(13.50 hodin)
(pokračuje Martin Kolovratník)
Zákon dále zavedl klasifikaci úseků relevantních pozemních komunikací s ohledem právě na zvýšené počty dopravních nehod se smrtelnými následky a také umí klasifikovat do různých úrovní nebezpečnosti. S ohledem na posledně jmenovanou klasifikaci pak navazují takzvané mandatorní prohlídky, tedy povinné prohlídky problematických úseků pozemních komunikací, jejichž výsledkem je přijímání nápravných opatření. Provádějí se tam audity, prohlídky komunikací, což jsou auditované osobnosti nebo osoby, auditoři bezpečnosti pozemních komunikací, kteří pro to mají kvalifikaci jako bezúhonné a odborně způsobilé osoby vykonávající tyto činnosti nestranně a profesionálně.
A teď ten důvod. Teď se konečně dostávám k tomu, proč vnímám tento zákon jako velmi důležitý, a budu upřímný, pro lidské zdraví a naše životy na silnicích důležitější než pandemický zákon. Evropská komise, když vyhodnocovala tu novelu nebo ten materiál z roku 2009 po deseti letech, bylo to v roce 2019, tak jasně, prokazatelně, podle čísel, podle statistik nehodovosti konstatovala, že ten krok byl dobrý, že se povedl, že opravdu tady ty postupy řízení bezpečnosti infrastruktury, jak jsem je popsal v rámci transevropské silniční sítě, opravdu prokazatelně pomohly v Evropské unii snížit smrtelná a vážná zranění. A teď pozor, současně ale Komise konstatovala, jak říkám, bylo to v roce 2019, že z hodnocení účinků směrnice vyplývá, že ty členské státy, které dobrovolně uplatňují zásady řízení bezpečnosti, jak jsem popsal - ale pozor, nejenom povinně na tu transevropskou síť, ale dobrovolně nad rámec toho také na své vnitrostátní silnice, tedy klasicky jedničky, obchvaty měst a podobně - dosáhly v tom celku mnohem lepší bezpečnosti silničního provozu jako celku než ty státy, které to neučinily. Ono asi i selským rozumem se to dá pochopit.
Takže evropští komisaři usoudili, že je žádoucí, aby právě tady tyto zásady byly rozšířeny a byly uplatněny i na další části silnic v Evropské unii, nejenom tedy na ty transevropské. A je to logické. Většina z vás jste řidiči, jste v provozu, víte nebo znáte to i z médií, že velký podíl silničních nehod je na relativně menší části silnic, naopak ale s velkou intenzitou provozu nebo s vysokými rychlostmi anebo i s vysokými rozdíly rychlostí. A tam právě by se ta novela, ten materiál, který tady máme a za který bojuji, tam se chce zaměřit - od omezeného rozšíření oblasti působnosti směrnice na dálnice a jiné hlavní silnice mimo síť. Kdyby se toto rozšíření povedlo, jak opravdu Evropská unie navrhuje - je to přímo v tom materiálu pak rozepsáno - tak si slibuje významné zlepšení bezpečnosti silniční infrastruktury všech silnic v Evropské unii, abych to zjednodušil a nečetl jenom z podkladů. A jak říkám, je to celkem logické.
Ještě navíc je tady stanovisko, argument, že povinné uplatňování těchto postupů - ale pozor - na každý projekt v oblasti silnic v mimoměstské oblasti, který je dokončen s využitím finančních prostředků Evropské unie, by mělo právě pojistit to, že unijní finanční prostředky nebudou využívány k výstavbě nebezpečných silnic. A je to logická věc. Znáte to sami z různých jiných typů evropských projektů, třeba kolegyně Klára Dostálová by o tom mohla mluvit. Říká se, kdo peníze dává, má holt ty svoje podmínky, za jakých je chce dát, takže tady i v tomto případě Evropská unie jednoduše říká: My vám jsme schopni, ochotni zafinancovat i další silnice. Typický příklad, už jsem zmiňoval pana ministra dopravy, který má zkušenosti z krajské silniční dopravy, dvojky, trojky silnice, které jsou financovány ne třeba z OPD, z Operačního programu Doprava, ale z toho takzvaného IROPu, z regionálních operačních programů, tak tam právě prostřednictvím této novely by Evropská komise chtěla zajistit, že prostředky mít budeme, ale musíme ty silnice postavit opravdu více bezpečně. Proto je to důležité.
A to je vlastně vše k mé argumentaci, aby byla věcná. Je to tedy unijní právo, které by se mělo promítnout do našich českých zákonů, jak jsem řekl, primárně do takzvané třináctky a do padesát šestky, abychom měli velmi zjednodušeně bezpečnější silniční síť.
Myslím si, že tohle je velmi důležitý zákon pro lidské zdraví, jak už jsem řekl. Zároveň není konfliktní - teď snad mohu mluvit samozřejmě ne za kolegy z SPD, ale za nás za hnutí ANO, že v něm nevidíme nějaký sporný bod - to znamená, mohl by mít poměrně širokou podporu tady v Poslanecké sněmovně. Ale přece jen jsme teprve před prvním čtením. Vidíme - a prosím, neberte to ve zlém - jak zatím výkonná nebo málo efektivní Sněmovna je, takže dá se tušit, že to druhé čtení, výbory a třetí čtení ještě nějaký čas zabere. A myslím si, že tady se všichni shodneme bez ohledu na politický dres, že bezpečnost silnic je pro nás všechny jasnou prioritou a že určitě pro ni uděláme maximum možného a maximum shody.
Proto bych právě prosil, ono je to zatím jako 9. bod v bloku prvních čtení, myslím si, že by měl být předřazen. Dá se to projednat během řekněme dvaceti, pětadvaceti minut. Prosil bych tedy, paní předsedající, ještě jednou, je to v tuto chvíli bod číslo 9, sněmovní tisk 58, a já navrhuji a prosím, aby byl zařazen pozítří, ve středu ráno v 9 hodin, jako první bod jednacího dne.
Děkuji. (Reakce v sále, že dnes je středa.) Pardon, v pátek. Pozítří, dneska je středa, takže pozítří, tedy v pátek. (Reakce v sále, že v pátek je rozpočet.) Ta noc byla dlouhá, ale to je rozpočet... to se omlouvám. Rozpočet nemohu předběhnout, takže beru zpět a prosil bych, aby tento bod byl zařazen zítra, tedy ve čtvrtek 17. února, a to pevně jako první bod. Budeme tam mít tu mimořádnou schůzi, takže první bod zítřejšího čtvrtečního jednacího dne. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, pane poslanče, zaznamenáno, děkuji. Máte zde dvě přihlášky, jednu už jste načetl. Budete pokračovat dále i tím druhým bodem? (Ano.) Dobře, prosím.
Poslanec Martin Kolovratník: Protože nechci zdržovat, chci být efektivní, využiji ten čas a děkuji paní předsedající.
Co se týká mého druhého bodu, také se snažím být korektní, a neodcházím tedy ze své oblasti, takže stále se držím v resortu dopravy. V seznamu navrženého programu to uvidíte hned o kousek dál. Je to bod číslo 14, sněmovní tisk 76, a to je vládní návrh zákona, kterým se mění... (Řečník listuje ve svých materiálech.) Tak a teď se omlouvám, ta noc byla opravdu dlouhá. Pro stenozáznam, teď se musím opravit, a vám všem, kteří jste určitě dávali dobrý pozor, se musím omluvit, ale, paní předsedající, i vám, protože já jsem trošku fabuloval v tom smyslu, že jsem si správně zařadil nebo požádal o předřazení na zítřek jako první bod, řekl jsem bodu číslo 9, sněmovní tisk 58, ale moje argumentace, kterou jsem teď představoval, byla až k tomu druhému, k bodu číslo 14, ke sněmovnímu tisku 76. To se musím omluvit. Po té noční směně snad pro to budete mít lidsky pochopení, že jsem si ty své dva body v argumentaci, kterou jsem měl připravenou, vyměnil.
Takže abych z toho vyšel korektně a se ctí a abych se zbytečně nevracel k tomu, co už jsem řekl, tak bych to, paní předsedající, ještě jednou zrekapituloval a slibuji, opravdu stručně pak povím tu argumentaci.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Zkuste. Máme dohodu, že budeme končit ve 14 hodin. (Poslanec Kolovratník: Jejda, tak to mě mrzí.) Tak když to urychlíte. (Poslanec Kolovratník: A urychlím to, stihnu to, slibuji, že to stihnu.) Ano, to vy umíte. Tak zkuste navrhnout ty dva body.
Poslanec Martin Kolovratník: Hodím sebou. Takže Kolovratník prosí bod číslo 9, tisk 58, zařadit zítra jako první bod jednacího dne a bod číslo 14, sněmovní tisk 76, jako druhý bod hned po něm. Slibuji, že na oba dva stačí víceméně třicet minut a mohou být projednány. To je moje prosba do programu. ***
