(18.50 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Současně je potřeba také dostavět urychleně nové bloky jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně a zajistit strategické zásoby plynu a dodávky plynu za rozumnou cenu od producentů. No, nechtěl jsem o tom mluvit, ale když si vzpomenu, zase tady někdo lhal z vládní pětikoalice, že SPD prosazovala, aby to dostavoval Rosatom. To nikdo nikdy z SPD neřekl, takže by bylo dobré přestat lhát. My jsme říkali, že je potřeba si dát nabídky od všech a vyhodnotit tu nejlepší z hlediska bezpečnostního a strategického hlediska. Cílem bylo snížit na maximum ceny, a klidně se může vybrat někdo ze západní Evropy, to jsme říkali celou dobu. A zase tady někdo lhal z vlády, ale to už je takový kolotoč lží. Ono to bude pokračovat, protože většinou zoufalost přechází potom v takové lhaní a útočení a výmysly. Ale prostě odpovědnost tady je na té vládě. Zajištění energetické bezpečnosti, tady jsme se opozdili a opět výsledkem je to jeden z důvodů velkých problémů.
Podle SPD je zajištění energetické a potravinové bezpečnosti, levné elektřiny a dostatku levných energetických zdrojů a levných potravin jedním ze základních pilířů suverenity, svobody a prosperity naší země. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji. Nyní si dovolím přečíst dvě omluvy. První se omlouvá pan poslanec Jaroslav Dvořák z dnešního jednání od 18 hodin do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů a pak se omlouvá předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová od 18.30 do 19.30 s tím, že ji bude zastupovat první místopředseda Jaroslav Faltýnek, s tím, že tady mám v tuto chvíli dvě přednostní práva písemně, a to Radima Fialy a pana Babiše, kteří se - podle toho, jak jsem dostala informaci - dohodli, že v tuto chvíli vystoupí první místopředseda, pan Jaroslav Faltýnek, poté pan Babiš a pak Radim Fiala. Pane místopředsedo, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Hezké pozdní odpoledne, kolegyně, kolegové, vládo, pane ministře - dva ministři jsou tady. Já se možná na začátku omluvím za svoje vystoupení, protože jsem celý svůj profesní život pracoval v zemědělství a potravinářství, je to zhruba pětatřicet let mimo těch posledních osmi let v politice, a budu se držet tématu a čísel, takže moje vystoupení bude pro většinu z vás nudné, takže za to se dopředu omlouvám.
Všichni se asi shodneme na tom, že v současné době zažíváme obrovský růst cen potravin pro naše občany. Ceny rostou samozřejmě ve všech zemích Evropské unie, ale co je špatná zpráva, že u nás rostou nejvíc, a položme si otázku, proč tomu tak je. Podle mého názoru a na základě i těch zkušeností, které mám za celou dobu, kdy se pohybuji v tomto rezortu, tak - a to není v tuto chvilku kritika pana ministra Nekuly, který je tam chvilku a i v tom rezortu je chvilku, nebo z tohoto pohledu pětatřiceti let, čtyři roky v PGRLF a teď pár měsíců, takže to není kritika určitě na jeho hlavu v tuto chvíli - ale bohužel jsme po vstupu - i před vstupem, ale hlavně potom po vstupu do Evropské unie naše vlády udělaly spoustu chyb a díky tomu se bohužel razantně snížila naše soběstačnost zejména ve výrobě základních potravin, jako je například ovoce, zelenina, brambory, maso a i vejce. A pokud nevyrobíme dostatek českých kvalitních potravin, tak jsme bohužel v této krizové době závislí na dovozu, a někdy bohužel i nekvalitním dovozu. O cenách v tuto chvilku mluvit nebudu, to vidíme všichni na pultech našich obchodů, našich supermarketů.
Bohužel dnes, a proto jsme my tu schůzi iniciovali a svolali, současná vláda sice o tom mluví, vyhodnocuje, analyzuje, dává signály, ale okolní země místo vydávání signálů začaly ty věci konkrétně řešit a snaží se kompenzovat zemědělským podnikatelům nárůst nákladů, především energií, a snížit dopad zdražování na lidi, na běžné spotřebitele, mimo jiné i tím, že snižují DPH, anebo se baví o zastropování marží v obchodních řetězcích, ale k tomu se dostanu. Čili cílem této schůze, i když nebude schválen program, je tu debatu aspoň zahájit, vyvolat, aspoň zahájit, vyvolat, jak tu situaci vlastně řešit, a my nějaké náměty máme.
Já bych řekl pár slov, jak to bylo vlastně s vývojem naší soběstačnosti. V nových členských zemích Evropské unie mimo starou patnáctku, vstupovali jsme od roku 2004 a později, Evropská komise od našeho vstupu neustále prosazovala extenzifikaci zemědělství v nových zemích. Já sám jsem se účastnil mnoha jednání v minulosti s různými komisaři pro zemědělství, ať už to byl Cioloș a další. V České republice je v současné době uplatňován systém zjednodušené platby na plochu, tak zvané SAPSy, a velké podpoře se těší také ekologické zemědělství. Naproti tomu byl bohužel zaznamenán značný útlum tradiční živočišné výroby. Už jsem to říkal: mléko, prasata, drůbež zejména včetně vajec, ale také produkce ovoce, zeleniny a dalších investičně náročných sektorů, ale i náročných na lidskou práci.
Jenom pro zajímavost uvedu pár čísel. Nebudu se vracet do roku 1990, to nemá smysl, vezmu náš vstup do Unie, rok 2004, a rok 2015, je to relativně krátké časové období deseti, jedenácti let. Pokud se týká výroby mléka, počtu dojnic, tak před deseti lety, respektive před patnácti lety jsme měli 436 000 kusů, v roce 2015 350 000. Největší drama je u prasat. Tam bylo zhruba 250 000 prasnic v roce 2004, když jsme vstupovali, a v roce 2015 92 000, a mám obavu, že letos je to ještě méně. Podobný vývoj je samozřejmě u nosnic, drůbeže, brambor, ovoce, zeleniny.
Razantní regresivní vývoj u těchto komodit je však kompenzován bohužel obrovským nárůstem ve starých zemích, v té staré patnáctce, kteří vlastně náš pokles automaticky nahradili a nyní a v průběhu posledních let samozřejmě k nám potraviny dovážejí. A jenom pro informaci, vyrábíme v České republice na 100 hektarů 75 litrů mléka a v Nizozemsku se vyrábí 680 litrů mléka na 100 hektarů, v Německu 170, v Polsku 76, čili zhruba jako u nás. Vepřové maso, naše produkce je 62 kilo na 100 hektarů, v Nizozemí je to 690 kilo na 100 hektarů, vedle u sousedů ve Spolkové republice Německo 326 kilo. U hovězího jsme na tom stejně, přestože u hovězího jsme soběstační jako Česká republika, vyrábíme 21 kilo na 100 hektarů, Nizozemci 208 a Němci 71 kilo. ***
