Úterý 14. září 2021, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Tomio Okamura)
7.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích
energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 870/8/ - vrácený Senátem
Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy, jeho usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 870/9. Informace k pozměňovacím návrhům vám byly rozdány do vaší pošty.
Vítám mezi námi senátora Petra Šilara, dobrý den.
Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřil místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček. Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zákon o POZE, opět velmi diskutovaná věc, která by nás měla posunout k vyššímu stupni modernizace a dekarbonizace energetiky. Protože jsme o něm zde diskutovali opravdu velmi dlouho, já přeskočím všechna fakta. Pouze bych chtěl poděkovat za diskusi i v rámci Senátu. Bylo to náročné, bylo to o celé řadě kompromisů, ale troufám si tvrdit, že vše, co jsme dohodli, dává smysl, dává hlavu a patu.
Ze všech možných variant, kdy nepochybně každý odejde od stolu a nebude zcela spokojen, jsem nakonec toho názoru, že ta v uvozovkách senátní vratka je verze, která je průchozí a která dává ad jedna určitou možnost těm, kteří férově investovali do fotovoltaiky, se nadechnout a fungovat dále. Současně dělá jasně tlustou čáru za tím, co se ukonalo v letech 2009 a 2009 (2010?), což nás bude stát stamiliardy korun, a současně se dává prostor pro to, abychom podpořili moderní zdroje, abychom podpořili dekarbonizaci, abychom podpořili české teplárenství, protože pokud by toto nenastalo, máme velký problém a od příštího roku bychom nemohli efektivními nástroji tuto klíčovou oblast podpořit.
Když říkám klíčovou oblast energetiky, tak tím chci říct, že se jedná o 1,7 milionu domácností, 3,5 milionu obyvatel, kterým musíme zabezpečit teplo za dostupné ceny, kterým musíme zabezpečit, aby měli stabilní zdroj energie, a kterým musíme toto zabezpečit na delší dobu, a to umožňuje právě tento zákon. Takže doporučuji, aby se vratka ze Senátu přijala, a má naši plnou podporu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přečtu omluvu. Omlouvá se paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová od 18.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Nyní prosím, aby se slova ujal senátor Petr Šilar. Pane senátore, prosím.
Senátor Petr Šilar: Děkuji. Přeji vám všem hezký podvečer, pane předsedající, kolegové, poslanci, poslankyně. Myslím, že u tohoto návrhu zákona, jak řekl pan ministr, jsme v Senátu opravdu splnili tu úlohu Senátu, tak jak by měla být. To znamená, že se nám tam podařilo opravit některé nesrovnalosti, které tady byly v tom čtení a v tom návrhu, který přišel ze Sněmovny, a chtěl bych zdůraznit především, že nejdůležitější byla právě dohoda o stanovení vnitřního výnosového procenta v intervalu na 8,4 až 10,6 s tím, že tuto konkrétní výši rozhodne potom vláda svým nařízením.
Druhá věc, kterou tady zmínil také pan ministr, je, že jsme dali možnost poskytnutí transformační podpory pro teplárny od roku 2021, a také, že jste sjednali dobu podpory pro rekonstruované malé vodní elektrárny. Myslím, že i technická část transpozice směrnice o obnovitelných zdrojích, takzvaný RED II, velice složitý tisk, že byl u nás pečlivě prostudován a byly tam přijaty některé změny, které byly především legislativního rázu. Čili jsem velice rád, že tento návrh zde dneska ve Sněmovně mohu předkládat, protože si myslím, že byla odvedena velice slušná práce v Senátu a že došlo k velmi dobrému kompromisu pro všechny zúčastněné, pro všechny strany. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Teď se tedy táži také, jestli se k usnesení Senátu chtějí vyjádřit zpravodaj garančního výboru, poslanec Pavel Pustějovský? Ne, nemáte zájem. A zpravodaj zemědělského výboru poslanec David Pražák? Ne, není zájem.
Takže otevírám rozpravu, mám tady jednoho přihlášeného a je to pan poslanec Petr Třešňák. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Třešňák: Hezký večer. Nebudu dlouze zdržovat, jenom krátce k té senátní verzi. Senát tam skutečně mnoho věcí opravil. Co je za nás rozhodně pozitivní, tak je to rozšíření aukčního mechanismu na všechny typy zdrojů včetně fotovoltaik, protože to do budoucna skutečně může přinést úspory právě v subvencích do obnovitelných zdrojů.
Co další je rozhodně pozitivní, je opravení solární daně, ten jeden rok navíc. To opět může zase pro změnu přinést další finance do státního rozpočtu.
Tam, kde to už je možná malinko sporné, je ta podpora teplárenství. To na jednu stranu sice kvitujeme, protože to skutečně zabrání například skokovému zdražování tepla, na druhou stranu to je i lehká diskriminace těch, kteří už do obnovy těch provozů investovali.
To, co je asi nejvíce diskutované, je právě vnitřní výnosové procento pro obnovitelné zdroje, které tam tedy Senát navrhl v tom rozmezí, tedy v tom intervalu. Tam u toho vidíme drobné riziko dopadů na státní rozpočet i na peněženky občanů.
My jsme ve třetím čtení načítali k tomu usnesení tak, aby vláda rozhodla technologicky neutrálně, ve prospěch všech zdrojů stejně. To znamená, aby tam bylo jedno číslo pro všechny, dejme tomu v té spodní úvrati 8,4 % Asi nemá smysl načítat doprovodné usnesení k senátním vratkám, nicméně bych to zde uvedl jako takový menší apel, aby skutečně to číslo bylo jednotné pro všechny a bylo pokud možno co nejnižší, stejně tak apel na vládu, aby modernizační fond byl maximálně využit k rozvoji drobných instalací obnovitelných zdrojů, ale především k obnově teplárenství a k dekarbonizaci teplárenství. Za nás takto stručně. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ještě se přihlásil do diskuse pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, blížíme se do finále tisku o podporovaných zdrojích energie. Sám jsem byl překvapen těmi změnami, které v rámci tohoto zákona nastaly. Mohu říci, že v případě projednávání jsme se snažili dobrat se kompromisu, protože tento zákon by měl nastavit parametry do budoucna, ale také se ve své velké části věnuje minulosti. Minulost nás všechny tíží, a jak pan ministr tady správně poznamenal, jedná se hlavně o problém solárů, solárních baronů a této historické záležitosti z minulých let, a nastavení jejich podpory.
Samozřejmě se ale také týká nastavení podpory jiných výrobců energií, které dneska považujeme za ekologické, ať se to týká větru, vody, popřípadě bioplynu a jiných historicky známých zdrojů, které využíváme. My jsme se snažili od začátku k tomu přistupovat řekněme neutrálně, protože ten postoj, vybrat si jeden segment tohoto trhu a říkat: toto je budoucnost, se už mnohokrát vymstil.
Jak si jistě vzpomenete - a my tím budeme ještě dlouho žít - evropský Green Deal nám i v této oblasti mění parametry a snaží se nás vtlačit do určitých rámců, které nejsme schopni dopředu predikovat. Ty rámce jsou dneska silně nastaveny směrem k elektromobilitě a obecně k výrobě elektrické energie v rámci větrníků a v rámci solárních zdrojů. Již méně jsou zaměřeny na výrobu energie z jádra.
Tady byť pan premiér hovoří o velkém úspěchu, že v Evropské unii vzali na milost jádro, já o tom nejsem až tak úplně přesvědčen, protože oni pouze vzali v potaz to, že to tady existuje na tomto území, že to používáme, že fungujeme s jádrem, ale již nám neumožnili toto příliš započítávat, a bojím se, že ani do budoucna nám neumožní započítat obnovené zdroje, to znamená (po) možném dokončení Dukovan, popřípadě Temelína, při náhradách jako ekologické zdroje. Evropa jde trošku jiným směrem. My to považujeme za velkou chybu, ale budiž.
Jinými slovy chci říci, že predikovat nějaké postupy a vhodné směry, které by stát měl podporovat, rozvoj této ekologické náhrady stahování fosilních paliv, je problematické. Hovoříme o tom, že uhlí končí. Uhelná komise nás zásobovala termíny, vláda postupně upravovala termíny. Někdy jsem měl dojem, že pan premiér dostává každý den jiné údaje o budoucnosti uhlí, protože ty termíny a roky měnil podle toho, kde hovořil. Ať to bylo v Ostravě, ať to bylo potom v Praze nebo v Bruselu, pokaždé ty termíny měnili. Nakonec tedy došlo k nějakému termínu možného konce uhlí, který byl akceptovatelný, a brali jsme, že tímto směrem asi půjdeme a že doba uhelná opravdu končí.
Nyní jsme ale ve stavu, kdy soukromí provozovatelé energetických zdrojů závisejících na fosilních palivech, popřípadě těžební společnosti, ohlašují dřívější termíny, které nám brání plánovat, protože samozřejmě když plánujete výstavbu nových zdrojů energie, počítáte alespoň v pětiletých cyklech a návratnost deset let je asi reálná. Nevím, kdo by postavil dneska nějakou paroplynovou, případně jinou elektrárnu jako případný zdroj tepla s výhledem, že za tři, za pět let by už nemusela být efektivní a mohl by ji zavřít. Je to problém, a proto i státní podpora, kterou vlastně tady tento návrh zákona připravuje, je opět diskutabilní, protože my nevíme přesně, kde se vrtnout v této záležitosti.
Co se týče toho zdroje, kde by měl stát dávat podporu, máme jasně ucelený názor, že by to měl být zdroj, který je čistý, zdroj, který je v České republice dostatečně zastoupen, a zdroj, který nebude zvýhodňovat nebo znevýhodňovat jiné zdroje, které se mohou objevit. Proto jsme od začátku přistupovali k tomu nešťastnému možnému procentu podpory, která se v IRR materiálu objevuje, jako k číslu, které by mělo být motivační, ale nemělo by být diskriminační.
Proto jsme navrhovali debaty kolem jednoho čísla. Jedno číslo tady z tohoto pohledu je dle nás nejlepší. Umožňuje všem účastníkům na trhu přistupovat k bankovním garancím, popřípadě investorům, stejným měřítkem. Jak jistě víte, dneska asi není v České republice investor, který by měl doma ve skříni hotovost, kterou by si vzal a řekl: Já si postavím tady nějaký ekologický zdroj tepelné nebo elektrické energie. Dneska se všechno profinancovává v rámci bank. Tyto banky hledí na efektivitu, samozřejmě i budoucí nabyvatelé těchto zdrojů na tu efektivitu hledí.
My jsme se hodně zabývali debatou o solárních baronech. Ono to tady probíhalo jako červená nit. A pokud si vzpomenete na hlasování, které bylo v rámci poslanecké verze tohoto tisku 870, tak tady zaznívaly tyto projevy, že někteří kolegové a kolegyně nemůžou kategoricky souhlasit s tímto návrhem právě proto, že nahrává solárním baronům, že jim umožňuje zisky ještě násobit, posouvat. Tyto argumentace zaznívaly. V kuloárech zaznívaly obavy z reakce Hradu, jak se na to bude dívat. Zaznívaly reakce, co se bude dít, kdyby náhodou.
Toto jsou všechno oprávněné debaty, které samozřejmě vyvolává historie. Musíme si ale říci, že reálně ti solární baroni už snad v České republice dávno nejsou a žijí ze svých, použiji-li výraz, ukradených miliard z této republiky někde na Bahamách nebo v podobných rájích, kde si užívají sluníčka. Většina těch zdrojů, které z tehdejší doby měly tu nejlepší pozici, již dávno vlastní další a další firmy, které do toho investovaly. Mimo jiné momentálně největší firmou, která je na tom trhu, je polostátní ČEZ, který investoval velké zdroje směrem do solární energie a koupil ty baronské - nebo jak to nazvat, ten správný výraz mě nenapadá - ale koupil tyto zdroje a nyní je provozuje. Samozřejmě on je také silně závislý na tom, jaké my určíme to procento. To si řekněme. Tady zcela logicky mu jde o byznys a nemůže si dovolit příliš tratit. Proto také ta debata ohledně toho procenta byla docela velká.
Co je ale problém a s čím jsme se setkávali a na co jsem upozorňoval, je velký problém bioplynových zdrojů, protože to je nový trend, který se razí. Tady upozorňuji na jednu věc. Bioplyn, aby byl uznatelný z pohledu Evropské unie, by měl být takzvaně čistý. Rozdíl čistý - špinavý, možná se zasmějeme, ale ono čistý znamená, že není používán z jiných zdrojů, které jsou samy znečištěny. Čili tady by měla být nějaká záruka, aspoň doufáme, že nebudou používány k výrobě bioplynů zdroje, které by mohly třeba sloužit k výrobě potravin, aby tady byla ta náhrada. Dneska tady mnohdy debatíme a používáme výraz řepkový byznys a podobné záležitosti, ale já se bojím, že by tady mohl nastat třeba kukuřičný byznys jenom proto, že kukuřice je dobře v rámci siláže a dá se používat energeticky. Dneska, četl jsem si to i v technickém médiu zajímavém, kde hovořili o tom, že dneska zemědělcům se vyplatí svoji profesi, zemědělství dělat jenom proto, že to, co vyrobí, vyrábí jako elektřinu a prodávají ji. Že to není, že by zemědělec klasicky choval dobytek, protože chce maso, mléko, měl obilí, protože chce chléb. On toto všechno chová, aby měl bioplyn, protože ten bioplyn vydělává víc, než by získal prodejem těchto produktů. Je to velký problém. My žijeme sice v bohaté části světa, nemusíme na to až tak dalece hledět, ale měli bychom to zohledňovat i v naší politice, dotační politice, podpory politice.
Byla debata, která se objevovala, a je to součástí těch materiálů: umísťování těchto staveb v krajině. Hovořilo se o tom, že by se neměly povolovat zábory velkých ploch. Bohužel už se stalo, už ty solární zdroje, které jsou na plochu náchylné, jsou umístěny v krajině, ale dneska se už objevují tendence dávat solární panely vertikálně, a ne horizontálně a mezi nimi je možno pěstovat. Dokonce ty pokusy na jižní Moravě jsou, kdy se začíná projevovat budování těchto solárních zdrojů třeba ve vinohradech. Aniž bych to věděl, byť milovník vína, tak vinná réva nesnáší přílišné slunce a solární panely právě dělají určitý stín, který víno potřebuje, aby nevyschlo, aby půda držela lépe. Je to druhý zdroj, který by se dal uvažovat jako možný perspektivní. (Hluk v jednacím sále přetrvává a stupňuje se.) Otázka zní - přijatelnosti společností.
Chci tady upozornit ještě na jednu věc, s kterou jsem se setkal teď nedávno, a to jsou větrníky. Větrníky, které mají problém akceptace ve společnosti. Někde bylo psáno, že dokonce ekologové počítají s tím, že při vysoké akceptovatelnosti společností, používají tento termín, ten termín se pohybuje od 95 %, což je absolutně nereálné, nebo dokonce 96 %, což je absolutně nereálné...
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych vás požádal o klid. Vydržme to, máme ještě sedm minut. Žádám Sněmovnu o klid, aby se pan poslanec mohl vyjádřit. Tak prosím.
Poslanec Leo Luzar: 96 % je absolutně nereálné číslo akceptovatelnosti větrníkové společnosti. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) To si řekněte sami, jak dalece toto vnímáte. Z druhé strany se objevuje čím dál větší odpor společnosti právě pro podporu těchto zdrojů. Sám jsem se účastnil veřejné debaty obce, kde měly vyrůst čtyři větrníky a kde ti lidé ve své většině byli proti, těžce proti, dokonce tak, že měli většinu a mohli vyhlásit místní referendum, které by odporovalo a nesouhlasilo tady s tímto projednáváním a umístěním těchto větrníků.
A ten návrh zákona postrádá úplně ten smysl, postavit ty lidi do té informační zóny, aby věděli, proč se to dělá. To tady absolutně chybí a my to bereme a automaticky se vymlouváme na Evropskou unii. To je to, co já považuji za velký problém, který tady ze Senátu, ale bohužel i ze Sněmovny přišel. To znamená, ta určitá výmluva, to, co je tam ne přímo napsáno, ale skryto, že vlastně jsme donuceni, že musíme, že Evropská unie nás donutila a že nemáme jinou šanci. A já si tady troufám říct, že tu šanci máme. My tu šanci máme, abychom šli českou cestou, protože nejsme sami. Ten problém má většina evropských států, řekněme nových evropských států, abych to odlišil. I ten problém přijatelnosti a akceptace ve společnosti má.
Před týdnem se mě dotazovali novináři, co říkám na to, že elektřina zdraží o jednu pětinu, a jak se na to jako politická strana díváme. Slyšel jsem i vyjádření ostatních kolegů z politických stran a nikomu to nebylo přijatelné. Nikdo nejásal a neříkal: Je to přesně to, co jsme chtěli. Ale přesto tady tímto materiálem mnohdy právě akceptujeme to, že ta elektřina pro občany podraží, že energie podraží. A s tím se prostě nemůžeme smířit. Je to problém a v tom problému je drobný detail. My, jak jsme prosazovali jednotné procento IRR, tak v původním vládním návrhu byla tabulka, která byla převzata z evropských materiálů, která stanovovala rozdílné sazby IRR na jednotlivé zdroje energie. Debatou jsme se snažili dospět k stavu, kdy i vláda asi uzná, že by bylo možná rozumné to dát na jednotnou úroveň, a nabyl jsem dojmu, jak šel tento materiál do Senátu, že právě v Senátu se podaří najít shodu mezi jednotlivými odvětvími. Byl jsem ale překvapen, že odvětví, která by se měla podílet, jsou silně nejednotná a každý prosazuje své vlastní zájmy, aniž by zohledňoval zájem celku, aniž by zohledňoval zájem společnosti a aniž by prosazoval zájmy České republiky. Prostě většina těchto odvětví, která u nás působí, jsou ve vlastnictví svých matek, které sídlí za našimi hranicemi, oni dostávají befel Evropské unie, dostávají befel z Bruselu, a proto prosazují své a zájmy českých občanů na přijatelnosti energií postrádají.
Návrh, který je v Senátu a který bohužel je i ve sněmovní verzi na podporu IRR pro bioplynky, považuje KSČM za velký problém v rámci možného dalšího, ale nyní už plynového tunelu, který by mohl do budoucna být možná ještě větším problémem než solární tunel. (Hluk v jednacím sále přetrvává.) Bioplyn má svá rizika, protože souvisí s nedostatkem surovin, souvisí s tím, že může tady nastat velký problém v překupování a získávání surovin k výrobě bioplynu. Tento problém se již dneska jeví závažný, protože souvisí s emisními povolenkami, které firmy musí přebírat, musí nakupovat, a pokud chtějí ušetřit, musí začít pálit zdroje dneska obvyklé, právě biozdroje, to znamená štěpku a další záležitosti. V souvislosti s kůrovcovou kalamitou můžeme říci, že momentálně Česká republika by měla mít dostatečně zdrojů, aby se mohla s tímto problémem vyrovnat. Bohužel se ukazuje, že většina dřeva je vyvážena, aniž by tady byla zpracována. To je jenom boční problém, který se objevuje v rámci tohoto návrhu, že vlastně my počítáme s nějakou surovinou, která by se dala výhodně použít jako zdroj energie, ať již k výrobě elektrické energie, výrobě tepelné energie, popřípadě bioplynové energie, ale my vlastně v kubických metrech, aniž bychom s tím počítali, vyvážíme do zahraničí. A je to docela velká ostuda České republiky, že přistoupila ke kůrovcové kalamitě z pohledu byznysu, co nejvíc toho vyvézt a nezískat pro Českou republiku z této kalamity dostatek prostředků a zdrojů, aby mohla rozvíjet právě energetiku a právě tyto věci.
Emisní povolenky je problém, který v rámci tohoto zákona není řešen. Tady se odvoláváme na budoucnost. Ale návrhy, které tento materiál provázel, ta osmsetsedmdesátka vznikala v době, kdy emisní povolenky stály kolem 30 dolarů nebo 30 eur. Dneska jsou na 61, můžou být do 100 eur. Vůbec to nereflektuje stávající stav. Omezování například tepláren, které budou muset nakupovat emisní povolenky za tyto enormní ceny, nás staví do situace, kdy tento průmysl může skončit, protože ti vlastníci přestanou mít jakékoli možnosti zisku, protože je nebudou moci ani přenést na občany. A budeme stát před tím, že stát bude muset začít silně dotovat tady tuto oblast, která doposud žila z toho, že jsme měli levný zdroj energie, a bude muset získávat prostředky -
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak máme 19. hodinu. Pane poslanče, jsem nucen vás přerušit. Ještě než přeruším schůzi, tak bych jenom rád důraznil, že tady leží těch dva tisíce korun. Takže jenom abyste byli mými svědky, já je tady nechávám na stole a předpokládám, že tady budou tedy i zítra. (Pobavení v sále.)
Přerušuji jednání Poslanecké sněmovny do zítřejší 9. hodiny ráno a přeji vám hezký večer. (Ministr životního prostředí: Hlavně nezhasínejte!) Jo, aby se nezhasínalo, říká pan ministr Brabec. No dobře.
(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)
Následující část projednávání bodu pořadu schůze
Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.
