(18.20 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
Já bych byl hrozně rád, kdyby i v České republice, v nové české vládě a potom přání, které samozřejmě už je asi úplně science fiction, aby i u těch některých hlavních řekněme hráčů Evropské unie se tahleta pohádka Císařovy nové šaty přestala hrát a abychom pohlédli pravdě do očí a řekli si, že ten úplně nejhorší výsledek, který by to mohlo mít, by byl ten, že ve finále planetě to nepomůže. Evropa zchudne, lidé zchudnou a nebudeme mít dost peněz na ta adaptační opatření, například zadržení vody v krajině. A to jsou ta opatření, která máme v ruce, kdežto bohužel ta opatření na zásadní omezení skleníkových plynů, ta v ruce zdaleka tolik nemáme. Ta mají v ruce ti největší emitenti a ti se k tomu chovají velmi macešsky.
Takže ještě na závěr, vážený pane předsedající, bych chtěl poprosit o zařazení bodu, jak už jsem řekl, s názvem Informace vlády o řešení vysoké ceny emisní povolenky a poprosil bych o zařazení jako třetí bod v rámci tedy pevně zařazených bodů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Takže Informace vlády o řešení vysoké ceny emisních povolenek jako bod číslo tři.
Nyní bych poprosil dalšího přihlášeného a to je pan poslanec Karel Tureček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Tureček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já bych chtěl navrhnout zařazení bodu Opatření vlády České republiky v oblasti cen potravin, protože se domnívám, že v této oblasti vláda Petra Fialy, vláda České republiky, bohužel za těch 242 dní, co vládne České republice, nejenom že neudělala nic, ale ona svými kroky buduje tady zajímavý systém, kdy by Česká republika se měla stát producentem potravin pro horních deset tisíc obyvatel a nikoliv producentem potravin cenově dostupných pro deset milionů obyvatel České republiky.
Než zhodnotím ty kroky a spíš antikroky vlády v oblasti zemědělství a potravinářství, tak bych se chtěl trochu vrátit do roku 1990, kdy tehdy federální vláda premiéra Čalfy a nakonec i vláda Václava Klause, otce zakladatele dnes vládnoucí Občanské demokratické strany, byla před obdobným problémem. Tehdy mohutně proběhla deregulace cen energií, cen vodného a stočného, ale na co si dával Václav Klaus, předseda ODS, ministr financí federální a pak premiér České republiky, velký pozor, tak bylo, aby se nedošlo k tomu, aby ceny potravin v České republice začaly nekontrolovatelně růst. On nepřistoupil svým způsobem k regulaci cen potravin, nicméně dvěma kroky vlády tehdy Čalfova federální vláda se snažila o udržení sociálně dostupných cen potravin. Prvním krokem bylo, když vláda v roce 1990 zrušila takzvanou zápornou daň v zemědělství na jednotlivé komodity, tak bylo to, že výnos nebo úspora tohoto kroku představovala pro státní rozpočet částku 14 miliard korun. Nicméně tehdejší vláda se nerozhodla si ty peníze ponechat a nechat to v rozpočtu pro jiné své účely, ale rozdělila to plošně všem občanům tehdy České a Slovenské Federativní Republiky. Možná si někteří vzpomenete, bylo to rok a půl, každý občan tehdy dostával měsíčně 140 korun, což samozřejmě v dnešní jaksi kupní síle to bylo určitě o jiných finančních prostředcích.
Byl to také Václav Klaus, který už jako předseda vlády, když se projednával v roce 1992 návrh zákona o dani z přidané hodnoty a v roce 1993 se zaváděla daň z přidané hodnoty jako nová daň jako součást daňové reformy, se zasadil významně o to, aby sazba u potravin nebyla v horní hranici 21 %, ale byla v hranici stanovena až na výjimku na luxusní potraviny, jako je třeba kaviár, tak byla stanovena v hranici 5 %. Tyhle dva kroky prakticky přispěly k tomu, že tehdy hrdě lidovecký předseda KDU-ČSL a tehdejší ministr zemědělství mohl mluvit o tom, že ceny potravin se v České republice staly polštářem inflace. Ono tomu tak bylo, protože ať se to líbilo, nebo nelíbilo, tehdy vláda zabezpečila prakticky cenově dostupné potraviny. Bylo to ale i ve spolupráci s velkou obětí všech zemědělců a potravinářů, kteří zhruba šest let na tom, že vyráběli pro Českou republiku cenově dostupné potraviny, tak tratili. Tehdy české zemědělství, ale i potravinářství končily v hlubokých červených číslech. Nicméně bylo to jakési partnerství mezi zemědělci a potravináři na jedné straně a na druhé straně vlády České republiky.
Já o tom mluvím celkem podrobně z toho důvodu, že bohužel vláda České republiky, vláda Petra Fialy jako předsedy vlády, Ministerstvo zemědělství pod vedením pana Nekuly o toto partnerství v žádném případě nestojí. Od samého počátku, co se ujala vlády, tak dělá prakticky protichůdné kroky, které samozřejmě mají vliv nikoliv na stabilizaci cen potravin, nicméně ženou ceny potravin nahoru tak, že po cenách energií, plynu, pohonných hmot potraviny se stávají prakticky jedním ze zdrojů inflace, která samozřejmě dopadá negativně na všechny občany České republiky.
Jedním z takových prvních kroků 9. ledna, a to zdůrazňuji, byla - už jsme tady o tom dlouho hovořili, ale já si myslím, že budeme hovořit i nadále, budeme hovořit o tom celý podzim, protože od samého počátku jsme říkali, že to je špatné řešení, které samozřejmě českému zemědělství a nakonec i českým občanům nepřinese nic dobrého - byla narychlo úprava bez jakékoliv konzultace, úprava strategického plánu společné zemědělské politiky na období let 2023 až 2027. Tehdy vláda bez jakýchkoliv podkladů, respektive pardon, vláda ne, tehdy to byla zvláštní skupina, která se jmenuje "velká pětka", takže tam ani nebyl ministr zemědělství, nemohl do toho mluvit odborník, rozhodla o tom, že ze dne na den změní prakticky pracně vyjednaný tento strategický plán a nastaví jiný. Jenom ten paradox chci připomenout, když jsem se ptal ministra zemědělství v interpelaci na to, na základě jakých podkladů tehdy vláda rozhodovala, respektive pětikoaliční rada, tak mi bylo řečeno, že na základě studie, která mi byla zaslána. Paradoxem toho je, že ta studie byla datována 11. ledna a pětikoalice o tomto bodu rozhodla 9. ledna. Takže si myslím, že to byla narychlo udělaná zpětná studie. Já chci říct, že rozhodla neodborně, že preferuje prakticky jenom úzkou skupinu, skupinu producentů, kteří prakticky na celkové produkci potravin v České republice se podílejí jedním a půl procentem. Takže preferuje úzkou, velmi úzkou skupinu těchto výrobců. ***
