(17.20 hodin)
Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, chtěla jsem se zeptat paní ministryně Schillerové na její neaktivitu, co se týká ceny energií a tepla. V současné době výrazně rostou ceny energií a tepla a dotýká se to asi nás všech, jak občanů, tak firem, velkých i malých. Paní ministryně měla za úkol, nebo ukládá jí to zákon o podmínkách obchodování s emisními povolenkami, aby do rozpočtu Ministerstva životního prostředí, potažmo do Státního fondu životního prostředí a současně Ministerstvu průmyslu a obchodu, odvést peníze právě z výnosů obchodování s emisními povolenkami, které měly sloužit našim občanům a firmám k modernizaci právě z hlediska snižování energetické náročnosti a k úsporám. Jsou to miliardy, které paní ministryně zadržuje ve státním rozpočtu, které měly sloužit malým a středním firmám k tomu, aby si mohly modernizovat svoje technologie, aby byly efektivnější nebo aby byly úspornější, a naši občané, lidi, kteří budou mít v současné době už problémy s cenami energií, si mohli ze Státního fondu životního prostředí pořídit třeba nová okna, zateplit střechu, zateplit celý dům, pořídit si soláry na střechu, kterými mohli vytápět svůj dům, nebo tepelná čerpadla nebo jiné formy, které by jim umožnily úspory energií, které v tuto chvíli opravdu velmi podražily.
Takže moje otázka na paní ministryni je, jak je možné, že porušila zákon a peníze, které jí zákon ukládá, aby převedla do rozpočtu Ministerstva životního prostředí -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Skončil čas, paní poslankyně.
Poslankyně Dana Balcarová: - a Ministerstva průmyslu a obchodu, zadržela. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Odpověď bude do 30 dnů podle zákona o jednacím řádu a budeme pokračovat nikoliv interpelací Karla Raise, který sdělil, že ta první interpelace je dostatečná, tak jak ji navrhl, ale paní poslankyně Kovářová na ministra kultury ve věci diskriminace autorů. Prosím.
Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane ministře, Česká republika vykonává prostřednictvím Státního fondu kinematografie autorská práva ke starším českým filmům vytvořeným v letech 1965 až 1991 ve filmových studiích Barrandov či Zlín. Fond inkasuje finanční prostředky za obchodní licencování těchto filmů a vyplácí řadu uměleckých profesí, mimo jiné autory hudby, scénáře, režiséry, kameramany a podobně. Přehlíží ale poslední dvě autorské skupiny, které se na vzniku starších českých filmů podílely, umělecké střihače a mistry zvuku. Tyto dvě umělecké profese uznalo Ministerstvo kultury jako dosud poslední za autorské a umožnilo kolektivnímu správci správu jejich autorských práv. Sám fond si nechal vypracovat znalecký posudek od FAMU, který konstatoval, že střihači a mistři zvuku skutečně autorsky tvoří, měla by jim tedy být vyplácena odměna za užití filmů. Fond za zhodnocené užití starších českých filmů inkasuje nemalé částky, za poslední tři roky takřka 250 milionů korun. Ředitelka fondu odlišný přístup ke střihačům a mistrům zvuku odůvodňuje tím, že potřebuje oficiální razítko, že může vyplácet podíl i těmto profesím. Přitom zamlčuje posudky, které si sama objednala a z nichž tato nutnost vyplývá.
Jak dlouho bude Ministerstvo kultury tuto zjevnou diskriminaci přehlížet? Proč se nevybere typově několik nejvýznamnějších děl, která se odborně posoudí, a výsledek bude pro fond závazný? A opravdu musí naši významní umělci, držitelé Českého lva a dalších ocenění, podávat žaloby na Státní fond, aby se svých práv domohli? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k položení otázky a pan ministr je připraven odpovědět. Prosím, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Ano, děkuji za zájem o tuto oblast. Pokusím se jenom možná trochu uvést do problematiky. Tady bylo řečeno správně, že Asociace filmových střihačů a mistrů zvuku požadují, aby byli zařazeni do dohod mezi Státním fondem kinematografie a kolektivními správci autorských práv o vyplacení tantiém za užití starších českých filmů, které byly vytvořeny do roku 1991. U nás je to tak, že Státní fond kinematografie je nástupcem Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, a proto na něj přešly i platné smlouvy s kolektivními správci autorských práv, které byly uzavřené v minulosti. Z tohoto důvodu současný fond dle zmíněných smluv vyplácí autorské honoráře, aniž by zkoumal u ostatních profesí, jestli jsou oprávněné, nebo ne, neboť ta skutečnost je potvrzena v minulosti. To znamená, to, co se v minulosti prostě vyplácelo, tak se děje dneska stejně. Autorské honoráře pro mistry zvuku a střihu nebyly předmětem diskuse v letech 1993 až 1995, kdy se to utvářelo, takže ten požadavek vznikl přibližně před čtyřmi lety. A teď jde o to, že skutečnost, že kolektivní správci zastupují střihače i zvukaře, protože oni disponují oprávněním ke kolektivní správě, ještě sama o sobě neznamená, že ty profese autory děl skutečně jsou. Rozhodnutí o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy je rozhodnutí ve správním řízení a nemůže se týkat toho, zdali střihači a zvukaři autory děl jsou, či nikoli.
Máte pravdu, že existují odborné posudky. Já jsem se seznámil se všemi, které bylo možné v této chvíli vidět. Bohužel mně nepřipadají úplně jednoznačné, protože například konstatují, že je třeba postupovat individuálně a zkoumat každé dílo zvlášť. To znamená, to není tak, že já dneska mohu učinit nějaké rozhodnutí, to mi nakonec vůbec nepřísluší, nebo někdo, kdo by řekl, že to bude paušálně se udělovat. A navíc, když se snažíme obrátit do jiných zemí a zjistit, jaká je praxe jiná, tak zjistíte, že není sjednocená. Ty země jsou vlastně rozdělené, některé se tím nezabývají nebo nevyplácejí, některé ano. Snad neudělám chybu, když řeknu, že je menšina těch, kteří dneska v tomhle už nějaké vyplácení autorských honorářů nebo tantiém těmto profesím vyplácejí. Ale to není argument. I kdyby to byla menšina, tak to může být tak, že má do budoucna pravdu a že je třeba se k nim přidat.
Ale teď vtip je právě v tom, jak, na základě čeho my to můžeme provést. Já jsem se setkal s těmi zástupci střihačů a mistrů zvuku a postup, který jsem navrhoval, je něco jako řízené soudní řízení, protože takový institut existuje, ve kterém oni by se obrátili na soud a my bychom potřebovali takovéto rozhodnutí soudu, které by tohle jednou provždy rozseklo, protože neexistuje dneska praxe v zahraničí, o kterou bych se mohl opřít, protože i když jsem dokonce požádal, aby mě seznámili s postupy, pokud mi je jsou schopni ukázat z některých jiných zemí, které by se daly aplikovat, tak to vůbec není tak jednoduché, a dobrat se toho, abychom měli něco v ruce, co je univerzálně použité, je těžké. Zvlášť, opakuji, už jenom ten prvek, že se musím - asi se dohodneme na tom, že ne všechna audiovizuální díla si zaslouží tantiémy pro zvuk a střih. To jsou asi spíš výjimečná díla, umělecká díla, tam člověk chápe, že vklad střihače nebo zvukaře je něčím zásadním. Člověk si možná i představí dílo jako Markéta Lazarová s velice specifickým zvukem, který si dokonce člověk pamatuje a který je sugestivní sám o sobě. Takže tam to člověk cítí, že ten zvukař byl zřejmě asi opravdu mistr zvuku. Ale asi si taky stejně tak představíte řadu filmů, kde budete mít pochyby, jestli tam ten zvukař představuje nějaký autorský přístup. Takže tady už ta diferenciace vytváří otázky, jak to vlastně do budoucna udělat. Jedná se o díla do roku 1991 a jde o to, jakým způsobem to tedy rozhodnout. To lze, ale problém je v tom, kdo to má udělat, abychom to mohli vyplácet a aby to mohlo najednou univerzálně platit. A to, co jsem navrhl jako postup, je to řízené soudní řízení, ve kterém bychom dostali takové rozhodnutí, na základě toho bychom měli právní oporu pro to, že můžeme začít určitým postupem těm, kteří neoddiskutovatelně jsou vkladem autorským do těch děl, abychom jim příslušné tantiémy vypláceli.
Takže to je stav rozhovorů, ve kterém se nacházíme. A je to také debata, kterou vedeme, a ve které věřím, že se dobereme nějakého výsledku. Ale není to tak jednoduché.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, skončil čas pro původní otázku. Paní poslankyně se chystá k doplňující otázce, prosím. ***
