(1.20 hodin)
(pokračuje Marie Pošarová)
Materiál, který takto zásadně omezuje prostor svobody a svobodného chování a jednání občanů a hrozí jim drakonickými sankcemi, měl jednoznačně projít standardním parlamentním procesem, standardní legislativní procedurou a důkladnou diskusí ve všech třech čteních tady ve Sněmovně, na jejím plénu i v příslušných výborech a dále samozřejmě ve všech příslušných grémiích Senátu, přičemž samozřejmě platí, že hnutí SPD i já osobně jsme odpůrci přijetí této novely i odpůrci existence samotného pandemického zákona v našem právním řádu, kde nemá co pohledávat jakožto norma, která je jinak zbytečná, a hlavně neústavní, nehodná svobodného a demokratického státu. I jasných a tvrdých obsahových argumentů proti novele existuje více než dost. Novela je v zásadě i zcela nepřijatelným pokusem o omezení práv a svobod občanů zaručených Listinou základní práv a svobod a mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána. Navíc ve své důvodové zprávě vychází z epidemiologické situace roku 2021, nikoli z aktuálního stavu. A co se týče samotné nemoci covid-19, odvolává se na variantu delta, což je skoro k smíchu nebo spíš k pláči, jestliže jde o tak vážné věci, protože v současnosti už naprosto dominuje varianta označovaná jako omikron, která je epidemiologicky od předchozích mutací viru značně odlišná a je spíše srovnatelná s chřipkovým onemocněním, kdy počet hospitalizovaných lidí nepřesahuje 50 osob na 100 000 obyvatel.
A to už vůbec nehovořím o tom, že Ministerstvo zdravotnictví, kterému tento zákon dává obrovské pravomoci při jeho aplikaci, v minulosti v tomto paktu opakovaně těžce selhalo, když bylo několik jeho vyhlášek a omezujících opatření shledáno příslušnými soudy jako nezákonných se všemi negativními důsledky této skutečnosti. Čili platí, že riziko zneužití pandemického zákona ze strany výkonné moci je po předchozích zkušenostech enormní. Jestliže Nejvyšší správní soud, který opravdu nelze označit za jednostranně zaujatý orgán, v minulosti opakovaně konstatoval nezákonnost mnoha mimořádných opatření vlády či Ministerstva zdravotnictví, je přece povinností státní, respektive vládní exekutivní moci tato opatření opravit tak, aby byla zákonně a ústavně konformní, a nikoli si ulehčit práci tím, že si vymyslí nový právní předpis, který zásahy do základních práv a svobod lidí do budoucna usnadní, nadto prakticky už bez možnosti jejího dalšího relevantního přezkumu.
Já se osobně nejen v souvislosti s projednávaným materiálem ve své práci poslance, zástupce občanů, snažím důkladně zabývat tím, zda jakákoli legislativní předloha, kterou zde ve Sněmovně projednáváme, omezí či naruší práva a svobody občanů garantované českou ústavou včetně Listiny základních práv a svobod, to je pro mě klíčové, a předkládaný materiál občanská práva a svobody narušuje více než dost - už jen tím, že oblasti, v nichž lze omezovat základní občanská práva a svobody, rozšiřuje. Jde zejména o porušení principu uvedeného v čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, kde se píše, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.
Vláda uvádí, že touto novelou reaguje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým je stát jednoznačně vázán, a je úplně nepřijatelné, jak jsem již dříve naznačila, aby státní moc reagovala na nezákonnost svých předchozích vydaných opatření jiným způsobem než tak, že rozhodnutí soudu bude respektovat, a ne jako v tomto případě, kdy vláda jakožto předkladatel novely dokonce přiznává, že cílem navrhované změny je přinutit soudní moc, aby do budoucna aprobovala i taková opatření, která jsou v tuto chvíli nezákonná. To je naprosto popření základních principů právního státu, ale i popření demokratické dělby moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, mezi kterými existuje ústavou a zákony definovaná struktura brzd a protivah.
Při posuzování této novely je třeba mít také na paměti, že orgány výkonné moci by jejím schválením získaly do rukou nástroje, které bývají běžně využívány pouze jako sankční a donucovací prostředky, přičemž v čl. 2 odst. 2 ústavní Listiny základních práv a svobod se uvádí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ve většině ustanovení novelizovaného § 2 pandemického zákona je ovšem způsob uplatnění státní moci uveden jen rámcově.
A to je jen velmi malá část, velmi malá výseč problematických protiprávních a protiústavních pasáží předložené novely pandemického zákona. Ale za naprosto zásadní považuji kolizi celého pandemického zákona i jeho novely s českou ústavou, nikoli až nebo pouze jednotlivé dílčí konkrétní ustanovení projednávané novely, i když i to je důležité rozebrat a demonstrovat, proč jsou nepřijatelná, což ostatně učinili nebo ještě učiní mí kolegové z poslaneckého klubu hnutí SPD.
Za sebe říkám, že tento nebezpečný právní paskvil nikdy nepodpořím a udělám i vše proto, aby z českého právního řádu zmizel i pandemický zákon jako takový. To je, prosím, tak nějak všechno. A ještě bych chtěla říct, že řekněme konečně této protiústavní novele "ne". Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkujeme, paní poslankyně, tímto tedy uplynula vaše řeč a já poprosím dalšího, pana poslance Zdeňka Kettnera, a připraví se poté pan poslanec Marek Novák. Prosím, pane poslanče, vašich deset minut.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji, paní předsedající. Tomuto zákonu už věnujeme tolik času, bylo toho tolik řečeno, že by byl zázrak, kdybych řekl něco objevného nového, co byste tady neslyšeli. Berte to tedy za mě jenom takové shrnutí. Určitě vás nepřekvapím, že v žádném případě tento zákon nepodpořím, a opravdu chci jenom shrnout, proč nechci tento zákon podpořit.
Schvalování podobného zákona se dalo pochopit v době začínající pandemie, kdy se virus rozšiřoval, nikdo absolutně netušil, co s tím má dělat, když jsme to vzali napříč světem, každý stát měl nějaký svůj vlastní osobní přístup, ale semlelo to ty státy naprosto všechny bez rozdílu - jestli byly ze začátku restriktivní, pak povolovaly, nejdřív povolovaly, pak restriktivní, opravdu nevím, jestli víte o nějakém státu - prostě neznám stát, který by proklouzl bez ztráty kytičky. Takže v těchto krušných počátcích se to dalo pochopit. Dalo by se pochopit využití stavu legislativní nouze, dala by se pochopit určitá drakonická opatření, která měla i určitou společenskou podporu, ale ta společenská podpora už tady vůbec není. My se tady už setkáváme s variantou omikron, počty lidí v nemocnicích, na JIP jsou vysoké, ale ne natolik, aby to zahlcovalo náš zdravotní systém. Státy, které jsme si brali jako za vzor, co máme ve zvyku, postupně od pandemických opatření ustupují, vracejí se k normálnímu stavu. ***
