(19.00 hodin)
(pokračuje Jaroslav Faltýnek)
Nabízí se legitimní otázka, co jsme udělali pro tento prudký pokles my, když jsme byli ve vládě, ať už v té první, kde byl ministrem zemědělství Marian Jurečka, tak v té druhé, kde byl ministrem zemědělství Jiří Milek a potom Mirek Toman. My jsme aspoň ten prudký pokles zastavili. Někde se podařil i mírný růst, ale máme strach - nebo teď tlumočím názor zemědělců - že kroky současné vlády můžou tento pokles opět nastartovat. A myslím si, že v této situaci, ve které se nacházíme, ať už to byla otázka covidu, nebo dneska války na Ukrajině a vlastně celoevropské krize, která může přijít v potravinách i z hlediska jejich teoretického nedostatku - ale k tomu se ještě dostanu - by to byla chyba.
Co bylo příčinou tohoto propadu v těch následujících patnácti letech? Za prvé, pro naši společnou informaci, to byla rozdílná úroveň dotací. My jsme jako Česká republika v roce 2004 bohužel přistoupili na SAPSovou platbu, o které jsem hovořil, a my jsme v roce 2004 po vstupu do Unie brali méně než 25 % dotací z evropských rozpočtů než původní patnáctka a ani ne 10 % národních dotací v porovnání s tím, co tehdy brali oni. Byl nějaký plán, jak to postupně navyšovat na úroveň Evropy, ale bohužel, tento plán se nesplnil a za těch patnáct let pořád jsme pod úrovní bohužel i průměru.
Když si vezmete základní čísla, kolik dneska v roce 2022 dostáváme jako Česká republika eur na hektar z peněz Evropské unie, ne z národních zdrojů, tak první je Řecko, ale to nebudu zmiňovat, ale Nizozemí 393 eur na hektar, Belgie 365, Dánsko 322, Německo 289, v Itálii 277, Česká republika 238 a průměr EU je 257 eur na hektar. To jsou ale jenom ty oficiálně zveřejněné evropské dotace.
Ještě samozřejmě výrazně větší rozdíly (jsou) v dotacích národních a v různých dalších daňových zvýhodněních. Oni to čerpají - mám na mysli okolní státy, Rakousko, Německo, ti, co jsou kolem nás - přes různá ministerstva a nikdo v Evropské unii - a my jsme se o to snažili mnohokrát - není ochoten to dát na papír, a myslím si, že i kdyby o to požádal stávající ministr zemědělství, tak se mu nepodaří tato čísla, relevantní čísla získat, kolik vlastně celkem jak evropských, tak z národních rozpočtů dostávají naši sousedé, s nimiž jsme samozřejmě na jednotném evropském trhu - a budeme, doufám.
Čili to jsou zemědělci, ale v těch ostatních okolních státech je samozřejmě i velmi silná podpora odbytových organizací a potravinářů, takže současná úroveň teď v roce 2022 našich národních podpor, přestože se zvedly zhruba z miliardy před deseti lety na 5 miliard, a já děkuji za to, že stávající vláda nechává národní dotace na úrovni 5 miliard, tak pořád bohužel to není ani poloviční s ostatními zeměmi kolem nás.
Další věc, bylo špatně nastavené rozdělení finančních prostředků v rámci SZP. Tady se stala asi největší chyba a už to říkám dneska potřetí, že my jsme šli na tu jednoduchou platbu SAPSu, kdy všichni zemědělci dostávali na hektar stejně bez ohledu na to, co dělali. Například v Německu to bylo naopak - tam, kdo pěstoval náročné plodiny, zeleninu, ovoce, choval krávy, prasata, bral o dost více na hektar než ten, co pěstoval pouze obilí, nebo dokonce sekal jenom trávu. A víte, že i v naší republice bylo hodně peněz nasměrováno právě jenom na sečení trávy, ze které nebylo vlastně vůbec nic? A na podporu investic, chov hospodářských zvířat a pěstování speciální plodin těch peněz šlo málo.
Co to způsobilo za těch deset, patnáct let? No, způsobilo to logicky to, že zemědělci na toto nastavení reagovali tak, že zrušili složitou a často nerentabilní výrobu, hlavně živočišnou, a tím klesala naše soběstačnost. Místo toho pěstovali v lepším případě obilí a olejniny, řepku, mák a další plodiny, a v horším případě jednou nebo dvakrát za rok posekali trávu.
Samozřejmě Česká republika se zavázala při našem vstupu k těmto podmínkám, takže změnit a otočit to kormidlo nešlo a nejde, EU to samozřejmě chytře nastavila tak, že to možné není. My jsme se snažili těch posledních osm roků směřovat podporu produkčního zemědělství z evropských peněz a doplňovali jsme to těmi národními dotacemi, to jsem říkal, že se to zvedlo z miliardy na pět, a doufejme tedy, že v této situaci budou zdroje národního rozpočtu na to, aby to zůstalo na těch pěti, eventuálně se našly nějaké ještě další peníze navíc.
Dovolte mi pár slov k obchodním řetězcům. Bohužel, minulé vlády umožnily nekontrolovatelnou výstavbu obchodních řetězců a já neříkám, které vlády - minulé vlády, když se ta věc řešila a rozhodovala - a v současné době, a to víme všichni, patříme mezi země s největší hustotou obchodních řetězců a s největší plochou obchodních řetězců na jednoho obyvatele. Podle statistiky se prodá 76 (%?) potravin v České republice právě prostřednictvím těchto obchodních řetězců. To způsobilo výrazné snížení počtu malých nezávislých obchodů, zejména ve venkovských oblastech.
A bohužel, většina těchto řetězců, drtivá většina, má vlastníky v zemích, které k nám chtějí exportovat své přebytky potravin, a v období, kdy je nějakého druhu potravin v dané době nadbytek, upřednostní potraviny ze zemí svých vlastníků - logicky - tím, že na ně dají nižší marži a na pultě to stojí méně. Máslo z Německa běžně v době, kdy byl přebytek, na pultě stálo třeba o 5 až 10 korun méně než máslo z České republiky od tuzemských výrobců.
Náš zákon o významné tržní síle po celou dobu výrazně méně omezoval nekalé obchodní praktiky obchodních řetězců. My jsme dneska diskutovali v prvním čtení o novele zákona o významné tržní síle, věřím, že se k tomu dostaneme v nejbližší době, možná zítra nebo v tom dalším týdnu, kdy bude Sněmovna, můj osobní názor je, že tak, jak je to dneska z vlády předloženo, to neřeší nekalé praktiky obchodních řetězců. Neřeší! Zajímavé je, že pan prezident Svazu obchodu pan Prouza neustále vystupuje v televizi a říká, že zemědělci a potravináři - a v souvislosti s novelou zákona o významné tržní síle to říká - jsou velcí a uráží je označování, že jsou agrobaroni, ale podívejme se, proti komu vlastně stojíme.
V roce 2020 měl LIDL obrat 58 miliard a zisk 5,8 miliardy. Proti tomu stojí zemědělci a potravináři s obraty násobně, násobně nižšími. Jenom pro zajímavost - LIDL jsem řekl, dvojka byla Kaufland - 56 miliard, Albert - 53 miliard, Tesco - 43 miliard, Penny - 38 a tak dále. My jsme řešili zákon o významné tržní síle a v podstatě se podařilo přijmout novelu, která poprvé v historii zaváděla větší ochranu proti nekalým praktikám, a v zákoně o potravinách se podařilo také schválit upřednostnění regionálních potravin v případě nákupu státních a krajských zařízení, jako jsou třeba školy, nemocnice a tak dále.
Čili toto jsou ty hlavní důvody, proč jsme se stali ve spoustě komodit nesoběstačnými, ale je těch důvodů ještě víc. To možná není obecně známá informace, ale na rozdíl od ostatních zemí, které s námi vstupovaly do Evropské unie, byl umožněn bez jakéhokoli omezení prodej zemědělské půdy cizím státním příslušníkům. To byla podle mě velká chyba, která naše zemědělství negativně ovlivnila, protože naši sousedé si buď vyjednali v Evropské unii výjimku na prodloužení zákazu, nebo si schválili různé zákony, které tento prodej výrazně omezovaly. My bohužel nic. ***
