(13.00 hodin)
(pokračuje Rais)
Mně to připomíná diskuzi před pěti lety, kdy jsme tady diskutovali o monopolu mezinárodních studijních programů, které byly na úrovni vysokých škol, a taky jsem je nechtěl samozřejmě pustit mimo. Co se stalo? V podstatě nic. Pořád je tady kvalita jednak univerzit a kvalita i těch institucí, ke kterým se pan kolega vyjadřoval trochu hanlivěji, myslím tím instituce, které dělají doplňkové pedagogické studium při univerzitách a které už dneska jsou schopny zajistit jakousi kvalifikaci. Takže třicet roků tady jsme, 6 000 až 11 000 učitelů chybí, časový prostor na to , aby ten monopol v podstatě vyřešil tenhle problém, tady je, a jestliže není schopen vyřešit tady tu absenci, tak pak logicky nastupuje ministerstvo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. To byly všechny faktické poznámky v tento moment, takže budeme pokračovat v rozpravě. Přihlášen je pan poslanec Antonín Staněk a pak budeme případně pokračovat dále. Prosím, máte slovo.
Poslanec Antonín Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mohu vás ujistit, že mým cílem není zde vydržet do 14. hodiny, protože předpokládám, že dohody jsou nějak učiněny. Mým cílem je pouze shrnout argumentaci, kterou jsem už zčásti představil během druhého čtení. (V sále je rušno.)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, opravdu velmi snažně vás prosím o pozornost. Vím, že aktuálně žijeme v nesmírně složité době, která mění naše priority, a řešíme problémy, o kterých se nám ani nesnilo. Nicméně žijeme a pracujeme také v době, která nahrává i takovým situacím, kdy zcela stranou pozornosti dochází ke změnám zákonů, jež v minulosti neměly šanci na úspěch, a dnes možná právě proto, že svou pozornost upíráme k boji s pandemií, nenápadně proplouvají legislativním -
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám vaše kolegy o klid. Věřím, že i pro vás to bude lepší, pokud kolegové přímo před vámi nebo před řečnickým pultem vám budou věnovat pozornost, nebo své diskuze přesunou jinam. Děkuji. Prosím, pokračujte.
Poslanec Antonín Staněk: (Poslanec Klaus se u řečnického pultu ptá poslance Staňka, jak dlouho asi bude hovořit.) Nevím, deset minut, ani ne, pokud nebudu přerušován, ale děkuji za to kvůli klidu v Poslanecké sněmovně, tak se budu snažit opravdu být věcný a rychlý.
Nicméně žijeme a pracujeme v době, která nahrává i takovým situacím, kdy zcela stranou pozornosti dochází ke změnám zákonů, jež v minulosti neměly šanci na úspěch, a dnes možná právě proto, že svou pozornost upíráme k boji s pandemií, nenápadně proplouvají legislativním procesem. V tuto chvíli mám na mysli právě projednávaný sněmovní tisk 503, to jest novelu zákona o pedagogických pracovnících.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, za dobu, kterou jsem měl doposud díky svým voličům možnost strávit v Poslanecké sněmovně Parlamentu, jsem poznal, že zde sedí významné osobnosti naší společnosti, a vaším prostřednictvím tu je zastoupeno i spektrum mnoha rozličných profesí. Kolegyně a kolegové, ať si to připouštíme, nebo ne, máme svými činy a jednáním nepochybně výrazný vliv na klima ve společnosti, a je tak naší povinností právě těmito činy a jednáním přispívat k tomu, abychom příznivé společenské klima utvářeli.
Kolegyně a kolegové, po pádu totalitního režimu, kterému se ani ideologickými deformacemi nepodařilo zničit dobrou úroveň českého školství, se zdálo, že konečně přestane platit to proslulé "koho bohové nemilují, toho učiní učitelem". Bohužel se mnohá očekávání nenaplnila a naopak během prvních deseti let po sametové revoluci byly učiněny dva pokusy o degradaci profesní přípravy budoucích učitelů. Absurdní je, že vždy vzešly z Ministerstva školství. Vskutku neznám žádné jiné ministerstvo, které by se takto chovalo k pracovníkům svého resortu.
První pokus se odehrál v letech 1992 až 1993. K učitelské kvalifikaci podle tehdejšího záměru Ministerstva školství nemělo být zapotřebí vysokoškolského studia. Hrozilo nebezpečí, že učitelé nadále budou méně vzdělaní než značná část rodičů. Jménem Asociace děkanů pedagogických fakult v České republice navštívili páni profesoři Mezihorák a profesor Kotásek tehdejšího ministra školství pana profesora Petra Piťhu a ten nakonec uznal, že má-li růst vzdělanost národa, nemůže naopak klesat vzdělanost učitelů, a tento pokus ministerských úředníků dále nedoporučil a neschválil.
Po deseti letech se situace opakovala. Příslušný náměstek ministra školství opět usoudil, že nedostatek učitelů vyřeší to, že jimi budou třeba i jen maturanti, přičemž to bude mít ještě jeden bonus, a to, že takoví učitelé nebudou ani platově nároční. Tehdejší předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu České republiky profesor Mezihorák, emeritní děkan Pedagogické fakulty v Olomouci, uspořádal na půdě Senátu reprezentativní veřejné slyšení na téma Příprava učitelů, perspektiva české vzdělanosti, během kterého významné osobnosti české pedagogiky takový záměr Ministerstva školství svými argumenty rozhodně odmítly. Všechny příspěvky včetně příspěvku profesora Mezihoráka s názvem Memorandum českého učitele lze dohledat v senátním archivu a hlavní z nich jsou dostupné i v publikaci se stejným názvem, jako bylo téma slyšení, která vyšla v roce 2021 v Nakladatelství Olomouc, a můžete se s nimi seznámit.
Tehdejší ministryně školství Petra Buzková, ač nevzešla z pedagogické sféry, dobře porozuměla a následně vyslyšela argumentaci odborné veřejnosti a pan náměstek musel couvnout. Bohužel se ale nepodařilo zabránit absurdnímu a nesmyslnému strukturování pedagogického studia, jež s sebou přineslo výrazný negativní zásah do podoby obsahu pregraduálního vzdělávání budoucích učitelů. Velký respekt před oběma ministry školství, kteří našli odvahu a vyslyšeli argumentaci odborné veřejnosti, a také velké poděkování odborníkům, díky jejichž aktivitě a osobnímu nasazení zvítězil nakonec zdravý rozum a podařilo se tyto devastační pokusy zhatit.
Všichni ti, kteří se v minulosti zasloužili o vítězství zdravého rozumu a komu nebyla úroveň profesního vzdělávání učitelů lhostejná, doufali, že další pokus již nepřijde. S trpkostí však konstatuji, že třetí takový pokus je právě na prahu svého schválení. Je k neuvěření, že po téměř dvaceti letech nyní přichází další pokus v podobě trojského koně umístěného do právě projednávané novely zákona o pedagogických pracovnících pod § 9a. Už sice nenavrhuje likvidaci pedagogických fakult, jen chce doširoka otevřít prostor pro vstup v podstatě kohokoli na pozici učitele. Prostor pro odborníky je již dnes ale dostatečně otevřen platnými legislativními normami, a nyní tak má být ještě bezbřehý. Má záležet jen na subjektivním posouzení ředitele, zda někoho bez pedagogické kvalifikace přijme. Deficit pedagogicko-psychologické, oborově a předmětově didaktické odborné přípravy pak má případně vyrovnat nějaký pedagogický kurz, o kterém ani není jisté, že jej bude nutné absolvovat.
Já se pak v závěru zeptám pana ministra, aby mě odkázal na konkrétní text, ať už ve stávajícím zákoně o pedagogických pracovnících, nebo v novele, který tuto mou domněnku, že není zaručeno to, aby pedagog, který se stane učitelem na základě rozhodnutí ředitele, si bude muset dokončit pedagogické vzdělání, protože jsme to tam ani s odborníky, kteří to četli, nenašli. Ale mýliti se je lidské a taky my jsme mohli něco přehlédnout. ***
