(18.40 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Pro přiznání příspěvku na péči se posuzuje schopnost zvládat deset základních životních potřeb a to jsou: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost u osob nad 18 let.
Dosavadní výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za jeden kalendářní měsíc 3 300 korun, jde-li o stupeň jedna, a 6 600, jde-li o stupeň dvě. Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let pak aktuálně činí za kalendářní měsíc 880 korun, jde-li o stupeň jedna, což je něco naprosto neakceptovatelného, když si uvědomíme, že jde o osoby, které nezvládají až čtyři základní životní potřeby, a 4 400 korun měsíčně, jde-li o stupeň dvě. Stále výrazněji se tak otevírá finanční propast mezi výší příspěvku na péči u osob v prvním a druhém stupni závislosti na straně jedné a u osob ve třetím a čtvrtém stupni závislosti na straně druhé, přičemž současná výše příspěvku u té první skupiny zdravotně postižených osob, u osob s lehkou a středně těžkou závislostí, je už absolutně nedostatečná zejména v některých z těchto kategorií a nemůže osobám v domácí péči v žádném případě zajistit pořízení odpovídající kvalifikované péče, pomoci či asistence zejména, a to je velmi aktuální, když se ceny a úhradové limity těchto služeb budou aktuálně zvyšovat a když vláda ve svém návrhu rozpočtu na letošní rok snižuje objem finančních prostředků určených na příspěvek na péči a snižuje ho téměř o jednu miliardu korun. Důsledkem absolutní nedostatečnosti výše těchto příspěvků na péči pro osoby v domácí péči je potom mnohdy i umisťování osob závislých na péči druhých z jejich přirozeného domácího a rodinného prostředí do různých zařízení pobytových sociálních služeb, což nelze hodnotit rozhodně jako pozitivní trend, a to nejen z ekonomického hlediska bilance veřejných rozpočtů.
Proto tedy navrhujeme zvýšit příspěvek na péči u osob do 18 let věku o 50 % v prvním stupni závislosti z 3 300 korun měsíčně na 4 950 korun a v druhém stupni závislosti z 6 600 korun na 9 900 korun měsíčně. Dále pak navrhujeme zvýšit příspěvek na péči u osob v prvním stupni závislosti nad 18 let věku o 200 % ze současných 880 korun alespoň na 2 640 měsíčně a u osob starších 18 let ve druhém stupni pak navrhujeme zvýšit tento příspěvek opět o 50 % ze současných 4 400 na 6 600 měsíčně. Rozpočtové dopady našeho návrhu se pohybují maximálně v řádu nižších jednotek miliard korun ročně, což v kontextu veškerých rozpočtových výdajů není nikterak závratná suma. Jde o sumu, kterou lze poměrně snadno nahradit škrtnutím jiných, velmi zbytných výdajů, které neslouží zvýšení kvality života našich občanů a které nejsou ve veřejném zájmu na rozdíl od péče státu a veřejného sektoru o naše zdravotně postižené spoluobčany, která jednoznačně ve veřejném zájmu je.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás o podporu a zařazení tohoto bodu.
A jako druhý bod navrhuji zařadit na program -
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pardon. Já vás tady přeruším. Takže ještě jednou zopakuji název: Zvýšení příspěvku na péči zdravotně postižených. Jedná se o zákon o sociálních službách, sněmovní tisk 9 a je to první bod. Ano? (Ano, je to tak.) Dobře, děkuji. A prosím tedy k dalšímu bodu.
Poslankyně Lucie Šafránková: Ano. Jako druhý bod navrhuji zařadit na program dnešní schůze návrh SPD na změnu zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a jde o sněmovní tisk číslo 119. Konkrétně jde o zvýšení příspěvku na mobilitu.
Současná výše tohoto příspěvku je pouhých 550 korun měsíčně. Obecně platí, že nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší jednoho roku, jestliže jde současně o občana se zdravotním postižením, tedy s postižením pohyblivosti nebo orientace. Jedná se tedy o občany, kteří mají nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP nebo ZTP/P přiznaný podle předpisů účinných od 1. ledna 2014, a o občany, kteří se opakovaně, periodicky každý měsíc za úhradu dopravují nebo jsou dopravovány. Splnění podmínky opakovaného dopravování za úhradu prokazuje žadatel o tento příspěvek čestným prohlášením. Současně se musí jednat o takové osoby, kterým nejsou poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče. Z důvodů hodných zvláštního zřetele pak může být příspěvek na mobilitu přiznán i osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby, pokud splňuje všechny ostatní zákonné podmínky. Splnění podmínky opakovaného dopravování je třeba v těchto případech věrohodně doložit a prokázat a nestačí čestné prohlášení.
Řízení o přiznání příspěvku na mobilitu se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopise předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí. Žádost se podává na kontaktním pracovišti krajské pobočky Úřadu práce v místě trvalého bydliště žadatele o příspěvek. Příspěvek na mobilitu v současné podobě existuje od 1. 1. roku 2012, kdy nahradil dosavadní dávky příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na individuální dopravu, které byly do té doby vypláceny jednou ročně. Příspěvek na provoz motorového vozidla činil pro držitele průkazu ZTP 6 000 korun ročně a pro držitele průkazu ZTP/P pak 9 000 korun za rok. Příspěvek na individuální dopravu pak dosahoval výše 6 500 korun ročně. Zejména pro držitele průkazu ZTP/P byla tehdejší změna nastavení tohoto příspěvku provedená vládou ODS a TOP 09 velmi markantní a velmi negativní a jeho současná výše se ani zdaleka neblíží jeho tehdejší úrovni a to je třeba změnit.
Proto jsme navrhli zvýšení příspěvku na mobilitu z dosavadních 550 korun měsíčně na 825 korun za měsíc. Tento příspěvek v současné podobě byl zvyšován naposledy k 1. lednu 2018, tedy před více než čtyřmi lety. Od té doby došlo jak k významnému nárůstu cen jízdného ve veřejné dopravě, zejména té meziměstské autobusové i vlakové, nad rámec běžné průměrné inflace a hlavně došlo v poslední době i k extrémnímu nárůstu cen pohonných hmot a dalších nákladů spojených s individuální automobilovou dopravou. A došlo též i k výraznému růstu dalších nezastupitelných životních nákladů zdravotně postižených občanů, včetně nákladů na zajištění pro ně nezbytných sociálních služeb, léků, zdravotních pomůcek a tak dále. Současně jsou v některých krajích České republiky rušeny speciální krajské slevy na veřejnou dopravu.
U vědomí všech těchto skutečností by bylo vhodné už i vyšší zvýšení příspěvku na mobilitu, než je obsaženo v našem návrhu podaném zhruba před půl rokem, což řešíme naším pozměňovacím návrhem, ve kterém nově navrhujeme zvýšení příspěvku na mobilitu z původně navrhovaných 825 korun měsíčně na 1 650 korun za měsíc. Je to mimo jiné dvojnásobné navýšení oproti jeho výši v roce 2012, předtím než jej tehdejší vláda ODS a TOP 09 velmi necitlivě a nesmyslně snížila. Zvýšení příspěvku na mobilitu je zkrátka jednou z cest, jak strmý růst nákladů nejen na dopravu našim zdravotně postiženým občanům alespoň částečně určitým způsobem kompenzovat i s ohledem na to, že doprava ve smyslu nutné mobility je pro tyto osoby naprostou, často každodenní nezbytností spojenou s cestami do zaměstnání, k lékaři, na úřady a tak dále.
Předkládaná právní úprava je v souladu s Ústavou České republiky a plně respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu. Navrhovaná úprava rovněž není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Finanční dopad zvýšení příspěvku na mobilitu z 550 korun na oněch 1 650 korun za měsíc na státní rozpočet odhadujeme dle údajů o počtu osob, kterým je příspěvek na mobilitu pravidelně a dlouhodobě vyplácen, na zhruba 2,5 miliardy korun ročně, což v celkovém kontextu objemu rozpočtu není položka, kterou bychom si nemohli dovolit na dobrou a záslužnou věc investovat. Na rozpočty krajů a obcí nebude mít navrhovaná úprava žádný vliv. ***
