(12.00 hodin)
(pokračuje Výborný)

Bohužel plně respektujeme také to, že tak, jak tady zákon byl tvořen - opravdu v šibeničních lhůtách několika desítek hodin - tak že došlo v původní sněmovní verzi k některým chybám. Ta nejzávažnější byla v rozporu mezi § 1 a 2, kdy by fakticky opatření ministra zdravotnictví mohla platit dál i poté, co by se Sněmovna usnesla o ukončení pandemické pohotovosti nebo pandemického stavu. To je potřeba napravit. Senátoři si toho správně všimli. Je dobře, že tady v tomto smyslu i horní komora zafungovala jako pojistka toho, abychom nedali do právního řádu něco, co je zjevně takto problematické.

A já děkuji i Sněmovně, že se takto rychle sešla, ač samozřejmě situace okolo pandemie a data se během týdne dramaticky změnila a zdá se, že původní stav, nebo původní vize, že se budeme moci od soboty, respektive neděle, řídit tímto zákonem a pandemickou pohotovostí, nebude možná. Přesto je důležité, abychom tento legislativní rámec - protože my se tady skutečně bavíme o mantinelech, o vykolíkování hřiště pro exekutivu, pro Ministerstvo zdravotnictví a pro vládu - abychom ho tady měli i do budoucna.

Proto KDU-ČSL, náš poslanecký klub, podpoří verzi tohoto zákona ve znění postoupeném Sněmovně Senátem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Milan Brázdil. Připraví se pan poslanec Leo Luzar. Aha, vy se jdete převléknout. (Poslanec Brázdil si obléká vestu lékaře záchranné služby.) Tak vám dáme prostor, abyste si vzal vestu. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Dobrý den, kolegyně, kolegové, všichni, kdo mě budete slyšet. Dovolte, abych před vás předstoupil ne jako poslanec, ten je na hierarchii vážnosti lidí až úplně na dně, ale jako lékař - záchranář, který je úplně nahoře. Chci vystoupit apoliticky a chci tu vystoupit v montérkách. Nemáme jako hasiči a policajti nějaké krásné reprezentativní uniformy, prostě jsme v tomhle.

Nebojte se, pane ministře, není to infekční, je to vyprané, nemusíte se ničeho bát. Nicméně víte, kdo se bojí? To se bojím já. Já se bojím smrti. Já se bojím toho, že onemocním. Víte proč? Protože já jsem neočkovaný. Já bych chtěl být očkovaný. Proč jsem neočkovaný? Protože se bojím médií. Jako lékař, který má nějaký úvazek na záchranné službě, bych mohl být očkován, ale zároveň jsem poslanec, a to se hodí všem těm médiím, která nás dehonestují, kdo dříve, kdo později, jak to, že jsi očkovaný. Tak já jsem to neudělal, já jsem dostal strach, že mě budou tahat po médiích a dělat ze mě hňupa, tak jsem to prostě neudělal. A bojím se, bojím se, že budu infekční, roznesu to. Nicméně se snažím chovat racionálně, snažím se chovat tak, abych se neinfikoval a neinfikoval nikoho jiného.

A s tím přicházím - naprosto apolitická věc: s prevencí. My známe tři R, já je jenom lehce zopakuji. Roušky, nebo spíše respirátory. Všichni o tom víme. Jsou tu odmítači, nechtějí to. No dobře, já s tím nic nenadělám, prostě si to nedají, možná k nim teď bude policie agresivnější, aby to zvládli. Ale chci říct, že tito lidé, když to nechtějí, tak by mohli zvládnout alespoň to druhé R, a to jsou rozestupy. Nic to nestojí. Když budeme od sebe dál a dáme přednost někomu, ať si nakoupí, a potom budu mít chvilku zase já, prostě rozestupy, o to později se ta kapénka ke mně dostane a nebudu možná infikovaný a budu zdravý. Tím třetím R jsou, a to všichni víme, že jsou to ruce, ruce, upracované ruce plné mozolů, nebo popraskané ruce, ale taky šlechtěné ruce, které mají být čisté. Ježíš, objevili jsme Ameriku! Čisté, prosím vás, ale to není čisté ve smyslu, že si umyji ruku jen tak mýdlem. Ty ruce končí někde, nejsou to jenom dlaně, a ty ruce mají taky nějaké své plochy, čtyři plochy, a ta poslední je na špičce, a ty ruce bychom si měli umývat. Jak jednoduché, nic to nestojí, může to udělat každý a pomůže sobě i někomu jinému.

Velmi zanedbávaná prevence jsou oči. Na začátku to bylo: máme nosit ochranu očí. Ano, my nosíme takové kšilty. Oči totiž mají spojivky nebo spojivkový vak a tam je velká plocha k tomu, abychom byli infikováni. Co můžeme udělat? No prosím, všichni alergici to znají. Čistýma rukama si ty své oči umyjme. Umyjme si je opakovaně, propláchněme si je. O to menší nálož možná dostaneme spojivkovým vakem. To je mimo sliznice další cesta vstupu, a to je mimo sliznice nosu a úst.

Hygiena - ústa: prosím vás, my si všichni myslíme, že vyčištěním zubů to končí. Nekončí, tam to začíná. Pokračujeme tím, že bychom měli kloktat, častěji kloktat, ústní vody kloktat, cokoliv kloktat, a měli bychom se starat o své sliznice: dutiny nosu a dutiny úst. A to proto, že na zdravou sliznici nepůjde tolik mikrobů, bakterií, a tudíž i virů. A čím to udělám? No zvlhčením prostředí, ve kterém budu spát, v chladném prostředí, tedy péče i o tyto sliznice.

Kašlání: kolik z vás, kolik z nás ze všech umí kašlat? Lidi, to není to, že bez roušky, když musím zakašlat a zrovna jím, tak si dám ruce před obličej a kašlu do rukou, do dlaní. To je špatně! Pak jdete, těma rukama někam sáhnete a roznášíte to. A přitom stačí se na tu dorzální stranu vykašlat bokem a pak se s těmi dlaněmi jít samozřejmě umýt, otevírám kliku, otevírám všechno možné a vlastně neinfikuji dál. Kašleme na dorzální, tu odvrácenou stranu, než je vaše dlaň.

Očista jazyka: téměř nikdo o tom neuvažuje, ani jsem to neslyšel. To, že si očistíme pusu kartáčkem na zuby, fajn, ale pak by ještě bylo potřeba se nějakým způsobem starat o jazyk. Ten jazyk je tak hrbatý, má tam olakury a tak dále, nepůjdu do detailů, ale nějakou obyčejnou ostrou škrabkou typu, já nevím, dřívka od zmrzliny, si setřu jazyk tak, abych ho měl čistý - a to se podívejte, co tam najdete. Tedy další je péče o jazyk.

Výplach nosu: to vůbec nikdo neříká. Prosím vás, náš nos, sliznice, potřebuje být samozřejmě čistá, a přitom stačí, abychom si opakovaně párkrát za den vzali ať už třeba láhev na sportování a propláchli si slanou vodou, lžička do dvou deci, bez tlaku do jedné dírky a druhou to necháte vykapat, a náhle jste na tom mnohem, mnohem lépe a budete možná více zdraví. Toto jsou ty věci, které tady byly neustále říkány, že tady neustále řešíme jenom to zakazování, chceme lidem omezovat svobodu. Toto každého osvobodí a dělejte to, nic to nestojí.

Správné smrkání: ano, správné smrkání. Představte si, že náš národ - nevím, proč se to neučí, pár z nás umí smrkat. Prosím vás, smrkání není tak, že si vezmete chřípí nosu do palce a do ukazováku a přerušovaně stlačíte, zatlačíte, stlačíte, zatlačíte, to je špatně. Vy si tlačíte celý ten sekret, často i do paranazálních dutin - větší plocha, větší nálož. A náhle z toho je potom horší průběh nemoci. Smrká se tak, že se provede evakuace nosní dírky jedním prstem z jedné dírky a druhým prstem z druhé dírky. A to je to správné, a pak si to necpeme do paranazálních dutin, a s větší pravděpodobností neonemocníme nebo neskončíme až někde na JIP. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP