(13.40 hodin)
(pokračuje Margita Balaštíková)
Ale já vám mohu říct, že s tuky a s tím, že naši občané zkrátka do kanalizační sítě vypouští věci, které tam nepatří a které způsobují potom právě tyhlety věci, pak zase bojují starostové, protože většinou jsou oni správci kanalizační sítě, a já musím myslet i na ty obce, které mají malé rozpočty, protože oni s velkou hrůzou udělají nějakou čovku a pak jim takovéto nelidské chování jejich vlastních občanů způsobí problémy. Samozřejmě, viník se nikdy potom nenajde, protože kdo byl ten, kdo nakonec způsobil, že se to opravdu ucpalo? A já musím říct, že jsem se s tím potýkala, protože jsem byla radní pro životní prostředí na kraji, takže se ti starostové na mě obraceli, a když potom tyhlety věci řešili, největší problém byl vyvázání nerozložitelných látek z kanalizační sítě.
Takže já bych vás jenom v závěru svého vystoupení chtěla, paní ministryně, požádat, prostřednictvím pana předsedajícího, zda byste na Radě ministrů pro životní prostředí prosím promluvila i o té otázce, jak tahleta nařízení dopadají do komunální politiky, jestli se skutečně myslí na to, zda závazky, ke kterým jsme potom nuceni přistoupit, jsou realizovatelné v praxi a zda se opravdu dělají studie na celé území, do kterého tato nařízení dopadají.
Protože samozřejmě ano, já neříkám, že tímto nezačneme chránit životní prostředí, ale moje poslední žádost k vám je, abychom si uvědomili, že Evropa je ten nejmenší znečišťovatel ve světě. A Evropa, pokud nezačne vyjednávat s ostatními, kteří ještě ani nezačali - nezlobte se na mě, ale když jsem se třeba dostala do zahraničí, tak jsem trochu postižená, dívám se, jak to tam oni řeší, jak to tam oni mají - my opravdu ten svět nespasíme. Evropa chce zachránit svět, ale myslím si, že Evropa by měla především zachránit sebe. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju paní poslankyni. Další je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Dostálová. Paní poslankyně, máte slovo. Zatím jste poslední přihlášená do obecné rozpravy.
Poslankyně Klára Dostálová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím říci, že jsem si dneska docela se zájmem poslechla celou tu debatu. Já jsem možná opravdu otevřela příslušnou evropskou směrnici a ono je možná dobré se podívat nejenom na samotnou směrnici jako takovou, ale na preambule, to znamená odstavce, které vedly Evropskou komisi k tomu, přijmout tato opatření.
První, co bych chtěla říci a co považuju za velmi důležité, je, že se podívejte, kdy byla ta směrnice schválena - dne 5. června 2019, to jest doba necovidová. Je logické, že k tomu přistoupily všechny státy, protože to je určitě krok správným směrem. Ale moje polemika je dneska skutečně o tom, zda máme v tomto pokračovat, když víme, že nám to bude dělat v České republice obrovské problémy. Já jsem se tady podívala například na článek 12, který definuje... nebo odstavec 12, který definuje, co to vůbec je plastový výrobek na jedno použití. Zaujala mě věta, čtu doslova: "Vlhčené ubrousky pro osobní hygienu a použití v domácnosti by měly rovněž spadat do oblasti působnosti této směrnice, zatímco vlhčené ubrousky pro průmyslové účely by z ní měly být vyňaty." Takže co tedy? Takže vlastně celá ta směrnice je o tom, že já jako osoba nebudu moct skoro nic, a v podstatě v době hygienických, velmi tvrdých hygienických předpisů se na mě budou vztahovat tato velmi přísná opatření a zákazy, al průmyslu se to nedotkne? A není ten průmysl vlastně daleko větším znečišťovatelem, než je občan sám jako takový?
Znovu tady musím připomenout -protože my se tady bavíme o tom, že jedno z nejpostiženějších odvětví celé pandemie je cestovní ruch a pohostinství - a tady bych chtěla znovu připomenout: za plastové výrobky na jedno použití se považují například nádoby na potraviny používané pro rychlé občerstvení nebo krabice na jídlo, sendviče, wrapy a saláty se studeným nebo teplým jídlem či potravinové nádoby obsahující čerstvé nebo zpracované potraviny, které nepotřebují další přípravu, jako je ovoce, zelenina či dezerty. Naopak mezi nádoby na potraviny, které se nemají pro účel této směrnice považovat za plastové výrobky na jedno použití, jsou nádoby na potraviny se sušenými potravinami nebo potravinami prodávanými za studena, které vyžadují další přípravu. Já se ptám, a řekla to tady velmi správně moje předřečnice, kolegyně Balaštíková, co to bude to pohostinství stát. Nejsme náhodou v situaci, že bychom jim měli maximálně finančně ulehčit, pomoci a tak dále? Je opravdu nutné se teď, v této době, bavit o těchto věcech? Podle mě je potřeba se podívat na tu směrnici z toho úhlu pohledu, že není dořešeno hospodářské odvětví, jako je například pohostinství, cestovní ruch nebo zdravotnictví. Dovedete si představit, že lidé na těch odděleních, kteří se starají o pacienta, a nemusí to být jenom covidoví pacienti, jakýkoliv pacienti, jim budou dávat pít čaj z papírového brčka? Dovedete si to vůbec v reálu představit? Já si to představit nedovedu, a proto si myslím, že bychom se mohli opravdu všichni podívat na směrnici jako takovou, protože ta směrnice má v preambuli článek 34 a článek 34 říká: Je vhodné umožnit členským státům, aby se rozhodly, že určitá ustanovení této směrnice provedou prostřednictvím dohod mezi příslušnými orgány a dotčenými hospodářskými odvětvími, budou-li splněné některé požadavky.
Chápu tedy správně, že bychom buď měli tento zákon teď neprojednávat a samozřejmě vyslat signál Evropské komisi, že to není vhodná doba na projednání tohoto zákona, anebo maximálním způsobem natáhnout lhůty projednávání ve výborech, abychom se dostali za nejkritičtější dobu a nedostali jsme se do nějaké rychlé implementace, ke které nás samozřejmě Evropská komise potáhne.
Rozhodně nechci nějak zdržovat, ale pokud se tady bavíme, a to jsem vlastně vyjmenovala jenom ty další věci, ještě mě v té směrnici zaujalo, že se hovoří o znečištění pláží Unie. No tak dobře, samozřejmě, znečištění pláží a moří je určitě významný impulz k tomu, abychom s tím něco dělali, ale znova říkám: Pojďme stát nohama na zemi. My teď musíme maximálně zabezpečit všechna opatření, která samozřejmě stanovuje i vláda vůči občanům, vůči podnikatelům a tak dále, a vyslat teď signál ze Sněmovny, že prostě jdeme cestou, že jim všechny tyto hygienické standardy zrušíme, nebo je budeme nahrazovat nějakými recyklovatelnými věcmi, které samozřejmě ve finále budou stát daleko více peněz.
Tak si myslím, že toto není krok správným směrem, a proto bych chtěla moc paní ministryni požádat o to, zda by skutečně byla vůle k tomu, abychom to projednávání buď přerušili, anebo skutečně lhůty ve výborech maximálně natáhli. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji paní poslankyni Dostálové. Je poslední přihlášená do obecné rozpravy. Chci se zeptat, jestli má ještě někdo zájem se do obecné rozpravy přihlásit? Nikoho nevidím, že by tuto ambici měl, proto obecnou rozpravu končím.
A poprosím o závěrečná slova, je-li o ně zájem. Paní ministryně, máte zájem o závěrečné slovo? Paní zpravodajka má zájem o závěrečné slovo? Není tomu tak.
V obecné rozpravě nezazněl návrh na vrácení nebo zamítnutí zákona. Paní zpravodajka mi to určitě potvrdí, že tyto návrhy nepadly, čili se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.
Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Pan poslanec Nacher? Ne, nehlásí se.
Zaznamenal jsem žádost o vaše odhlášení, tak vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami znovu přihlásili. ***
