(11.10 hodin)
(pokračuje Jozef Síkela)
A já nemohu nereagovat na přímé invektivy pana předsedy Okamury, který se tady staví do role správce, ochránce veřejných zájmů. A já v tuto chvíli nemohu nevzpomenout svého oblíbeného Karla Engliše. - To byl, paní Schillerová, ministr v šesti vládách. (Poslankyně z místa: Já to vím.) - Poté působil jako guvernér České národní banky. On rozuměl financím. (Potlesk z pravé poloviny sálu.) Doporučuji. Protože já jsem zjistil z těch vystoupení, že jsme zřejmě chodili do jiných škol, četli jiné knihy a máme jiné životní zkušenosti - doufám, že alespoň pro velkou část voličů této země si dovoluji říct naštěstí. (Smích a potlesk zprava.)
Takže ke Karlu Englišovi. Vládě demokratické působí největší obtíže, že správcové veřejných zájmů nedovedou se při jejich správě povznésti nad své zájmy soukromé nebo stranické, anebo že prostě nerozumějí problémům, před které jsou postaveni. Obojí demokracii diskredituje, a přece není spásy mimo demokracii. Demokracie vyžaduje tedy charakterů a vzdělání. Proto doporučuji všem například knihu Karla Engliše z roku 1940 Národní hospodářství pro účely nejvyšších stupňů středních škol. (Pobavení v pravé části sálu.)
Ono totiž z vašich projevů, i paní Schillerová, by mohlo budit dojem, že jste se v politice ocitla teď a že máte před sebou čistý stůl. Vy, pan ministr Havlíček, pan poslanec Babiš, pan bývalý ministr Havlíček, pan poslanec Babiš. Ale to v žádném případě není pravda. Pojďme si tedy říci, co ve skutečnosti na stolech máte.
Na počátku tohoto týdne zveřejnil Český statistický úřad informaci o tom, že inflace v České republice vzrostla na 9,9 %. Lednová inflace! Ne naše inflace. Vaše inflace, lednová inflace! Schválně jsem si dohledal, jaká je inflace v okolních zemích jako Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Belgie, Itálie nebo Francie. A ve všech je nižší než u nás. Takže to vypadá, že poté, co jsme za vaší vlády nejdříve byli best in covid, tak jsme nyní díky vám best in inflation. Pokud byste chtěli znát ta čísla: Rakousko 5,1, Německo 4,9, Slovensko 8,4, Maďarsko 7,9, Francie 2,9 atd. Opravdu byste jenom těžko v Evropské unii hledali stát, jehož obyvatelům by se znehodnocovaly jejich úspory tak rychle jako v Česku. Takže to máte, paní Schillerová, i na vašem stole.
A hned vedle toho vám leží rekordní zadlužení Česka. Více než 800miliardový dluh za čtyři roky, který jste vy společnými silami vytvořili. Principem vašeho vládnutí totiž bylo kupovat si voliče a rozdávat peníze každému, kdo si o ně řekne. Udělali jste si takovou veřejnou výdejnu peněz. Rozpustili jste v ekonomice stovky miliard a vůbec jste neřešili, jestli jste postupovali účelně a jaké to bude mít důsledky. Ty vidíme až nyní. Inflace 9,9 %. Když vidím tyto výsledky a zároveň poslouchám ty dlouhé projevy o tom, že bych měl pokračovat, rozdávat dotační programy jako Večerníček, jak to dělal pan ministr Havlíček, tak si říkám: Nestydíte se? Ale někteří z vás zřejmě ne, protože asi mají vyoperovanou hanbu.
Proto já od prvních chvil opakuji několik věcí, kterými se ve své práci řídím. Za prvé, stát nemá rozdávat peníze každému, kdo si o ně řekne, ale těm, kteří to nejvíce potřebují. A to je to, co my děláme. (Potlesk z pravé části sálu.) Za druhé, peníze, se kterými jako ministr nakládám, nejsou moje. Svěřili mi je občané České republiky a já je odmítám bezúčelně rozhazovat a přitom ještě vytvářet tlak na vyšší inflaci. A za třetí, paní Schillerová, pro vás i pro pana Okamuru, který tady teď není už, asi šel na kafe: Když utratím víc peněz, než je ve státním rozpočtu, znamená to, že zadlužím naše děti a vnoučata. Vám nevadí zadlužovat vaše děti a děti vašich dětí? Mně to vadí a já to dělat nebudu. (Potlesk poslanců koalice.)
Těchto pravidel jsem se držel i v případě covidových programů. Peníze nerozdáme všem, ale s kolegy na ministerstvu a ve vládní koalici jsme našli takové řešení, které pomůže těm potřebným. Nejen že je tento postup protiinflační, ne proinflační jako ten váš, ale je také výrazně účelný. Podobně chci postupovat i v případě řešení problému s vysokými cenami energií, který tady po minulé vládě zůstal.
Já si dodnes kladu otázku a nedostávám odpovědi: Jak je možné, že ze dne na den 15 % trhu, více než 900 000 domácností skončí v DPI díky krachu jednoho obchodníka s energiemi. Já jsem chtěl odpovědi, chtěl jsem vědět, co dělal ERÚ. Chtěl jsem vědět, co dělala vláda. Chtěl jsem vědět, co dělal pan ministr Havlíček. Já dostávám z ERÚ odpovědi, že řeší s právníky, jestli mi mohou poskytnout zápisy ze zasedání rady! Jestli mě mohou seznámit s informace, jestli se setkávali s panem ministrem! Já samozřejmě mám nějaké dostupné informace o tom, jak konalo ministerstvo. Ale je tam několik záhad, na které odpovědi nejsou.
Tou první záhadou je datum 30. 9. Datum, kdy firma Slovakia Energy poslala 300 000 slovenských domácností do DPI, protože ukončila činnost. 30. 9., 300 000 slovenských domácností. 8. až 9. 10., jak všichni víme, se konaly volby. Čtyři dny po volbách mateřská společnost Slovakia Energy, společnost Bohemia Energy, poslala do DPI 900 000 domácností. Problém, který řešíme dodnes. A víte, co se dělo mezi 30. 9. a 13. 10., kdy dceřiná společnosti českého obchodníka s 15procentním tržním podílem poslala na Slovensku 300 000 domácností do DPI? Vůbec nic. A můžeme se ptát - proč? Proto připravujeme novelu energetické zákona, která zajistí to, co minulá vláda zajistit nedokázala, stejně jako ERÚ. Účinnější dohled nad energetickým trhem bude vycházet z myšlenky, že nabídka nejnižší ceny nesmí být pro zákazníka zároveň sázkou na nejvyšší riziko a že veškeré riziko nesmí nést zákazník za obchodníka.***
