(18.30 hodin)
(pokračuje Karel Tureček)
Dalším základním předpokladem stabilizace a omezení růstu cen potravin je samozřejmě regulace obchodních řetězců. Sem vláda předložila zákon o významné tržní síle, který budeme projednávat na podzim ve druhém čtení. A když jsem se ptal samotného ministra zemědělství, aby veřejně vystoupil a všem kolegům tady v Poslanecké sněmovně dal garanci toho, že tento návrh zákona o významné tržní síle nezhorší postavení zemědělců a potravinářů vůči nadnárodním obchodním řetězcům, tak ministr mlčel. Proč, když je přesvědčen o takové kvalitě tohoto návrhu zákona, proč mlčí a tlačí prakticky prosazení tohoto zákona ve zrychleném řízení bez případných pozměňovacích návrhů?
A dalším problémem, kterým vláda prakticky nechává napospas ceny potravin volnému trhu, tak je prakticky to, že nic nedělá s cenou energií vůči zemědělcům, a tím samozřejmě znevýhodňuje české, moravské a slezské zemědělce vůči kolegům z Polska, kterým třeba významně národní rozpočty přispívají finančně na ceny energií a na ceny hnojiv, dále znevýhodňuje i vůči maďarským zemědělcům, a tak bych mohl pokračovat. O západní Evropě ani nemluvě.
Když ministr zemědělství Nekula dostal tu velkou šanci poskytnout rychlou pomoc našim zemědělcům v podobě krizového balíčku, který schválili na Radě Evropské unie a pro Českou republiku v kombinaci s prostředky národního rozpočtu to znamenalo částku 831 milionů korun, tak tuto šanci nevyužil. Sice program byl vypsán, ale zatímco v Německu a zase v okolních státech celé Evropy ty finanční prostředky již byly vyplaceny, tak naši zemědělci stále na tyto prostředky čekají. Ale co je doslova trestuhodné, tak je, že vláda České republiky a Ministerstvo zemědělství, kdy ministr zemědělství České republiky se stal předsedou Rady ministrů, prakticky evropským ministrem zemědělství, nevyužívá tuto pozici, aby svolal mimořádnou Radu ministrů zemědělství v otázkách, která by měla řešit právě oblast růstu cen potravin v celé Evropské unii, ale samozřejmě i dát doporučení Radě ministrů pro energetiku v oblasti, jak v tom sektoru zemědělství přispět ke stabilizaci cen potravin právě stabilizací cen energie.
Ministr nejenom že toto své právo nevyužil, ale on mlčí a vysílá divné signály. Já vzpomenu jeho prohlášení 13. července, kdy před zraky televizních diváků prohlásil, že růst cen potravin je krátkodobá záležitost a že ceny potravin během tří týdnů půjdou cenově dolů. To se samozřejmě nestalo. A on si toho už v tom prohlášení byl velmi dobře vědom, akorát měl potřebu nemluvit pravdu a mlžit, tak jako to dělá po celých 242 dní své vlády. Chci taky říct, že včera nám oznámil, že samozřejmě za růst cen potravin můžou růsty cen energie, ale to my mu tady prostřednictvím i mých kolegů říkáme od začátku, že jedním z těch prvopočátků, který nastartoval pomalu nekontrolovatelný růst cen v oblasti potravin, je právě růst cen energií a dalších vstupů, pohonných hmot a hnojiv zejména.
On to neřešil a neřeší to dál jako předseda Rady ministrů. Neřeší to celá vláda, neřeší to Petr Fiala, který mluví o nějakém zeleném zemědělství. Ale já znovu říkám, mluví o tom, že chce jednoznačně produkovat potraviny pro horních 10 000 obyvatel a nikoliv cenově dostupné potraviny pro občany České republiky. Nechce ani využít potenciál českého zemědělství a potravinářství, které určitě má z hlediska zvýšení potravinové soběstačnosti České republiky. Naopak svými vystoupeními premiér Fiala rozděluje zemědělce, dělí je na malé a velké. A ti velcí a střední zemědělci jsou nepřátelé vlády, protože můžou za růst cen potravin.
Já si, pánové a dámy, nedokážu představit, že takhle by mluvil třebas německý kancléř Scholz o zemědělcích ze Saska a preferoval by malé zemědělce z Bavorska. Já už jsem o tom několikrát mluvil, že to je problematika historických momentů. A tak jako musí být zemědělství v Sasku větší než to bavorské, tak náležitě i u nás to má historické souvislosti, proč je třeba v České republice zaměstnáno v zemědělství méně osob než v západní Evropě. Proč třeba velikost farmy je větší než v západní Evropě. Má to samozřejmě i výhody, které vláda samozřejmě nechce využít, a radši bude preferovat úzkou skupinu zájmů těch, kteří nemají zájem tyto potraviny produkovat.
Proto bych chtěl, aby tento bod, kdy se nám bude Petr Fiala a Zdeněk Nekula zpovídat, byl zařazen na program této schůze. Jak už jsem uvedl, ten bod by se měl jmenovat Opatření vlády České republiky v oblasti cen potravin. A navrhuji jeho zařazení na tuto schůzi jako první bod po nově zařazených bodech. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pane poslanče, děkuji. Takže jenom opakuji: Opatření vlády České republiky v oblasti cen potravin navrhujete jako bod číslo jedna. Děkuji a prosím dalšího z přihlášených a to je paní poslankyně Lucie Šafránková. A prosím, aby se připravila - paní poslankyně Lucie Šafránková, máte tady dvě žádosti, je to tak? A po ní prosím, aby se připravila paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Děkuji a máte slovo.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo, krásný podvečer přeju. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já navrhuji zařadit na program dnešní schůze jako první bod návrh SPD na změnu zákona o sociálních službách, což je sněmovní tisk číslo 9. Jde o návrh, jehož podstatou je zvýšení příspěvku na péči zdravotně postiženým osobám v takzvaném prvním a druhém stupni závislosti v domácí péči. Těmto osobám byl příslušný příspěvek zvýšen naposledy před více než šesti lety v roce 2016 a i tehdy pouze o zhruba 10 %, zatímco ve třetím a čtvrtém stupni závislosti byl v poslední době tento příspěvek - a je to tak správné - zvyšován častěji.
Jen pro vaši bližší představu, nárok na příspěvek na péči v prvním stupni závislosti mají ve věku do 18 let ty osoby, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejsou schopny zvládat tři základní životní potřeby, a nárok na tento příspěvek ve druhém stupni závislosti pak mají osoby, které nezvládají čtyři až pět základních životních potřeb. Ve věku nad 18 let pak mají nárok na příspěvek na péči v prvním stupni závislosti osoby, které nejsou schopny zvládat tři až čtyři základní životní potřeby, a ve druhém stupni pak ty osoby, které nezvládají pět až šest základních životních potřeb. Čili jde o osoby s docela vážnými a zásadními zdravotními hendikepy a životními omezeními. ***
