(16.30 hodin)
(pokračuje Jiří Kobza)
To samé platí o rozpočtové položce Rezerva na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků podle zákona č. 240/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve stejné rozpočtové kapitole. Případně lze část těchto prostředků převést do rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra do položky Výdaje Hasičského záchranného sboru České republiky. Zmíněný požár totiž ukázal mimo jiné i to, že kapacity tohoto sboru jsou z hlediska základních funkcí podceněné a může to znamenat velké riziko. Obdobně si nepochybně zaslouží zvýšení platů naši hasiči, o tom už tady byla řeč. Já si myslím, že jejich povolání je natolik důležité a natolik riskantní, že skutečně jeho společenská váha je vysoká a měla by být podle toho patřičně oceněná.
Za neodůvodněnou v dnešní situaci považuji vysoko předimenzovanou rozpočtovou položku Příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím v zahraničí, jejíž objem přes 1,5 miliardy korun - navzdory tomu, že Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně konstatoval neúčelnost vynakládání značné části těchto prostředků a žádal o zjednání nápravy, tak to tam pořád je. Takže si myslím, že bychom se na to měli podívat.
A teď se dostávám k té nejzajímavější části, kterou je otázka, že zatímco vláda se snaží nějakým způsobem získávat prostředky tím, že nás zadlužuje, po špičkách chodí okolo velmi důležitého rozsáhlého zdroje financí, a to je, jak nám ukázal přístup Polska, to je otázka nezaplacených válečných reparací z Německa. Polsko se rozhodlo oficiálně požádat Německo o vyplacení válečných reparací za období nacistické okupace a oznámil to minulý týden u příležitosti připomínky 83. výročí od vypuknutí druhé světové války polský politik Jaroslaw Kaczyński, předseda strany Právo a spravedlnost. Náhrada škody, kterou má Polsku zaplatit, činí 6,2 bilionu zlotých, což je zhruba 32 bilionů korun. Tento polský požadavek zároveň ukazuje na - abych tak řekl - nepochopitelnou zdrženlivost, když to nenazvu zbabělostí, mnoha českých vládních politiků - a to se nevztahuje jenom na stávající vládu, prosím pěkně, abych byl férový, protože už jsem s tím přišel i u minulé vlády - kteří opakovaně tvrdili, že žádat Německo o úhradu válečných reparací není již právně ani politicky možné. Dokonce to mám písemně od nich. Hnutí SPD jako jediná politická síla se dlouhodobě veřejně hlásí k myšlence, že i Česká republika musí po Německu požadovat urychlené vyplacení reparací, které nám Československo - které nám Německo, promiňte, jako následnický stát nacistické Třetí říše za brutální okupaci českých zemí v letech 1939 až 1945 minulého století a smrt více než 360 000 našich spoluobčanů a způsobení ohromných hospodářských a majetkových škod dodnes dluží. Máme na to evidentní právní nárok a jsme tím povinni našim předkům i všem obětem nacistické okupace stejně jako našim dětem, kterým tento dluh zůstává. Právo na vyplacení těchto válečných reparací nám přiznala Postupimská konference i reparační konference v Paříži. Z celkové částky, kterou nám přiznala Pařížská reparační smlouva, což bylo 306 miliard korun v tehdejší měně, nám dosud Německo zaplatilo podle mých informací pouze 0,07 %, tedy necelou tisícinu. Podle hodnověrných odhadů a propočtů na základě vývoje hodnoty měny a cen nám tedy Německo dluží ještě nejméně 4 biliony korun, přičemž některé odhady hovoří dokonce až o 15. Hnutí SPD proto podporuje požadavek Polska vůči Německu jako oprávněný. Jsme hluboce přesvědčeni, že stejným způsobem musí postupovat i Česká republika, a myslím, že by to vyřešilo spoustu finančních problémů, do kterých se teď dostáváme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju také, dobré odpoledne vám přeji. Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Síla. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vládo, rád bych se zmínil o kapitole zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že schodek státního rozpočtu za první pololetí tohoto roku vzrostl o 242 miliard na 2,7 bilionu a státní rozpočet, původních 280 miliard, nestačí, protože dochází k bezprecedentnímu navyšování cen energií, inflaci a tak dál, což má řešit tato novela zákona o státním rozpočtu, která má navýšit schodek na 330 miliard. Chtěl bych se zmínit z pohledu zdravotnictví, jak to vypadá. Já jsem se domníval, že těch 14 miliard, které byly odebrány ze státního rozpočtu v rámci snížení plateb za státní pojištěnce, bude jakýmsi způsobem reflektováno v tomto novém státním rozpočtu.
Bohužel jsem se dověděl, že z pohledu zdravotnictví tam jedna kapitola, 335, jako Ministerstvo zdravotnictví, a to v souvislosti s očkováním proti onemocnění covid-19 a nastavenými platebními mechanismy s dodavateli vakcín a zdravotními pojišťovnami se výdaje kapitol Ministerstva zdravotnictví navýšily o 3,2 miliardy korun. A dále je v téhle kapitole vyhlášen dotační program o objemu 336 milionů, jehož prostřednictvím se budou nestátním nemocnicím refundovat náklady za molekulární protilátky, které nebyly využity. Došlo k jejich expiraci, a tím pádem likvidaci, a nemohly tak být proplaceny zdravotními pojišťovnami. V objemu 900 milionů korun je v tomto případě rozpočtová kompenzace připravená nebo plánovaná taky pro Fakultní nemocnici Bulovka.
Další kapitola, která je pojednána o zdravotnictví, je 336, kde příjmy této kapitoly se snižují o 4,9 miliardy a to z důvodu nastavených platebních principů se zdravotními pojišťovnami a nižším než očekávaným zájmem pojištěnců v systému veřejného pojištění o očkování pro onemocnění covid-19. V této souvislosti bych se chtěl zmínit, že nevím, jestli je to zrovna nejlepší takovýmto způsobem se chovat ke zdravotnictví, když neznáme za prvé chování koronaviru na podzim a příští rok na jaře, jak se bude chovat. To znamená, neznáme výšku investic nutných k řešení eventuálních dalších vln infekce. Za druhé nevíme, jaký bude vývoj války na Ukrajině, a proto neznáme, jaký bude počet nových uprchlíků, kteří se automaticky stávají státními pojištěnci. A za třetí máme značné nedodělky takzvaně v uvozovkách v zanedbané zdravotní péči z koronavirové pandemie, které budou muset zdravotní pojišťovny hradit. A za čtvrté podfinancované zdravotnictví dlouhodobě je jeden z hlavních faktorů nedostatku zdravotníků, který v současné době významně zhoršuje dostupnost a tím i kvalitu zdravotní péče, hlavně v regionech.
Vzhledem k inflaci 17 %, a tím nárůstu výběru zdravotního pojištění je financování zdravotnictví do konce letošního roku zajištěno, protože fondy zdravotních pojišťoven jsou až přeplněny, by se dalo říct. Co bude po Novém roce je těžko říct, protože neustále budou dobíhat faktury za energie, a ty se týkají i poskytovatelů zdravotní péče.
Zvyšování státního dluhu je obrazem práce nekoncepční, alibistické a válkychtivé vlády, která dala přednost ideologii před zabezpečením občanů. Vláda se nám snaží implantovat iluzi o dočasném charakteru státního dluhu a tvrdí, že jsme na tom vlastně dobře, protože ještě splňujeme kritéria vstupu do eurozóny. Ano, žijeme si nejlépe v historii, ale bohužel na dluh - na dluh, který budou muset splácet naši potomci. Schovávat se za válku na Ukrajině a uvádět tento konflikt jako hlavní příčinu současné ekonomické krize je pro naši společnost nejen zavádějící, ale při podrobném rozboru zásadně škodlivé, protože všem musí být zřejmé, že bez zásadní korekce politiky Evropské unie polovina až tři čtvrtiny z nás faktury za plyn a elektřinu příští rok nedokážeme zaplatit.
Česká vláda místo toho, aby se zasazovala o diplomatické řešení konfliktu na Ukrajině, posílá na úkor bezpečnosti občanů další a další zbraně a finanční prostředky. Státní dluh roste po sobě geometrickou řadou už řadu let bez ohledu, nacházíme-li se ve skutečné krizi, anebo v konjunktuře. Správa dluhu si vyžaduje stále větší částky, které vláda vydává za úspory (úroky?). ***
