(10.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni také za dodržení času. Nyní paní poslankyně Olga Richterová s faktickou poznámkou a stále je připravený Petr Bendl. Prosím, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Olga Richterová: Vážené kolegyně a kolegové, většinu toho tady za nás, za klub Pirátů, shrnul Ondřej Profant. Ale já bych jenom ještě připomněla, proč tady jsme a proč je velice důležité nově nastavit nebo jinak vyjednat vyhodnocení, je skutečnost, co je napsáno v kritériích té výzvy. Já si dovolím v té faktické vypíchnout, abych ukázala kontext té debaty, že když se tady mluví o tom, že se ta výzva normálně hodnotí, tak tam už chybí specifikace. Kritéria jsou typu: projekt je v souladu s podmínkami výzvy, projekt je svým zaměřením v souladu s cíli a podporovanými aktivitami výzvy, výsledky projektu jsou udržitelné a takové věci jako potřebnost realizace projektu je odůvodněná. Ale není jasné, jaká jsou ta odůvodnění. Takže to celé zní hezky, ale když si pak uvědomíte, že na závěr je napsáno: závěr - věcné hodnocení projektu - a tam je uvedeno: pro žádosti o podporu v této výzvě není věcné hodnocení prováděno, tak v ten okamžik - jak není prováděno věcné hodnocení? Přece právě věcné hodnocení má být ta podstata celé věci, aby se věcně řeklo, jak bude vypadat rozvoj zdravotní péče v České republice, nějak regionálně a systematicky vyváženě. Ale to se v rámci této výzvy vůbec neprovádí. A to je to jádro pudla, to je ten hlavní problém. Je to čistě formalistické a na to, si myslím, má tahle debata upozornit. Takhle nemůže vypadat strategický rozvoj.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Petr Bendl, který je také zatím posledním přihlášeným do rozpravy. Ještě než vám dám slovo, pane poslanče, požádám sněmovnu o klid. Pokud diskutujete jiné téma, tak prosím v předsálí. Máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já musím říct, a možná je to pochopitelné pro paní ministryni Dostálovou, nicméně není možné srovnávat kotlíkové dotace a jejich přidělování s udělováním dotací v rámci projektu REACT-EU do poměrně složitého zdravotního systému.
Každý kraj musí mít schválenou tzv. zdravotní krajskou koncepci. To je materiál, který hovoří o rozvoji nemocnic, o jejich financování, a probíhají vždycky poměrně složitá jednání mezi Ministerstvem zdravotnictví, pojišťovnami a představiteli krajů, aby se modernizace zdravotnictví nebo zdravotního systému vytvářela s nějakou dlouhodobou perspektivou. My jsme zpracovávali v minulosti poměrně velké projekty modernizace okresních nemocnic a probíhala opravdu složitá jednání o tom, jak udržíme financovatelnost. Tak jak byla nastavena kritéria teď, jestli tomu správně rozumím, tak v té původní verzi se počítalo se stoprocentním financováním ze strany státu, a v těch 21 (?) kritériích není jedno jediné ekonomické kritérium, které by hodnotilo i udržitelnost těch investic z té alokace dotací, které přicházejí. To považuji za systémovou chybu, protože paradoxně se pak ty nemocnice mohou dostat do situace, že sice teď dostanou velké objemy finančních prostředků do svých rozpočtů, zmodernizují a najednou začne debata, kdo to zaplatí provozně a bude-li to financování vůbec udržitelné. Proto ta zadání jednotlivých výzev musí mít i nějakou takovouto zpětnou klapku, tak abychom byli schopni neřešit to tím, co nakonec vyřešilo Ministerstvo pro místní rozvoj, protože je zcela jasné, že kolik peněz budeme mít, tolik můžeme do českého zdravotnictví investovat. A skoro vždycky to bude málo, protože prostě chceme mít zdravotnictví co nejkvalitnější. Bohužel budeme vždycky narážet na finanční limity tady v tomhle případě. Proto debata, jestli to mělo být 300 milionů, nebo 500 milionů, je vlastně jedno. Kdyby tam bylo 700, tak určitě ty finanční prostředky vyčerpáme. Ale my se musíme ptát také na to, zdali jsme schopni udržet to financování, abychom se najednou nedostali, ti, kteří ty dotace obdrželi, do situací, že budou mít moderní nové přístroje, bude nově vybavená urgentní péče, a najednou zjistíme, že na to nejsou finanční zdroje, které zajistí finanční udržitelnost. Takže v podstatě byť paní ministryně říká, že čas kritériem nebyl, tak vlastně byl, protože tam žádné ekonomické kritérium není, tak abychom byli schopní, nebo ti vyhodnotitelé těch žádostí nakonec byli schopni vyhodnotit i udržitelnost té investice jako takové.
Proto považuji tu debatu dneska za účelnou, a nebýt pana kolegy Stanjury, který to tady takto zvedl, obávám se, že by se to stalo principem a že teprve teď začínáme všichni přemýšlet o tom, jak to udělat lépe, abychom finanční prostředky, které můžeme do zdravotnictví dát, tam dali s větší moudrostí a schopností přemýšlet dále než jenom: teď máme peníze, tak je pojďme rychle utratit. Protože těm kritériím, tak jak tam jsou napsaná, v podstatě vyhoví téměř všechny žádosti, takže nakonec se vlastně rozhodujícím stane opravdu ten čas.
To, že paní ministryně pro místní rozvoj tady potvrdila, že byly zakázané roboty, v podstatě asi to nedělali úplně bezhlavě. Museli jste počítat s tím, že se dostanete do situace, že v podstatě všichni uspějí. Ten seznam těch, kterým to bylo určeno, je v tom základním materiálu výzvy. Všichni věděli, že v podstatě odpovídají těm podmínkám, protože jsou natolik široké a ta potřeba je tak obrovská, že vyhoví všichni. Ministerstvo pro místní rozvoj chtělo ty finanční prostředky rozdělit co nejrychleji, a muselo počítat tedy s tím, že nakonec rozhodující bude ten čas. A to je to, co kritizujeme, protože takto by to být nemělo.
Jestli se dnes kraje do toho intenzivněji zapojují, je to dobře, ale prosil bych Ministerstvo zdravotnictví o zapojení také zdravotních pojišťoven a debatu o tom, co všechno budeme v souladu s nějakou rozumnou koncepcí dále podporovat, modernizovat, případně rozšiřovat okruh zdravotní péče na základě nových zkušeností, které máme, abychom se dostali do udržitelného stavu těchto nových potřebných investic a nedostali se do situace, že rozpočty těch jednotlivých zdravotnických zařízení zatížíme tím, že se nenajdou finanční zdroje na to, jak dále financovat ty modernizované části nemocnic. To by byla strašná chyba, protože bychom pak stáli před situací téměř neřešitelnou. A to si myslím, že odpovědné financování tímto způsobem by vyžadovalo. ***
