(12.50 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Potom se také můžeme na to podívat, jak hodnotí tuto vládu podnikatelé. Já tady poprosím paní ministryni - ona, všiml jsem si, dneska tady plní roli nejenom vicepremiérky a ministryně financí, ale drží tady i různé plakáty, tak kdyby mohla podržet i tady tento jeden plakát, kdo nejvíce zadlužil, který ministr a ministryně, a zvýšil dluh České republiky. Tady vám to předám, paní ministryně, a to můžete třeba také podržet, jestli chcete. (Předává ministryni Schillerové graf, ta ho odkládá na lavici.) Je tam rekordní nárůst za působení paní ministryně - paní ministryně to nedrží, to je škoda - za paní ministryně Schillerové.
Já samozřejmě realisticky řeknu, že vnímám to, že je tady doba covidová. Vnímám to, že ta vláda musela udělat spoustu výdajů a opatření. Musela by to dělat každá jiná vláda. Ale v čem je ten zásadní problém? Že když se podíváme na ten celkový deficit loňského roku, tak z toho celkového deficitu, který se vytvořil, pouze 37,5 % šlo na pomoc podnikatelům, domácnostem, na tu přímou pomoc související s covidem. Když se podíváme na letošní rok - leden až květen tohoto roku - deficit přes 250 miliard korun. A když se podíváme, kolik z té části jde opět na ty věci, které souvisejí s covidem, tak je to zhruba polovina. Takže ten váš rekordní sloupec, který tam máte, nelze přičítat, že to jsou opatření související s covidem primárně. Jsou to výdaje této vlády, které stále rostou a rostou.
Jenom pro zajímavost, když se podíváme na plán rozpočtu na příští rok, ta první jednání, která se začala vést, tak skoro všechny rezorty, až na pár výjimek, tam mají nárůsty. Kde je nějaká logická snaha mít tady efektivní stát a říci si, jsme schopni ušetřit tam, kde se to nedotkne negativně občanů - v oblasti sociální, v oblasti zdravotní, v oblasti školské, v oblasti klíčových investic. Když jedete ten soupis těch rezortů, tak prakticky u všech plošně rostou výdaje.
Já jsem se zeptal pana ministra kultury. Překvapilo mě, že třeba zrovna Ministerstvo kultury je jedno z těch, kde výjimečně ty výdaje nerostou - minus 1,4 miliardy korun, pokud si to číslo pamatuji správně. Kde je ta logika, to vyvažování a nějaká strategie vlády, která by řekla "tady opravdu potřebujeme investovat, a nejenom plošně rozdávat a zvyšovat ty mandatorní výdaje státu"?
K tomu si tady dovolím půjčit Programové prohlášení vlády České republiky. Je to opravdu čtení, když si to člověk četl před třemi a půl lety, řekl si: ta vláda nás někam dál posune. Ale zůstalo jenom u toho psaného textu. Protože já vám přečtu jednu část, která se týká financí a hospodaření státu: Budeme podporovat dlouhodobý hospodářský růst. Ctíme pravidlo, že případný deficit musí být nižší než výše investic z národních zdrojů. Rovněž budeme dlouhodobě stabilizovat státní dluh ve vztahu k HDP a udržíme ho na nízké úrovni. - Zůstalo bohužel teď po té situaci, kdy tady opravdu končí ta nejakutnější část podpory firem a domácností v době covidu, tak zůstalo jen u té proklamace. Protože když se podíváme na plán vlády v rámci střednědobého výhledu na příští tři roky, tak tady vláda seká návrh deficitu státního rozpočtu skoro každý rok. Dalších minus 300, minus 300, minus 300, minus 300 miliard korun. Kdo to zaplatí? Zaplatíme to my, zaplatí to především naše děti a budou to platit ještě naše vnoučata.
A paní ministryně nám tady říká opakovaně: máme zdravé finance, nejnižší zadlužení v rámci Evropské unie. A nezasvěcenému člověku by to mohlo připadat, že jsme na tom dobře. Jenomže paní ministryně by ty věci musela dát do souvislostí a zároveň přiznat a říct: to relativně nízké zadlužení tady je díky dobrému hospodaření měst, obcí a krajů, ale ne díky Ministerstvu financí.
A poprosím ještě jednu věc, když už tady vždycky vládní zástupci ukazují čísla a grafy. Prosím pěkně, když se vám to hodí, říkáte to v procentech, v procentech HDP, nebo v absolutních částkách. Už jsem to tady říkal asi před rokem a půl. Udělejme dohodu, že to budeme říkat v obou dvou těch hodnotách. Nejenom tak, jak se to hodí k té interpretaci. A když ukazujete ty grafy, tak tu osu x ukazujte od nuly, od nuly těch hodnot. Nikoliv že to uřežete a teď jenom tam dáte ten růst, který se hodí.
Takže tolik pár poznámek k tomu, jak to třeba hodnotí občané, rodiny, jak to třeba hodnotí podnikatelé. Podnikatelé, kteří mnozí čekají dodnes na svoji pomoc, podnikatelé, kteří ji mnohdy vůbec nedostali. Já když mluvím třeba s podnikateli v sektoru kultury, paní ministryně a pane ministře, ti někteří z nich za loňský rok dostali 60 tisíc korun. Mají rodiny, mají manželky, mají hypotéky. Dokonce vláda s nimi vlastně i pohrdlivě komunikovala, když paní ministryně spravedlnosti nám tady říkala, národu, že prostě každý podnikatel má být ve vatě, má mít tu vatu. Toto nedělá normální vláda a vláda, která si váží občanů a daňových poplatníků.
Mě mrzí, že pan premiér stejně odešel a že to neposlouchá. Protože on tady mluvil o tom, že on investuje, on zařídil, on dal peníze. Politik má mít respekt a pokoru vůči hospodaření s penězi, protože to nejsou peníze ani premiéra, ani vlády, ani zákonodárců. Jsou to peníze lidí této země. My s nimi jenom hospodaříme a v rámci našich kompetencí je máme spravedlivě směřovat tam, kde jsou potřeba. Ne já, já, já. Ne já jsem přivedl peníze ze zahraničí. Ty peníze jsou opět investorů, kteří se rozhodli v České republice investovat. Ale ne pro krásné oči tohoto premiéra. Takže trošku více pokory a více stát nohama na zemi, když mluvíte o tom, jaké peníze a kam jsou směřovány.
Já si dovolím reagovat ještě také na pár věcí. Nebudu na všechny, ale některé opravdu byly pozoruhodné v tom, co říkal pan premiér. On tady mluvil o tom, že on a jeho vláda udělají daňové změny snížením některých daní a podobně. Vláda to navrhuje, Sněmovna to schvaluje. Já jsem si dokonce tady přinesl soupis všech pozměňovacích návrhů (ukazuje desky s podklady), které předložil klub KDU-ČSL za posledních 14 měsíců. Premiér tady lhal, když říkal: nic jste nedělali, schovali jste se, zalezli jste. Ne, už 20. března jsme tady stáli a dávali jsme spoustu konkrétních návrhů pro řešení pomoci lidem. Lidem s částečnými úvazky, lidem o dohodách, živnostníkům, řešili jsme kompenzační bonus. To všechno tady je. Není pravda, že opozice nepracovala. Pracovali jsme. Těch návrhů je přes 120. Je škoda, že jste si některé návrhy neosvojili dřív, protože ta pomoc by mohla k lidem směřovat daleko dřív, efektivněji.
Já si pamatuji na ty naprosto zbytečné diskuze třeba o výši ošetřovného pro rodiče. Trvalo vám to týdny nebo měsíce, než jste přistoupili na to, že 60 ani 70 % není to, co nahradí rodičům výpadek příjmů, když musí být doma z vůle, která není jejich vlastní.
Padala tady slova o tom, že pan premiér zařídil snížení DPH na teplo. Jenom panu premiérovi připomenu, že ten návrh před dvěma lety na hospodářský výbor podal poslanec Jurečka a podpořili to další poslanci hospodářského výboru.
Byla tady debata o tom, že pan premiér říkal, jaký má skvělý investiční plán. Ten investiční plán je tak skvělý, že se některé obce a města dozvěděly, že budou mít investici v podobě zimního stadionu, který vůbec nepotřebují, zatímco potřebují roky například plavecký bazén. Ten investiční plán nebyl připraven opravdu s obcemi, městy a kraji podle potřeb lidí v těch regionech. Bylo to napsáno v Praze a přesně tak to nemá vypadat.
Pan vicepremiér Havlíček, který už také bohužel odešel, tady mluvil o tom, jak skvěle se staví dálnice a železnice. Já jenom řeknu pár drobností. Když tady byla zmiňovaná D11, tak by premiér i vicepremiér měli férově říct: děkujeme ministru Prachařovi a ministru Jurečkovi, že vyřešili odblokování pozemků, aby se ta dálnice mohla dostavět. To neříkám kvůli tomu, že se chci chlubit. To říkám kvůli tomu, aby se řeklo, jaká je realita a kdo tenkrát u toho byl, aby se ty věci posunuly dál. ***
