(13.30 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Jenom chci tedy vlastně položit řečnickou otázku. Pokud to je tak, jak vy říkáte, a bude to i reakce na kolegu Patrika Nachera, tak se ptám, proč 27. října 2020 vaše vláda v čele s premiérem Andrejem Babišem usnesením číslo 1104 požádala o prodloužení nouzového stavu na dobu delší než 30 dnů v době pandemie, v době úplně jiné situace, než jsme dneska? Čili to je ten jeden případ. Ano, je to jeden jediný precedentní případ, ale znovu, aby si to kolega Nacher mohl nalézt, řeknu to datum: 27. října 2020 požádala usnesením číslo 1104 vláda o prodloužení nouzového stavu do 3. prosince roku 2020. Ano, Sněmovna jí nevyhověla, Sněmovna vyhověla jenom částečně, tuším do 20. listopadu byl ten nouzový stav tehdy prodloužen. No a taky byla jiná situace, to byla menšinová vláda, neměla tady ve Sněmovně většinu. Čili to je jenom řečnická otázka.
A znovu se vrátím k tomu, co jsem tady říkal. Tehdy jsme nouzovým stavem omezovali svobodu pohybu. Vzpomeňte si, byly zavřené okresy, na hranicích okresů byly závory, policie, byla dramaticky, bezprecedentně v historii České republiky omezena svoboda pohybu, byly zavřeny obchody, služby a tak dále, dopadlo to na každého jednoho občana České republiky. Já se ptám: Za těch posledních 30 dnů v čem, pane kolego Nachere, prostřednictvím paní místopředsedkyně, byla omezena nějaká vaše svoboda nebo nějaká vaše práva? V čem v této situaci, kdy jsme nikoli v pandemickém nouzovém stavu, ale jsme v nouzovém stavu, který řeší to, jakým způsobem aktivně mohou naši hejtmani, vaši hejtmani pomáhat uprchlíkům? A když vidíte tu debatu, s čím sem potom přicházejí někteří kolegové poslanci, a už je nechci ani zmiňovat, tak skutečně má smysl toto tady zažít za měsíc znovu, když zcela jistě chápeme, že ta uprchlická krize a řešení pomoci uprchlíkům v tuto chvíli přesahuje rámec 30 dnů? A my nežádáme o půl roku, o rok nebo něco podobného. Stále je zachována parlamentní kontrola, parlamentní kontrola zůstává stále zachována, ať dneska prodloužíme nouzový stav o 30 dnů, nebo o 56 nebo na kolik to vychází. Každé případné rozhodnutí, kterým byste se cítili dotčeni na svých právech a svobodách, můžete nechat přezkoumat soudem. Nevím, že by to tedy někdo učinil v těch minulých 30 dnech.
Tak já se ptám: Opravdu tady chceme jít tím stylem, že tady za měsíc budeme trávit to samé se stejnými argumenty místo toho, abychom se věnovali tomu, po čem tady vy voláte? Pojďte řešit věcné věci, autorský zákon, zákon o pedagogických pracovnících, stavební zákon, milostivé léto a tak dále. Tak to jsou přece věci, které každý soudný člověk, občan České republiky, snad dokáže pochopit. Ale opravdu říkám, uvědomte si ten rozdíl mezi tím nouzovým stavem pandemickým a nouzovým stavem, který v tuto chvíli tady řešíme.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní s přednostním právem paní předsedkyně Alena Schillerová a pan zpravodaj poté má zájem. Prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Zase budu reagovat tady na svého předřečníka. To je věcná debata, my tady vedeme kultivovanou věcnou debatu, legitimní, toho si nesmírně vážím, tak to má být. Už je to na twitteru České televize, ČT24, teď se můžete podívat. Mají tam vlastně tweet, teď to na mě vyskočilo, ohledně závěrů stálé komise.
No víte, pane předsedo, prostřednictvím paní místopředsedkyně, vůbec nesrovnávejme ty dvě krizové situace. Já mohu říct, že covid byl neviditelný nepřítel, tady máme jasně vydefinovanou skupinu nešťastných lidí. Ale to vůbec nesrovnávejme. Máte pravdu, byla tam celá řada omezení, což neznamená, že ta omezení nemohou nastat. Vy říkáte: jak vás to omezilo, prostřednictvím paní místopředsedkyně pane poslanče Nachere? To neznamená, a říká to i ta stálá komise senátní, říká, že to neznamená, že k tomu omezení nemůže dojít. Bude tady celé množství veřejných zakázek. Nikomu nic nepodsouvám, nikoho neočerňuji. Vůbec nic takového nedělám, jenom říkám: vraťte se sem za 30 dnů zpět a předložte parlamentu, Poslanecké sněmovně takzvaně účty, řekněte, v jaké jsme situaci, řekněte, co je prostě potřeba udělat, co prostě je... Přece není... Říkáte zatěžuje, ale to je naše práce, prostřednictvím paní místopředsedkyně, pane předsedo, to je naše práce a je jedno, jestli jste ve vládě, jestli jste v těch lavicích. To není žádné zatěžování. To je demokratická debata, to je parlamentní kontrola. A začíná převažovat hlas, že to je překročení. A my nechceme chodit k soudu. Nechceme se s vámi soudit. My víme, že potřebuje tato země nouzový stav. Vezměte si ho na 30 dnů, získáte ho ústavní většinou. Je to určitě uklidňující zpráva, bude to uklidňující zpráva, a neveďte tyto sporné debaty, kde v podstatě máme takovýto silný hlas expertů ze Senátu. Senátní komise bude informovat plénum, bude informovat předsedkyni Poslanecké sněmovny, zaznívá to tam naprosto jasně.
Tak vezměme rozum do hrsti, zachovejme se prakticky. Vidíte, že my podáváme opětovně pomocnou ruku. Opětovně. A pojďme to odhlasovat společně na 30 dnů a po 30 dnech znovu přijďte a obhajte si. Já vám říkám za nás úplně upřímně, že možná zase tu ruku zvedneme. Prostě nedělejte to. Já vím, že máte stoosmičku, že my jsme byli menšinová vláda, ale to není argument. To pro mě není argument. Já jsem ho slyšela už v neděli v diskusním pořadu od paní předsedkyně Poslanecké sněmovny: ano, my máme tu výhodu, že máme většinu. Ano, zcela určitě je to výhoda v prosazování politického programu, to je bezesporu a je to prostě něco, co vám umožňuje ten politický program prosazovat, ale v tuto chvíli to není výhoda. V tuto chvíli je naopak výhoda, že byste měli ústavní většinu a že byste měli podporu nejsilnějšího opozičního klubu. To je argument jako hrom a nechápu, že ho odmítáte s argumentem, že tady vést debaty... My je musíme vést. Musíme je vést a vy musíte být schopni obhájit svůj další postup před Poslaneckou sněmovnou. To je celé. Já si myslím, že mně to dává naprostý smysl, a nechápu, proč vám ne. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní předsedkyně. A nyní vystoupí pan zpravodaj s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Naposled se k tomu vrátím a vysvětlím. Tam skutečně nikdy nebyla žádost delší než 30 dnů. To usnesení z 27. října vlastně požadovalo, aby to pokračovalo 3. prosince, jenže ten předchozí nouzový stav by končil 4. listopadu, takže by to bylo zase dalších 30 dnů. Jenom to usnesení ta vláda udělala týden dopředu, takže to jakoby působí, že to je delší. Tolik na vysvětlenou z těch podkladů, které tady mám.
Ta podstata je někde jinde. Já odpovím panu kolegovi Výbornému vaším prostřednictvím, jak jsou omezována moje práva. No pro tuto chvíli ne, ale přece my jsme se tady shodli i v tom minulém volebním období, ten nouzový stav je nějaký právní rámec, při kterém se dějí některé věci. Někdy to bylo až tak, že se nemohlo cestovat mezi okresy, jindy jsme to poznali třeba jenom tím, že jsme měli roušky na sobě. A já tady mluvím o té situaci, kdy vlastně to opatření bylo čistě jenom, že byly roušky, ale všechno už bylo otevřené, takže vlastně ten argument, který vy jste tady vznesl, se dá zrcadlově otočit. Také jste nebyl tak omezen na těch právech, i přesto ten nouzový stav jako právní rámec byl nutný, aby pokračoval, a vy jste to nepodpořili. To znamená, berme to jako právní rámec, a my říkáme: prodlužte to, navrhněte to o 30 dnů, jako se to navrhovalo doposud. Jak jsem řekl, průměrná délka nouzového stavu za poslední dva roky je necelých 22 dnů, a myslím si, že za 30 dnů sem opět přijde vláda, přijdou ministři, řeknou nějaký další plán, střednědobý, dlouhodobý, v těch oblastech, o kterých já jsem mluvil, už to nebudu opakovat. Ale to mně přijde fér, než sem strčit dva měsíce právě v kontrastu s tím, jak to probíhalo loni a předloni. Děkuji.***
