(14.20 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Co jsou příspěvkové organizace obce? To jsou přece organizace, které jsou tu zejména pro naše děti a seniory. Mohou situaci zvládnout obce a města bez pomoci? Bez naší pomoci? Odpověď je jasná. Nemohou. Pokud nenajdeme řešení, budou obecní rozpočty pouze o platbách energií. Na spolufinancování projektů nebude kde brát. A starostové se mě na mnohých setkáních ptají: Jak to chcete řešit?
Nedá mi to a ještě se na závěr s vámi podělím o jeden příběh z mého rodného města, který je určitě jeden z tisíců. Paní bydlí v městském bytě, pracuje na pozici pokladní, je v insolvenci, protože po rozvodu jí zůstaly dluhy, které v rámci podnikání zavinil její manžel. Po určitou dobu jí pomáhaly dospělé děti, které se ale už odstěhovaly. Zvýšily se jí náklady - a co jsou nezbytné výdaje v běžném lidském životě? Potraviny, energie. U obojího se ceny dramaticky navyšují. Potřebovala by menší byt, ale kde ho vzít? Jak má obec, město pomoci svým občanům v těchto složitých životních situacích, kdy se doslova topí v problémech, které by nebyly, kdyby vláda na jaře zastropovala ceny energií? Hledejme prosím řešení pro firmy, pro obce, protože žijeme ve společenství proto, abychom nezahynuli jako jednotlivci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Ještě se zeptám, na kdy chcete bod zařadit, to jsem nezaznamenal. Příspěvek obcím na platby energií, to je název vašeho nového bodu, který navrhujete. Ještě mi řekněte, kam ho chcete. Jako druhý bod dnešní schůze?
Poslankyně Lenka Knechtová: Jako druhý bod dnešní schůze. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat. Další přihlášený je pan poslanec Kobza. Připraví se pan poslanec Jakob. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych navrhl zařadit na dnešní schůzi další bod. Jedná se o bod, který už čtvrtý rok čeká na projednání, a je to návrh poslanců SPD na změnu zákona číslo 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Je to sněmovní tisk číslo 13. Jedná se o zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií. Je to naším dluhem k odstranění nedostatků platné podoby zákona, která neřeší otázku veřejného šíření ideologií propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik. Je načase napravit tento nedostatek a do znění zákona doplnit za termín hnutí dvě slova, to je ta změna toho zákona - za slovo hnutí, protože zákon zakazuje propagaci hnutí, tak doplnit dvě slova: anebo ideologií.
Nejde totiž pouze o nyní známé nenávistné a nepřátelské ideologie, které již reálně existují, ale jde i o takové ideologie, které jsou známé méně a o kterých možná ještě prakticky nevíme. Může jít také o ideologie, které k nám mohou být importovány v budoucnosti zvenčí, anebo takové ideologie, které mohou teprve vzniknout, ať již se budou ukrývat pod nejrůznější sofistikované -ismy a všelijaké specifické výrazy, které budou mít za úkol zakrýt jejich skutečnou podstatu. Dejme proto naší policii, státnímu zastupitelství i soudům účinný nástroj k tomu, aby se mohly s šiřiteli nenávistných ideologií vypořádat podle práva nejenom nyní, ale také v budoucnosti. Dejme takovým šiřitelům tímto zákonem jasný signál, že zde narazí, narazí na zákon a jako s těmi, kteří ten zákon poruší, s nimi bude i jednáno. Je to náš závazek vůči občanům, vůči voličům, a to i v tom ohledu, že budeme dbát na bezpečnost této země a jejích občanů. Dostůjme tedy tomuto závazku napříč politickými stranami a podpořme tuto předkládanou novelu. Naši občané si bezpochyby zaslouží, že pokud nějaká ideologie vyzývá k nenávisti, musíme se před ní mít na pozoru a musíme mít účinný zákon, který nám umožní včas se jí postavit.
Zdaleka tedy nejde jen o selektivní postihování islámu, jak je nám občas podsouváno, jakkoli islám mezi tyto nenávistné a nebezpečné ideologie bezpochyby patří. Patří mezi ně stejně jako třeba nacismus nebo kterékoli další ideologie vyzývající k násilí a nenávisti vůči určitým skupinám osob. Islám totiž není pouze náboženství. Je to velmi komplexní ideologie, která řeší až do nejmenších detailů i osobní život muslimů, jejich vztah k nevěřícím, obsahuje i metodiku expanze do nemuslimských zemí formou jejich islamizace. Tato doktrína dobývání Západu se v poslední době vyznačuje jako politický islám podle doktríny imáma Chameneího.
Připomeňme zde jedno nařízení, které se táhne celým islámským učením. Nepřizpůsobení se prostředí ani hostitelské zemi. Neintegrování. Přesvědčení o nadřazenosti muslimů nad bezvěrci a jinověrci, takzvanými káfiry, v jejich vlastní zemi. Dále je zde i povinnost islamizace neislámských zemí a jejich ovládnutí s využitím všech nástrojů, prostředků a v jejich očích i slabosti demokracie. Je rozdíl mezi vzletnými a krásnými slovy některých takzvaných islamologů o přínosu islámu pro kulturu a Evropu a krutou realitou, kterou vidíme nejenom na Středním východě a v severní Africe v islámských zemích, které jsou rozervány občanskými válkami, ale také v západní Evropě, která se nyní nachází v sevření bezvýchodné situace mezi brutálním násilím a terorem vyvolaným hromadnou ilegální islámskou imigrací a politickou korektností svých vlastních vlád.
Poučme se proto z chyb našich sousedů a neochraňujme ty, kdo nás chtějí zničit. Nestojí přece tolik námahy podívat se, jak vypadá situace v zemích na západ od nás, kde islamisté poznenáhlu v určitých oblastech přebírají iniciativu a moc, kde vznikají muslimské enklávy pod nadvládou práva šaría a jeho vymahačů a vykonavatelů a kam se místní obyvatelé obávají chodit. Vidíme zde toleranci mladistvých manželek a otevřené pedofilie podle našich zákonů, dokonce i mnohoženství, nemluvě o toleranci masového násilí na ženách například i v podobě manželského znásilňování nezletilých manželek.
Jak dlouho a kam chce ještě západní Evropa ustupovat a jestli vůbec má kam couvat, to je otázka. Další otázka, jestli jejich vlády k tomu mají právo a mají k tomu souhlas svých občanů. A pokud si někdo myslí, že zde, v české kotlině, jsme v bezpečí, tak bych rád připomněl, že i my Češi máme své oběti islámských teroristů. Byli to skuteční lidé, naši spoluobčané. Měli své rodiny, své životy, své sny. Zemřeli kvůli nenávistné ideologii jenom proto, že byli ve špatný čas na špatném místě. Zaslouží si proto, abych vám přečetl jejich jména: Petr Kořán, zavražděn muslimským útočníkem 24. července 2005 v egyptském Šarm aš-Šajchu. Ivo Žďárek, diplomat a velvyslanec, zavražděn při teroristickém útoku islamistů v Islámábádu 20. září 2008. Pavel Hrůza zavražděn islámským státem v Libyi, přesné datum není známo, ale bylo to v roce 2016. Naďa Čižmárová, matka dvou dětí, zavražděna islámským teroristou při útoku v Berlíně 19. prosince 2016. Lenka Civínová, ubodaná islámským teroristou 14. července 2017 v egyptské Hurghadě. Tito Češi, naši spoluobčané, byli zavražděni islámskými fanatiky, kteří chtěli ve jménu islámské ideologie zabíjet náhodné nevěřící jenom proto, že byli na dovolené, nebo prostě byli po ruce v ten daný moment.
Od 11. září roku 2001 bylo islámskými teroristy zabito více než 5 000 Američanů a Evropanů. Takže se ptám, kolik dalších obětí islámských útočníků tu ještě bude muset být, aby se omlouvači a propagátoři islámu probudili a začali konečně chápat, o co jde, a začali konat? Copak jim smutný a krvavý příběh přeměny Libanonu z demokratické, otevřené a multikulturní krásné země v krvavou lázeň občanské války nestačí? Kolik krve ještě bude muset protéct, aby se čeští zákonodárci probudili z noční můry politické korektnosti a začali konečně chránit své občany? Řekněme to jasně a nahlas: islám podle našich společenských a právních měřítek, a to i podle výsledků soudního řízení s panem Sáňkou, o kterém ještě budu hovořit, je jasně potvrzen jakožto ideologie neslučitelná s demokratickými hodnotami naší civilizace a kultury založených na principu lidské svobody a nedělitelných individuálních lidských práv. ***
