(11.30 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Druhou věc, kterou jsem chtěl zmínit, a ta si myslím, že je podstatná. Tady zaznívalo, v jakém jsme pořadí v rychlosti staveb. Když se dívám na data, která mám já k dispozici, jsou stavby, které se výrazně prodlužují, a jsou stavby, které jsou v uvozovkách relativně rychlé od žádosti o povolení až po jejich finální realizaci. Samozřejmě ta průměrná délka může být zavádějící v nějakém smyslu, ale pojďme si říct, co je náš společný cíl. Naším společným cílem je, aby jednotlivec, občan, který chce stavět, obec, která třeba chce stavět ve smyslu obohacení svého bytového fondu, i ten stavitel nebo chcete-li developer, který chce stavět, aby měl všechno na jednom místě, aby tam měl garance termínů, aby byly dokumenty pokud možno digitální, aby si je nepinkali mezi sebou úředníci nebo ten, kdo staví, a státní správa v tom svém přeneseném smyslu. To je ta ambice a ta naše ambice je stále stejná.
Tady v jednu chvíli zaznívalo, kdo v danou chvíli by zatlačil, jestli to byli lidé, kteří jsou na samosprávách, nebo to třeba byli developeři. Cílem politika je plnit program, s kterým je zvolen, dbát blaha občanů, určit nějaký směr, a pak v tom směru, pokud má většinu ve Sněmovně a je to politik vládní, dostat k onomu v uvozovkách kulatému stolu všechny skupiny, kterých se to týká, ať jsou to zástupci samospráv, ať jsou to zástupci, kteří třeba profesně řeší otázky územního plánování, ať jsou to lidé ze světa digitalizace, protože stavíme tomu ten digitální podvozek, chceme Portál občana digitální, a dostat ke stolu developery, v rámci určeného cíle najít nějaký konsenzus mezi všemi skupinami, kdy starostové se zase odpovídají svým voličům, a najít tento konsenzus, který by měl být tak nějak vyvážený. Ono to úplně nevyjde v každý moment, že všichni jsou plně uspokojeni, to ani nejde, že všechno je v danou chvíli pro všechny stejně výhodné, ale v dlouhodobém horizontu chcete dělat takovou udržitelnou politiku, která se nemění vyměněním vlády a kde to v nějakém finálním součtu, ty jednotlivé zákony, ať se to týká stavebnictví, či čehokoliv jiného, vycházejí pro všechny skupiny tak nějak v průměru dobře. To si myslím, že případě vládního zákona, který nakonec schválila Sněmovna prostřednictvím návrhu poslance Kolovratníka, který vlastně přinesl ten původní vládní návrh, toho jsme nedosáhli.
Kromě zrychlení stavebního řízení v České republice je tedy naší druhou ambicí, aby tento zákon byl vnímán vyváženě, aby si v něm ti, co řeší stavební řízení, to své našli: jednoduchost, rychlost, srozumitelnost. A to si myslím, že by měla být i cesta tohoto zákona v tomto volebním období.
Zároveň jsem chtěl dodat - a jsem strašně rád za demokratickou diskusi - my jsme se tu bavili a vystupovali lidé, poslanci a poslankyně, skoro jako kdybychom řešili už novelu toho stavebního zákona. Ale v tuto chvíli ji neřešíme. Ten návrh, ten tisk, který máte nyní před sebou, prostě jenom říká: Vůle, která teď je na resortech, vychází z programů vládních stran a je taková, tento zákon přepracovat, aby nedošlo... aby nedocházelo ke vzniku toho nejvyššího stavebního úřadu, aby se nepřesouvaly kompetence, které jsou v tuto chvíli v přenesené působnosti v obcích, na kraje, aby se nesestěhovávali úředníci a aby skutečně ta kompetence zůstala ne na těch, co jsou ve vedení obcí, tak to nikdy nebylo, ale co nejblíže k tomu řešení.
Abychom toto mohli udělat, a stejně se to stane, musíme zastavit to, co ten původní návrh, který stejně budeme předělávat, zavedl s přelomem nového roku. Takže teď se bavíme v podstatě jenom o tom, kdy se toto stane. Tak ta debata věcná, nad tím, co bylo správně, co bylo v původním návrhu dobře - a byly tam věci, které jsou dobře, co je špatně - já bych ji očekával a všechny k ní zvu v momentě, kdy bude vznikat nový zákon, kdy bude teď kulatý stůl, kdy pojedou kolečka, kdy se ten zákon bude probírat, a takhle by to podle nás mělo být. Ale samozřejmě nikomu neupírám se již v tuto dobu k této problematice vyjádřit, jenom si myslím, že teď se úplně nebavíme o tom, jak by měl vypadat nový stavební zákon. O čem se bavíme, to již zaznělo zcela jasně. Toto to není, to, co předložila minulá vláda, my to chceme dělat jinak, pojďme se bavit o tom, jak to bude ve finále vypadat.
A ještě jedna věc. My se na stavební zákon - a legislativa je důležitá - díváme, a často to tak i bývá v politice u jiných věcí, že si média nebo kdokoliv vybere jednu věc z celého komplexu a k ní se pojí jako: Budeme mít nový stavební zákon, ó - budeme stavět úžasně rychle. Samozřejmě, k tomu je důležitá celá řada dalších věcí. Pokud vztáhneme otázku výstavby pouze a výhradně na získávání bytů k bydlení, tak tam je celá řada nástrojů, které musí také fungovat, aby se v České republice více stavělo, aby obce získávaly třeba do svého portfolia, do svého bytového fondu nové byty, aby se usnadnilo mladým lidem, třeba v BAUGRUPPE systému, si v pěti rodinách postavit barák a obec jim v tom byla nápomocna. Jsou zde již připravené projekty, které by měly otestovat - ale zatím jsou tedy spíše v úvahách - které by měly otestovat spolupráci se soukromým sektorem v těch projektech PPP. Existuje v CRABu i identifikace míst, kde by se dalo stavět, která v tuto chvíli má stát pod nějakými resorty. To všechno jsou nástroje, pokud chceme řešit situaci bydlení, musíme takhle valit dopředu všechny.
Takže já bych se jenom vyhnul té interpretaci, že i kdybychom měli super trupr legislativu, tak automaticky to znamená, takhle zítra začínáme stavět. Musíme to tlačit všude, nejčastěji se staví ve městech a obcích, proto i ty naše návrhy vedou k posílení role samospráv, územního plánování. Ten zákon by měl být jednoduchý, měl by být rychlý. Jenom bych se vyvaroval toho, tvářit se, že pouhý jeden zákon všechno spasí. Zákon má pro to dát dobrý rámec, reagovat na ty věci a zároveň paralelně k tomu běží celý proces digitalizace. Ten se nastartoval výrazně dřív. A i ten návrh, který jsme zde předložili s poslancem, nyní již ministrem Kupkou, s poslankyní Kovářovou a s dalšími, ten komplexní pozměňovací, vedl k tomu, že místo sestěhovávání dejme tomu dobrý digitální podvozek, a integrujme ty procesy. To je ten směr, kterým chceme dál jít.
A poslední věc, která tady zazněla, že když zdigitalizujeme, tak už nebude potřeba mít stavební úřad v dostupnosti občana. To prostě není pravda a zažíváme to dnes a denně. Mí rodiče - ale nemusí to být zrovna mí rodiče - zvládají mobilní telefon, mají internetové bankovnictví a dokážou si koupit lístek v IDOSu, ale asi neočekávám, že kdyby si přistavovali nějaký kus garáže nebo něco, že budou na Portálu občana nebo na Portálu stavebníka někde nahrávat nějakou dokumentaci plánu stavby a podobně. Prostě velká část občanů v České republice, a není to ani rozděleno věkem, není to doména lidí starších, prostě nebudou používat digitální služby státu tak, jak my si představujeme. Proto se bavíme o tom, že má být posílena síť Czech POINTů, ačkoliv tvrdíme, že za tři roky máme všechno nebo za dva roky už by měly být všechny služby digitální, protože prostě ti lidé, kteří z nějakého důvodu nechtějí být digitální nebo to neumějí, budou chodit na poštu nebo kde ten Czech POINT bude a tam si to vyřizovat. A zrovna takový pohled je i na strukturu stavebních úřadů. Zatímco firma, která staví, už dnes třeba pracuje s digitálními modely staveb v mezinárodních standardech, tak to tam prostě nahraje a pak jenom sleduje, jak se to vyvíjí, a aktualizuje ty plány, tak člověk, který si hodlá postavit malý rodinný domek, třeba nebude mít tyhle ty dovednosti, a proto je důležité, aby zde byla vždy možnost i obsluhy v rámci stavebního úřadu na obci. To jsem jenom chtěl říct, že digitalizace je mocným nástrojem pro vnitřní chod státu, ve stavebním řízení je zcela zásadní, ale i blízkost úřadu na obcích má svůj význam právě z důvodu, že prostě velká část lidí to nikdy digitálně dělat nebude.
Na závěr prosím, posuňme se dál v debatě o odsunu. A jsem rád, že debata bude dále konstruktivní. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vyvolalo to faktickou poznámku. Může prosím poslankyně Berenika Peštová. Prosím, paní poslankyně. ***