Ano, je zde argument, který si uvědomuji, že řeknete, ale přece jenom je to superplošné řešení, a někteří, kteří mají třeba vyšší příjmy, tak je to pro ně příliš vysoký benefit a dopadne to zbytečně na všechny. Ano, bavíme se o jednotkách procent těch, kteří to možná zásadním způsobem nepocítí, s tím souhlasím. Ale to bychom prostě touhletou cestou mohli rovnou abdikovat na jakékoli snižování daní. Když snižujeme spotřební daň, což jsme udělali, a myslím si, že správně, protože všude byly vyšší, tak bychom měli říct: Ale co ti, kteří jezdí drahými auty, a ti, kterým je to v zásadě jedno, že se ta nafta zlevní? No tak to nedělejme kvůli tomu? To přece nedává vůbec smysl. Přece daňové řešení je takové, že je vždycky plošné. Já si naopak myslím, že je nejspravedlivější, to daňové řešení. Ale souhlasím s tím, že se vždycky v té síti zachytí i ti, na které to možná tolik nedopadne. Ale opačné řešení, začít vyzobávat ty, kteří jsou na tom špatně - jak to budeme hodnotit? Možná nastavíme nějaký mechanismus, ale kde bude ta čára, kdo je chudý a kdo není? To se nám zdá spravedlivé, nebo ne? Garantuji, že v momentě, kdy to nastavíme, tak přesně ti, kteří budou těsně nad tou čárou a nedosáhnou na to, budou křičet a budou bouchat do stolu, proč my tam nejsme? A budeme v té úplně samé situaci, akorát že tím zatížíme tisíce a tisíce lidí, kteří to budou různě posuzovat, a bude to trvat hrozně dlouho.

Takže dívejme se na to prosím i logikou toho, že musíme ty klienty nebo ty domácnosti, firmy, živnostníky a tak dále, obsloužit pokud možno rychle, že to nemůže být prostě otázka půl roku, tři čtvrtě roku, protože ten problém začne od ledna příštího roku. Máme na to posledních několik dní, abychom jim byli schopni pomoci.

Jedna věc je to, co už tady zaznělo, a to je DPH. Já už se k tomu nebudu vracet. Paní vicepremiérka si myslím, že to jasně představila. A myslím si, že úplně jednoduše a jasně i zdokladovala to, jakým způsobem to pomohlo v listopadu a v prosinci. I když si vzpomeňte, že i tehdy proti tomu byl odpor, i tehdy se říkalo, je to rychlé, není to koncepční, nevyřeší to, tak mimo jiné to byl jeden z protiinflačních nástrojů. Ta čísla tady padla.

Co se týká obnovitelných zdrojů, je to elegantní řešení, které jako jediné můžeme v tuto chvíli ovlivnit ve smyslu takzvané regulované složky, a je to řešení, kde si musíme jenom rozdiskutovat, kolik bychom z obnovitelných zdrojů byli schopni přehodit na bedra státu. Vím, že většina z vás, kteří jsou třeba v hospodářském výboru, už jsou poměrně v detailu, ale ne každý zná matematiku obnovitelných zdrojů, tak mi dovolte, abych to ještě jenom v rychlosti představil.

Za obnovitelné zdroje v rámci České republiky platíme 46 miliard korun ročně. Není to jenom fotovoltaika, a tam jsou přibližně dvě třetiny z fotovoltaiky, zbytek jsou ostatní zdroje za obnovitelné energie. Kdo se na to skládá? Skládá se na to vláda, domácnosti a firmy. Za vládou jde přibližně 27 miliard korun ročně a ten zbytek 19 miliard se dělí na dvě části - přibližně 12 miliard jde za domácnostmi a 7 miliard plus minus jde za firmami. Toto je účet, který každý z nás dostává, a není to účet malý. Proč je to tak vysoký účet? Ano, to si odpovězme. Kdo zde byl ve Sněmovně v roce 2009, 2010, tak si myslím, že velmi dobře zná ten příběh. Drtivá část toho jde za neuváženým počinem v roce 2009, 2010, kdy Poslanecká sněmovna prodloužila tehdy možnost výstavby fotovoltaiky až do konce roku 2010, což nám ve finále zásadním způsobem zvedlo tyto výdaje. Ale to už je minulost, s tím už dneska neuděláme nic. Můžeme se bavit o viníkovi, ale situace je jasná, musíme to zaplatit.

Varianta je, že z těch 19 miliard by se na stát přetáhlo více. Zase se bavme o kolik. Navrhujeme v tuto chvíli alespoň 8 miliard, což by znamenalo, že domácnosti ušetří plus minus 15 %. Když bych to přičetl k DPH a zaokrouhlím DPH na 20, tak jsme na 35 %. Takže my navrhujeme jednoduchým administrativním plošným opatřením ušetřit každé domácnosti 35 %. Nejde ale jenom o domácnosti, jde samozřejmě i o živnostníky. Ti, kteří nejsou plátci, by rovněž ušetřili 35 %. A můžeme se dál bavit, a proto to dáváme vlastně do toho zákona, protože to se nemusí uvést v život. Pokud příští vláda řekne, že chce šetřit, a že tedy obětuje domácnosti, živnostníky, všechny a že se to bude řešit nějakou šílenou mimořádnou okamžitou pomocí, že se tedy bude stát na úřadu práce a pak dostane nějaký peníz, tak v tuto chvíli se to prostě nezavede. Ale přece to, že to tam bude, nám nebrání v tom, to někdy v budoucnu zavést. A není nač čekat.

Takže je zde šance relativně rychle a elegantně vyřešit to, že by po určitou dobu domácnosti, případně firmy neplatily poplatky za obnovitelné zdroje. Pomohlo by jim to zásadním způsobem, jak domácnostem, tak samozřejmě firmám. Věc druhá by byla, kolik by se nakonec těch obnovitelných zdrojů z firem převedlo na stát. Jak říkám, je to přibližně 7 miliard korun. Dá se to teoreticky převést všechno, částečně, ale to už je věc druhá. Nechci to teď komplikovat.

Už nebudu dlouho mluvit, nechci to prodlužovat. Ale ano, inovujme, řešme jádro. To všechno si myslím, že je správné. A dokonce si doufám tvrdit, že se na tom i shodneme. Využijme plyn jako tranzitní zdroj. I to je v pořádku. Rozumně utlumujme uhlí. Toto všechno jsou střednědobé nástroje. Ale to nepomůže domácnostem a firmám v lednu, únoru, březnu, květnu příštího roku. Jediné, co jim pomůže, je okamžité opatření. A pokud dneska říkáme to, že jim nepomůžeme proto, že pár procent lidí by dosáhlo na podporu, kterou by ani nepocítili, tak si bereme drtivou část obyvatel a firem jako rukojmí. A je to zbytečné.

Děkuji. (Potlesk poslanců z lavic ANO.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Nyní se připraví pan ministr Richard Brabec.

Jenom v mezičase přečtu došlou omluvu. Omlouvá se pan ministr školství Robert Plaga z pracovních důvodů z dnešního jednání Sněmovny.

Prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, po dvou příspěvcích mých kolegů - paní vicepremiérky a pana vicepremiéra - se zbývá zeptat, kde na to ty peníze vzít. A to je ta třetí část, třetí legislativní změna, kterou navrhujeme. To znamená, je to jednak relativně velmi jednoduchá parametrická změna zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Protože podle posledních informací a odhadů se období let 2021 až 2023 - a já zároveň říkám tyhlety roky, protože my tu změnu, ten návrh, aby část emisních povolenek, které dnes jdou do takzvaného Modernizačního fondu, šly do státního rozpočtu, zdůrazňuji, část těchto povolenek, navrhujeme pouze na omezené období, na rok 2022 a na rok 2023, kdy jsme přesvědčeni, že pominou největší dopady této bezprecedentní energetické krize. V období 2021 až 2023 očekáváme, že se v modernizačním fondu nashromáždí až 100 miliard korun za ty tři roky. Do konce roku 2030 to možná bude půl bilionu - 500 miliard korun, které by tam měly být k dispozici, takže obrovská částka, což je přivrácená strana toho, jak zásadně rostou ceny emisních povolenek.

Teď bych krátce zareagoval jenom na to, co říkal pan předseda Okamura, protože on nemá minimálně v části toho, co říkal, pravdu. I kdybychom dneska nakrásně - a já jsem přesvědčen, že to, co navrhovalo Polsko, je vzkaz hlavně dovnitř do Polska, protože oni dobře vědí, že okamžité zastavení obchodování s emisními povolenkami a vystoupení z toho systému prostě není realistické, protože na to potřebujete shodu daleko většího počtu zemí, a navíc, i kdyby se to stalo, i kdyby to udělala třeba Česká republika, tak ta energie, elektrická energie se samozřejmě obchoduje na burzách. To není tak, že my si tady pomyslně zavřeme hranice a řekneme: ČEZ bude vyrábět pouze pro Českou republiku, nikam nic nebude vyvážet. Samozřejmě emisní povolenky a jejich dopady, protože to je evropský systém a ostatní země tam zůstanou, by logicky dál byly v ceně elektrické energie, která by se na těch burzách nakupovala. O něco by šly možná dolů, ale...

Mimochodem, když se podíváte na to, co se stalo s cenou emisních povolenek, zjistíte, že poslední velký skok v ceně byl dán tím, že nová německá vláda prohlásila ve svém programovém prohlášení, že nechce dopustit, aby cena emisní povolenky klesla pod 60 eur. To samo o sobě způsobilo poměrně významný nárůst té ceny. ***