Já jsem zde minule řekl, že obnovitelné zdroje energie, které byly plánovány na 26 miliard korun, a možná si vzpomínáte, se v únoru snížily na 19 miliard korun, poté se dostaly opět na téměř 26 miliard korun, a pravdu měl pan ministr Stanjura v tom, že třetina z toho skutečně takzvaně šla za námi, dvě třetiny za novou vládou ve smyslu pravdy. To znamená, zjednodušeně řečeno, neuvědomil jsem si, že tam je 4,5 miliardy už v rámci nové podpory obnovitelných zdrojů. Takže je to tak, jak řekl pan ministr Stanjura. Neměl jsem pravdu.

Tak ale podstatné je teď to, co probíráme v rámci roku 2022, případně v přechodu na rok 2023. Já osobně nevyčítám této vládě ten schodek, který tam nakonec pravděpodobně bude a možná bude podobný, jako jsme měli my, i v roce 2022 a rok 2023. Já vyčítám to, že nám jste se smáli, nás jste kritizovali za to, že jsme v kritické době, velmi vážné době museli hospodařit se schodky. Vzpomínám si, jak jste zde říkali, že 80 miliard korun není žádný problém. Během pár hodin že vyřešíte, škrtnete a tak dále. A vidíte, jak je to náročné. Vidíte, že když jste v kritické situaci, a naše nebyla o nic jednodušší, jak složitě se to dává dohromady. Takže vzpomeňte si, jak jste kritizovali nás, a nechte také, abychom i my si k tomu řekli náš názor.

Já se popravdě řečeno ani nedivím, že nejste schopni ten rozpočet dát dohromady, protože energetická krize a opatření, která zavádíte, která zavádí zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu, tak v tom už se nedá vyznat. Rozumím tomu, že se s tímhle velmi složitě dává dohromady rozpočet. Jenom se na to podívejme z úhlu pohledu tří klíčových opatření v oblasti energetiky.

Energetický úsporný tarif. Tak já nevím, jestli tady ještě platí, nebo neplatí. Byla to vlajková loď této vlády. Celou řadu týdnů, ne-li měsíců tvrdíme, že energetický úsporný tarif už je za zenitem. Nicméně ještě na konci srpna se slavně schválil, výsledkem čehož je tedy to, že zatím vycházím z toho, že platí jak na rok 2022, tak na rok 2023. Mezitím jsme zaslechli, že možná v roce 2023 už energetický úsporný tarif platit nebude. Otázka je - má tedy ještě platit v roce 2022, nebo ne? A kolik tedy bude ten energetický úsporný tarif? Protože vláda schválila nakonec, já to teď zaokrouhlím, průměrnou podporu na domácnost okolo 4 000 korun. Mezitím byla tisková konference pana ministra průmyslu, který řekl, že to bude 10 000 korun na domácnost. To se nakonec nedalo do toho vládního nařízení. Ale otazník tedy je, jestli to bude celých 15 000, což bylo na to celé období, na tu topnou sezónu, nebo jestli to bude tedy ten návrh STANu, to je těch 10 000, nebo poslední schválený návrh vlády, to jsou 4 000 korun, anebo jestli se to třeba celé nezruší. Tak to je jedna věc.

Druhá věc je zastropování. Pomíjím to, že zde máme totální zmatek v tom, jestli tedy ten strop, se kterým my nesouhlasíme, já se k tomu ještě vrátím, bude zastropován na úrovni 80 % vůči minulému roku, nebo jestli to bude na 100 %, anebo jestli to bude na 80 % jenom vůči malým a středním firmám, což je rovněž ve hře. Každý den je to jinak. V tom už se nemůže nikdo vyznat. Teď si uvědomte, že se v tom mají zorientovat ti, kterých se to bude týkat, to znamená běžné domácnosti nebo malé a střední firmy.

A pak zde máme dočasný rámec, to je řešení tedy pro větší firmy nebo pro ty, kteří mají větší spotřebu, a i v tom je zmatek. Pomíjím opět to, že se zavádí poměrně pozdě, že na tom pan ministr průmyslu maká někdy od 1. dubna, že jsme v situaci, kdy nemáme stále nic. Ale nakonec jsme tedy vzali, že když už se to tedy nemůže řešit zastropováním a půjde se tou horší cestou, což je přes ten dočasný rámec, který nebude řešit ceny pro odběratele, pro větší odběratele, ale nějakým dost komplikovaným klíčem se jim vypočte určitá míra podpory, lepší něco než nic, no tak my to tady v tom rozpočtu nevidíme. Tak pojďme si tedy ujasnit, jestli to bude v rozpočtu roku 2023, anebo jestli to bude v roce 2022. K tomu mířil i ten náš pozměňovací návrh. Protože já jsem tam neviděl tedy vůbec nic, tak jsme tam alespoň dali těch 5 miliard korun, protože jsme viděli, že podpora není žádná, aby se alespoň něco těm podnikatelům v tomto roce dalo. Pokud si vyjasníme, že v tomto roce to bude jinak, tak je to potom o něčem jiném.

Padlo zde, pane ministře financí, to, že se čeká na Evropskou unii. Tomu rozumím, že se čeká na Evropskou unii. Chápu to, že bez toho mandátu, respektive bez těch finálních mantinelů se to složitě dělá. Ale já bych nebyl tak velký optimista, protože Evropská unie, jak víme, nastavila ten limit na 180 eur, což by pro nás v dané chvíli neřešilo prakticky nic. Za prvé to není zastropování, ale je to tedy od 180 eur navíc zdaněné s tím, že těch 180 eur by logicky, například pro ČEZ, který by prodal za 100 eur, nebyla v podstatě žádná sláva pro stát. To znamená, nemohli bychom to zdanit. Pokud ale tam bude ta podmínka nebo možnost si to nastavit podle zdrojů, to znamená, že bychom tam třeba to jádro mohli nastavit níže, tam si to dovedu představit, tam si myslím, že by to bylo rozumné. Mimo jiné to je i ten problém, který řeší Slováci, pokud jsme to zaregistrovali v těch posledních hodinách, když se na zadní postavil pan ministr financí, který tvrdí, že by se to mělo udělat jinou formou zatím než tak, jak se plánuje v Evropské unii, a udělat to více solidárním způsobem. Jinak se to například Slovenska nedotkne, pokud by to bylo striktně na těch 180 eur.

Padly zde i některé další země. Slovensko. No, nedivte se nám, pane ministře, že argumentujeme Slovenskem. Slovensko v únoru si jasně řeklo, že na základě memoranda nastaví ten limit na úrovni 61 eur, přibližně 1 500 korun. My jsme věděli, že to je od 1. 1. roku 2023, což jsme nikde neskrývali, ale jestliže nám slovenská vláda podepíše memorandum se slovenskými elektrárnami a je to memorandum, které sice je nezávazné, ale je zcela jasným signálem pro obyvatele, no tak jsme logicky z toho vycházeli. Pokud tam přijde jiný ministr, který se nechá ovlivnit nebo uargumentovat energetickými společnostmi a nakonec to udělá jinak, to je jeho problém. Ale my vycházíme z toho, že tady je podepsané nějaké memorandum. Vůbec je otázkou, jak ještě Slováci to budou řešit.

Ale můžeme se podívat i na další země. Já uznávám, že není jednoduché srovnávat jednotlivé země, jsou v různém prostředí. Ale celá ta logika je někde úplně jinde. My jsme výrobcem energií ve smyslu elektřiny, a to takovým, že máme elektřiny více, než kolik spotřebujeme. Dokážeme ji vyrábět levně, a to zejména díky jádru, v zásadě i za rozumných podmínek z obnovitelných zdrojů a složitější je to u uhlí, nicméně u uhlí je to přes emisní povolenky. I tak náš energetický mix nám umožňuje vyrábět poměrně levně elektrickou energii. Těžko vysvětlíme našim domácnostem a našim firmám, že ji exportujeme, na čemž není nic špatného, ale že země, které ji od nás dokonce i kupují, dokážou zajistit pro své obyvatele, pro své firmy levnější ceny energií.

Když se podíváme, tak úplně paradoxní situace nastává v Rakousku. My do Rakouska vyvážíme mimo jiné naši elektřinu, vyvážíme mimo jiné elektřinu z Dukovan a z Temelína, ačkoliv se Rakousko staví proti pokračování budování jádra, ale finále je takové, že Rakousko dokázalo zajistit v současných cenách přibližně poloviční cenu elektrické energie. Ano, je pravda, že na plyn to nezastropovali na rozdíl od nás. Ale elektřinu budou mít levnější. A to se vůbec nebavím o tom, že v Rakousku mají dvaapůlnásobně vyšší průměrnou mzdu.

Ale já nechci jenom kritizovat. Pojďme se, pane ministře, zamyslet nad jedním návrhem. V tomhle zmatku nejenom že už se nedá vyznat, ale uznávám i, že to padá docela zásadním způsobem do rozpočtu, složitě se v tom orientuje. Pojďme to udělat ještě trošku jinou formou. Pojďme tu podporu, která už tady byla schválena, a to je přes energetický úsporný tarif a přes obnovitelné zdroje energie, což činí více jak 60 miliard korun, beru to na rok 2022 a na rok 2023, pojďme ji úplně zrušit. Ano, pojďme zrušit energetický úsporný tarif, který v dané chvíli už je za zenitem, ušetříte v rozpočtu nemálo zdrojů. Pojďme zvážit zrušení odpuštění plateb za obnovitelné zdroje, i když uznávám, že i my sami jsme to navrhovali, ale bylo to v nějaké době, bylo to v době jarní, v době letní, ty obnovitelné zdroje se budou odpouštět až někdy od října a bude to stát, pokud se nepletu, dalších 20 až 25 miliard korun. Ušetříme 60 miliard korun a pojďme udělat to, že se ještě sníží ta hranice na strop elektrické energie. Tak jak je nastavena dneska, což je 6 000 korun včetně DPH nebo 5 000 bez DPH, což bude ve finále znamenat 7 až 9 tisíc korun za megawatthodinu, je neskutečně vysoko. Ty domácnosti to stejně neustojí. Ty firmy s tím budou mít problém. Hovoříme o malých a středních firmách, protože vycházím z toho, že na ně to platit bude. Pojďme to snížit a pojďme na to obětovat tyhlety peníze, které byly myšleny právě na ty obnovitelné zdroje a na ten z mého pohledu už úplně nesmyslný energetický úsporný tarif. To akorát budeme utrácet peníze. Ty domácnosti to stejně nepocítí a ve finále to nebude mít ten efekt, který předpokládáme, zatímco kdybychom to plošně snížili na ty dejme tomu 3 000 korun, tak by to ten efekt mělo.***