(10.00 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Já bych chtěl za prvé zdůraznit, že řadu věcí, které zde zmiňovala paní předsedkyně výboru Dostálová, je pravdou. Je pravdou, jsou obsaženy v tom návrhu zákona, já dokonce jejich existenci v návrhu zákona kvituji. Nicméně jejich náběh bude pozvolný, a to zejména z toho důvodu, že naší ambicí je změnit věcnou podstatu zákona, tedy to, že se vše bude vázat k Nejvyššímu stavebnímu úřadu, jehož vznik jsme od počátku rozporovali, a i naše aktivity v minulém období předložením komplexního pozměňovacího návrhu mířily proti této institucionální změně.
Vzal bych si tedy několik bodů, které tady zazněly, vypsal jsem si je. Materiál neprošel mezirezortním připomínkovým řízením ani LRV. On to není ten návrh zákona věcný, který předkládáme. Je to návrh zákona pouze změnový, který odkládá jednu část zákona na období pozdější, aby toto bylo nahrazeno právě onou věcnou novelou. Dokonce bych v tuto chvíli odmítl i argument, že to může způsobit právní nejistotu. Nejsem přesvědčen, že tomu tak je, i když jsem tento názor viděl ve veřejném prostoru nejen od paní Dostálové. Prostě pro vyhrazené stavby se použije nový zákon a pro ostatní stavby pojede zákon starý.
Když se bavíme o tom, zda je něco protiústavní, nebo není, tak vám můžu vyjmenovat celou řadu zákonů, jejichž náběh je postupný a neplatí pro všechny zúčastněné ve stejnou chvíli. Zmínil bych třeba všemi oblíbený a milovaný zákon o EET, který také nabíhal pro segmenty, pro různé skupiny podnikatelů v různých termínech. A nemyslím si, že by v danou chvíli někdo shledával jakousi protiústavnost toho, že se jednotlivé věci dějí v nějakých časových úsecích.
Rozumím argumentu, který se opakuje stále dokola, a to je ta judikace podjatosti. Když se podívám na statistiky, které přicházejí z ministerstva, tak si myslím, že skutečně je to v podstatě jakási nafouklá bublina. Ne že se to neděje, to netvrdím, ale je to nafouklá bublina. Data Ministerstva vnitra - počet podaných námitek systémové podjatosti - ta data jsou z roku 2018, nepředpokládám, že to nějakým způsobem akcelerovalo - u prvoinstančních stavebních úřadů jich bylo 166 na celou republiku a u druhoinstančních potom 25. Vzhledem k tomu, že stavební úřady za rok rozhodnou zhruba o 120 000 věcí - územní rozhodnutí, územní souhlasy, stavební povolení, veřejnoprávní smlouvy a tak dál - tak kdybych si to tady podělil, nechci zdržovat, je to někde za desetinnou čárkou dvě nuly a dvojka v procentech. Já vím, že se ten argument používá, očekávám, že se nám objeví - a už se objevuje - například ve stavbě nových jaderných bloků nebo bloků Dukovany II. Ano, řeší se to někdy, ale není to fenomén, který by fakticky brzdil stavební řízení jako celek.
Dokonce bych si dovolil teď oponovat pro změnu velmi výrazně. Nevím, s jakými organizacemi chránícími veřejné zájmy zejména v oblasti životního prostředí paní ministryně tu debatu vedla, ale já jsem se setkával jak se zástupci Zeleného kruhu a s dalšími a vnímali původní znění zákona jako výrazné omezení ochrany veřejného zájmu v této oblasti. Na druhou stranu vznik jednotného environmentálního stanoviska, kterým bude zákon, který má jít souběžně s věcnou novelou stavebního zákona, tyto organizace vítají. Naopak to vnímají jako posílení veřejných zájmů.
Chtěl jsem reagovat na další věc, která je velmi zajímavá. Mně se to číslo dostává v různých formách od různých lidí se snahou argumentovat jednotlivé fenomény stavebního řízení, a to je to číslo 157, které dle Doing Business umísťuje Českou republiku do jakéhosi řekněme nemilého pořadí v rámci povolování stavebního řízení a rychlosti stavebního řízení. V roce 2021 Světová banka zveřejnila tiskovou zprávu k vyšetřování nesrovnalostí v oné studii Doing Business. Byla odhalena závažná pochybení. Vzhledem k závažnosti zjištění a míře pochybení bylo zároveň rozhodnuto o ukončení Doing Business. Proto si myslím, že nemá dále smysl tímto hodnocením argumentovat.
A teď se mi do ruky často dostává taková mapka Evropy, kde je Česká republika červeně a všechny ostatní země jsou zeleně, a tato mapka v různých rukou argumentuje: Potřebujeme ve stavebním řízení změnit tohle, protože to je ten důvod, proč jsme tady červení a všichni ostatní jsou zelení. Tak já jsem i pomocí odborníků na Ministerstvu pro místní rozvoj, který na rozdíl od toho prvního zákona z pera ministerstva skutečně píší a nekupujeme si ho od Hospodářské komory, tak jsme se dívali na dekompozici stavebních řízení v jednotlivých zemích. Někde - Finsko, severské země - plně digitalizováno. Plně digitalizováno! Země, které jsou spolkové, mají vlastní stavební pravidla. Ve většině zemí, nebo třeba i v sousedním Slovensku, je zaimplementována role regulačních plánů, které upřesňují, jakým způsobem se má stavět v území.
Já jsem sice studoval informační vědu a knihovnictví, ale celý život se živím analýzou a pro mě jedno číslo bez uvedení kontextu a parametrů, které to číslo způsobují, skutečně není dostatečným argumentem, abych vedl takto velkou institucionální změnu. Dokonce jsem přesvědčen, a vychází to z kruhů odborných, které se zabývají urbanismem, územním plánováním, že faktická pomalost stavebního řízení je dána - ano, samozřejmě - i tou složitostí, kterou vyřeší digitalizace, ale leží právě v části, kterou novela z pera bývalé ministryně Dostálové vůbec neadresovala, a to je to územní plánování, regulační plány, jejich pořizování. A naší ambicí je potom, co změníme institucionální změnu, se na to zaměřit v druhé polovině volebního období, tedy po předsednictví České republiky Evropské unii.
Jinak tady nebudu dále... Mám tady spoustu poznámek. (Reakce v sále.) Jsme v rozpravě. Nový stavební zákon - stejné principy ochrany. V podstatě spousta věcí, které tady paní ministryně zmínila, v tom zákoně jsou, nicméně se jenom nebudou aplikovat v tomto roce - dvanáct kopií projektové dokumentace, lhůty, apelační princip odvolání, obsahové zjednodušení, z toho fakticky nic neměníme, věcná novela stavebního zákona toto všechno zachovává. A je možná i tady na té Sněmovně, jak rychle se popasujeme potom s věcnou novelou, aby začala platit co nejrychleji. Chci jenom říci, že to číslo, a teď se k němu vrátím, to 157. místo, není ilustrační pro to, jak dlouho co se staví. A samozřejmě naší společnou ambicí je stavební řízení zrychlit.
Černé stavby a jejich odstraňování, ty vyřešíme. Financovat to bude muset stát, na tom se nic nemění. Jde jen o to, nastavit mechanismus, jak se tam v danou chvíli dostanou ty peníze. Dotační program není úplně dobrý příklad. Musíme nastavit buď ten dotační program jinak, anebo to mít skrze přímou platbu přes MMR na základě doložení nákladů na odstranění. Celý proces spočívá spíše v tom, kdo zaplatí to odstranění. Není to o tom, že by státní orgán - a já jsem tohle řešil třeba s panem poslancem Kupkou, který odstraňoval nějakou stavbu, popisoval mi jednotlivé kroky - ale není to tak, že by ten stát v tom byl efektivnější. Hlavní otázka je, kdo nese ty náklady?
Plánovací smlouvy, které tady zmínila paní Dostálová, zůstanou zachovány. Podporujeme je, nechceme, aby do nich sahat ani v této novele. Nejde v nich ale pouze o příspěvky samosprávám. Navíc je možné již podle současného stavebního zákona z roku 2006 tyto využívat.
Reforma územního plánování - tady s vámi souhlasím zcela. Je potřeba se na ni podívat, ale ne v tomto časovém horizontu. A my jsme se i v debatě s městy snažili některým požadavkům iniciativ velkých měst vyhovět, pravděpodobně možná ještě v o krok větší míře, než se nakonec stalo ve vládní novele. Obavy, že tato novela zneplatní staré územní plány, které byly prodlouženy - tato novela odkládá nabytí účinnosti ustanovení, které dosud účinnosti nenabyla. Pokud už účinnost nabyla, jako právě prodloužení územních plánů, pak tahleta novela na ně nemá vliv, protože nelze odložit něco, co už se stalo. Takže tohle ustanovení (nelze?) zrušit přímo tímto sněmovním tiskem, aby pozbylo účinnosti, jinak je účinné tak, jak je. ***
