(14.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Jak se uvádí v § 1 tohoto návrhu zákona, zákon stanovuje postup předkládání návrhů na zařazení subjektů, vůči nimž by se měla uplatňovat omezující opatření, tedy sankce, na sankční seznam EU nebo na vnitrostátní sankční seznam. Ačkoliv Ministerstvo zahraničních věcí podle tohoto návrhu pouze navrhuje - pouze dávám do uvozovek - vládě zařazení určitého subjektu, fyzické i právnické osoby na příslušný sankční seznam, tedy nemá výkonnou pravomoc subjekt na seznam unijní či vnitrostátní skutečně ho zařadit, tu má až v tomto ohledu pouze vláda jako poslední arbitr. No a my se domníváme, že je tam příliš mnoho kompetencí, ale jsme připraveni na tu debatu, vyslechnout si vaše argumenty. A vidíme tam několik úskalí.
Ustanovení § 4 odst. 3 návrhu zákona stanoví, že hrozí-li nebezpečí zmaření účelu, pro který má být subjekt zařazen na sankční seznam Evropské unie, předloží Ministerstvo zahraničí vládě návrh na zařazení subjektu na vnitrostátní sankční seznam před předložením návrhu na jeho zařazení na sankční seznam Evropské unie. Jedná se tedy o možné zařazení subjektu na vnitrostátní seznam ještě předtím, než by EU sama posoudila zařazení subjektu na příslušný sankční seznam. Což je ale podle nás v rozporu s tvrzením uvedeným v důvodové zprávě, že se jedná pouze o komplementární a doplňkový mechanismus k unijním nástrojům.
V ustanovení § 9 návrhu zákona - pokračuji - platí, že sankcionovaný subjekt může proti svému zápisu na vnitrostátní sankční seznam podat písemně odůvodněnou námitku. Ovšem tato námitka se podává k Ministerstvu zahraničních věcí, tedy stejnému orgánu, který zároveň rozhoduje o příslušném návrhu vládě na zařazení subjektu na sankční seznam. V případě námitky by bylo žádoucí, aby do procesu podávání a vyřizování námitek byly zapojeny i další, nestranné subjekty. Protože tady se domnívám, že těžko asi očekávat, že by Ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo kladně, když samo zařazení subjektu na vnitrostátní seznam navrhovalo.
Za další. Dle § 14 odst. 1 návrhu zákona poskytují orgány veřejné moci při výkonu působnosti Ministerstva zahraničních věcí na jeho žádost a ve lhůtě jím stanovené potřebnou součinnost. Ovšem tato lhůta nesmí být dle návrhu zákona kratší než tři pracovní dny, ledaže se jedná o součinnost, kterou je třeba poskytnout neprodleně. V zásadě se tedy lze v praxi setkat se situací, že Ministerstvo zahraničních věcí bude stanovovat lhůtu nejkratší možnou, tři pracovní dny, nebo žádnou. To je s ohledem na vážnost návrhu, jakým je návrh vládě České republiky na zařazení daného subjektu na příslušný sankční seznam, velmi nebezpečná lhůta, která může dát MZV objektivní možnost navrhovat subjekty v podstatě okamžitě a bez lhůty na tento seznam.
V § 16 odst. 2 návrhu zákona je stanoveno, že informace zpracovávané nebo vztahující se k činnosti státních orgánů podle tohoto návrhu zákona, nejde-li o informace uvedené ve vnitrostátním sankčním seznamu, se neposkytují. Dle důvodové zprávy odst. 2 stanoví výluku z obecného práva na informace, což je jediné a zcela nedostatečné odůvodnění navrhovatele, jakým omezuje zaručené právo na informace dle zvláštního zákona.
Důvodová zpráva pak stanovuje, že předkládaný návrh sankčního zákona je nástrojem, jenž je k unijním nástrojům komplementární, s tím, že k jeho využití bude docházet pouze v souvislosti s předkládáním návrhů České republiky, případně i jiných členských států Evropské unie na zařazení dotčených subjektů na jeden z unijních seznamů. Zároveň stanoví, že předkládaný vnitrostátní sankční mechanismus je navrhován jako doplňkový, znovu opakuji, ve vztahu k mezinárodním a unijním sankčním mechanismům a je nastaven tak, aby s nimi byl v souladu. Ovšem Evropská komise vyjádřila pochybnost ohledně slučitelnosti vnitrostátních omezujících opatření přijímaných za účelem dosahování cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky s pravidly vnitřního trhu, jmenovitě pak se svobodami volného pohybu kapitálu a služeb. Je to stanovisko někdy z roku 2019. Celý návrh s cílem zavést vnitrostátní zákon tak může být v rozporu s právem EU. To znamená, je zde pochybnost, zda nejde o výlučnou pravomoc EU.
Je tam samozřejmě celá řada dalších otázek, které bych tady mohla dál předčítat, které si klademe. Já netvrdím, že na ně nejsme schopni od vás dostat odpovědi, ale myslíme si, že je nedostaneme dnes. Myslíme si, že to chce skutečně rozpravu podrobnou na výboru, expertní, abychom to posoudili ze všech těchto úhlů. A proto znovu opakuji, dávám veto jménem dvou klubů, hnutí ANO a hnutí SPD, na projednání podle § 90 a budu navrhovat, aby byl zařazen tento tisk na projednání ústavně-právnímu výboru. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Okamura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já bych jenom navázal na paní předsedkyni Schillerovou, proč je to veto jménem klubu ANO a SPD. Ano, principiálně je to tak, jak říká paní předsedkyně Schillerová. My taky bychom rádi se zapojili v tom smyslu, abychom to projednali trošku hlouběji. A u nás to má v gesci náš poslanec Jaroslav Bašta, který je expertem na tyto věci. Takže právě proto také bychom rádi, aby to bylo projednáno podrobně i v těch výborech. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vidím zde faktickou poznámku. Pan poslanec Hayato Okamura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Hayato Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, já bych jenom chtěl připomenout, abychom za tou džunglí paragrafů a takových těch složitých právnických problémů nezapomněli na ty trpící lidi, kteří právě teď trpí v diktaturách, autoritativních režimech, ať už jsou to Ujguři v Sin-ťiangu v Číně, obyvatelé Hongkongu, kteří smýšlejí demokraticky a za to jsou odsuzováni a vězněni, lidé v Severní Koreji a bohužel dalších a dalších státech našeho světa, kde demokracie rozhodně jednoduše nevítězí. Ale spíš na světové scéně pozorujeme takový obtížný zápas mezi společnostmi, které respektují důstojnost každého jednotlivého člověka a jeho svobodu na straně jedné a těch diktátorských, autoritativních režimů, které důstojnost jednotlivého člověka vůbec nerespektují. Takže samozřejmě pokud bude návrh vetován, tak si ho odneseme přes dovolené, přes prázdniny.
Oceňuji i to, že v podstatě vnímám tady souhlas.
Jedná se o zákon, který umožňuje adresným způsobem postihovat prominenty právě takových nedemokratických režimů, kteří se prokazatelně podílejí na těžkém potlačování lidských práv. Když se zavedou sankce obecné, tak to bohužel - třeba ty ekonomické, celostátní - postihne ne ty prominenty, ale běžné obyvatelstvo. Ale právě ten Magnitského zákon, to je takový nástroj, jak dát pocítit tlak, názor demokratických zemí, nás taky v České republice, těm, kteří se těch zločinů dopouštějí. Aby nemohli třeba u nás kupovat nemovitosti, aby u nás nemohli mít bankovní účty, aby k nám nemohli volně cestovat. Takže chci toto připomenout.
Ano, je taky správně řečeno, že jde o čas. Že vlastně každý týden, kdy je takový zákon odložen, tak možná působí další utrpení konkrétních lidí. Je to takové abstraktní, ale je to fakt. Takže děkuji, to je všechno.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem se přihlásila paní poslankyně Eva Decroix. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Eva Decroix: Já vám, paní předsedající, děkuju za slovo. Já si jenom dovolím krátce reagovat vzhledem k nyní vznesenému vetu, tak i vzhledem k tomu, že ten zákon opravdu je prioritní, vzhledem - stále probíhá válka, potřebujeme, aby pokud v průběhu vyšetřování, ke kterému jak Mezinárodní trestní tribunál, tak Eurojust, tak obecně celá Evropská komise nyní vyzývají, aby probíhala vyšetřování nejenom na Ukrajině, ale i u nás. A je více či méně pravděpodobné, že v důsledku tohoto vyšetřování opravdu můžeme najít, identifikovat ty osoby, které potřebujeme zařadit na sankční seznam. ***
