Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Tak já jenom to, že jsem byl označen za demagoga. Prosím vás, tak mě seznamte s lidmi, kteří se chystají stávkovat, protože se nebudou v rámci reformy moci stát zaměstnanci státní správy, ti úředníci. To tady zaznělo od pana Kolovratníka, prostřednictvím pana předsedajícího. Já si nedokážu představit, že tohle je někde reálný příběh z reálného života. Rád se s těmi lidmi seznámím, aby mi řekli: My budeme stávkovat, protože nevzniká Nejvyšší stavební úřad a my se chceme stát zaměstnanci státní správy. Nemyslím si, že tenhle příběh je založen na pravdě.

A tady je i nějaká kritika směrem k snížení počtů toho úřadu. Původní návrh nechával čtrnáct krajských a pak zřízení dle libosti v přechodu do státní správy, takže by ty úřady v přenesené působnosti na těch obcích ergo kladívko vůbec nebyly a k tomu vypořádávání by docházelo na úrovni krajů, tedy ve čtrnácti úrovních.

Takže vlastně tady létá různá argumentace. Já jsem tady paní Dostálovou byl k výkladu té analýzy - tak já bych taky mohl šermovat tady, a už jsem slyšel asi podesáté, zákon vyhrál tady cenu, proto vy jako zákonodárci ho nemůžete měnit, nechte ho nadechnout. Nechte ho nadechnout znamená: zřídíte za 3 miliardy až 20 miliard - tam byla rozteč, kolik to až může stát - Nejvyšší stavební úřad, naberete úředníky, abychom se za půl roku nebo za rok rozhodli, že to budeme rušit, protože jsme od počátku tuto strukturu nechtěli a kritizovali? To se mi jeví jako dosti zvláštní postup.

A jenom k paní poslankyni Peštové. Já jsem tady byl svědkem takové debaty, když tady byl Zbyněk Stanjura, kdy zaznívalo: Je to takhle, a vždycky vystoupil někdo z ANO a řekne, je to obráceně. A to už je argument kruhu. Prostě tady není retroaktivita, úřad má své číslo, formálně vznikl, nemá žádný rozpočet. My oddalujeme ten moment, kdy by měl začít fungovat, mezitím změníme zákon. Nejedná se o žádnou retroaktivitu, postupujeme stále směrem dopředu. (Upozornění na čas.) A ty jednotlivé kroky nutné, aby byl ten zákon naplněn, se staly.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další k faktické poznámce je přihlášen pan poslanec Kolovratník. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Martin Kolovratník: Kolega Karel Haas mi odešel, protože já chtěl v té poznámce reagovat na něj, tak to vzkážu takhle na mikrofon, on si to pak pustí nebo poslouchá někde v předsálí.

Chci říct dvě věci. Za prvé vím, že kolegové v Pardubickém kraji jezdí po obcích, a já jezdím. Oni jezdí v rámci toho svého SPOLU, já jednou měsíčně, každé pondělí, jezdím sám za sebe. Setkávám se jak se starosty, tak přesně, jak řekla Klára Dostálová, také se zaměstnanci těch úřadů, právě těch stavebních úřadů, a nemám to na sítích na soukromém profilu, ale na pracovní stránce. Rád kolegovi Haasovi když tak pošlu odkazy, aby viděl, vždycky to tam popisuji. Ty debaty mám nejenom v těch obcích, ale i třeba v Pardubicích v krajském městě, a jak jsem řekl, také s pracovníky stavebního úřadu na krajském úřadu, tedy toho krajského stavebního úřadu, a jejich názor je opravdu jiný a je jiný než právě starostů, o kterých mluvila Klára Dostálová. Je to dáno v DNA. Je to logické, každý má trošičku jiný zájem.

A druhá reakce. Z úst Karla Haase, tady to zaznělo, o té celospolečenské dohodě, možná i tady celosněmovní - ano, to mohu připustit. A podívám se na zákon č. 416/2009, na naši poslaneckou novelu, která mimochodem také zvítězila, pane ministře Bartoši, v té soutěži Zákon roku. My jsme se tady tehdy dohodli i s vámi Piráty. Pamatuji si, vaši kolegové, tehdejší poslanci Ondra Polanský, Martin Jiránek, když jsme to diskutovali, říkali: My s vámi do toho půjdeme poslanecky, ale nechceme tam energetiku, my prostě nechceme pomáhat energetice. Mohu mít na to nějaký názor, nekritizuji to, respektoval jsem to, a to byl přesně ten politický ústupek a dohoda a byli pod tou poslaneckou novelou podepsáni tehdy všichni. Ale O. K., tady mohu respektovat to, že to chcete udělat jinak, že možná ta dohoda bude širší, ale varuji, že to, co chcete udělat, děláte špatně, špatným způsobem a ohrožujete stavební správu od příštího roku, že to zkrátka nemáte dobře promyšlené. Toť vše.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Fialová, připraví se paní poslankyně Peštová. Tak, vaše dvě minuty. Prosím.

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já jsem také chtěla prostřednictvím vás, pane předsedající, reagovat na pana poslance Haase a potvrdit i slova tady kolegyně Dostálové, že je důležité, s kým se mluví. Každý ze starostů nechce zrušit své stavební úřady, a pokud se bavíte s jednotlivými vedoucími, tak opravdu pokud už jsou v trojkové obci a spravují to a dodělávají už tu práci v současné chvíli, protože jim to přikáže krajský úřad, tak opravdu chtějí, ať už to mají nařízeno zákonem a dělají to automaticky. Takže je veliký rozdíl, jestli se bavíte se starostou obce, anebo s jednotlivými úředníky, kteří tu samotnou práci vykonávají.

Jenom pro představu, jaký je stav třeba v ORP Ústí nad Labem. Velké Březno je jeden člověk, nestíhají se lhůty. V rychlosti jsem si to našla. Povrly - jeden pán důchodového věku. Libouchec - jeden člověk, dva roky do důchodu. Chlumec - jeden důchodce, stíhá lhůty, v pořádku. V Chabařovicích jsou tři úředníci, v Trmicích dva a Ústí zajišťuje ten zbytek, co se nestíhá. To je holá realita! A to nemluvím o tom, když je dána ještě nějakým způsobem kumulace funkcí, a stává se i v obcích, že některý dělá majetky, takže zastupitelstvo si skoupí svůj majetek, dá k tomu své vyjádření úředník a na druhé straně si dá svoje vlastní stavební povolení na majetku, který před chvílí koupil. To se bohužel děje. Takže to jenom pro informaci a tomuhle by se mohlo zamezit. A ten původní záměr, který byl z dílny minulé vlády, bylo to, aby se mohli nahrazovat, nezahlcovat ti jednotliví úředníci a mohli se normálně zastupovat v rámci toho oerpéčka. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Peštová, připraví se pan předseda Michálek k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych chtěla zareagovat tady na pana ministra Bartoše, prostřednictvím pana předsedajícího. Ale já si nepřipadám, respektive nepřipadá mi, že ta diskuse, která proběhla mezi mnou a panem ministrem, byla nějaká vyhrocená. Možná argumentačně, ale to nebylo o tom, že já bych tady stála u pultíku a říkala jsem vztekle, že nemá pravdu. Já jsem se mu snažila vysvětlit argumentačně, že to, co říká, tak není pravda, že v praxi to takhle není. To stejné bylo i na pana poslance Michálka, prostřednictvím pana předsedajícího, když jsem se mu to také snažila vysvětlit, a kupodivu si myslím, že to pochopil, protože už se potom dál do diskuse nezapojil.

Takže já si myslím, že ta diskuse byla zajímavá, taková ostřejší, to já ráda, to já jsem vždycky v tom víru strašně ráda, ale tady to, co říkám, říkám jednu věc a já ji budu stále opakovat, já si myslím, že tu odpověď od vás dostanu. Když říkám, že to je retroaktivita, je to retroaktivita, protože ten zákon nabyl účinnosti. Je rozložen a postupně nabývá přechoďákama účinnosti a tak dále. Problém je v tom, že vy jste přišli s novelou a říkáte, že chcete posunout účinnost, která už nabyla účinnosti. A to je ten nesmysl, který říkám, který chci od vás vysvětlit a chci ho vysvětlit od právníků, aby mi řekli, jak budou potom komunikovat toto. Říkám, jsem připravena do té rozpravy obecné, protože si myslím, že to bude delší než na dvě minuty, a to jsou věci, které mě zajímají, protože tím, že jsem ty zákony, než jsem přišla do Poslanecké sněmovny, připravovala jak ve věcném záměru, tak v paragrafovém znění, procházela jsem tou Legislativní radou vlády, vím, jak byla ostrá Legislativní rada vlády v jednotlivých komisích, protože tam seděly právě ty kapacity, a vím, že to nebylo jednoduché. A když jsem řekla, že byla udělena výjimka, tak ano, byla udělena výjimka, protože jste neprošli tím, čím jsem si procházela já. A nebylo to jednoduché! Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Následuje faktická poznámka pana předsedy Michálka.

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se chtěl vyjádřit k tomu argumentu, že tady měníme něco, co vyhrálo cenu Zákon roku. Cenu Zákon roku uděluje společnost Deloitte ve spolupráci s Hospodářskou komorou. Shodou okolností právě stavební zákon, o kterém se bavíme, byl připraven na základě pověření Ministerstva pro místní rozvoj Hospodářskou komorou a společnost Deloitte na to dostala grant od Evropské unie se spoluúčastí nebo z iniciativy Ministerstva pro místní rozvoj a součástí práce společnosti Deloitte bylo i vytvořit komunikační strategii. To je v pořádku, to se může stát, ale jenom pokud je hlavním argumentem toho, že tady měníme zákon roku, to, že to je zákon roku, tak si myslím, že bychom se neměli ohánět tím, že někdo v podstatě sám sobě udělil nějaký titul. ***