(0.50 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Takže budu pokračovat. Navíc všechny změny bychom měli plánovat dlouhodobě s vizí, co bude dnes, zítra, pozítří i za několik let. Bezhlavé škrty jsou v současnosti jen politické gesto, vládní politické gesto. Stále platí, že musíme šetřit a snižovat své dluhy, ale šetřit se musí skutečně s rozmyslem a tam, kde to má smysl, ne tam, kde to bude škodit, a stát musí samozřejmě hledat další zdroje pro financování zdravotnictví, protože se blíží čas, kdy průběžné financování podle současného modelu už na výdaje ve zdravotnictví nebude stačit. Jsou třeba i změny ve zdravotnictví. Pomíjí se fakt, že občan neplatí pojištění proto, aby na něm bylo provedeno co nejvíc výkonů a vyšetření, ale proto, aby v případě nemoci byl zlepšen nebo alespoň udržen jeho zdravotní stav. To je principiální problém, kdy stávající systém nutí nemocnice, jejich manažery i lékaře provádět co nejvíce výkonů za co nejvíce peněz.
Znovu upozorňuji, že stárnutí populace není problém jen důchodů, ale náklady spojené se stárnutím budou do roku 2040 oproti dnešnímu stavu znamenat také nárůst výdajů ve zdravotnictví, v reálných číslech o cca 20 % a do roku 2060 pak cca o 30 %. Nelze předpokládat ani zastavení technologického vývoje či zásadní zlevnění nových technologií, spíše naopak. Pokud na základě zjištění OECD budeme předpokládat díky technologiím roční nárůst výdajů o 2 %, pak do roku 2040 půjde o kumulativní reálný nárůst ve výši 64 %. Tohle jsou skutečně výzvy k řešení a skutečný státník se k nim musí postavit čelem. Ovšem takový státník se ve vládní pětikoalici evidentně nenachází, protože zlikvidovat pojišťovnám finanční rezervy při pohledu na výše uvedené predikce vývoje je bez přehánění naprosto hloupé a nebezpečné.
Pokud chceme uspořit ve zdravotnictví, je v jedné z rovin třeba přijmout nejlepší systémové řešení a tím je podle názoru SPD prevence. Prevence ve smyslu skutečné prevence, tedy primární předcházení nemocem. To znamená místo léčení následků, což je také samozřejmě potřeba, se musíme naučit posilovat naši obranyschopnost, a jakkoliv k tomu u nás starších můžeme být skeptičtí, neměli bychom rezignovat. Historie ukazuje, že některé plošné akce dokázaly udělat ve zdravotnictví zázraky, jako například zlepšení hygieny, lepší strava nebo třeba přidávání jódu do soli dokázaly některé nemoci razantně redukovat. A v prevenci máme opravdu velké mezery. Díky covidu vidím reklamy na komerční léky na posilování imunity, dokonce výrobci džusů začali vyrábět nápoje s posilovači imunity. Ale stát v tomto ohledu nedělá absolutně nic, přičemž nejde například jen o propagaci zdravého životního stylu, ale třeba mnohé země v reakci na covid začaly dodávat do některých produktů plošně vitamin D, který posiluje imunitu a o kterém víme, že třeba my v České republice máme skutečně jeho nedostatečný přísun.
Roste nám počet diabetiků, mnoho lidí s nadváhou a jejich léčba stojí stále víc. Co dělá stát, co dělá vláda, aby lidí v rizikových skupinách nepřibývalo? Zakázali jste lidem pohyb, děti nejenže skoro ve škole necvičí a nehýbou se, ale po velkou část roku jste je rovnou zavřeli doma a učily se přes počítač. Dětský věk je přitom pro budoucí riziko mnoha nemocí zcela zásadní.
Dalším tématem by mělo být zefektivnění výběru pojistného. Popravdě, je to jen další daň, nic jiného. Je daná zákonem a z jejího výtěžku se musí platit zákonem a vyhláškami dané výkony. Jakkoliv se tu lobby pojišťoven ohání nějakou konkurencí, tak konkurence je fakticky nemožná, jen se násobí náklady. Zdravotní pojišťovny jsou dnes samostatnými právními, formálně neziskovými subjekty, které mají za úkol provádět veřejné zdravotní pojištění. Tato velmi rozsáhlá činnost zahrnuje především na jedné straně výběr pojistného od plátců pojistného a na druhé straně úhrady zdravotních služeb poskytovatelům zdravotních služeb. Všechny zdravotní pojišťovny mají komplexní zodpovědnost po stránce odborné i ekonomické za hrazené zdravotní služby poskytované každému z celkem více než 10 milionů pojištěnců veřejného zdravotního pojištění.
V souladu s těmito stěžejními úkoly pak činnost zdravotních pojišťoven zahrnuje také řadu dalších souvisejících oblastí, jako například vedení evidence poskytovatelů zdravotních služeb, kontrolní činnosti jak plátců pojistného, tak i poskytovatelů zdravotních služeb, vedení evidence pojištěnců a další. VZP přitom vede centrální registr všech pojištěnců.
Popravdě je to tak v současnosti, jako kdybychom měli v zemi sedm finančních úřadů nebo sedm paralelních správ sociálního pojištění. Pojišťovny při své obhajobě říkají, že provozní náklady českých zdravotních pojišťoven jsou již dávno ze zákona zastropované procentem celkových nákladů pojišťovny. Pro ilustraci, aktuálně činí 3,3 %. Takže matematicky, k čemu by bylo sloučení dobré, jestliže celkové procento nákladů by bylo stále stejné? Tři procenta budou stále tři procenta, akorát jinak rozložená. To je také hodně pochybná sofistika.
Za prvé každému člověku se zdravým rozumem je jasné, že vícenáklady tu prostě jsou. Jako malou ukázku vyhazování milionů korun ročně si připomeňme, že každý půlrok pojišťovny investují do komerční reklamy, s jejíž pomocí si přetahují pojištěnce. Podle zákonů a vyhlášek ovšem musí nemocnice poskytovat všem občanům stejnou péči. Pojišťovny se fakticky liší jen v drobných bonusech. Předhánějí se v tom, která zaplatí jakékoliv multivitaminy nebo dá příplatek třeba na prevenci a podobně. V lékařské péči být rozdíl nesmí.
Jak už jsem, vážené dámy a pánové, říkal jsou potřeba systémové změny, které přinesou peníze do zdravotnictví, nebo je v něm naopak uspoří. A jak už jsem říkal, v prvé řadě bychom měli analyzovat náš systém a současně se také podívat do zahraničí a z dobrého se učit a před špatným se varovat. Proto je nutné, abychom tady ve Sněmovně všichni před hlasováním znali tematický přehled, systémy zdravotní péče. ***
