich současnou situaci dobré a nutné. Daleko více než státní úředníci, daleko více než různí akademici. A je zcela jasné, že různé vysoké školy, které samozřejmě mají finanční prospěch z toho, že doškolují ředitele školským managementem a podobné nesmysly, které se zavedly, proti tomu vystupují. Já sám jsem dostal desítky různých dopisů a podobně. Ale tak je to takřka vždycky, když jde o peníze a zájmy různých skupin.
Naše srdce je na straně ředitelů. Kdyby bylo po mém, já ten zákon o pedagogických pracovnících zruším ad hoc, protože ve školách by se nestalo naprosto nic. Ředitelé drží české školství v chodu, zaplať pánbůh. A my tento zákon v závěrečném čtení také podpoříme. A samozřejmě i náš pozměňovací návrh.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě jedna faktická poznámka - pan poslanec Karel Rais. Stále je připraven pan poslanec Antonín Staněk. Prosím, pane poslanče, dvě minuty.
Poslanec Karel Rais: Děkuji vám. Mě trochu vyprovokoval pan kolega Klaus, protože dlouhodobě podporuji zvýšení manažerské role ředitelů, a myslím si, že to, co říkal, je naprostá pravda. Rozhodně ředitel ví lépe než lidi tady v Poslanecké sněmovně nebo úředníci v Praze, koho si má, či nemá vzít. On ředitel je taky hlídán, a to institucí, která zřizuje základní nebo střední školu. Takže jeho případná špatná volba vede pochopitelně k negativní reakci ze strany rodičů nebo ze strany okolí zřizovatele. To je jedna věc. ***
