(19.10 hodin)
(pokračuje Jaroslav Faltýnek)
Dalším důvodem byla reakce vlád na různé krize - tam vždycky, když je nějaká krize, se ten chleba láme. Tam, kde jim pomůžou, výroba přežije, a tam, kde jim nepomůžou, logicky skončí. A já si minimálně pamatuji za těch posledních deset patnáct let krizi u jablek, mléka, prasat. Bylo sucho a některé vlády se tehdy zemědělcům vlastně smály, že se málo snaží, a ti bohužel jenom čučeli, jakou podporu dostávají kolegové, jejich konkurenti samozřejmě, z okolních zemí.
My jsme se snažili na krize, které byly, reagovat. Byly v podstatě dvě zásadní věci nebo tři. Samozřejmě, dva suché roky v průběhu posledních osmi let, kdy jsme zajistili dostatečnou podporu pro všechny postižené, to, mám pocit, bylo za Mariana Jurečky, a dále jsme samozřejmě podpořili škody, které způsobil mráz na jaře a pandemie covid. Ale to už si někteří z nás samozřejmě pamatujeme, to bylo v minulém volebním období.
Pokud se týká nějakých závěrů k soběstačnosti v potravinách, já se domnívám, že naše zemědělství a potravinářství - a snad se na tom všichni shodneme - má velký potenciál pro svůj rozvoj, protože dosahuje špičkových chovatelských a pěstitelských výsledků v evropské, ale někdy i ve světové špičce. Potravináři vyrábějí opravdu kvalitní potraviny s velmi přísným veterinárním dohledem a víte, že průšvihy, které byly v posledních letech, se netýkaly českých potravin, ale byly to potraviny dovezené z Polska a... Pardon, nechtěl jsem jmenovat konkrétní stát, omlouvám se. Byly to potraviny dovezené ze zahraničí, z okolních států. Omlouvám se, nechtěl jsem jmenovat žádný konkrétní stát. Ten fakt, že se u nás vyrábí kvalitní a zdravé potraviny, dosvědčuje i umístění českých potravin v různých soutěžích, třeba namátkou uvedu soutěž pořádanou prestižním časopisem Economist, kde naše potraviny obsadily v loňském roce skvělé 5. místo a například Německo skončilo na 13. místě, Dánsko na 15. a Španělsko na 26. Takže já si myslím, že bychom měli být pyšní na to, co naši zemědělci a potravináři u nás vyrábí.
A poslední věc: zmíním samozřejmě dopad na životní prostředí, protože mi nepřipadá dost logické dovážet přes celou Evropu mrkev, petržel, to, co si tady umíme sami vypěstovat, a zatěžovat tak samozřejmě emisemi ovzduší po celé Evropě.
Teď se vyjádřím k postoji - nebo jak já to vnímám - stávající vlády. Místo toho, aby to bylo naše přání, bohužel je to jinak a mám obavu, aby čas nedal za pravdu nám, ale ještě není pozdě. Místo toho, aby pokračovala v naší práci postupně zlepšovat soběstačnost v základních potravinách, bohužel dělá přesný opak. Naše vláda pečlivě připravovala Strategický plán pro společnou zemědělskou politiku do roku 2027. Více než rok probíhala transparentní debata, odborná diskuse se všemi nevládními organizacemi, státní správou, s akademickou obcí, a nová vláda za měsíc všechno hodila do koše a bez velkých debat udělala změny, já si myslím, že necitlivé změny, proti produkci českých potravin.
Co vidíme jako hlavní problémy, samozřejmě nejvíc diskutované je navýšení platby na první hektary z 10 na 23 %. To je zcela - nechci použít ten pojem - zcela mimo mísu, ale musím to říct, v Evropě, protože průměr Evropy je 13 % a našich 23 je suverénně nejvíc. Tento krok podle mého názoru může destabilizovat zemědělce všech velikostí, těch, kteří chtějí samozřejmě na půdě vyrábět potraviny, protože jim můžou půdu vzít vlastníci, kteří na ní budou pouze těžit dotace. Doufám, že se pletu v této predikci, doufám, že se pletu.
Dále jsou to nesmyslně vysoké různé dotace na ekologické zemědělství. Nic proti ekologickému zemědělství, ale na ekologické zemědělství, které není podmíněno produkcí, kde vlastně ten zemědělec nemusí sklidit nic, a takto lze získat až 30 000 korun na hektar s minimálními starostmi a s minimálními náklady. Ale bohužel, z těchto hektarů není ani konvenční, ani ekologická produkce.
Ještě bych řekl pár slov k erozní ochraně. Víte, že v minulém volebním období ministerstvo nebo vláda zavedlo protierozní ochranu zhruba na 25 % orné půdy a jsou nastavená velmi účinná protierozní opatření? A už to přineslo v té krátké době i konkrétní výsledky. Čísla - omlouvám se: v roce 2019 počet erozních událostí - 427, to znamená, že někde něco sjelo do dědiny, zaplavilo to silnice, vesnice, příkopy, v roce 2020 - 390, v roce 2021 - 253 erozních událostí. Současná vláda ale podle mého názoru až nesmyslně chce tuto plochu zdvojnásobit z 25 % na 50 a podle odborníků zemědělců by to mohlo i způsobit konec chovu třeba dojných krav na téměř celé Vysočině, protože by na těchto polích měli zakázáno pěstovat důležité krmné plodiny. S bramborami, které se pěstují zejména na Vysočině, bychom se mohli rozloučit, ale pokud nevadí, že je dovezeme ze Španělska, tak je to celkem v pohodě. Já si myslím, že to není dobré řešit aktivisticky, že je třeba to spíš odborně prodebatovat a pak přijmout nějaká rozhodnutí.
K té tržní síle už jsem se vyjadřoval, dneska to máme ve Sněmovně. Nám se nelíbí, že na rozdíl od okolních států, jako je Německo i Francie, Itálie, tam není téměř žádné omezení na nekalé obchodní praktiky řetězců, naopak se zavádí dopad tohoto zákona i pro zemědělce a potravináře, což není nikde v Evropě. A mě napadá, že to asi psal pan Prouza, který v podstatě zastupuje obchodní řetězce, ale třeba se pletu.
Ještě jedna poznámka. Už jsem to tady říkal při debatě o biopalivech respektive o obnovitelných zdrojích minulý týden, kdy celá Evropa se snaží udělat maximum pro snížení závislosti na ruské ropě a plynu. My tedy bohužel jdeme opačnou cestou, kdy říkáme, že biopaliva nebudeme používat, to znamená, že těch 5 % nahradíme ropou, a bioplynky na biometan taky asi není ta správná cesta, ale doufám, že začne nějaká odborná debata na toto téma tak, abychom alespoň část plynu a ropy nahradili těmito domácími produkty.
Poslední tečka, než řeknu nějaký svůj názor nebo náš názor, jak by se ta situace dala řešit. V současné době máme my jako Česká republika jedno z nejvyšších DPH u potravin v rámci Evropy, to ale asi všichni víme. Takže k těm konkrétním návrhům: Snížit DPH na potraviny. Regulovat marže obchodních řetězců u základních potravin a eliminace nekalých obchodních praktik. Máme k tomu teď příležitost u zákona o významné tržní síle, tak snad ji využijeme. Zvýšit bezpečnostní rezervu základních potravin v rámci správy hmotných rezerv. Posunout - a to je požadavek zemědělců i Agrární komory - platnost reformy SZP. Já vím, že na Radě ministrů zemědělství to moc zatím států nezvedlo, nicméně myslím, že v této krizové době není možno úplně narychlo zavádět novou dotační politiku, která omezuje výrobu potravin - v této době, kdy cítíme, že můžeme mít potenciálně problém i s některými komoditami z hlediska jejich dostatku. To nemluvím o cenách, samozřejmě. ***
