SPD trvá na tom, že pokud Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval nezákonnost mnoha vydaných mimořádných opatření v době trvání současného pandemického zákona, je primární povinností státní moci upravit tato opatření, a nikoliv změnit právní předpis tak, aby podobné zásahy do základních práv a svobod lidí, na které poukázal Nejvyšší správní soud, byly do budoucna legální. Stát je rozhodnutím soudu vázán. Je nepřijatelné, aby státní moc reagovala na nezákonnost svých předchozích mimořádných opatření jinak, než že rozhodnutí soudu bude respektovat. V tomto případě předkladatel dokonce přiznává, že cílem novely je přinutit soudní moc, aby do budoucna přijala i takováto různá opatření, která jsou v tuto chvíli nezákonná, a to bez faktické možnosti jejich kvalifikovaného přezkumu důkladnou odbornou diskusí, a navíc ještě k tomu v režimu legislativní nouze.

Nepotřebujeme novou právní úpravu, která svěřuje Ministerstvu zdravotnictví rozsáhlé pravomoci s celostátním dopadem, která mu umožní ovládnout život v zemi bez jakékoliv kontroly a bez potřeby si vyžádat nouzový stav, navíc bez časového omezení. V žádném případě není v zájmu občanů, aby stát získával větší a větší kontrolu nad jejich životy a mohl je bez důvodu libovolně omezovat, aniž by se mohli oni sami takovému postupu bránit. Český právní řád obsahuje dostatečnou právní úpravu, ať je to zákon o ochraně veřejného zdraví, nebo krizový zákon, nebo takzvaný pandemický plán, přitom právě pandemický plán by měl být hlavním nástrojem státu v řešení jakékoliv epidemiologické situace.

Mám zcela zásadní výtky k původní verzi pandemického zákona, ale uvedu i některé nejzásadnější připomínky k aktuálnímu návrhu novely.

Ani důvodová zpráva dostatečně nevysvětluje, proč by měla být pravomoc vydání mimořádných opatření rozšířena na Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra. To by mohlo vést až k takovému stavu, kdy určitá část obyvatel, jako vojáci, policisté, státní zaměstnanci, bude omezena na svých právech zcela jinak než jiná skupina obyvatel. Takový stav je protiprávní, zcela v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Z hlediska dalších základních práv a svobod, které mohou být mimořádnými opatřeními na základě návrhu zasaženy, je třeba zmínit také právo na vzdělávání, v případě vysokých škol historické paralely raději vynechám.

Dále nemohu opominout možnost omezení práva na zdravotní péči. Rozšiřování okruhu omezení lidských práv a svobod je proto nepřijatelné.

K bodu 8 novely bych se zmínil ještě - další omezování práva dětí na vzdělání zaručeného zejména čl. 33 Listiny je nepřijatelné. Doplnění pandemického zákona o tento bod tak představuje i zcela flagrantní porušení čl. 4 odst. 4 Listiny.

Dále je to, novela zavádí nový institut příkazu fyzické osobě. V praxi to tedy může znamenat, že nikoliv zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale teprve jakýsi předem nepojmenovaný úkon, například SMS zpráva, omezí člověka na jeho právech. Podobná subdelegace je v ústavním státu zcela nepřípustná.

Nařízení izolace nebo karanténního opatření je krokem velice zásadním. Důrazně upozorňujeme, že v zákoně o ochraně veřejného zdraví lze izolaci nařídit pouze u osoby, která onemocněla infekční nemocí nebo jeví příznaky tohoto onemocnění. Dle předkladatele ale má být nařizována touto zcela nepřijatelnou formou i jen v případech pozitivního testu PCR, případně antigenního testu.

Předložený návrh protiústavních snah ztělesněných novelou pandemického zákona je nezbytné odmítnout bezvýhradně a jednou provždy. Nedopusťme, aby státní moc zvlčila a aby si lidé museli vzít násilně zpět, co jim patří - svobodu a demokracii, jak stojí v Listině základních práv a svobod, hlava druhá oddíl druhý článek 23. Mysleme na budoucnost našich dětí. My všichni, jak tu sedíme, máme možnost hlasovat ve prospěch většiny obyvatel. Proto vás vyzývám, neschvalujte vládní novelu pandemického zákona. V těchto těžkých časech věřím, že nebudete hamižní a někteří jen prostě zbabělí a projevíte své vlastenectví, statečnost a osobní čest. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Jan Síla se dvěma přihláškami, to znamená, že vám poběží čas deset minut. Prosím, máte slovo. (Posl. Sládeček: Sládeček!) Pardon, omlouvám se. Samozřejmě pan poslanec Karel Sládeček.

Poslanec Karel Sládeček: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vládo, nastudoval jsem si pečlivě navržené znění novely takzvaného pandemického zákona. V rámci objektivnosti jsem rovněž požádal o právní rozbor renomovanou advokátku paní Janu Zwyrtek Hamplovou. Z její odpovědi cituji:

Česká republika nepotřebuje speciální zákon na jednu diagnózu. Pandemický zákon je sám o sobě podivný. Zavádí na našem území dlouhodobě, tedy bez jakékoliv revize v čase, stav pandemické pohotovosti, tedy na rozdíl od nouzového stavu, který musí revidovat pro jeho výjimečnost každý měsíc Sněmovna. Dává bianko šek ministru zdravotnictví s mírnou nadsázkou k čemukoliv, co ho v danou chvíli napadne. Tedy stav pandemické pohotovosti, pro který navíc nejsou stanoveny žádné podmínky, například počty nemocných či hospitalizovaných, by za platnosti daného zákona na našem území trvale byl, i když už de facto nebyl. Žádný podobný nouzový stav, ať by byl nazván jakkoli, nesmí být zaveden na dobu neurčitou bez podmínek, bez kontroly oprávněnosti v určitých časových úsecích, a už vůbec nemá být zaváděn trvale přímo zákonem. Zákon, a to zákon o veřejném zdraví, ne speciální zákon na jednu diagnózu, má stanovovat jen podmínky, za kterých je možné jej vyhlásit. Je to podobná právní absurdita, jako by byl na dobu neurčitou zákonem deklarován stav povodňové pohotovosti, i když už dávno neprší.

Je třeba se ptát, proč tedy nemáme speciální zákon na chřipku, když v České republice byl někdy i milion nemocných. Tedy pandemický zákon už v době svého přijetí (měl) jiné cíle než ochranu zdraví. Jeho cílem bylo kumulovat moc v rukou jednoho člověka, politika, který by začal rozhodovat o vážných omezeních lidí bez hygieny jako k tomu oprávněného orgánu státní správy. Pandemický zákon byl přijat po zrušení nouzového stavu, který už tehdy přišel zákonodárcům příliš tvrdý. Nicméně pandemickým zákonem, kterým byl tehdy operativně podsunut, se zavedlo paradoxně něco mnohem horšího, včetně svěření obrovské centrální moci nad celým územím republiky do rukou jednoho politika, ministra zdravotnictví. Novela tento okruh osob ještě rozšiřuje, a to na ministra obrany a ministra vnitra. Postupně se tedy moc přesouvá do rukou úzké trojice lidí, která zcela mimo Parlament může nakládat s právy občanů, jak se jí zachce. To vše bez patřičné kontroly soudu, Sněmovny či kohokoliv jiného. Takový přesun pravomocí tady ještě nebyl. Připomeňme desítky zrušených nezákonných opatření, ovšem těmi se museli naši občané řídit, než je soudy zrušily. Tedy běžným se zde stal nezákonný stav. Podobným nezákonným stavem je nyní diskriminace neočkovaných lidí.

Bývalá ministryně financí dokonce prohlásila, že opatření vydávaná na základě pandemického zákona se vydávají proto, aby znepříjemňovala neposlušným občanům život. Jeden z ministrů dokonce na kameru bezelstně přiznal, že o nezákonnosti vědí, ale proč by opatření nevydali, když jim to pandemický zákon umožňuje. Soudní obrana proti nezákonnostem, v uvozovkách, páchaným podle pandemického zákona je neúčinná. Na soud se sice můžete obrátit, ale pro ubíhající čas je to k ničemu. Možnost právní obrany je tak totiž nastavena. Než Nejvyšší správní soud rozhodne, je jeho rozhodnutí, jakkoliv správné, zcela k ničemu, protože opatření dávno neplatí a je vydáno nové a často opět nezákonné. Často jsme tedy byli svědky povinnosti řídit se nezákonným opatřením, na které navazovalo další nezákonné opatření, a možnost se tomu bránit tu teoretická byla, ale v praxi naprosto selhávala, tedy jako by nebyla.

Nelze tolerovat, aby proti jakémukoliv zásahu státu nebylo možné se právně bránit. V České republice máme dva miliony právních předpisů a právní řád zaplevelujeme dalšími. Pandemický zákon je jednou z těchto plevelných norem, protože zvyšuje počet zákonů o další kousek, který vnáší do dané oblasti, kterou upravuje, takový chaos, že s jeho pochopením a především aplikací mají problém i zkušení právníci, advokáti i soudci. Proč? Danou oblast má upravovat zákon 258 o ochraně veřejného zdraví, a ne právní norma, která se jednou aplikuje přímo, jindy na zákon o veřejném zdraví odkazuje a k tomu mění mnoho dalších zákonů. ***