(11.50 hodin)
Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předně chci načíst legislativně technickou úpravu ke svému pozměňovacímu návrhu C2.3 sněmovního dokumentu 1172. Pro zajištění hlasovatelnosti tohoto pozměňovacího návrhu C2.3 je nezbytné upravit návětí pozměňovacího bodu C2.3 takto: "C2.3. V čl. I v bodě 4 v § 4 odst. 2 se vkládá nové písmeno d), které zní".
A nyní mi dovolte zdůvodnit své dva pozměňovací návrhy, které jsem podával k tomuto návrhu zákona. Ten první se týká takzvaných podnákladových cen, tedy nucení dodavatele prodávat za cenu nižší, než jsou jeho náklady. Druhý pozměňovací návrh se týká takzvaných podnákupních cen, což znamená prodej výrobků v maloobchodě za cenu nižší, než za kterou byly výrobky nakoupeny.
Nejprve tedy k podnákladovým cenám. Spotřebitel pochopitelně má zájem nakoupit za co nejlepší cenu, což vede i maloobchodního prodejce k nákupu zboží za minimální ceny, aniž by se vzdal motivace prodávat s co nejvyšší marží. S ohledem na to, že maloobchod má na trhu rozhodující postavení, není mnohdy motivován respektovat vynaložené náklady na výrobek a z pozice svého postavení vyžaduje dodávky zboží za cenu, která ani neodpovídá vynaloženým výrobním nákladům. Se zřetelem k tomu, že nejde o komparativně neobvyklý problém, většina členských zemí Evropské unie, které odpovídající regulací již disponují, cílí na ochranu výrobců i zpracovatelů a v této souvislosti stanovují limitní průměrné náklady na výrobu jednotlivých druhů potravin, pod které nemůže maloobchod nakupovat. Cena potravin v těchto zemích, jejichž právní úpravy představují předobraz předkládaného pozměňovacího návrhu, ve státech, jako je Francie, Itálie, Španělsko i Německo, se stanovuje následujícím způsobem. Profesní svazy podle skutečných výrobních nákladů v jednotlivých podnicích vyčíslí průměrné náklady jednotlivých komodit rostlinné i živočišné produkce a zpracovatelské svazy vyčíslí podle jednotlivých druhů zboží konečné náklady podle jednotlivých skladových položek. Dále třeba ve Francii se k nákladům připočte 20% marže reprezentující přiměřený zisk a náklady na logistiku, přičemž výslednou cenu je maloobchod povinen akceptovat při nákupu zboží od prvovýroby a následně i od zpracovatelů. V případě České republiky by se mohlo uvažovat, že ceny prvovýrobců a zpracovatelů by odsouhlasoval Ústav zemědělské ekonomiky a informací a kontrolu nad nimi by vykonával Státní zemědělský a intervenční fond. Tlak maloobchodu na nižší ceny, než jsou skutečné náklady, postupně totiž likviduje domácí zemědělskou produkci a zpracovatelský průmysl, které jsou postupně nahrazovány vysoce dotovanými potravinami z dovozu, a to jen v případě, že je jich v zahraničí dostatek. Tento pozměňovací návrh cílí právě na tuto praxi, aby tedy dodavatel nebyl nucen prodávat za ceny nižší, než jsou jeho náklady.
Co se týče druhého pozměňovacího návrhu, který se týká, jak už jsem nastínil, podnákupních cen, jedná se zde o prodej výrobků v maloobchodě za cenu nižší, než za kterou byly nakoupeny. Klíčovou podmínkou pro existenci vyvážených vztahů je zákaz uplatňování podnákupních cen v maloobchodním prodeji. V současné době je běžné, že maloobchodní prodej v rozsáhlé míře využívá akcí, někdy i propagačního prodeje, většinou za podnákladové ceny jako marketingového nástroje k přilákání zákazníků, přičemž ztráty z prodeje akčních výrobků jsou kompenzovány obrovskými maržemi u ostatního zboží. To prodejcům umožňuje realizovat potřebný zisk, mnohdy následně vyváděný do zahraničních zemí, v nichž sídlí společnosti vlastnící prodejní sítě v České republice. Zejména v případě potravinářského zboží tím stát přichází až o desítky miliard korun na DPH. Finanční kontroly v České republice na každém výrobním a zpracovatelském podniku se zaměřují vždy na cenu nákupu konkrétního výrobku a cenu jeho prodeje. Pokud se stane, že prodej je u konkrétního výrobku, tedy skladové položky, nižší než nákup, je každý halíř dodaněn. U maloobchodního prodeje, zejména ve velkých maloobchodních prodejnách, není však tento postup uplatňován. Namísto toho se sečtou všechny nákupy a vyčíslí se DPH, načež se obdobný postup zopakuje pro případy prodeje a rozdíl v dani z přidané hodnoty tvoří odvod v minimální výši. Lze tedy odhadovat, že pokud by došlo k vyčíslení daně z přidané hodnoty na straně nákupu i prodeje potravin u každé položky samostatně, představovalo by to navýšení příjmů státního rozpočtu zhruba o 20 i více miliard korun. Není přitom jasné, z jakého důvodu se uvedený systém uplatňuje u podnikové a zpracovatelské sféry, a nikoliv u maloobchodního prodeje. Nabízí se, že by kontrolu nad těmito základními podmínkami fungování zákona o významné tržní síle mohl vykonávat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, případně namátkově Ministerstvo financí.
Z těchto důvodů navrhované úpravy míří na větší vyvážení obchodních vztahů, především mezi prvovýrobcem a zpracovatelem na straně jedné a maloobchodním prodejcem na straně druhé. Na závěr mi dovolte zdůraznit, že případné nepřijetí těchto změn může vést v konečném efektu k devastaci národní úrodné zemědělské půdy, k růstu cen potravin a hlavně k nedostatku potravin pro celou naši populaci, přestože podmínky v České republice by umožňovaly zajistit plnou soběstačnost u všech produktů našeho mírného pásma. Předem děkuji za pochopení a za podporu těchto důležitých změn.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, a nežli vystoupí pan poslanec Kott, zase načtu došlé omluvy, kde upřesňuje omluvu pan poslanec Jan Jakob - od 11.35 do 12 hodin se omlouvá bez udání důvodu - a pan poslanec Ondřej Kolář od 9 do 11.35 hodin z pracovních důvodů.
A nyní prosím, pane poslanče, můžete se ujmout slova.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane ministře, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem byl vyzván po druhém čtení, že jsme s kolegy ne úplně dobře vysvětlili naše pozměňovací návrhy, omlouvám se za to, takže bych vám chtěl ve stručnosti ve třetím čtení přiblížit to, co jednotlivé pozměňovací návrhy - jsou jenom dva, nebojte se - znamenají.
Takže sněmovní dokument 1167 dopřesňuje vymezení pojmu významná tržní síla. To znamená, že v § 3 odst. 2 významnou tržní sílou jako doposud měl být každý odběratel, jehož roční obrat na území České republiky přesáhne, včetně obratu s propojenou osobou, 5 miliard korun. Na odběratele s obratem nad 5 miliard korun se tak zákon o významné tržní síle bude vztahovat vždy. Takže je to vrácení tak, jak to bylo doposud.
A druhý pozměňovací návrh, který jsem předložil společně s kolegou Petrem Bendlem a Karlem Smetanou, rozšiřuje ochranu proti nekalým obchodním praktikám. Je to rozšíření o čtyři nekalé praktiky. Je to podmiňování dodávek využitím služeb třetí strany, jejíž podmínky a cenu stanoví odběratel. Často se stávalo například u dodavatelů jablek nebo jiných surovin, potravin, že byli nuceni předem dodávat zboží v předem určených přepravkách za nevýhodné ceny, a tím samozřejmě docházelo k navýšení jejich nákladů a tlaku na nízké výkupní ceny.
Druhý požadavek je, aby dodavatel zcela nebo zčásti uhradil náklady na slevy na zemědělské produkty nebo potravinářské výrobky prodávané odběratelem v rámci takzvaných propagačních akcích odběratele, pokud odběratel před zahájením propagační akce neupřesní období a neuvede předpokládané množství výrobků, které budou objednány takzvaně se slevou. Přeúčtování nákladů na prodej v akci na dodavatele je velmi častá, vykořisťující, nekalá praktika, která ale bohužel zase v prvotním vládním návrhu chyběla.
Třetí věc je uplatnění nebo získání platby nebo slevy nebo jiného plnění, jejichž výše, předmět a rozsah poskytovaného protiplnění za tuto platbu, slevu nebo jiné plnění nebyly písemně sjednány před zahájením dodávek nebo zpracováním zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků nebo poskytnutím souvisejících služeb, ke kterým se platba, sleva nebo jiné plnění vztahuje. Nepostihuje ale případy, kdy jsou uplatňovány platby, slevy nebo jiná plnění, za které nebylo poskytnuto přiměřené protiplnění. ***
