(11.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Současně Mlejnkova manželka, která je učitelka, je spolumajitelkou firmy na ochranu proti odposlechům, jejímž jednatelem je odsouzený policista Vokál. Šéf rozvědky Mlejnek odmítá říci, zda sám v byznysu také figuroval. Tyto skutečnosti jsou další důvody pro okamžitou demisi vlády Petra Fialy. Proto poslanecký klub hnutí SPD jednoznačně podporuje svolání schůze Sněmovny k vyslovení nedůvěry Fialově vládě a bude pro tuto nedůvěru také aktivně hlasovat.
Takže paní předsedající, to byl bod číslo 1, který se, ještě jednou zopakuji, jmenuje Kauza Petr Mlejnek a ministr vnitra Rakušan.
Druhý bod, který tady mám, také souvisí s vyvoláním nedůvěry vládě a je to samozřejmě zdražování, inflace, energie, energetická krize. Navrhuji to tady proto, protože část vládních činitelů a senátorů říká, že si s tím lidé budou muset poradit sami, že budou muset zasanovat ty finanční problémy, které je čekají, anebo si budou muset uplést svetry. Myslím, že to je taková arogance, kterou nelze jenom tak přejít, a proto jsem se rozhodl, že navrhnu, abychom se i o tomto bodu pobavili všichni. Protože i přestože je navržena mimořádná schůze, která by měla začít patnáct minut po této normální schůzi, tak jsem prostě přesvědčen, že samozřejmě nebude schválen program té mimořádné schůze, kterou navrhlo hnutí SPD a hnutí ANO k energetické krizi, tudíž se nebudou moci všichni poslanci vyjádřit a já bych rád, aby se vyjádřili. To znamená, pokusím se tu diskusi otevřít tímto mimořádným bodem.
Dovolte, abych se k tomu vyjádřil. My jsme viděli, jak vládní koalice s velkou pompou přinesla takzvaný úsporný tarif. Ten úsporný tarif znamená, že každá domácnost dostane zhruba 1 200 korun měsíčně. Což mně připomíná situaci, kdy jsme schvalovali pomoc vlády z hlediska narůstajících cen pohonných hmot, kdy vláda schválila pro občany úsporu 1,50 koruny na litru. Ale než to stačila zavést do praxe, tak lidé samozřejmě ani nezjistili, že vláda nějakou pomoc dělá, protože ty ceny jely nahoru tak rychle, že prostě lidé ani nezjistili, že vláda těm lidem s pohonnými hmotami chce pomáhat. Takže je to velmi podobná situace. Je to prostě pomoc nepomoc. Jak by řekli někteří političtí kolegové z minulých let, je to taková vládní nepomoc občanům České republiky.
Takže pojďme se ale zaměřit na to, co by byla skutečná pomoc. Myslím si, že skutečná pomoc je neřešit důsledky toho, co se děje, ale řešit příčiny. Řešit důsledek znamená, že někomu dáte tisíc korun, zalátáte jednu setinu z toho, co on skutečně bude muset vydat na to, co se stalo, finančně, ale ta příčina pořád figuruje. Když teď vláda říká, že dala 177 miliard na řešení - nikoliv boje s inflací, jak řekl pan premiér, to není pravda. Dala to na řešení důsledků energetické krize a inflace. Tam jsou samozřejmě valorizace důchodů a podobně. Tak dobře, já říkám, letos dáme 170 miliard, za rok dáme taky 170 miliard a za tři roky dopadneme jako Srí Lanka a všechno se to tady zhroutí, protože už nebudeme mít, z čeho ty peníze dát. Celý ten státní rozpočet prostě půjde do krachu.
Takže to prostě není řešení, ale řešení je odstranit příčiny energetické krize. To znamená, jednoznačně říkáme: odejít z energetické komoditní burzy. Samozřejmě aby byl dodržen zákon, z dividend polostátního podniku ČEZ vykompenzovat minoritní akcionáře, protože i v těchto věcech musí být dodržen zákon. Samozřejmě minoritní akcionáři mají své zájmy. Bohužel to byla také chyba v minulosti, kdy se prodával ČEZ. Jde o bezpečnostní infrastrukturu, strategickou infrastrukturu, kdy ČEZ má být ve 100% vlastnictví českého státu. Protože samozřejmě minoritní akcionáři mají úplně jiné zájmy než většinový akcionář a to je stát. Minoritní akcionáři chtějí získat co největší dividendu a nechtějí stavět další elektrárny, další bloky, protože to samozřejmě tomu ČEZu ubírá finanční prostředky a o to ta dividenda bude menší. Ale my, stát, to znamená všichni občané České republiky, máme zájem, abychom topili nebo svítili za dostupné ceny. To je přece náš zájem. Takže tady se zájmy těch dvou skupin akcionářů úplně míjejí. Podle mě není jiná možnost než vrátit ČEZ do rukou státu. Vykupovat akcie, a až se dostaneme nad 90 %, tak zbytek těch akcionářů vyskvízovat. To je prostě bohužel jediná možnost.
Stát udělal takových chyb několik. Prodal část ČEZu, prodal obchodníka s plynem. Možná už si to nepamatujete, existovala tady akciová společnost Transgas, která byla obchodníkem s plynem pro Českou republiku. Ta byla prodána. Teď si kupujeme ruský plyn z Německa. Němci ho kupují za 6 korun. Tam se za dalších 20 korun demokratizuje a za 27 korun si koupíme my tady do České republiky už demokratický plyn. Místo toho, aby tady byl obchodník s plynem z důvodu energetické bezpečnosti a abychom si jako například Maďarsko, Rakousko, Německo a další země kupovali plyn napřímo od producentů a měli obchodníka s plynem. Takže toho budeme muset také znovu pořídit. Tyto věci z důvodu, znovu opakuji, energetické bezpečnosti, vidíme, že jsou problém.
Rád bych také, abychom diverzifikovali zdroje producentů plynu. Jestli tady někdo má jiný zdroj, který bude cenově přijatelný, ať s ním přijde a budeme určitě rádi a všichni budeme šťastni, že máme jakýkoliv jiný cenově přijatelný zdroj plynu. Ale bohužel v současné době to tak nevypadá. A myslím si, že ani není pravda to, co říká vláda, že plyn na celou zimu je zajištěn, protože vláda má podepsaná memoranda o solidaritě s některými evropskými státy, hlavně s Německem. Já jsem přesvědčen, že jakmile dojde plyn, tak přestane platit i jakákoliv solidarita. Viděli jsme to v době covidu. Viděli jsme prostě tady, že ty státy už začnou myslet samy na sebe a žádná evropská solidarita v době nouze prostě fungovat nebude. Myslím si, že to bohužel poznáme v zimě všichni.
Stejně tak budeme muset znovu pořídit české rafinérie. Ty jsme taky prodali, protože to byl výhodný byznys. Ale rafinérie dneska za poslední měsíc zvedly marže 33krát. A my tady drtíme naše obchodníky, naše benzinové pumpy, které mají minimální marže, protože ten, kdo má ty marže, a ten, kdo to kasíruje, jsou rafinérie, bohužel ne české, v cizích rukách. Prodali jsme to, prodali jsme to Polákům. Takže Poláci jezdí za 33 korun, protože mají byznys v České republice a protože to mají z čeho dotovat. Většinu plynu nám prodávají Maďaři, protože tady nemáme českého prodejce. Takže 60 % plynu nám prodávají Maďaři v rukách státu. To jsou neuvěřitelné věci z hlediska energetické bezpečnosti, naprosto nepochopitelné. ***
