(17.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Řešíte problém, který vznikl někdy před třemi nebo čtyřmi měsíci v době, kdy pan předseda vlády přivezl nějaké vakcíny z Izraele. A najednou se tváříme, že to musíme vyřešit do druhého nebo do třetího dne místo toho, aby se zahájila tady nějaká normální debata. Každý normální ministr by přišel do Sněmovny, říkal by: Potřebujeme tento problém vyřešit, pojďme najít shodu napříč Poslaneckou sněmovnou, co se dá projednat v režimu § 90, abych neměl veto dvou poslaneckých klubů, našel bych nějaký průřezový konsenzus, jestli je to opravdu tak nutné a tak potřebné, pak bych tady případně přicházel s devadesátkou. To Ministerstvo zdravotnictví naprosto ignoruje, zvyklo si, že může všechno vydávat mimořádnými předpisy. Pan předseda Sněmovny trochu alibisticky všechno, co je mu doručeno, říká: Já to posuzovat nebudu, nechť si to posoudí ctěná Poslanecká sněmovna - ctěná Poslanecká sněmovna to pak posuzuje ve stavu, kdy bylo zrušeno na dnešek běžné párování s tím, že budou projednávány věci, které se měly vrátit ze Senátu, nakonec se projednal jenom sněmovní tisk 545, který byl v naprostém konsenzu drtivé většiny Sněmovny schválen v senátní verzi, to znamená povolávání vládních poslanců a vypovězení páru vedlo nakonec jenom k tomu, že vládní koalice, tentokrát opravdu jenom ta koalice, dokonce i bez komunistů - snad s jedním hlasem - má většinu v legislativní nouzi.
Pokládáme to za rozumné tímhle způsobem tlačit zákony? Sami nevíte, co od toho chcete, jednání na zdravotním výboru bylo tak zmatené, že každý, kdo na ně přišel, odcházel podle mě ještě s nejasnějším pocitem, co se vlastně má řešit. Jedná se o dary? Nebo o výpůjčky, které budeme vracet? Opravdu myslí stát vážně, že v okamžiku, kdy dostane od někoho dar, tak že ho pojišťovny naočkují a ten dar bude státu proplacen? Stát fakt chce vydělat na pojišťovnách, aby spravil bilanci Ministerstva zdravotnictví, že mu budou proplácet věci, které dostal darem? A další otázky.
Mně to připadá prostě strašidelně nešťastný způsob projednávání sněmovních tisků této důležitosti, zneužívání stavu legislativní nouze, jinak to nazvat neumím. Všichni víme, že to nijak dramaticky nespěchá, dokonce vůbec nevíme, na co to bude potřeba. Dneska máme očkovacích vakcín mnohem víc, než o kolik je ve společnosti zájem. Není problém se dnes už na žádné očkování zaregistrovat, tak se netvařme, že nějaký takový návrh zákona potřebujeme.
Myslím, že ty věcné výhrady budou vzneseny, a tam já se neodvažuji do toho sahat doktorům, co znamená podobná látka, jestli to znamená, že do toho může proniknout něco zvenčí, nebo ne. Já se bráním proti tomu legislativnímu postupu, který je volen a který pokládám za opravdu naprosto nevhodný, odpovídající logice Ministerstva zdravotnictví celý poslední rok, které si zvyklo, že velí zemi, všem bude přikazovat a výsledky, které z toho plynou, jsou bohužel zatím velmi tristní, a to i v právní oblasti.
Velmi doporučuji, aby Poslanecká sněmovna výrazně zvažovala, jestli chce pokračovat v projednávání věcí a návrhů z Ministerstva zdravotnictví tímto způsobem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Máme sedm minut, než bude třeba otevřít nový bod, nicméně pokud tedy mám správné informace, tak nyní skutečně otevíráme obecnou rozpravu, a jako první je přihlášen pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Hezký dobrý večer, dámy a pánové. Čas, který mi je vymezen, jenom potvrzuje to, co říkal kolega Benda, že tímto způsobem se nemají takovéto věci projednávat. To prostě je té věci nedůstojné, a hlavně to naše rozhodnutí nemusí být správné, protože bude uspěchané.
Zákon, který nám je dneska předkládán, je zákon, který dle našeho názoru je vlastně zbytečný, protože řeší všechno, co už je vyřešeno, a kromě toho otevírá jednu kapitolu, se kterou naprosto zásadně nesouhlasíme. Ten zákon říká, že prostředky, které byly ze státního rozpočtu dány na základě rozhodnutí komise, budou použity, ale že kromě těchto prostředků také mohou být použity očkovací látky, které jsou ve vlastnictví státu, které stát nakoupil nebo získal, které mají registraci podle nařízení 726/2004.
Ale pak je tady další bod, který říká, že k zajištění očkování pacientů na území České republiky je možné použít prostředky, které jsou ve vlastnictví státu a očkovací látka proti onemocnění COVID-19 v nich obsažená odpovídá očkovací látce proti onemocnění COVID-19 obsažené v léčivém přípravku, kterému byla udělena registrace podle nařízení Evropské agentury 726/2004. To je věc, která je skutečně více než nebezpečná, protože otevírá prostor, abychom mohli do našeho očkovacího portfolia zařadit věci, které neprošly schválením Evropské komise.
Ono totiž v tom zdůvodnění k tomu se říká, že tento režim má zavést distribuci a hrazení z veřejného zdravotního pojištění pro očkování léčivým přípravkem, který obsahuje očkovací látku, která odpovídá a tak dále. V tomto případě půjde využít zákonem o léčivech předpokládaný proces, na jehož základě může dojít k povolení distribuovat a používat přípravek, který není registrovaný Evropskou agenturou, ale obsahuje shodnou očkovací látku. Kdo stanoví, co je shodná očkovací látka? Kdo řekne, že se to smí očkovat? Kdo bude garantovat to, že ta očkovací látka má kvalitu, jakou má mít? My samozřejmě víme, že časem vždycky vznikají licenční preparáty na preparáty originální. Licenční preparáty mají jednu vadu. Ve většině případů jsou stejně účinné, ale mají jiné vedlejší účinky. Kdo řekne našim pacientům, kteří tak bojují s tím, jestli se mají nebo nemají očkovat, že budou očkováni něčím, co neprošlo schválením? Kdo jim to bude říkat? My lékaři jim to určitě říkat nechceme.
Je to věc, která je zcela v rozporu s tím, že potřebujeme dosáhnout toho, abychom naočkovali co největší možný počet lidí. Dáváme do prostoru věc, která zpochybňuje to, že to očkování bude kvalitní, že bude něčemu odpovídat. A vůbec to nemá nic společného s tím, že jsme dostali nějaké dary, které představují lék vyráběný Pfizerem, a je úplně jedno, jestli ho vyrábí pro Izrael, nebo pro Evropu, vyrábí ho ve stejné továrně, stejnou technologií, stejným principem a ze stejných substancí. Proč to musíme my schvalovat zákonem, když ten preparát je stejný, je vyráběn ve stejné fabrice, je akceptován americkou asociací, je akceptován všemi organizacemi, a my si na to uděláme zvláštní zákon? Ten zákon má jedinou věc, která tam je nová, že můžeme přijmout k očkování jakoukoliv látku, která nemusí mít registraci Evropskou lékovou agenturou a obsahuje shodnou očkovací látku. Nikdo neříká, jak se ta shodná očkovací látka definuje, na jakém základě provede Ministerstvo zdravotnictví toto rozhodnutí, protože tady je také napsáno, že na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví po vydání odborného posudku Státního ústavu pro kontrolu léčiv bude zařazen do léčivého programu. Kdo udělá to rozhodnutí na Ministerstvu zdravotnictví? Z jakých prostředků bude agentura SÚKL provádět tu kontrolu? Jakou technologií? Z jakých podkladů?
To je naprosto zásadní věc, která posouvá očkování do zcela jiné roviny. Posouvá je do roviny diskuse o tom, jestli něco máme, nebo nemáme získat nějakým jiným, ne úplně oficiálním způsobem, a zcela to pomíjí to, že bychom měli především dbát na to, abychom používali věci, které jsou schválené, které jsou registrované a u kterých je maximální možná záruka kvality a maximální možná záruka toho, že tam nebudou vedlejší účinky. ***
